FRANZ IRSIGLER
|
Am Viehmarkt in Kaplitz Micheibauer: Hiazt steh i scho zwoa Stund afn Morktplotz und no imma is koa Kafa kemma. Zwei Oichsn hou i hertrieben. Mei Wei hot ma gsogt: Mo, dass d' ma d' Oichsn nimma hoambringst! No, dö wird an schön Bahöll mocha, woun is wieda hoamtreibn muass. Ma Noppa, da Spitzwastl, hots af 3000 Kronen gschatzt, oba i gabats a billiga her, waun si nur a Kafa findtn tat. Holt, mi ziemt, do kemman zwoa Mouna af mi zua. (Toaferl und Grobnlipp kommen.) Toaferl: Grüaß di God, Michei! Wos gibts Neugs in Pernlesdorf? Micheibauer: Es is olls ban Oltn und wos hört ma Neugs z Miggolz? Toaferl: 's eh olls ban Oltn. No sog amol, host leicht wos afn Morkt triebn? Micheibauer: No fraili. Zwei Ochsn, zwei schöni, haun i do zan vakafn. Toaferl: Wo host 's denn? Micheibauer: Duit am Godern haun is aubundn. Toaferl: Wia hands denn i da Foab? Micheibauer: Der oani is a Weißscheck, der ondre a Schimmel Toaferl: Wia olt hands denn? Micheibauer: Der oani is vierjahri, der oundari drittholb Johr, er hot no zwoa Schneidzähnt. Toaferl: Wia groiß hands? Micheibauer: Dar einweindigi is 14 Faust, dar auswendigi 13 ? Faust. Toaferl: Host's scho in Pfluag eigspount? Woast, lehna möcht is nit. Micheibauer: Dös glaub i, dö gehn guat, nit amol a Goasel brauchst zan Autreibn, denn bergo do rennans. Toaferl: Und hands a gsund? Micheibauer: No ha! Dös war a Frog! Unsra ersta Stodttierorzt, da Herr Dr. Pösinger, dens eh kennst, hots intasuacht, wia is hertrieben haun und er hot nix gfundn. Dös is do a gscheita Tierorzt, der a wos vasteht. In gonzn Bezirk holt ma wos af eahm. Do neuli hot er an meingn Noppan a Kuh kuriert, gsund is worn, und ma hot gmoant, dass nimma davonkimmt. Toaferl: Fress'n 's guat? Micheibauer: Dös wüll i moan. Do fahlt sie nix. Sö hand freili zwoa Hoagligi. Woun i eah a Gsoatt eigschütt haun und 's Stroih wor a weng miachtlert, do haums gschnopfzert, haum umagwüahlt und haum nöt aubeißn wulln, oba waun i mitn Schwingal Klee, zuwigaunga bi, do hätts sie sehn sulln, do haums umtret und mit dö Mala haums daunaglaungt, dass jo glei a Stammerl dawischn. Dar einweindigi där is gor a recht a weitbommerta, där wüahlt imma a Fuada af seini Seitn und wüll in andern nix lossn. Wiar i in Klee eigschütt hobt haun, do haums holt gschmachi gfressn, a Fraid wors, eah zan zuaschaun. Mit Putz und Stingl haums in Klee zsammgfressn. Waun i eah erst a Trankl mit a Hand vull Kleibn gebn haun, do haums gschlampt und koa Tröpfl haums übri lossn. Toaferl: No, i liassat eah a nix ogeih. Fuada hon i gnua. So zwoa Oichsn kinnt i brauchn. Micheibauer: Dö möchten dir passn. I vakaferts nit, oba i hon koan Plotz mehr im Stoll. Toaferl: Und wos valoungst dafür? Micheibauer: 3000 Kronen, do konn i nix nolossn. Toaferl: Do war schod ums Redn. I ghoaß dir 2500 Kronen. Micheibauer: Na, do konns is nit hergebn. Grobnlipp: Monna, do wird koa Hondl draus. Du, Michei, losst wos no, und du, Toaferl, gibts wos draf. Toaferl: No, do ghoaß i dir 2700 Kronen. Micheibauer: Dös is ma zweng. 