FRANZ STARK

Ein Sonett

Wie ihr auch schmäht und geifert, nie und nimmer
Beflecket euer Wort das wahrhaft Reine;
Nicht seinen Wert raubt der dem Edelsteine,
Der in den Staub ihn tritt, nur seinen Schimmer.

Das Echte misst auch leicht den eitlen Flimmer,
Im Innern liegt was gilt, das nöth'ge Eine;
Was hohl und nichtig, ringet nach dem Scheine,
Bleibt aber nichtig doch und hohl für immer.

Euch aber, die ihr stets - ich sag 's mit Trauern -
Nur eurer Seele Schmutz erschaut, euch Armen,
Euch schenk' mein Mitleid ich und mein Bedauern.

Ja Mitleid braucht ihr sehr und auch Erbarmen,
Da lust euch ist, nur Schlechtes wo erlauern,
Und Edles nie kann euer Herz erwarmen.

Sonet

Jakkoli soptíce tupíte všechno ryzí,
skutečně pravé jádro nepošpiní
vaše slovo. Drahokam sotva stíní
navátý prach, byť načas třpyt snad mizí.

Pravost se lehce zaměnit dá cetou
jen na povrchu. V nitru je, co platí:
co nicotné, navenek slupka zlatí,
s velikým však jen hlupci si to pletou.

Vám všem, kdo špínu sotva znáte schovat
svých duší ubohých, patří jen smutku tíha,
vás dokážu jen trpce politovat.

Soucit a slitování podle mne je
vám třeba pro radost ze zla, co zlobně číhá
v srdcích, která šlechetnost nezahřeje.

Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1881, s. 141-142

Významný germanista a keltista Dr. Franz Stark se narodil 17. ledna 1818 v Českém Krumlově. Ve školní docházce, kterou tu započal, pokračoval ve Vídni, kde se po absolvování gymnázia a "filosofické školy" (té v letech 1838-1839) v Českých Budějovicích dal v roce 1839 zapsat na univerzitě jako posluchač práv. Po dvou letech však vysokoškolských studií zanechal a působil jako domácí učitel mj. v rodině polního maršála knížete zu Windischgrätz a knížete zu Thurn und Taxis. 1844 Vídeň opustil, aby se ve Lvově (Lemberg) mohl věnovat výchově mladého hraběte Cetnera. Nadešel však osudný rok 1848, kdy se vrátil do rodného Krumlova a byl zvolen právě zde poslancem do frankfurtského sněmu. Svým odpůrcům tehdy adresoval právě znělku, kterou uvádíme jako ukázku z jeho díla. Po rozpuštění sněmu se věnoval germanistickým studiím na berlínské univerzitě a roku 1856 získal pak v Heidelberku doktorát filosofie. Vrátil se do Vídně, kde jako amanuensis c.k. univerzitní knihovny se v roce 1859 rozhodl habilitovat se na univerzitě jako soukromý docent, kde byl prvým přednášejícím vůbec o staronordické mluvnici a germánské mytologii na výkladech z Eddy. Přednášel později i mluvnici gótštiny a německé drama od Lessinga po soudobé autory. Od návratu do Vídně počíná jeho spisovatelská činnost, týkající se především výzkumu německých osobních jmen, který se brzy rozrostl o oblast jmen původem keltských, dokud duševní přepětí nezpůsobilo psychické onemocnění, z něhož ho vysvobodila 27. března 1880 až milosrdná smrt. Kromě německých listů přinesly nekrology i význačné francouzské Revue Archéologique, Revue Celtique a Revue critique. Jeho tělo odpočívá na hřbitově v Hernalsu, zůstal však po něm jako poklad nesmírné ceny především soubor na půl milionu jmen, z něhož pak čerpali další badatelé, mj. i další z významných šumavských autorů Alois Ernst Milz ve své zásadní práci Südböhmen und der Böhmerwald im BOIOHAEMVM CELTICVM.

- - - - -
* Český Krumlov / České Budějovice / † Vídeň (A)