SOPHIA KLINKOVÁ
|
Horní Planá Anwurf und Tünche Jemand schichtet Blei tuscht aus einem Keil eine Schlafhaube gleichsam Herdmantel im Feuerraum ich schlaf neben dem Ofen schlaf über dem Vater dem Großvater unter einer Decke aus Hanf wasserabweisendem Textil das erste Fenster schwebt wenn ich anhebe zu lesen Kienspäne Sägespane Mörtel Steuerrolle der Rückliebe Gewild im Strauchgehege in zarter Jugend hinweggestorben jemand schichtet Kupfer verpflichtet die Felsen der Milchbauerin mein Buch aus Brunnenwasser ich pump es herauf die Mutter ein geflachstes Tuch der Vater ein Leinenhemd der Bruder ein Greis der stand wo ich stehe wo die Truppen marschierten sich die Kerzen verirrten der Kater die Katze verriet die Straße ist frei bis zum Salzmagazin Gewild im Pestgehege heirate niemals die Putzmacherin jemand schichtet Öl Standbild in Holzrocks Gummistiefeln hör auf mit dem Rosenschimmer das sagt nichts wie schwer der Weizen wog die Fahnenweihe Vogelbeeren sieben auf einen Streich Ich schlafe am Ofen über dem Soldaten über der Katze dem Kater den Kätzchen die Beine fast gleich beim Strecken dem Bären weiter hinten im Herz hab mich nicht gut um die Kerze gekümmert damals wie heute den Docht abgeklemmt die Batterie vergessen beim Schnitzen biem Einweihen der Sprossen nur die Hühner schnurren noch ähnlich auf den Parkplatz hinter dem Haus jemand färbt eine Fotografie die Autos stehen auf Kutschen auf Rosen der Dachstuhl durch ein Gemälde ersetzt gutes Wasser ist nur eine Sage Brunnen werden nicht mehr gebraucht auf den Hühnern stehen Straßenschilder Begrenzung der Fahrbahn nicht weit bis hier weg mein Schreibtisch ist nicht mehr von Rosen umfasst die Totenfälligkeit fällt mir nicht leicht aber ich weiß was du meinst mit der schmerzhaften Mutter mit dem guten Wasser im Grand nur wer trägt die Schichten ab wer hebt meinen Sargschlüssel auf nach dem nächsten Brand Schwemmhaken Ein aufgetautes Land von Steinen befreien die Schwemmhaken einschlagen in steigenden Rauch eine Kugel trifft nie alle Kegel zugleich heft es unten in Dorf das es nicht mehr gibt alle Bäche längst ausgesiedelt alle Eichen zu Kreuzen gelem unsere Urgroßväter waren Bären im Bärenlochwald zerschossene Hagebutten erst reif nach dem Frost einen Eichelhäher eine ganze Nacht bewachen wie das Glas das zwei Tage lang brennt nach jedem Winter heimfallen ins Hüttenhaus nach dem Melken der Mehlschwalben hinauf zu den verlorenen Bächen wo die Kohlmeisen aus den Köhlermeilern Goldfäden auf ihre Spülen ziehen lieber aus dem Frost eine Glaspfeife gießen aus Brennholz eine Brücke bauen um ein Feuer oder Lied auf ihr anzustimmen dann steigen die Bäche wortlos hinab wie Treibgut das sich aus dem Winter windet Um ein Tal zu fluten Es braucht nur einen Mund und eine Mergelmühle die einen Rosenkranz Perle für Perle zermahlt einen Vertrag mit einem stellvertretenden Baum der die Grunsteuer mit einen Goldzahn bezahlt alle belegen einen Kurs im Holzstockschießen dichten ihre Ohren mit Zementmilch ab alle belegen einen Kurs im Rosenkranz beten in alle Münder schwimmen di Fische hinein im Seichten haben sie Zehnendergeweihe mit Muscheln zu kunstvollen Straußen gesteckt weiter oben späht ein Hecht nach einer Maus die schnell in einer Messerset verchwindet alle belegen einen Kurs im Wasserabwägen von Forellen und anderen Erholungsobjekten alle belegen einen Kurs im Mäuseweitwurf läuten mit der Glocke den Wellenmarsch manchmal hält ein Boot an der Kirchturmspitze wirft den Anker nech dem Grab der Großmutter angelt nach Parkuhren und Stümpfen von Zähnen die den Bäumen ausgefallen sind alle belegen einen Kurs im Mäuseweitwurf tragen das Herz offen um den Hals |
