TECELIN JAKSCH
Dnes poprvé...
Dnes poprvé (vlastně podruhé: viz text Milana Hlinomaze o návštěvě Maxmiliána II. roku 1562 v obrazové příloze - pozn. překl.) od svého založení před téměř sedmi sty lety má tento klášter tu čest pozdravit ve svých zdech hlavu státu. Zhloubi srdce děkuji Vám, pane presidente, za toto jedinečné vyznamenání a prosím Vás, abyste náš klášter i nadále podpořil v jeho poslání a v jeho snahách a zachoval nám své vzácné sympatie... Stejný můj dík patří také Vám, vysoce vážená milostivá paní. Na zdraví Vás obou zvedám tento pohár a prosím všechny ctěné přítomné, aby se mnou připili na zdraví našeho pana prezidenta republiky a jeho milostivé paní. Na zdraví, na zdraví, na zdraví.
Ačkoli tento přípitek byl 7. května 1937 v refektáři cisterciáckého kláštera Vyšší Brod (Hohenfurth) pronesen česky, jeho doslovný text je přeložen z německého originálu (wortwörtliche Fassung), jak je k dispozici na www stránkách Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod i s tím Hoch, Hoch, Hoch na konec. Adresátem přípitku byl Dr. Edvard Beneš se svou chotí Hanou a jeho česká odpověď zněla tehdy takto: "Pane opate! Historický poukaz Vašeho přípitku, v němž konstatujete, že dnes poprvé v době sedmi století hlava státu navštěvuje toto Vaše starobylé sídlo, podtrhuje jen fakt, že naše demokratická republika, spočívající na zásadách tolerance a vzájemné úcty, buduje svoji budoucnost na snášenlivosti kulturní, národní a sociální a dovede dáti uznání každé práci, konané v duchu lidskosti, bratrství a lásky k bližnímu. Přeji Vašemu klášteru, aby na této základně pracoval i dále pro blaho naší společné vlasti a pro dobro všech obyvatel této země. A prosím Vás, abyste byli dále stejně bedlivými ochránci všech těch kulturních pokladů a památek, jež staletí a pečlivé ruce Vašich předchůdců zde shromáždily." Přípitku po obědě v klášterním refektáři předcházelo ovšem přivítání prezidentovo opatem, který sice hlavu státu oslovil česky, pokračoval však už německy, jak je na už zmíněné adrese z konceptu originálu opět "wortwörtlich zitiert" (tj. doslova citováno), takto (český překlad opět pořizujeme z webu Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod:
V úzkém vztahu k dějinám a osudům města Vyšší Brod, kterému právě svou návštěvou prokazujete takovou čest, jsou osudy našeho kláštera ode dnů svého založení Vokem z Rožmberka (v originále "Petr Vok von Rosenberg" - pozn. překl.) v roce 1259. Dovolte mi jako zástupci tohoto staroslavného cisterciáckého kláštera, v němž členové našeho řádu během staletí shromáždili jedinečné umělecké poklady, které mají význam nejen pro klášter, nýbrž pro celý stát, abych Vás jménem celého konventu v nejhlubší úctě pozdravil.
Buďte u nás, které jste tak poctil, vyznamenal a obšťastnil svou návštěvou, co nejsrdečněji vítán. Prosím Vás zároveň, pane státní presidente, abyste přijal ujištění naší věrné oddanosti k Vám.
Nám kněžím a řádovým členům je do srdcí vloženo Bohem za nejsvětější povinnost, abychom věrně stáli k otčině a k hlavě státu. Také jsme vždy považovali za svůj svatý úkol, vštěpovat lásku, věrnost a oddanost ke státu a k jeho hlavě jako bohulibou povinnost do srdcí též věřícím, o něž je duchovní péče příslušníkům našeho kláštera v 18 farnostech svěřena. Tak tomu bylo v minulosti, tak je tomu dnes a tak tomu bude vždy i v budoucnu.
Pan státní president chápe jako svůj nejvyšší úkol zachovat našemu státu mír, tento nejvyšší statek na zemi. Nejsvrchovanější zásadou pana státního presidenta je být spravedlivý ke všem. Proto také je nám nejen svatou povinností, nýbrž i potřebou srdce zachovat mu vděčnou lásku a věrnost.
Kéž všemohoucí Bůh zachová naší otčině pana státního presidenta a jeho vysoce váženou paní choť na nespočetná léta. Kéž Bůh co nejhojněji požehná všem jeho úsilím a obětem. To má být i obsahem našich denních modliteb za Vás. Pane presidente, vysoce vážená milostivá paní, buďte nám co nejsrdečněji vítáni.
