HEINRICH MICKO

Was in der Bäurin Truhe ist Der Brautkrounz, a Betn, Wos Gweichts von Gojau, a umdrahts gwüllbts Glasei mit Insrer Liabm Frau, a lejbzölders Herzl, a Foachtagrafi, a Wochsstouck, a Betbuach, a Busch Rosmoari, a schneeweiß's rundts Stoanrei von tuif aus der Wuldn, a Spoarkassabüachl mit fünfhundert Guldn.	Co je v selčině truhle Svatební vínek, růženec z Kájova dotýkaný, barevná sklínka broušená s obrázkem Marie Panny, ztvrdlé už srdce z perníku, podobenka s hrou stínů, voskovice a nebeklíč, vonička rozmarýnu, oblázek pěkně kulatý, ze dna Vltavy vzatý, vkladní knížka: na ní uložil kdos rovných pět set zlatých.
Des Waldes Widerhall (1973), s. 69 Slovníček: Betn = růženec, Gweichts = svěcený, lejbzölders = perníkový, Stoanrei = kamínek, Wuldn = Vltava.
Unsere liebe Frau Wounn Inser Liawi Frau tuat roasn, oft roast s, oft roast s weit üwer s Lound, A Büachl nimmt s, a gulda Büachl, a guldas Büachl nimmt s in d'Hound. Sie geht durchs Troad, sie sitzt im Klee, Maria Rast, Maria Schnee. Wounn Inser Liawi Frau tuat singa, oft singt s, oft sing s, wer woaß, wia loung. Der Woaz loust zua und s Gros und d Bloaman. Ihrm Suhn im Himml gfüllt dejs Gsoung. Sie singt im Troad, sie singt im Klee, Maria Rast, Maria Schnee. Wounn Inser Liawi Frau tuat schloffn, oft dejckant s ulli Sterndl zua. Der Wind, der Wind, der mocht a Musi und musiziercht ihr brav a Ruah. Sie schlofft im Troad, sie schlofft im Klee, Maria Rast, Maria Schnee.	Naše milá Paní (Šumavská Madona) Když Naše milá Paní na cestě je, často tak putuje daleko po kraji a zlatou knihu má, do daleka se skvěje, tu zlatou knihu její ruce svírají. Jde obilím, brouzdá se v jetelích, Maria čistá jako padlý sníh. Když Naše milá Paní cestou zpívá, a často zpívá si píseň jak bez konce, pole jí naslouchají, tráva v květech splývá a k nebi zpěv se nese lehounce. Zpívá si v obilí a taky v jetelích Maria čistá jako padlý sníh. Když Naše milá Paní v usínání se přikryje snad všemi hvězdami, jen vítr, vítr zní a k ní se sklání, šumem lesa ji sladce omámí. Spí v obilí, spí v bílých jetelích Maria čistá jako padlý sníh.
Slovníček: roasn = putovat, Troad = obilí, Woaz = pšenice, Suhn = syn, gfúllt = líbí se, dejckant zua = přikryjí, Sterndl = hvězdičky, mocht a Musi = hraje hudbu.
Rückschau auf die Jahre 1938-1948 Wer im Ochtadreißger nit in Pangratz gjuhzt hot, wäin im Neunadreißger d Polakei nit putzt hot, wer im Vierzger nit is mit af Narvik gschwumma, wer im Oanavierzger nit hot Belgrad gnumma, wer im Zwoaravierzger nit am Wolchow bumst hot, wer im Dreiavierzger nit in Tobruk grumst hot, wer im Vieravierzger nit von ou(b)m oa(n)s kriagt hot, wäin im Fünfavierzger nit der Böhm derwürgt hot, wer im Sejchsavierzger nit bam Russ verdor(b)m is, wer im Sie(b)mavierzger nit vor Hunger gestor(b)m is, der mog, wounn an s Glück nit loung schou(n) tuat verdruißn, ochtavierzg vor lauter Freud fejst Böller schuißn.	Ohlédnutí za lety 1938-1948 Kdos v osmatřicátym neseděl na Pangráci, aniž rok nato picli tě Poláci, ve štyricátym kdo ses neplavil do Narviku rok nato v Bělehradě neměl sakra kliku, kdos v dvaaštyricátym nepad u Volchova, a nato rok na Tobruk nerukoval, v štyriaštyricátym bomby tě ušetřily, a rok potom Češi nezardousili, kdos v šestaštyricátym v Rusku neměl azyl a v sedmaštyricátym hlad tě nedorazil, to moh bys, ač to štěstí nejni k víře, si v osmaštyricátym vystřelit z moždíře.
