Rosa Jirka

Konradsschlag

Beim Schreiberberberg s kloane Dörferl, da bin i gebor'n
do ziagats mi oft hi, doch i derf nit hoam
dös Dörferl war schön und gmiatli di Leit
ma denkt gor oft zruck, an die guate alte Zeit.

In der Mitt'n vom Dörferl, wo mein Elternhaus stand
is' Wasser neig' lauf'n in an stoanenen Grand
und durt dann beim Dorfplatz do wor a Kapell'n
eig'rahm vo drei Lindn, die kunt' vül erzähl'n.

Die Dorfleut ham dort zum Gebet sich vereint
am Abend im Mai wan der Mond scho hat g'scheint,
Do san d' Leit dort g'seß'n ham Rosenkranz bet'
g'nutzt hatt'n halt nix sie ham müaßn weg.

Ma kunt' schon oft zweifeln am Herrgott seiner Mocht
die Leit bei uns ham nia an was schlechtes gedacht.
A jeder hat si' gschund'n und plagt in sein'm Leb'n
am End hat er müaß'n sei Hoamat hergeb'n.

Vertrieb'n san ma worn vo Hoamat und Haus
wir alle ham müaß'n in d' Fremde hinaus,
mit an Packl, an Koffer viel Leid in der Brust
wohin wir soll'n kumma hat koaner net g'wußt.

Jetzt steh'n no sechs Häuser von Dörferl dem kloanˇ
und koaner vo uns möcht' zur Zeit wieder hoam,
denn dös was ma g'habt ham wirds nia wieder geb'n
drum kunt' ma in Frieden a durt nimmer leb'n.

Konratice

Při Kuní hoře je ta má ves, tam jsem se narodila,
nemůžu domů, přesto mě táhne blíž divná síla,
vesnička byla to krásná, žili v ní hodní lidé,
na staré zlaté časy vzpomínka často přijde.

Uprostřed vísky, ve které i můj rodný dům stával,
slyším běhutou vodu, jak z koryta přešplouchává
a při návsi vidím kapli a kolem ní i hned
cítím tři lípy šumět, jak chtěly by vyprávět.

Lidé ze vsi se kdysi tam u nich modlívali,
za večerů v měsíci máji, na nebi už hvězdy stály
a bledý měsíc svítil na růžence v jejich rukách,
jako by tušil snad, jaká sem míří muka.

Že Pán Bůh na nebi je jistě všemohoucí,
bez výčitek šla k Němu vždy modlitba vroucí.
Ti lidé udření jen v životě svém zdejším,
ztratili ten kout co domov - a nic to nezkonejší.

Vyhnáni byli jsme a zbaveni všeho svého,
jít pryč jsme museli do světa neznámého,
pár uzlíčků, kufr pouhý byl vyhnanců osud celý,
šli jsme s bolestí v prsou, kam?, to jsme nevěděli.

Teď stojí v té malé vsi sotva šest stavení
a žádný z nás už asi na tom nic nezmění,
bez všeho, co jsme ztratili, je nám teď dáno žít
a sotva kdo dokáže v duši najít zas mír a klid.

Slovníček: Schreiberberg= Kuní hora (i Písařkou zvaná, 925 m), ziagats mi oft hi= táhne mě to často tam, i derf nit hoam= nesmím domů, gmiatli di Leit=pohodoví lidé, ma denkt gor oft zruck = ohlížím se docela často, in stoanenen Grand= do kamenné nádržky, durt dann= tam potom, eig'rahm= v rámu, die kunt' vül erzähl'n= ty by mohly hodně vyprávět, Die Dorfleut= lidé ze vsi, ham sich vereint= scházeli se, wan= když, ham Rosenkranz bet'= modlili se růženec ham müaßn weg= museli pryč, ma kunt' schon oft zweifeln= mohlo se často i pochybovat, ham nia an was schlechtes gedacht= nikdy si nepomysleli na nic špatného, hat si' gschund'n und plagt= byl ztýrán a plahočil se, sei Hoamat hergeb'n= vydat svůj domov, san ma worn= byli jsme, ham müaß'n= museli jsme, an Packl= uzlíček, wohin wir soll'n kumma= kam máme přijít, koaner net g'wußt= nikdo nevěděl, von Dörferl dem kloan= z té malé vesničky, dős was ma g'habt= to, co jsme měli, drum kunt' ma in Frieden a durt nimmer leb'n= proto nemůže nikdo tam v míru žít.

Mám její data od Bernharda Riepla (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), jemuž je poskytl dp. Hermann Differenz (*1956), jehož rod pochází z Rychnova u Nových Hradů (Deutsch-Reichenau bei Gratzen). Podle Differenzova sdělení se Rosa Jirka, roz. Differenzová (po chalupě "Flenger"), narodila v Konraticích dne 29. srpna roku 1918 a zemřela v bavorské obci Ottobrunn u Mnichova 9. října 2015. Kdy napsala svou nářeční báseň, to nevím, ale bylo to v časech, kdy nebylo pomyšlení na návštěvu ztraceného domova.

- - - - -
* Konratice / † † † Ottobrunn (BY)