Horní Planá Výtka a faleš Někdo vrství olovo kreslí brkem smočeným v tuši noční čepec jakoby plášť krbu v prostoru ohně spím vedle kamen spím nad otcem i dědem pod konopnou dekou textilem odolným vodě první okno se vznáší když se zvedám číst borové hobliny piliny malta berní rula lásky po paměti divá zvěř v křovinaté oboře skonavší v útlém mládí někdo vrství měď zavazuje skály mléčné selce moje kniha ze studniční vody čerpám ji vzhůru matka sukno ze lnu otec lněná košile bratr stařec stál tam kde stojím já kde mašírovaly útvary ztratily se svíce kocour zradil kočku ulice je prázdná až k solnému skladu divoká zvěř v morové oboře nikdy si neber uklizečku někdo vrství olej foto v gumových holinkách z rockfestu přestaň s tím růžovým třpytem o váze pšenice to nic nevypovídá svěcení praporce jeřabin sedm jednou ranou spím u kamen nad vojákem nad kočkou kocourem kotětem nohy při natažení dlouhé skoro stejně k medvědu daleko vzadu v srdci nestarala jsem se zrovna dobře o svíčku tenkrát jako dnes se mi odlepil knot zapomenutá baterka při vyřezávání při navlhčování klíčků jen ty slepice blaze předou, ano předou na parkovišti za domem někdo koloruje fotografii auta stojí na bryčkách na růžích krov je nahrazen obrazem dobrá voda je jen v pověstech studny se už nepoužívají při slepicích vidíš stát pouliční tabule ohraničení vozovky nedaleko odsud můj psací stůl už není obklopen rúžemi odúmrť mi nepřipadá snadná vím však co myslíš tou bolestnou matkou tou dobrou vodou ve žlebu kdo jen strhne ty vrstvy kdo zvedne klíč od mé rakve po příštím požáru Plavební hák Zbavit rozmrzlou zem kamenů vrazit plavební hák do stoupajícího kouře jedna koule nikdy netrefí všechny kuželky naráz říká se dole ve vsi která už neexistuje všechny potoky dávno vysídleny všechny duby pokáceny na kříže naši pradědové byli medvědy v Brložském lese prostřílené šípky dozrálé až po mrazu sojku po celou noc na hlídání jako sklo které po dva dny hoří po každé zimě se vrátit domů do huti po dojení jiřiček jít tam nahoru ke ztraceným potokům kde sýkorky koňadry z uhlířských milířů navíjejí zlaté nitě na své špulky raději odlévat z mrazu skleněnou dýmku z dříví na otop postavit most aby na něm šlo rozdělat oheň nebo spustit píseň pak sestoupí potoky dolů bez jediného slova jako náplava, která se vine ze zimy Zaplavit údolí Stačí jen ústa a mlýn co mele slín co růženec rozemele perlu za perlou dohodu se zastupujícím stromem který pozemkovou daň zaplatí zlatým prutem všichni se zapisují do kurzu ve střelbě do pařezu ucpávají si uši cementovým mlékem všichni se zapisují do kurzu v modlení růžence do všech úst vplouvají ryby na mělčině jsou paroží desateráků se škeblemi sepnuta do umných kytic dál nahoře vyhlíží štika nějakou myš která rychle mizí v sadě nožů všichni se zapisují do kurzu v odvažování vody pstruhů a jiných rekreačních objektů všichni se zapisují do kurzu v hodu myší do dálky odzvánějí zvonem pochod vln mnohdy zastaví nějaká loď na špičce kostelní věže vyhodí kotvu za babiččiným hrobem loví parkovací hodiny a pahýly zubů které vypadly stromům všichni se zapisují do kurzu v mletí slínu nosí srdce otevřené kolem krku |
|
Sudetenland, 2022, č. 3-4, s. 92-95 |
|
Ty básně vznikly roku 2022 v rámci stipendia, udělovaného sdružením "Adalbert-Stifter-Verein" (ASV) a realizovaného v Horní Plané (v originále in Oberplan / Horní Planá)
Autorkou předchozích veršů je mladá bioložka, básnířka a prozaička Sophia Klinková, narozená roku 1993 v Mnichově. Jak mi laskavě sdělila Dr. Zuzana Jürgensová, roz. Dětáková, i samostatně zastoupená na webových stranách Kohoutího kříže, promovala nositelka stipendia ASV Sophia Klink na mnichovské univerzitě v oboru ekologická mikrobiologie. Mimo jiné získala i jiná stipendia, z nichž lze uvést Münchner Literaturstipendium či Nature Writing Stipendium nadace Kunst & Natur. Poněvadž překladatel převážného úhrnu textů Kohoutího kříže má dva vnuky přibližně ve věku autorky německých originálů, svěřil základní přetlumočení do češtiny jednomu z nich, který se jmenuje Tomáš Novotný a studuje germanistiku na pražské Karlově univerzitě. Tím není řečeno, že děd vnukův překlad snad opomněl přehlédnout, aby uznal, že poezie je věc, překladu se často vzpouzející. Proto má zde ostatně čtenář k dispozici na čestném prvním místě i německý originál. Jihočeská vědecká knihovna si upřímně cení každého německy píšícího mladého autora, který jako správný básník, lyrička pak obzvláště, "vidí to, co jiní nevidí". Výraz "dicht" značí v češtině tolik, co "hustý", a to o slovním materiálu poezie platí naplno.
- - - - -
* Mnichov (BY) / Horní Planá / České Budějovice