Slovníček: Pangratz = pražská věznice na Pankráci, putzt = připraven o život, bumst, grumst = zastřelen, verdruißn=omrzet. P.S. Šumavská letora se tu projevuje nejen nářečím, nýbrž i celkem přiléhavým cynizmem pokolení, jehož "štěstí" se dá opravdu sotva měřit oslavnou salvou. A přesto, přežít se dá, ač to "nejni k víře", snad i ono desetiletí, které tady v Čechách skončilo "vítězným únorem".
Gereimter Liebesbrief Sou weiß wia der Schimmel, Sou blob wia der Himmel, sou glounzad wis d Ste (r) n, sou hloun i di (ch) ge (r) n. Sou gre (a) n wia-r-a Bla (tt) l, sou round wia-r-a Ra (d) l, sou roit wia ma (n) Bluat sou bin i da (r) guat. Son seida wia a Tüachl, sou gscheit wia-r-a Büachl, sou weitum wia s Gäu, sou bleib i da (r) treu. Sou hali wia d Kir (ch) a, sou hoi (ch) af wiad Bir (k) a, sour rar wia der Gul (d) n, sou gwiess derffst mi (ch) huldn.	Rýmovaný psaníčko Muj bílej šimlíčku, modro na nebíčku, jak hvězdu jasně plát tmou viděl bych tě rád. Zelená zčerstva, zlatá, uzrálá dokulata, si jako krev mý krve milá mi napoprve. Si jak kus hedvábího, ty moje moudrá kního, kraj jak k vobzoru šahá, si věrná mi a drahá. Jak kostelík se blyskáš, urostlá jak ta břízka, vážíš mně víc než zlatka, si moje láska sladká.
Die Schneedörfer im Kreis Prachatitz / Böhmerwald (1988), s. 332 Slovníček: blob = modrý, seida = hedvábný, Gäu = kraj, huldn = ctít, milovat.
Des Bauern Gerätestand Zwäin Loaterwagn, d Putzmühl, s Galessl, a Schlittn, a Oumboiss zum Däingln, a Gsoudschneidmaschin, drei Pflüag und drei Ejggna, zam Mistführn a Wogn, a Gorm und a Schleifstoan, a Kraxn zam Trogn.	Sedlákovo nářadí Dva žebřiňáky, mlejnek, koleska, taky sáně, a naklepávač kosy, řezačka tu při straně, troje pluhy a brány, starej vůz na hnojnici, kára, brus vzadu v rohu a krosna s čerstvou pící.
Des Waldes Widerhall, s. 68 Slovníček: Putzmühl = čistička, čisticí mlýnek, Oumboiss zum Däingln = kovadlinka na naklepávání kosy, Kraxn = proutěná nůše, krosna.
Das Moldauherz bei Oberplan Wia-r-a fuirigi Läingin rinnt d Wulda durch s Tol. Bo der Ploun, do bsinnt sa sich afaramol. I dej Bergn, i dej Waldn, do gfial s ihr asou. Mog nit weider. Ower int, weit, derworchtn s is wou. So rinnt s, derwal s nochdäinkt,a wäing her,a wäing hin, tromt wos Liabs hot netta mehr s Dobleibm im Sinn. Und hin und her rinnad schreibts a Herz grod in d Wies. Woaß deancht, dass ihr s Dobleibm nit afgesejtzt is. "I muass weider tolaus! Pfüat dich, Piachliner Bruck!" Ower a Herz lasst s in 'n Wiesnan. Ihr Herz, dos lasst s zruck.	Srdce Vltavy u Horní Plané Jak had se Vltava vine a svítí v oudolí. Sotva Planou mine, hledí tu okolím. V těch horách, lesích se jí líbí, nechce dál. Musí šak: kdy kdo viděl proud, že by stál. Jde dál jako ve snách, váhá sem, váhá tam, to, co má ráda, jí radí nechvátat. Proto vykrouží řeka tu v lukách srdce svý. Ví už, že zvostat doma jí nejni souzený. "Pihlovskej moste, buď sbohem! Nemůžu zastavit!" Navěky ale to srdce tu je na dně Vltavy.
