logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF JOHN

Vznešenost přírody

... autoru těchto řádek bylo dopřáno to štěstí, že se mohl se už od mládí pohybovat v šumavských pralesích, nejprve v rozsáhlé doméně krumlovské, důvěrně se obeznámit s tajemstvím a vznešeností tamní přírody a pozorovat její jednoduše prosté, přece však úspěšné záchovné působení (v originále "ihr einfach schlichtes, immerhin aber erfolgreiches konservatives Wirken" - pozn. překl.).
Prales si nejen získal jeho lásku, nýbrž přiměl ho nikoli snad úplně neprávem předpokládat, jaký že zájem u současníků i potomků by probudil názorný vhled do nitra toho zázračného mála, které nám v něm přetrvalo z okamžiku stvoření a které také samo může jednou zaniknout. Autor těchto řádek dal proto z vlastní iniciativy zachytit sedm pokusných ploch v rozličných bodech lesa na Boubíně, při čemž dva listy té dokumentace byly rozmnoženy tiskem, zbylých pět pak bylo jen předmětem náhledu. Veškeré objekty na nich byly zachyceny s maximální geometrickou přesností co do polohy i rozměru, jak v roce 1850 fakticky stály a ležely na pokusném jitru (v originále "Probejoch" - pozn. překl.).
Zároveň byla připojena tabulka, z níž bylo vidět dosažené stáří, počet, šířka i délka, jakož i kubický objem stromových kmenů z jednoho každého jitra pokusné plochy.
K potěše lesníků i přátel přírody nutno dodat zprávu, že vznešený majitel zdejšího panství, Jeho Jasnost kníže Jan Adolf ze Schwarzenberka (v originále "Johann Adolf zu Schwarzenberg" - pozn. překl.) ráčil nařídit, aby ten nejkrásnější úsek panenského pralesa v jižní části Zátoňského revíru na Boubíně o 250 jitrech rozlohy byl vyloučen provždy už z jakéhokoli užívání a zůstal tak uchován k účelu vyššímu.

Na s. 51 a 52 autorova vlastně jediného samostatně knižně vydaného spisku Statistische und topografische Beschreibung der fürstlich Schwarzenberg'schen Herrschaft Winterberg im Piseker Kreise (1870) je v této malé ukázce s výsostnou osobní autenticitou dokumentován dějinný okamžik vzniku rezervace Boubínský prales. Následuje popis největších stromů, které na Šumavě kdy stály, co však je všechen popsaný papír proti činu, který byl z podnětu tohoto muže vykonán pro budoucnost! Na budově Petrova Dvora (Peterhof) u Netolic (z článku netolického starosty Oldřicha Petráška ve čtvrtletníku Šumava čerpáme i následující životopisné údaje) byla roku 2002 odhalena pamětní deska tomu, kdo se tu 17. srpna 1802 narodil jako jedno ze šesti dětí nemajetného schwarzenberského poddaného. Josef John, tak se chlapec jmenoval, byl po ukončení školy přijat za praktikanta do důchodního a kontribučního úřadu netolického panství, jehož správa sídlila spolu s panským pivovarem právě v rodném Petrově Dvoře. V letech 1821-1824 absolvoval na náklady knížete Matzovu lesnickou školu ve Zlaté Koruně (Goldenkron). Po absolutoriu nastoupil k lesnímu úřadu v Českém Krumlově, kde byl roku 1824 jmenován personálním adjunktem s denním platem 30 krejcarů. Zjara 1826 ho ředitelství panství povolalo do českokrumlovské kanceláře k výpomoci na katastru, což představovalo zejména s vyčerpávající důsledností vyhotovené popisy hranic jednotlivých obcí. Poznal dopodrobna každý kout této části Šumavy, jak se o tom ostatně zmiňuje hned v úvodu vybrané ukázky, námi nazvané podle slov hned následujících Vznešenost přírody. Dalo to nový smysl a směr celému jeho životu. Když skončil v září 1827 své předepsané úkoly, podal si u knížete žádost, aby mohl cestovat po Dolním Rakousku a získat tak cenné zkušenosti, zvláště pak v taxačních pracích vzhledem ke stabilnímu katastru. Dnem 1. července 1829 byl znovu ustanoven v Českém Krumlově za lesního písaře a v květnu 1834 se úspěšně ucházel o místo lesního inženýra. Jeho aktivita v té funkci byla opravdu všestranná. Osm let působil při stavbě schwarzenberského plavebního kanálu u Jeleního potoka, pracoval na systemizaci severní části Blanského lesa, přednášel lesnictví na hospodářském ústavu českokrumlovském a vyučoval lesnické praxi. Roku 1838 nastoupil v hodnosti lesního inženýra do Vimperka (Winterberg, jak připomíná rovněž ve své knížce, původně vlastně Windberg, tj. "větrná hora") a od 1. září 1843 převzal vedení tamního lesního úřadu. Od 1. ledna 1853 byl jmenován lesmistrem. V názorech ovlivněn filosofií Rousseauovou, dokázal už roku 1858 přimět majitele panství k šlechetnému uchování "zbytku Stvoření k účelu vyššímu". Z původních 140 hektarů ještě za Johnova života děsivá vichřice v roce 1870 zredukovala území na pouhých 47. U příležitosti stého jubilea památné lesníkovy iniciativy byla rezervace roku 1958 rozšířena na dnešních zhruba 670 hektarů. Roku 1870 odešel unavený muž, jehož podobizna se nám nikde nedochovala, do důchodu, z něhož se těšil opravdu jen krátce. Zemřel už 24. ledna 1871 ve Vimperku a značně více než jedno sto šumavských zim už pokrylo sněhem jeho tamní hrob, dnes pietně udržovaný. Dočkal se pozdní úcty potomků, jimž zanechal srozumitelné poselství, byť tak dlouho vadilo, že nikoli jen řečí českou.

- - - - -
* Petrův Dvůr, Netolice / Český Krumlov / hora Boubín / † † † Vimperk

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V indexu netolické matriky figuruje jeho jméno v záhlaví strany se jmény novorozených v roce 1802,
mezi nimiž je z Petrova Dvora ten jediný
Rodný Petrův Dvůr u Netolic (viz i Gregor Victor Kutschera von Aichbergen)
Pamětní deska na Petrově Dvoře
Kámen u jemu věnované John-Strasse na Knížecím stolci

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist