JOHANNES KAIM
Ve věci "jeleního sena"
Předložil jsem ten návrh, aby došlo k odstranění "jeleního sena" (v originále "daß das Hirschenheu aufzuhören habe" - pozn. překl.). Před několika lety nás doma vrchnost požádala, že máme dodávat seno pro jeleny, poněvadž nám bude zdarma odpuštěno placení daně (nazývané tu "činžovní krejcar", v originále "weil sie uns den Zinskreuzer unentgeltlich nachgelassen habe" - pozn. překl.). Později přišla vrchnost s tím, že platit se má dál a "jelení seno" dlužno dodávat také. Jsme už teď za to trestáni prací navíc - musíme to seno vázat, ve vsi shromažďovat a odvážet, a když je uznáno za mokré či prašné, není přijato a musíme ho vézt zase zpátky domů a dodat jiné. Jde nám to do výdajů a žádáme proto, aby to břemeno bylo zrušeno (v originále "dass diese Last aufgehoben werde" - pozn. překl.).
Digitální parlamentní knihovna
Nedivíte se asi, že v dobové referenci o autorovi tohoto projevu, předneseného v pátek 11. srpna 1848 na 19. schůzi Ústavodárného rakouského říšského sněmu (viz Digitální knihovna Poslanecké sněmovy Parlamentu ČR), na níž odkazuje seznam poslanců instituce, rozpuštěné jak známo v březnu 1849 po 88 schůzích, ke stránkám titulu Biographisches Lexikon des Kaiserthum Oesterreich (1877), se píše o Johannu (Johannesi) Kaimovi (viz německy Wikisource) jako o "neotesaném, opilém rolníkovi" ze dnes zcela zaniklé vsi Míšňany (Meisetschlag), příslušné k rovněž už neexistující obci Mladoňov (Plattetschlag), který roku 1848 porazil ve volbách knížete Schwarzenberga a byl později trestně stíhán pro urážku majestátu. V listopadu roku 2015 jsem v krajanském časopise Hoam! v jeho prvém lednovém čísle ročníku 1959 objevil nepodepsaný příspěvek nadepsaný "Das 'Voldini-Haus' in Meisetschlag" o míšňanském stavení čp. 7, na němž byla 5. června 1922 odhalena Kaimovi (v textu je mylně psán Keim) pamětní deska. I tady se uvádí, že bojovník za selská práva a zrušení nejen snad břemene "jeleního sena", nýbrž i desátku, roboty a poplatku z ní ("nämlich: Zehent, Robot und Robotgeld", jak zaznamenává zápis 71. schůze zmíněného už sněmu 12. ledna 1849) byl líčen jako "Draufgänger", tj. "neurvalec". Byla mu prý nejen zabavena louka pro neplacení daní, ale když se s Hansem Kudlichem (1829-1917), proslulým "osvoboditelem sedláků" rozhodli osobně informovat císaře ve Vídni o selské nouzi a opravdu se jim údajně s falšovanými papíry podařilo k mocnáři proniknout (slíbil jim prý pomoci), ocitli se nedlouho nato v situaci tak nebezpečné, že Kudlich uprchl do USA (tam i zemřel) a Kaim opustil Vídeň skryt v povozu s hnojem (věř si, kdo chceš). Doma po několika dnech, píše anonym v "Hoam!", obklíčil ves oddíl granátníků a poté, co Kaima našel, odvedl ho do vězení, které, zase podle legendárního podání, údajně sdílel s pověstným loupežnickým hejtmanem Graselem (to je vyloučeno už proto, že ten byl ve Vídni popraven už v roce 1818). Kaim popravě ušel a abychom se obrátili k pramenům věrohodnějším, přebíráme tu z časopisu Obnovená Tradice český překlad (není můj, ale opravil jsem v něm mj. podle oddací matriky farní obce Polná na Šumavě vročení Kaimovy svatby a doplnil to, co v něm z německého originálu chybělo) textu, který můj přítel Dr. Raimund Paleczek publikoval v přibližně témže rozsahu (nejsou tam například uvedeni kandidáti voleb do říšského sněmu v roce 1848 za českokrumlovský volební okrsek, zato podrobněji je vylíčeno rozhodování vyšetřovacího výboru říšského sněmu v Kaimově věci, což do překladu osobně doplňuji) německy na webových stránkách Gloeckelberg.at. Rozhodně si s jeho souhlasem zasluhuje širší známost.