2800 kostens. Toaferl: I gib nix mehr draf. Grobnlipp: Michei, muasst no 100 Kronen oreißn, also gibs um 2700 Kronen. Dö hand nit mehr wert, der oani hot jo nou kurzi Hörndln. Micheibauer: Dös is koa Fahla nit, dö Hörndln wern mitn jedn Johr größa. Toaferl: Michei, du bist a Dickkopf. 50 Kronen kriagst no draf, oba hiazt is ausgredt. Michei, schlog ei! (reicht die Hand hin) Micheibauer: (zurückhaltzend) Na, do wird koa Hondl draus. Toaferl: Olso wüllst oder wüllst nit? Grobnlipp: Michei, dö 50 Kronen muasst no wegtoan, daun is da Hondl firti, olso 2750 Kronen kriagst und koan Hella mehr draf. Toaferl: No, gilts sou? (hält die Hand hin) Micheibauer: So wüll i holt einschlogn, (gibt den Handschlag) oba an Leihkauf und 2 Kronen Stollgeld fürn Oichsnbuam muasst zoahln. Toaferl: Da Hondl gilt. So jetzt zohl i dirs Geld aus. 1000, 2000, 1-, 2-, 3-, 4-, 5-, 6-, 700, 50 Kronen. No, Monna, hiazt gehn ma zan Grean Bam Leihkauf trinkn. Olso kemmts. |
Na dobytčím trhu v Kaplici Micheibauer: Teď stojim už dvě hodiny na tržišti a porád eště nepřišel nijakej kupec. Dva voly sem přihnal sem na trh. Moje žena mi řekla: Muži, ať mně ty voly nepřivedeš domu! Inu, to bude pěkná rotyka, co udělá, když je zase budu mušet hnát domu. Muj soused, Spitzwastl, je vocenil na 3000 korun, ale já bych je dal lacinějc, jen když se najde nějakej kupec. Inu, zdá se mně, tamhle dou dva muský sem ke mně. (Přicházejí Toaferl a Grobnlipp.) Toaferl: Pozdrav tě Pánbu, Micheii! Co je novýho v Mostkách? Micheibauer: Všecko je při starym, a co se proslejchá novýho v Mikolech? Toaferl: Spíš všecko při starym. Inu pověz, přihnals snad něco na trh? Micheibauer: Inu pravda. Dva voly, pěkný, mám na prodej. Toaferl: Kde je máš? Micheibauer: Tam u plotu sou přivázaný. Toaferl: Jakou mají barvu? Micheibauer: Jeden je strakatej, druhej šiml. Toaferl: Jak sou starý? Micheibauer: Jednomu sou štyri, druhýmu třiapůl roku, má eště dva řezáky. Toaferl: Jak sou velký? Micheibauer: Ten sem k nám je vysokej 14 pěstí, ten víc vod nás třináct a půl. Toaferl: Byli už zapřahaný do pluhu? Víš, ne aby se zpěčovali. Micheibauer: To věřim, ty dou dobře, ani bičem nejni třeba je pohánět, do kopce i běhaj. Toaferl: A sou zdravý? Micheibauer: No a! To je mně votázka! Náš prvej městskej vetrinář, pan dochtor Pösinger, toho snad znáte, je prohlížel, jak sem byli přihnaný a nic nenašel. A to je ňákej chytrej dochtor přes zvířata, kterej něčemu rozumí. Z celýho vokresu se za nim s něčim chodí. Teď zrovna nedavno u mejch sousedů kurýroval krávu, uzdravila se, a myslelo se, že nikdy nevyvázne. Toaferl: Žerou dobře? Micheibauer: To bych myslel. Taky jim nic nechybí. Sou ale dva háklivci vybíravý. Když jim nasypu řezanku a sláma by byla maličko zatuchlá, tu žerou bez nálady, hrabou kolem a nechtěji kousat, ale když k nim přídu s vidlátkama jetele a přistrčim ho k tomu, to byste měli vidět, ukročej a hubu natahujou, že zrovna i stýbýlko pochytí. Ten blíž sem k nám, ten je v žrádle ouplně nepřejícnej, ten hrabe