CARL ADAM KALTENBRUNNER
|
Lied auf der Eisenbahn Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! Wie weh'n die Winde So schmeichelnd und linde Den Fluren entlang! Durch die Bahn Weich und linde Schnell wie die Winde Rollen die Wagen Rasch den geflügelten Nimmer gezügelten Flüchtigen Lauf. Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! * Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! Des Himmels Bläue Sie ladet ins Freye Hinaus in die Flur! Wechselnd flieh'n Trift und Bäume Andere Räume Schauet das Auge, Rastlos verschwebende Neu sich belebende Weiden umher! Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! * Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! Am Hügel oben So sanft hingehoben Winket das Ziel Weit hinaus. In den Blicken Lust und Entzücken Schauen wir selig Rings in die blühende Abendlich glühende Bräutliche Welt! Dann geht es von dannen Heim wieder die Bahn! Von dannen, von dannen Zur fröhlichen Fahrt! |
Píseň o koněspřežce Na cestu, na cestu se vesele dej! Větřík jak věje, jak lehounce mně je, když ubíhá zem! Dál drahou mírně a měkce, co vítr křepce vozy se valí, viz okřídlený, viz nezkrocený, letmý jich běh! Na cestu, na cestu se vesele dej! * Na cestu, na cestu se vesele dej! I modré nebe zve k volnosti tebe tam do kraje dál! Letíš kol lesa, luhu, prostor všech druhů, tvé oko vidí vždy se vznášející, vždy ožívající kolkolem pláň! Na cestu, na cestu se vesele dej! * Na cestu, na cestu se vesele dej! Tam na výšině tvůj cíl tobě kyne, vlídně shlíží zdáli k nám. Ze všech očí radost se zračí, hledíme šťastni na všechnu tu krásu v červánkovém jasu, panenský svět! Koněspřežka zpátky než vydá se zas! Na cestu, na cestu se vesele dej! |
Dá se ovšem sotva napodobit opakovaný tón oněch slabik "von dannen, von dannen", které jako by napodobovaly pohyb po "železné dráze" nesrovnatelně lépe nežli české "na cestu, na cestu", byť jakkoli veselou. Text básně se objevil v lineckém listě "Österreichisches Bürgerblatt für Verstand, Herz und gute Laune" (tj. "Rakouský občanský list pro rozum, srdce a dobrou míru /rozuměj náladu/") dne 17. srpna 1832, doprovázen poznámkou, že se týká projížďky (v originále "die Spazierfahrt") do obce Sankt Magdalena (opravdu nejde o českou "Majdalenu" u Třeboně!), poskytující (rozuměj projížďka cestujícím) po požitku z líbezné krajiny u svého cíle působivý výhled na Linec a dál do jeho malebného, nádherného, horami věnčeného okolí. Ta koněspřežná dráha ovšem spojovala Linec zejména s Budějovicemi "na Šumavě", jak kdysi nazval své rodiště jeden německy píšící "šumavský" spisovatel (byl to Karl Franz Leppa). Autorem veršů o ní je Carl Adam Kaltenbrunner, přítel a vrstevník hornoplánského klasika Adalberta Stiftera, o pouhý rok předbíhající vročeními svého narození i úmrtí ta Stifterova (1805-1868). Kaltenbrunnerovými předky byli kováři kos na sečení (Sensenschmiede) v hornorakouském údolí řeky Kremže (Krems), ve kterém leží i proslulý klášter Kremsmünster, místo studií mladého Stiftera. Carl Adam, jak se s tím C na počátku za života psával (dnes se to prvé křestní jméno píše většinou Karl), přišel na svět 30. prosince roku 1804 v hornorakouském městě Enns na stejnojmenné řece, česky se jí říkalo Enže, tvořící tu zemskou hranici s Dolními Rakousy (Horním a Dolním Rakousům podle té řeky náleželo i rozlišení "nad Enží" pro ty Horní a "pod Enží" pro Dolní). Dnes ho rodné město uctívá coby svého čestného občana. Chodil tam do obecné školy, na gymnáziu už ale studoval v benediktinském klášteře Admont rovněž na řece Enži, před branami dnešního alpského národního parku Gesäuse (česky je ta horská skupina nazývána postaru i Enžské Alpy, německy Ennstaler Alpen). Lyceum poté už v Linci, kde roku 1823 vstoupil jako úředník do státních služeb a měl za sebou i prvé literární pokusy. Ve státních službách procestoval Horní Rakousko křížem krážem až do nejmenších míst, kde ho zajímala kupodivu obzvláště rozlišná místní nářečí jejich obyvatel. Když byl roku 1842 povolán do Vídně, kde pak čtvrt století působil v c.k. Dvorní a státní tiskárně (k.k. Hof- und Staatsdruckerei) a stal se posléze i jejím "vicedirektorem", neopomněl vydat počet z toho, co mu léta předtím poskytla. Svou prvou a hned nářeční sbírku veršů pod názvem "Oberösterreichische Lieder" (1845) věnoval "Mein'n lieben Ennsern in eahn'n kloan Stadt beinander, und was zu dera Pfarr ghert(tj. "mým milým spolurodákům z malého města Enže a k němu náležející farnosti" - pozn. překl.). Ve Vídni se Kaltenbrunner živě podílel na společenském životě a navázal přátelské vztahy s takovými osobnostmi své doby, jakými byli Stifter, Grillparzer, Lenau, von Feuchtersleben aj., byl oblíbeným hostem literárních uskupení jako "Die grüne Insel", "Aurora", "Hesperus", "Eintracht" atd. Když posledně jmenované sdružení "Eintracht" uspořádalo roku 1857 slavnost na rozloučenou s Josephem Sellenym, který se jako malíř krajin vydával na cestu kolem světa na císařské fregatě "Novara", napsal a zveřejnil Kaltenbrunner báseň na rozloučenou příteli. Na webových stranách Kohoutího kříže se setkáváme jak se jménem fregaty "Novara" v souvislosti s osobou Ferdinanda von Hofstettera, tak se jménem Josepha Sellenyho v textu jeho prasynovce Emericha Rudolfa Boyera von Berghof. Především svou obhajobou a užitím hornorakouského dialektu se Carl Adam Kaltenbrunner zasloužil o to, že ho Pruská akademie věd (Preußische Akademie der Wissenschaften) ještě roku 2003, tedy málem 200 let po jubileu jeho narození, zařadila do svého výzkumu coby jednoho z nejvýznamnějších autorů německého jazyka vůbec. Když 6. ledna na Tři krále 1867 ve Vídni skonal, provázely ho na dnes zrušený katolický hřbitov v Matzleinsdorfu zástupy obyvatel. Kaltenbrunnerův náhrobek najdeme dnes ve vídeňském Waldmüllerově parku mezi jinými umělecky cennými exempláři toho druhu ze hřbitovů už neexistujících. I koněspřežka i koně i Šumava kolem trati, po níž se dávní oři hnali mírným rakouským krokem, patří mezi takové relikty téměř archeologické.
- - - - -
* Enns (A) / † † † Vídeň (A)