Schwarzenberský poddaný a soupeř Johann Kaim
Raimund Paleczek
Původ
Johann (vlastně Johannes) Kaim se narodil 2. listopadu 1798 v Zadní Zvonkové (Glöckelberg) čp. 47 na staré "Kaimových" usedlosti. Rodina Kaimů zřejmě pocházela z Korutan (Kärnten) a počítala se v Zadní Zvonkové k nejstarším. Jakob Kaim (kolem 1620-1704), Johannův prapradědeček, dal jméno rodovému stavení čp. 47, totiž "Jodok". Johannův otec Jakob (*19. července 1769- †29. února 1848) je zmiňován jako rychtář ve Zvonkové mezi lety 1800 a 1809. Johannova matka Theresia (*7. listopadu 1773- †3. července 1854) byla roz. Poferlová ze Zvonkové čp. 26 (původně čp. 29). Theresiin otec Mathias Poferl (*22. února 1744- †11. března 1820) šel stejně jako děd Johanna Kaima z pověření obce ve funkci zvíkovského rychtáře pěšky do Vídně a tam vlastnoručně předal císaři Josefu II. prosbu o zřízení kostela (viz farní pamětní kniha). Díky úřednímu působení otce a dědečka se Johann Kaim už ve svém mládí naučil, jak se získávají politické zkušenosti v rámci selského stavu. My můžeme vycházet z toho, že se Kaimovo školní vzdělání omezilo na návštěvu venkovské školy ve Zvonkové. Zde zajisté byl jeho prvním učitelem až do devíti let věku Josef Jenne (1772-1847). Jenne za krátký čas odhalil a podporoval jako učitel v Horní Plané (Oberplan) v letech 1807-1836 všestranné nadání Adalberta Stiftera.
Povolání a první veřejná činnost
Johann byl nejstarší syn. Na Šumavě bylo tehdy běžné, že nejmladší synové dostávali hospodářství, tudíž musel své uplatnění Johann hledat jinde. Mnohem později našel v Míšňanech selskou usedlost, na níž se mohl přiženit. Dne 12. září 1834 si Kaim ve farním kostele v Polné na Šumavě (Stein) vzal tehdy jednačtyřicetiletou dceru rolníka a dědičku usedlosti v Míšňanech čp. 7 Marii Fuchsovou (*16. září 1796- †29. října 1870). Po svatbě převzal Johann Kaim hospodářství od svého tchána. Jediný syn Mathias zemřel 10 dnů po narození 12. února 1839. Své politické schopnosti mohl Kaim uplatnit o několik let později poté, co se roku 1842 stal rychtářem. V této funkci zastupoval zájmy rolníků v Mladoňově. Tito lidé věřili, že císařský patent ze dne 14. prosince 1846 nařizuje jejich feudálnímu pánovi, knížeti Schwarzenbergovi, bezplatně zrušit robotu. Kaim předložil dokonce osobně žádost zemskému šéfovi Čech, arcivévodovi Štěpánovi, 2. května roku 1847 v Praze. Tam se ovšem dozvěděl, že zmiňovaný patent poskytuje pouze právní rámec pro dobrovolné (!) vyvazovací smlouvy vrchnosti s poddanými a nepředstavuje tedy žádnou povinnost majitele panství zrušit robotu. Kaim ale vysvětlil odpověď arcivévody jinak. Robotní smlouva mezi obcí a vrchností bude nově vyjednána a proto robotní povinnosti není třeba zatím plnit. To mělo za následek okamžité odepření roboty ve vsi Hořičkách (Hörwitzl), příslušející k rychtě Polná na Šumavě. Kaim musel následně kvůli pobuřování na dva dny do vězení. Více úspěchů mu později přineslo odstranění tzv. "jeleního sena", kterýžto desátek musili sedláci každoročně odvádět krumlovskému panství.
Poslancem říšského sněmu
Dne 8. července 1848 dosáhl Kaim při volbách do říšského sněmu ve Vídni velkolepého vítězství, když v nepřímé volbě obdržel 119 ze 158 volebních hlasů, a tím byl zvolen poslancem za celý volební okrsek Krumlov (Krumau). Druhý uchazeč Felix kníže Schwarzenberg (1800-1852), bratr majitele panství a pozdější rakouský ministerský předseda, dostal jen pět (!) hlasů. Dalším kandidátem byl krumlovský starosta Franz Xaver Goll (1804-1867), který získal 24 hlasů. O zbývající hlasy se podělilo šest rolníků - Vít Husar z Mojného (4 hlasy), Vít Stingl z Mojného (3), Johann Gunzl z Hořic na Šumavě (Höritz) a po jednom hlasu Andreas Kraupatz z Radošovic (Roschowitz), Adalbert Zaunmüller z Otic (Ottetschlag) a Josef Mugrauer z Jenišova (Hossenreith). Dva neplatné lístky odevzdali rolníci Joseph Bayerl z Černíkova (Großuretschlag) a Mathias Pany z Machovic (Machowitz). Neplatné byly proto, že své lístky podepsali (!). Oba dva hlasovali pro Kaima. Voličstvo krumlovského okrsku představovali převážně samí rolníci, z toho přibližně třetina české národnosti. Zastávali jistě názor, že jejich zájmy bude nejlépe obhajovat někdo z nich. Díky tomu se Kaim stal jedním z devadesáti poslanců z českých zemí. Během několika měsíců, kdy říšský sněm zasedal (červenec 1848 - březen 1849), na sebe Kaim upozornil jako energický a zdatný řečník. Byl nejvýraznější z deseti poslanců za České království pocházejících ze selského stavu. V debatě o zrušení poddanství (Grundentlastung) obhajoval jako nadnárodní zprostředkovatel (Verbindungsmann) zájmy rolníků z Čech a z Haliče (Galizien).
Poslanec Kaim - případ pro kriminální soud?
Svým temperamentem si Kaim přivodil ovšem také problémy. To dokládá jeden ze spisů uložených ve vídeňském Domácím, dvorském a státním archivu (Haus-, Hof- und Staatsarchiv). Kaim byl obžalován u budějovického kriminálního soudu.
V podroušeném stavu dne 5. listopadu 1848, v hostinci "Zum weißen Lamm" (U Bílého beránka) v Českém Krumlově (hostinec se nachází na Latránu čp. 61) vedl se studentem Karlem Herbergerem (20 let) a soukromým učitelem Franzem Starkem (30 let, je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), oběma rodem z Krumlova, sprosté řeči proti císaři Ferdinandu Dobrotivému (1793-1875) a knížatům Alfredu Windisch-Graetzovi (1787-1862) a Felixi Schwarzenbergovi. Přítomný personál knížete Schwarzenberga o události zpravil panského inspektora Josefa Kutscheru, který to potom oznámil na jednom pohřbu spíše mimochodem už zmíněnému krumlovskému starostovi Gollovi. Kutschera následně sehnal očité svědky. Zatímco hostinská Anna Postulka (21 let) a schwarzenberský lesní adjunkt Eduard Nowotny (25 let) urážky potvrdili, přímí účastníci Herberger a Stark to odmítli s tím, že se bavili pouze o nejčerstvějších vídeňských událostech. Kaim se podle všech svědků ničeho zlého nedopustil. Stark k tomu podotkl, že Kaim o několik dní později na shromáždění rolníků hovořil o Jeho Veličenstvu s velkou úctou. Všichni svědkové odsouhlasili, že Kaim byl značně opilý, podle výpovědí Nowotnyho a dalších dvou svědků dokonce "nicht einmal die Ausgangsthüre finden konnte" (tj. "nejednou hledal východ ze dveří").
