FRANZ KAPPL
|
Da Hulzhockaball in Sankt Thauma Obwa oamol im launga müahsauma Joahr, bevor da lustig Foschum is goar, es is va Oltns hear a sou gwejn, dass in Sankt Thauma ulli Joahr an Jaga- uda Hulzhockaball hot gejbm. D' Leit hand zsaummkejmma ba weit und broad, 's tuat koan da laungi Wejg duahrn Wold affi load. Ban Schaufla wiad gfliegt und taunzt, 's is ulls lusti dabei, dej koan Plotz haumt zan Taunzn, gehjgan ohi zan Buwei. A duarcht int is kiarzwali, 's wiard a gsunga, und dabei so mauncha Lita Biar ohitrunga. Ban Schaufla in Nejbnzimma sitznt die Oldn ulli banauna, Sej haumt Flada i' die Häjndt, d' Hoar hand grab, mia muass gsehng hobm dej Maunna. Und 's guadi Biar, dos schmejkt, hands do amol woarm, oft bleibms gen sitzn, sie wüll koana hoam. |
Drvoštěpskej bál ve Svatym Tomáši V celičkym dlouhym lopotnym roce jedinkrát, než masopust měl smutku vale dát, vodstara v Svatym Tomáši se pořádal mysliveckej a taky drvoštěpskej bál. Lidí hromada sem až ze široka daleka se sešla, aniž komu ta dlouhá cesta lesy nahoru snad byla těžká. U Schauflerů se všecko točilo v tanci a bylo veselo, k Buweiovejm se šlo, když místa dost se v sále nemělo. V pohodě k ukrácení chvíle bavili se i zpívali a kolikerej litr piva do sebe přitom dostali. U Schauflerů tam vedle sálu seděli starý pohromadě, sukovitý a drsný celý, šedivý mužský, inu mušeli byste je vidět v řadě. Pivečko chutnalo a pěkně v náladě i teplo bylo k tomu, to by se raděj sedět vostalo, nikomu nechtělo se domu. |
|
Böhmerwaldheimat : Erinnerungen an Friedberg an der Moldau, s. 218 |
|
|
Slovníček: obwa = ačkoli, jakkoli, müahsauma = namáhavý, těžký, Foschum = masopust, is goar = je hotov, va Oltns = odedávna, is hear a sou gwejn = tady to tak bylo, hot gejbm = dával se, býval, Leit = lidé, zsaummkejmma = sešli pospolu, ba weit und broad = z široka daleka, langi Wejg duahrn Wold affi = dlouhá cesta lesem nahoru, 's tuat load = bylo líto, wiad gfliegt und taunzt, 's is ulls lusti dabei = lítalo a tančilo, všechno zvesela přitom, ohi = dolů, kiarzwali = kratochvilný, ohitrunga = vypilo, Nejbnzimma = vedlejší místnost, die Oldn = staří, banauna = pohromadě, spolu, Flada i' die Häjndt = žilnaté ruce, Hoar = vlasy, grab = šedý, Maunna = muži, guadi Biar = dobré pivo, bleibms gen sitzn = zůstalo raději sedět, wüll koana hoam = nechtěl nikdo domů. |
|
|
Erinnerung an Friedberg I kaun nid vagejssn dos scheini Wossa i da Wuldn, Wia da Toto af da Gwichtn ban Okan hot gschuldn. Wia scheij haumbt d' Learein ibwad d'Wiesn und Földa gsunga, d Kina hand ban schpüln lusti uma nauna gschprunga, Mia is uls miassad ih hoam geijh und in Moak eini schaun, Obwa da Weg iss sou weit und ej Leit drinn kaun ma nid traun. Unläingst haun ih va da Hoam griagt a Fotografie, Mia siagt vül Wossa und die auswearhtsin Häusl hand ulli hie-n. Waun ih kinnad wia ih wullt, um Mittanocht reinnad ih do davaun, Oamol möicht ih nauu d Gejngd sehgn um Frieweag., bis afi id Plou, in St. Thauma, in Hüttnwold, in Keabearg bis ohi af Hoihafuarht, oft moan ih war ih zfriedn und gang wieda leihta fuarht. |