krmení dycky na svojí stranu a jinýmu nechce nic nechat. Jak sem mu nasypal jetele, šmakovalo mu, radost bylo se podívat. Všecko všudy s jetelem sežerou. Když sem jim dal nejprv pitíčko s hrstí plnou votrub, schlamstli to, že ani kapičku nenechali. Toaferl: No, u mě vo nic nepřídou. Krmení mám dost. Tak dva voly bych moh' potřebovat. Micheibauer: Ty by se ti hodili. Neprodával bych to, ale nemám už v chlívě místo. Toaferl: A kolik za ně chceš? Micheibauer: 3000 korun, nemůžu nic slevit. Toaferl: To by bylo škoda řeči. Připovim ti 2500. Micheibauer: Inu, to bych je nedal. Grobnlipp: Lidi, z toho nebude nijakej vobchod. Ty, Micheii, něco slev a ty, Toaferli, něco přidej. Toaferl: No tak ti připovim 2700 korun. Micheibauer: To je mně málo. 2800 je cena. Toaferl: Já víc nedám. Grobnlipp: Micheii, musíš eště 100 korun ubrat, teda je to 2700. Nemaji větší cenu, ten jeden má eště i krátký rohy. Micheibauer: To nejni nijaká chyba, ty rohy budou každym rokem větší. Toaferl: Micheii, ty si palice. 50 korun dostaneš ještě přidáno, ale tim je domluveno. Plácnem si na to! (natáhne k němu ruku) Micheibauer: (zdráhavě) Inu, z toho nijakej vobchod nebude. Toaferl: Tak chceš nebo nechceš? Grobnlipp: Micheii, těch 50 korun musíš eště dát pryč, potom je ten obchod hotovej, teda dostaneš 2750 korun a ani halíř navíc. Toaferl: Inu, tak platí? (nastaví ruku) Micheibauer: Tak si holt plácnem, (plácne si) ale na litkup a 2 koruny stájovýho penízu pro pasáka k volum se musí připlatit. Toaferl: Ten vobchod platí. Tady sou peníze pro tebe: 1000, 2000, 1-, 2-, 3-, 4-, 5-, 6-, 700, 50 korun, Inu, lidi, teď se de k Zelenýmu stromu na litkup. Tak dem. |
|
Deutsche Kulturlandschaft an Moldau und Maltsch (1986), s. 338-340 |
|
Slovníček: hiazt = nyní, teď, Kafa = kupec, mei Wei = moje žena, Mo = muž, Oichsn = voli, Bahöll = křik, nadávání, Noppa = soused, oba i gabats = ale dal bych, findtn tat = bude k nalezení, mi ziemt = zdá se mi, af mi zua = ke mně, Neugs = nového, olls ban Oltn = všechno při starém, no fraili = inu ovšem, zan vakafn = na prodej, duit = tam, am Godern = u plotu, is aubundn = je přivázáno, i da Foab = v barvě, oani = jeden, Weißscheck = bíle šekatý, strakatý, Schimmel = bělouš, šiml, ondre, oundari = druhý, Schneidzähnt = řezáky, einweindigi = uvnitř, Faust = pěst (jako míra je 14 pěstí 144 centimetrů výšky zvířete), eigspount = zapřaháni, lehna möcht is it = odpírat se nedá, Goasel = bič, bergo = nahoru do kopce, rennans = běží, Frog = otázka, hots intasuacht = prohlížel, nix gfundn = nic nenašel, gscheita = chytrý, holt ma wos af eahm = se na něho s něčím chodí, nimma davonkimmt = nikdy nevyvázne, dös wüll i moan = to bych si myslil, Hoagligi = hákliví, vybíraví, Gsoatt = řezanka, miachtlert = zatuchlý, hauns gschnopfzert = žerou bez chuti, umagwüahlt = hrabou kolem, aubeißn = zakousnout, Schwingal = malé vidle pro krmení, zuwigaunga = předhodit, Mala = huba, daunaglaungt = natahují, Stammerl = stébélko, dawischn = přichytit, přistihnout, weitbommerta = závidějící krmení, Fuada = krmení, gschmachi = s velkou chutí, Fraid = radost, mit Putz und Stingl = se vším všudy. "i s chlupama", Kleibn = otruby, haums gschlampt = pili žíznivě, chlemtali, i liassat eah nix ogeih = nenechám je o nic přijít, gnua = dost, valoungst = žádáš, nolossn = slevit, schod ums Redn = škoda řeči, i ghoaß = připovídám, slibuji ("herghoaß" by znamenalo "mit hergegebener Hand", tl. "podanou rukou"), Monna = mužští, lidi, Hondl = obchod, zweng = příliš málo, oreißn = strhnout, ubrat, der oani = ten jeden, Hörndln = růžky, Fahla = chyba, Dickkopf = paličák, tvrdohlavec, kriagst = dostaneš, einschlogn = plácnout si, wegtoan = dát pryč, daun = potom, firti = hotový, Hella = haléř, Leihkauf = litkup, zapíjení uzavřené koupě, Stollgeld = stájovné z prodeje vola pasákovi, Grean Bam = Zelený strom.
Vesnická opera je to vlastně, proto ta úprava jako u nějaké poezie, navíc v tom německém nářečí z Kaplicka hudba sama. O autorovi "výstupu" nám více poví nekrolog, který uveřejnil pod titulem "Heimatsdichter Franz Irsigler †" v prvním červnovém čísle krajanského periodika "Glaube und Heimat" roku 1958 Fritz Huemer-Kreiner, zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže. Já tu vědomě ono "Heimatsdichter" překládám jako "básník", něco na způsob celníka Rousseaua česko-rakouského pomezí.
Zemřel básník
Daleko od svého jihočeského lesního domova (v originále "fern der südböhmischen Waldheimat" - pozn. překl.), na němž celým srdcem lpěl a kterému náleželo všechno jeho myšlení a konání, zemřel 14. dubna 1958 v rakouské metropoli, kde žil na odpočinku, ve vysokém věku 83 let celní ředitel Franz Irsigler. Až do svého posledního dechu neustal v horlivé službě věci domova (v originále "im Dienste der Heimatsache" - pozn. překl.). Kdo ho znal a věděl o jeho práci, ten chápe s bolestí velikost ztráty, kterou jeho odchod představuje pro okruh přátel, pro četné spolky a nejrůznější sdružení, k jejichž členům náležel, jakož i pro vědecké společnosti, kde měl tu nejlepší pověst jako neúnavný a skromný spolupracovník.
Ve statku řečeném "Widihansl-Hof", který v (dnes zaniklém - pozn. překl.) Nebřehově na někdejším okrese Kaplice (Kaplitz) vlastnili od roku 1837 jeho přímí předkové, spatřil Franz Irsigler dne 24. března 1875 poprvé světlo světa jako třetí ze šesti dětí selské rodiny, která se rozhodla dopřát mu "vyššího" vzdělání. Po maturitě s vyznamenáním na gymnáziu v Českém Krumlově (v originále "am Krummauer Gymnasium" - pozn. překl.), které navštěvoval v letech 1887-1895 a na němž byl jeho učitelem známý vlastivědný badatel a obnovitel hořických pašijových her, spisovatel J.J. Ammann (zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), odchází do Vídně (Wien) a věnuje se práci v rakouské celní správě. Jeho vzácná píle, jeho otevřená povaha a svědomitost v plnění odpovědných úředních povinností mu vynesly vedle mnoha pracovních uznání i titul "Zollamtsditrektor". Po plných čtyřiceti letech služby odešel posléze na plně zasloužený důchod.