Starosta Goll předložil svou zprávu nadřízeným instancím v Budějovicích a tamější kriminální soud postoupil žalobu proti Kaimovi nejvyššímu soudnímu dvoru (dopis ze dne 29. listopadu 1848). Ministerstvo vnitra (ministrem byl Alexander svobodný pán Bach /1813-1893/) poslalo návrh 9. ledna 1849 zemskému sněmu. Záležitosti se neprodleně ujal devítičlenný vyšetřovací výbor, v němž zasedli z poslanců mimo jiné doktor práv Franz Schmidt jako předseda, Matěj Hawelka jako zapisovatel, doktor práv Wilhelm Polaczek jako zpravodaj, dále Alois Borrosch, doktor práv Franz Smolka a doktor práv Karl Wieser. Po třech schůzích 13., 15. a 18. ledna 1849 doporučil výbor plénu říšského sněmu poměrem hlasů 6:3 nepodpořit odebrání Kaimovy imunity. V podrobné zprávě uvedl jako důvod svého doporučení skutečnost, že odhalil během vyšetřování řadu nedostatků. Zejména upozornil na předpojatost žalobce Golla. Starosta Goll a kníže Schwarzenberg přece kandidovali ve volbách jako Kaimovi protikandidáti, pročež Goll jako orgán podávající žalobu nemůže "wohl nicht als unbefangen erscheinen" (tj. "se jevit jako nezaujatý"). Vyšetřování tedy bylo "von jenem angeregt wurde, der von dem Untersuchten bei der Kandidatur im demselben Wahlbezirke besiegt worden" (tj. "podníceno tím, kdo byl vyšetřovaným poražen při kandidatuře v témže volebním okrsku"). Nadto nemůže být žalobou dán nijaký důvod pro porušení vnitřního pořádku, poněvadž Kaimovy "Schimpfrede" (tj. "potupné řeči") lze chápat pod dojmem revolučních událostí ve Vídni v týdnech předtím jako výraz jeho "Entrüstung" (tj. "rozhořčení") a neměly za účel vyvolat u posluchačů nějakou "Abneigung gegen den Landesfürsten" (tj. "antipatii vůči panovníkovi"). Kaim naopak dosáhl opaku, poněvadž jeho řeči podle výpovědi svědků jeho posluchače "dergestalt aufgebracht haben, daß sie ihn hinauswerfen wollten" (tj. "natolik rozhořčily, že ho chtěli vyhodit"). Plénum říšského sněmu na tajném zasedání dne 15. února 1849 soudně požadované odebrání imunity odmítlo a řízení bylo nato zastaveno.
Stáří
O Kaimově politické činnosti po roce 1849 a o jeho dalším životě nic nevíme. Po smrti své ženy v roce 1870 prodal bezdětný vdovec svou usedlost v Míšňanech a svá poslední léta strávil ve Zvonkové u rodiny svého nejmladšího bratra Adalberta (1812-1889) na stavení, kde se kdysi narodil. Tady dne 10. listopadu 1875 také skonal na žaludeční katar a o dva dny později spočinuly jeho tělesné ostatky na zdejším hřbitově. Dne 5. června roku 1922 byla Johannu Kaimovi odhalena na stavení čp. 7 v Míšňanech odhalena z iniciativy organizace Bund der Landwirte pamětní deska s tímto německým nápisem:
In diesem Hause lebte und wirkte Abgeordneter Johann Kaim, Mitglied des Achtundvierziger Reichstages. Geboren in Glöckelberg am 2. November 1798, gestorben am 10. November 1875. (tj. "V tomto domě žil a působil poslanec Johann Kaim, člen říšského sněmu z roku 1848. Narodil se ve Zvonkové dne 2. listopadu 1798. zemřel dne 10. listopadu 1875.")
Usedlost stejně jako celá osada Míšňany zanikla po zřízení vojenského prostoru Boletice. Podobný osud potkal i Zvonkovou.
Prameny a literatura:
Prameny:
matriky farnosti Horní Planá, Zvonková, Polná na Šumavě;
Gemeindechronik Glöckelberg;
Haus-Hof- und Staatsarchiv Wien, Österreichischer Reichstag 1848/49, kart. 18 (Wahlprotokoll v. 8.7. 1848);
kart. 82 (Personalakt);
Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka Český Krumlov, "Zentralkanzlei der Fürsten Schwarzenberg" Gb., A 6G beta 4;
Reichenberger Zeitung vom 22.6.1922.
Literatura:
Glöckelberg-Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde, Ludwig Stark Verlag Erdmannshausen 1992;
F. Prinz: Hans Kudlich (1823-1917), München 1962 (= Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 11);
R. Rosdolsky: Die Bauernabgeordneten im konstituierenden österreichischen Reichstag 1848-1849, Wien 1976.
Děkuji Mag.Dr. Franzi Adlgasserovi z Rakouské akademie věd ve Vídni (Österreichische Akademie der Wissenschaften in Wien) za některá upozornění a odkazy.
Obnovená Tradice, č. 50 s. 10-12
- - - - -
* Zvonková / Míšňany / † † † Zvonková