Vzpomínka na Frymburk Něco mně vltavskou vodu zapomenout brání, i to, jak táta nadával na poli při orání. Jak pěknej byl zpěv skřivánků nad lukama a lány, jak hlahol děcek při hře zvučel na vše strany. Jako bych mušel domu z her a do městečka zajít, cesta je ale dlouhá tak a lidi se jiný zdaji, mám vodtud fotografii nedávnou, spousta vody všude a domy dál kolem pod ní potopeny sou. A přeci kdyby bylo po mym, třeba vo pulnoci bych se během bral., bych kraj ten eště jednou z Frymburka až k Planej uhlídal Svatej Tomáš, Huťskej les, z Loučovic až tam k Vyššímu Brodu, potom, myslim, bych lehčej šel, že spokojenej budu. |
|
Glaube und Heimat, 1972, s. 147 |
|
Slovníček: i kaun nid vagejssn = nemohu zapomenout, scheini Wossa = krásná voda, Wuldn = Vltava, Toto = táta, Gwichtn = pomístní jméno pole ("Na Vahách"), Okan = orání, hot gshuldn = nadával, wia scheij = jak pěkně, haumbt gsunga = zpívali, Learein = skřivánci, ibwad = nad, Kina = děti, uma nauna = kolem, uls miassad ih = jako bych musel, hoam geijh = jít domů, Moak = tržní osada, městys, i kaun ma nid traun = nemohu věřit, unläingst = nedávno, griagt = dostal, vül = plno, auswearhtsin = přespolní, hand ulli hien = je všechno pryč, waun ih kinnad = kdybych mohl, reinnad = běžel, nauu = ještě, Geingd = krajina, okolí, sehgn = vidět, Frieweag = Frymburk, bis afi = až tam, Plou = Horní Planá, Keabearg = Loučovice, Hoihafuarht = Vyšší Brod, moan ih = myslím, wieda leihta fuarht =zase lehčeji dál.
Nářeční básník Franz Kappl se narodil 9. října 1907 ve Frymburku (Friedberg) do nijak pohostinného zvlášť století. Čekalo ho, jak připomíná Barbara Zeisová v nekrologu pro Glaube und Heimat, tvrdé dětství i mládí, válka, zajetí a vyhnanství z domova, tedy rozhodně nikoli jen svatotomášské plesy nahoře nad přenádherným údolím mladé Vltavy. Dožil se přesto 95 let, když tři týdny po svých narozeninách 30. října 2002 v Pánu zesnul ten člověk dobrého srdce a tvrdých rukou, které uměly prý vyřezat ze dřeva postavičky lidí i zvířat, ale také celé velké nástěnné hodiny. Vytvořil, jak nekrolog uvádí, po práci na poli i v zahradě věrný model kaple Vysoká Muka (Hohen-Marter-Kapelle) nad rodným Frymburkem, dřevořezbou zpodobil všem Šumavanům tak drahou siluetu Vítkova Kamene (Wittinghausen) obklopenou voňavými jedlemi. V jeho paměti se uchovalo množství říkadel a úsloví, nářečního bohatství domova, jak je uložil i do veršů pro frymburskou "Heimatbuch" sestavenou in memoriam frymburské paní řídící Fanni Greiplové. Spolupracoval na Sudetoněmeckém slovníku s prof. Dr. Heinrichem Micko a prof. Dr. Kühnelem, nejtrvalejší památkou je totiž přece jen slovo, nenahraditelné slovo řeči, které nás kdysi poprvé učila naše matka. Pochován je ve městě Neustadt an der Weinstraße po boku své ženy Therese, která skonala v roce 1993.
- - - - -
* Frymburk / Svatý Tomáš / † † Neustadt an der Weinstraße (RP)