Jakkoli ho vídeňské služební aktivity zpna vytěžovaly, trávil každoroční dovolenou každoročně v domovských končinách. Roku 1912 nabyl nedaleko svého rodiště ve vsi Hablesreith (rovněž dnes zaniklý Havlov - pozn. překl.) do svého vlastnictví malé selské hospodářství, které mu vedle práce na poli, na lukách i v lese poskytlo také volný čas a příležitost k vlastivědnému bádání a k psaní.
Když po první světové válce vznikaly ve Vídni ochranné spolky a krajanská sdružení Němců z Čech a Moravy, našel v nich celní ředitel Irsigler bohaté pole působnosti opravdu mnohostranné. Jako zakladatel, člen, poradce a podporovatel jednotlivých rodáckých skupin dokázal úžasné věci. Nelitoval nijaké oběti, když šlo o to odevzdat nějakou práci ve prospěch rodáckých zájmů.
Jeho hlavním osobní zorným polem byl odkaz života a díla Josefa Gangla. To na Irsiglerův podnět byly na rodném domě spisovatelově v Německém Benešově (dnes Benešov nad Černou - pozn. překl.) i na domě, kde Gangl ve Vídni skonal, umístěny pamětní desky, Ganglův hrob na hřbitově v Baumgarten (tzv. "Baumgartner Friedhof" leží ve 14. vídeňském městském obvodu Penzing - pozn. překl.) dokázal zřídit jako čestný hrob vídeňské obce a někdejší rodáckou skupinu "Heimatgruppe Gratzen-Kaplitz-Hohenfurth" přeměnil na "Josef-Gangl-Gemeinde" (tj. "Obec Josefa Gangla" - pozn. překl.). S nezměrnou horlivostí shromažďoval všechno, co nějak souviselo s Ganglovou osobností: ve vídeňské Národní knihovně studoval divadelní plakáty (říkalo se jim dříve spíš "divadelní cedule" podle německého "Theaterzettel" - pozn. překl.) z časů Ganglovy divadelní činnosti, opsal všechny po nejrůznějších časopisech a novinách, kalendářích a příležitostných tiskovinách roztroušené básníkovy práce a v jeho knihovně nalezlo všechno, co kdy o Ganglovi bylo napsáno, pečlivou ochranu. Mnohá pojednání o Ganglově životě a díle jako výsledky tohoto hledání a bádání, jakož i realizace knižního vydání výběru z nejlepších Ganglových povídek jsou obzvláštní zásluhou Irsiglerovou. Je politováníhodnou skutečností, že plánovaná edice souborného díla k devadesátému výročí spisovatelova narození s pětadvaceti pracemi v jednom svazku se zdá být ohrožena.
Jako vyhnanec z domova - Irsigler trávil většinu času během let druhé světové války na svém jihočeském majetku (ovšem územně v říšském pomnichovském záboru - pozn. překl.) a násilí "vítězů" mu bylo pocítit na vlastním těle - hledal útočiště nejprve v Horním Rakousku, poté přesídlil však znovu do Vídně, kde se až do posledních chvil svého života opět všemi silami nezištně podílel na práci pro zachování hmotné i literární paměti rodných končin, ať už to bylo při založení a vedení vídeňského Šumavského muzea (Böhmerwaldmuseum) či při činnosti sdružení "Hochwald" a nedávno teprve ustavené "Obce Zephyrina Zettla" (Zephyrin.Zettl-Gemeinde).
Tělesné ostatky celního ředitele v.v. Franze Irsiglera spočinuly tedy nyní na baumgartenském hřbitově nedaleko rovu Ganglova; jeho duch ale žije dál nejen v tom všem, co po sobě napsaného zanechal, nýbrž i v živoucí vzpomínce všech těch, kdo měli štěstí nazývat se jeho přáteli.
Glaube und Heimat, 1958, č. 17, 2. strana obálky
- - - - -
* Nebřehov / Český Krumlov / Havlov / Kaplice / † † † Vídeň (A)