I na toto uvítání následovala odpověď presidentova nejprve českým oslovením a poděkováním: "Pane opate! Děkuji Vám za milé uvítání na prahu památného kláštera vyšebrodského." - pak už německy tak, jak to uvádí oficiální český překlad z knihy President v jižních Čechách: "Bohaté jeho dějiny jsou dokladem toho, jak tato krajina žila od prvního osídlení po celou dobu vždy v intimním duchovém vztahu s ostatními Čechami. Tomu nasvědčují i Vaše jedinečné poklady kulturní, umělecké a rukopisné, které jsem přišel na Vaše pozvání velmi rád shlédnouti. Zdůrazňujete, pane opate, věrnost a lásku svých řádových členů k naší společné vlasti. Jsem povděčen tomuto Vašemu prohlášení a vím dobře, že to není jen formální loyalita, kterou mně zde tlumočíte, nýbrž že to je i výsledek mnohých zkušeností a niterného dozrávání: naše republika je zemí klidu a pořádku, zemí, která chce respektovat právní řád a práva všech tříd obyvatelstva a všech národů této republiky. Ale zvláště na tomto místě chci zdůraznit, že náš stát je především zemí náboženské tolerance. Není u nás ani sociální, ani kulturní války, nýbrž rozumné vyrovnávání protiv. V tomto svém politickém slohu náš režim pokračuje neochvějně i v dobách, kdy jinde volili cesty jiné. A pokračuje v něm za souhlasu naprosté majority svého občanstva. A stejně dělá a bude dělat politiku míru a spolupráce všech národů. Myslím, že to jsou věci, které musí míti rozhodující vliv na orientaci všech, jimž nejde o boj, nýbrž o pokoj lidí dobré vůle na zemi. A mohu Vás ujistiti, pane opate, že tomu tak bude i v dalším vývoji republiky. Respekt osobní, respekt náboženského a národního přesvědčení, starost o klidné soužití se sousedy je a zůstane tradicí republiky. Děkuji Vám ještě jedenkráte za Vaše srdečná slova a za to, že i mojí práci přejete požehnání."
O presidentu Benešovi a jeho dalších osudech už v roce 1938 netřeba asi ztrácet slov. Všimněme si příběhu muže, který ho vítal ve vyšebrodském klášteře tak vřele. Narodil se jako Josef Jaksch 23. března 1885 v Haklových Dvorech (Hackelhöf) u Českých Budějovic (Budweis) v rodině německy mluvícího rolníka Andrease Jaksche a jeho ženy Marie, roz. Lieblové z Českého Vrbného (Böhmischfellern), kteří měli spolu celkem 13 dětí, 9 chlapců a 4 děvčata. Jako svou mateřštinu uvedli Jakschovi při sčítání lidu 1900 německý jazyk. Po škole v rodné obci a gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval Josef, vlastně od roku 1904 už cisterciák vyšebrodský (řádovým jménem Tecelin) teologii v tyrolském Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen v Linci (Linz) 26. července 1908. Působil nejprve jako kaplan v Přídolí (Priethal), od roku 1910 pak konal kněžskou službu v Boršově nad Vltavou (Payreschau), a to s výjimkou let 1917-1918, kdy "válčil" na italské frontě jako c.k. polní kurát, až do svého zvolení vyšebrodským opatem 23. května 1925. Hovořil německy i česky a jeho dobrý poměr právě k Edvardu Benešovi, jakož i převezení obrazů tzv. Pasionálu Mistra vyšebrodského do Prahy pod záminkou odborné restaurace, byly jistě jedněmi z příčin zatčení opatova hned v listopadu 1938. Byl nejprve vězněn v Linci, pak po zákazu pobytu v celé diecézi našel útulek v moravském klášteře sester cisterciáckého řádu v Předklášteří u Tišnova (Tischnowitz), kde setrval až do konce války. Když se odtud hned v roce 1945 vrátil do Vyššího Brodu, nastaly po odchodu Američanů potíže. Dne 17. května 1946, už bezpochyby v souvislosti s "odsunem" německého obyvatelstva z obnovené republiky, vydává ministerstvo zemědělství po dohodě s ministerstvem vnitra rozhodnutí konfiskovat majetek kláštera v Oseku (Ossegg) s klausulí, že se to týká i majetku kláštera vyšebrodského, poněvadž podléhá ústřední správě řádového majetku, nacházejícího se právě v Oseku. To už se ovšem dělo i v plném souladu s tzv. dekrety presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, jemuž je 13. července 1946 adresován opatův dopis o 7 bodech:
1. Výnos ministerstva je v rozporu s rozhodnutím vlády o odložení postupu v otázce církevního majetku;
2. Konfiskační dekret na klášter v Oseku (Ossegg) nelze vztahovat na vyšebrodský, poněvadž jde o dva samostatné právní subjekty;
3. Odvolání kláštera v Oseku proti konfiskaci je i tak opatem Tecelinem jako provinciálem řádu podporováno;
4. Vyšebrodský klášter nemohl záměrně a aktivně sloužit německému vedení války, jak výnos dále tvrdí, poněvadž byl začátkem dubna 1941 pro údajný "nepřátelský poměr k Říši" zrušen, konvent rozpuštěn a movitý i nemovitý jeho majetek nacisty konfiskován (jak víme odjinud, píše o tomto nacistickém záměru už předtím sám říšský vedoucí NSDAP Martin Bormann v dopise řediteli státní obrazové galerie doslova: "Drahý doktore Pose! V příloze Vám posílám obrazy oltáře z klášetra ve Vyšším Brodě. Klášter a celý jeho majetek bude v nejbližší budoucnosti konfiskován pro nepřátelský poměr všech jeho příslušníků k německému státu. Je na Vás, abyste rozhodl, zda obrazy mají zůstat v klášteře ve Vyšším Brodě nebo zda mají být předány do muzea v Linci, jakmile to bude dokončeno." - pozn. překl.)