Des Waldes Widerhall, s. 66 Slovníček: Läingin = had, Ploun = Horní Planá, int = dolů, po proudu, deancht = přece, afgesejtzt = předurčeno, souzeno.
Ein gestorbenes Mädchen spricht Lejgt s ma (r) hiaz ou (n) d weißi Pfoad, lejgt s ma (r) hiaz ou (n) a weiß's Schühei. Tout s mi (ch) i (n) s hülzerni Trühei, 's Lejbm af der Wöld is ma (r) load. Bind't ma (r), i bitt äink, i (n) d Hoor win für a Horchzat a Bandtein. Flecht 's ma (r) a Betn um d Handtein, s Douckanspüln is für mi (ch) gor. Muader, geht s fläint s nit sou vüll. Voder, geht s lasst s äinker Pfnouttn. Mir geht s jo guat no (ch) die Nouttn, fluig schou (n) gaunz schöi (n) af ma (n) Zül. Busst mi (ch) nu (ch) gschnöll i (n) der Ghoam. Toat s ma (r) koa (n) Hoamweh nit mocha. Siah in Herrn Jesus schou (n) locha, bi (n) schou (n) ba-n-eahm gounz dahom.	Zemřelá dívka mluví Oblíkněte mi bílou košili, obujte bílý botky ještě mi. Co mojim tělem bylo na zemi, do holý rakve dáte za chvíli. Taky stužku mi dejte do vlasů, do rukou zas růženec na modlení, když v nich teď moje panenka už není - a věneček mi nechte u pasu. Maminko, nebuď pro mě smutná celá, tatínku, za mnou neplakal bys přeci. Není mi zle už a ty divný věci jsou za mnou teď, pryč jsem jim uletěla. Ještě políbení mi dejte, potají ať se mi nezastejská po domově - když si mě teď Pán Ježíš bere k sobě, budu tam u něj jako doma v ráji.
Slovníček: Pfoad = košile, Lejbm = život, Wöld = svět, Horchzat = svatba, Douckanspüln = hraní s panenkami, fläinnt = úpět, Zül = cíl, busst = polibte, Ghoam = tajnost, locha = usmívat, ba-n-eahm = u něho.

Heinrich Micko (čti Miko!) se narodil 6. prosince 1899 v Přední Výtoni (Vorder-Heuraffl), jíž se tehdy i česky říkalo Hejrov, jako syn tamního učitele Jakoba Heinricha Micko (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Měšťanskou školu navštěvoval v blízkém Frymburku, odděleném od rodné obce za těch dob jen úzkým pásem mladé Vltavy, pak studoval v Budějovicích, až posléze roku 1927 složil doktorát z filosofie na vídeňské univerzitě. Rok předtím vydal svou první básnickou sbírku Der Acker (Pole). Studií o šumavském dialektu z okolí obce Wadetstift (Hruštice), také v oblasti dnešního Lipenského jezera, uvedl se roku 1930 jako vědec. Na tomto místě snad stojí za připomínku i osobnost nářečního básníka Matthiase Hofbauera právě z Hruštic, který se narodil 1. ledna 1872 a zemřel 5. května 1945 (!). Ve třicátých letech upoutal na sebe Micko pozornost objevem neznámých básní mladého Adalberta Stiftera, které vydal ve svazcích Unbekannte Jugendgedichte Adalbert Stifters (1931) a Adalbert Stifters früheste Dichtungen (1937). V letech 1930-1942 se podílel na přípravě Grimmsche Wörterbuch v Berlíně a zpracoval pro něj na 800 hesel. Po válce začal znovu po návratu z amerického zajetí v severotyrolském Landecku jako průmyslový dělník. Roku 1959 po letech odmlčení vydal sbírku nářečních básní Wuldaland (Vltavská zem), znalci označovanou za vrcholný projev nářeční tvorby celé německé jazykové oblasti. Četné básnické texty Mickovy byly zhudebněny a žijí dál jako písně krajanských spolků. Jejich autor zemřel 28. ledna 1969 ve Vídni.

- - - - -
* Přední Výtoň / Frymburk / České Budějovice / Horní Planá / Hruštice / † Vídeň (A)