ALOIS KLUG
Exkurze na Šumavu
Náš profesor botaniky na Německé univerzitě v Praze (Deutsche Universität in Prag), sám syn tohoto šumavského kusu země, podnikl tehdy se svými studenty, docenty, asistenty a také penzionovaným profesorem Dr. Beckem, rytířem von Managetta und Lerchenau, studijní cestu na Šumavu, do Želnavy (Salnau), do oblasti slatí (Moorgebiet) a pak i k Plešnému jezeru (Plöckensteinsee), na Třístoličník (Dreisesselberg), do Lenory (Eleonorenhain) a Boubínského pralesa (Urwald Kubany), tedy do domova nezapomenutelného Adalberta Stiftera.
Už v Praze nám bylo řečeno, že kolem Plešného jezera roste snad na několika málo místech zvláštní druh plavuně (Bärlapp), latinsky zvaný Lycopodium Selago (vranec jedlový), v Čechách se vyskytující jen ještě v Krkonoších (Riesengebirge) a Krušných horách (Erzgebirge), také tam ovšem toliko velmi vzácně a těžko k nalezení. Cestou k jezeru jsme horlivě pátrali v terénu a narazili i na mnoho vzácných rostlinných druhů, nikoli však na hledaný vranec. Jezero samo, oko přírody, jak je nazývá Stifter, mne upoutalo svou polohou, okolím a především pak obrovským klidem natolik, že jsem nějakou chvíli zůstal zpátky za ostatními, abych se pokochal dojmy té pokojné končiny. Přese všecku svou horlivou pozornost jsem vranec nenašel. Páni profesoři, docenti a asistenti vypsali mezitím dokonce cenu pro případného šťastného nálezce. - Večer jsme doputovali k Třístoličníku, na jehož vrcholu se stýká Rakousko, Bavorsko a Čechy (tu jde ovšem o omyl, tím místem stýkání je přesněji blízké Trojmezí, dál na západ Rakousko už nesahá - pozn. překl.). Dlouhý čas jsme hleděli do nadcházejícího soumraku na moře šumavských lesů. Chtěli jsme zastavit v blízkém hostinci a také tam přenocovat.
Po mnohahodinovém pochodu jsme byli celí unavení a hladoví. Pánové a studenti lépe postavení si objednali pořádnou večeři, já se musil spokojit s polévkou. Když jsem ji snědl, vyšel jsem si na vzduch, abych alespoň ten večer s nádherným výhledem k tomu do sebe vstřebal a pořádně vychutnal. Na tom malém výletu do nadcházející tmy jsem náhle zakopl o kámen a upadl jak se říká rovnou na nos. Ani to moc nebolelo, ale když jsem se pomalu zvedal a ohledával, uviděl jsem poblíž neznámý druh plavuně. Málem jsem na naše pátrání po ní už zapomněl.
Může to opravdu být vranec jedlový? Opatrně jsem odlomil jeden výhonek, poněvadž jde-li opravdu o exemplář toho vzácného druhu, musí být co nejneporušenější. Se svou kořistí jsem se vrátil zpátky do hostince, kde seděl při dobrém jídle kruh veselých stolovníků, a ukázal nález profesorovi. Zvedl výhonek ke svým trochu krátkozrakým očím a pravil: "Jawohl, einwandfrei Lycopodium Selago." (tj. "Nu ovšem, bezpochyby vranec jedlový.") Ostatní pánové si rostlinu podávali dokola, pozorně zkoumali a jejich kladný ortel byl jednohlasný. Aniž by co dalšího dodali, vysypali pak pánové na stůl obsah svých peněženek a vyzvali mě k přijetí nálezného, čímž mi byla dopřána k mé radosti i tak zasloužená opulentní večeře. Musím ještě říci, že mnozí z pánů byli ve svých příspěvcích skutečně velkorysí. Vranec jedlový jsem od té doby nenašel už nikdy, a to ani u nás doma v Krkonoších. O to víc ve mně utkvěla vzpomínka ze šumavské exkurze, z níž jsem si přinesl víc peněz, než jsem s sebou vzal.
Hoam!, 2006, č. 4, s.23-24
Úryvek pochází z knihy "Zwei Jahre 1924-1926 als Lehrer im Zisterziensenkloster Hohenfurt", kterou vydal Dr. Herbert Sailer (Kaindlweberweg 7, A-5061 Elsbethen) a jejímž autorem je Alois Klug. V roce 1924 byl totiž v klášteře Vyšší Brod (Hohenfurth) podniknut pokus o zřízení soukromého gymnázia. P. Matthäus Quatember, pozdější generální opat cisterciáckého řádu (zastoupený rovněž na internetových stranách Kohoutího kříže), ustanovil za jeho učitele právě svého přítele Kluga. Jak patrno z připojeného úryvku, pocházel z Krkonoš. Jeho rodištěm je Fořt (Forst) u Vrchlabí (Hohenelbe), kde spatřil světlo světa 12. června 1897. V Trutnově (Trautenau) navštěvoval učitelský ústav a po dvou letech ve Vyšším Brodě působil na škole ve Vrchlabí, kde byl i vedoucím tamní okresní péče o mládež. Od roku 1938 se ocitl po říšském záboru Sudet v Trutnově, 1942 se však stal v protektorátní Praze inspektorem odborného školství. Přišel odsun a po něm nová pedagogická práce už v poválečném Německu, od roku 1947 na obchodní škole (Handelsoberlehrer) a rok nato už i politicky činný jako městský zmocněnec v hesenském Wiesbadenu, kde 3. září 1960 také zemřel (Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder uvádí jeho životní data podle časopisu Riesengebirgsheimat, zejména pak ze s. 185n. jeho 21. už ročníku 1967). V citované knize popisuje život ve vyšebrodském klášteře v letech pro církevní instituci kritických, kdy jí hrozilo vyvlastnění ze strany nového československého státu. Po smrti opata Bruno Pammera (1866-1924) musel být zvolen nový, jímž se stal jak známo Tecelin Jaksch (1885-1954), který provází pak osudy místa pro Šumavu tak význačného i v doprovodné informaci Sailerově až do vyhnání a zániku. Teprve dnes se hluboké jizvy slibují pomalu zacelovat Boží rukou.
- - - - -
* Fořt / Plešné jezero / Vyšší Brod / † † † Wiesbaden (HE)