5. Sám opat kláštera byl pro svou loyalitu vůči Československé republice zatčen, sesazen a poslán do vyhnanství. Dalších pět členů řádu a tři z úředníků byli rovněž vzati do vazby a jeden řádový kněz v Dachau umučen k smrti;
6. Opat dále uvádí fakta o své aktivní činnosti v odporu proti Říši a nacismu, jakož i o záchraně mnoha lidských životů v květnu 1945. Co do důkazů loyality kláštera vůči republice připomíná opat presidentovi jeho dar ze 7. května 1937 - presidentskou zástavu, kterou klášter uchovával a po jeho zrušení v dubnu 1941 ji spolu s pamětní knihou, obsahující i presidentův podpis, ukryl jeden z mnichů v budově fary pod liturgická roucha;
7. Zamýšlená konfiskace by znemožnila další uchování klášterních sbírek, galerie, knihovny a archivu, nehledě ani na provoz kláštera a 17 přivtělených farností. Všechny zmíněné záležitosti jsou odvislé na hospodaření kláštera.
(I tento text je překladem citace z webu Cisterciáckého kláštera Vyšší Brod). Odpovědí bylo ovšem jen rozhodnutí ministerstva z 2. října 1946, označené tentokrát už za konečné a uvádějící doslova, že "klášter a řád cisterciáků ve Vyšším Brodě jest považovati za zrádce a nepřítele Čs. republiky, jemuž je zemědělský majetek konfiskován ze zákona." Ačkoli Nejvyšší soud prohlásil necelý rok nato v září 1947 celou věc za byrokratický omyl, poněvadž vůbec nespadá do kompetence ministerstva, události už nabíraly spád, svědčící o tom, že nejvyšším místům šlo především o samu osobu opatovu. V listopadu 1947 přepadl samopaly ozbrojený oddíl bezpečnosti klášter a provedl v něm domovní prohlídku, měsíc nato opakovanou. Počátkem února 1948 svěřuje opat Tecelin do ochrany českobudějovického biskupa Josefa Hloucha Závišův kříž, nejcennější památku kláštera, poněvadž doba je natolik "bouřlivá a nejistá", že jeho ochranu ve Vyšším Brodě už nelze zaručit. Podle jednomyslného usnesení klášterní kapituly měl být "podle potřeby prodán Národní galerii v Praze a z výnosu prodeje zřízen pak nový kněžský seminář v Českých Budějovicích, kde by studovali i vyšebrodští cisterciáci." 5. února 1948 opat kříž skutečně předal biskupské konsistoři. Přesně dvacet dní nato došlo k únorovému komunistickému puči. 26. července roku 1948 na svátek svaté Anny překročil opat Tecelin Jaksch v dnes zaniklém Kyselově (Sarau) u Horní Plané (Oberplan) s malým kufříkem hranici do Rakouska. Po krátkém pobytu v Bad Leonfelden a ve zdech kláštera v Zwettlu ho nemoc donutila podrobit se v Linci operaci sleziny a teprve po částečném zotavení v listopadu 1949 přebírá v klášteře Rein blízko Štýrského Hradce hodnost tamního apoštolského administrátora. Reinský klášter (byl rovněž za války nacisty zrušen) je jako mateřský klášter cisterciáků ve Wilheringu u Lince, odkud byli kdysi povoláni prví mniši do Vyššího Brodu vůbec, vlastně jakousi vyšebrodskou "pramáti". Tam v Reinu, kde stále ještě, podporován v tom tehdejším generálním opatem celého cisterciáckého řádu Matthäusem Quatemberem, svým blízkým přítelem ještě z Vyššího Brodu (Quatember zemřel bohužel už v roce 1953 - je jako Šumavan také zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže), pomýšlel zprvu na návrat, také Tecelin Jaksch poté, co komunistická vláda vyšebrodský klášter v roce 1950 zcela zrušila, dne 23. května 1954, právě ve výroční den svého někdejšího zvolení vyšebrodským opatem, ve věku 68 let umírá a je daleko od domova i pochován. Až roku 1991 byla po politických změnách a pádu komunistické moci rozloučena Svatým stolcem unie Vyšší Brod-Rein a do devastovaného kláštera se mohli vrátit po dlouhých letech dva z někdejších bratří cisterciáků, nesoucí sem dávnou kontinuitu. Co a proč se stalo mezitím, ví opravdu jen Bůh.
- - - - -
* Haklovy Dvory / České Budějovice / Boršov nad Vltavou / Přídolí / Vyšší Brod / † † † Rein (A)
