LOUISE KOTZOVÁ VON DOBERSCH

Co jsem zažila! Co mne napadlo!

Všechny tyto rostlinné druhy, jejichž vlastním domovem jsou Alpy a Předalpí, se ještě hojněji vyskytují v končinách, kde se prostírají rozsáhlá rašeliniště (v originále "ausgedehnte Torfmoore" - pozn. překl.), jako např. na Šumavě.

Ist's nicht schön emporzustreben
Vom Staub zum Himmel, frei dahinzuschweben
Von Blum' zu Blume gleich den Schmetterlingen;
Mit frohen Fleiß des Wissens Schatz zu heben.
(tj. Není to krásné vzhůru usilovat,
od prachu k nebi volné vzlety snovat
tak z květu na květ rovni motýlům?;
S radostnou pílí pak poklad pojmenovat. - pozn. překl.)

Friedrich Halm (*1806 Krakov, †1871 Vídeň)

L. Kotz, Was ich erlebte! Was mir auffiel! Erinnerungen vermischten Inhaltes (1859), 1. Abtheilung, s. 309

P.S. Takto jsou básněmi proloženy všechny tři svazky pamětí baronky ze starého českého rodu, k níž mne přivedla Stehlíkova trilogie "Země zamyšlená", resp. její poslední třetí díl "Šumava" (1970), začínající popisem tehdy dosud stojícího zámku v Újezdu Svatého Kříže (Heiligenkreuz), který autor zachytil i pěknou kresbou (Ladislav Stehlík je na webových stránkách Kohoutího kříže zastoupen i samostatně). Však také text líčí pobyt tří příslušníků rodiny Mánesových včetně nejslavnějšího z nich, malířského génia Josefa Mánesa na pozvání barončina bratra Kristiána (Christiana). Jeho sestra Amálie byla rovněž výtvarně činná a učila kreslit a malovat právě i Aloisii (Luisu, Louisu) z rodu zámeckého pána, jejíž paměti jsou dnes na antikvárním trhu ceněny zejména pro svůj ilustrační doprovod, činící z baronky Kotzové jednu z prvních, ne-li vůbec první vůbec českou knižní ilustrátorku. Zmínka o Šumavě je ovšem v celém díle zřejmě ojedinělá. Už samotný šlechtický přídomek "z Dobrše" dál neomylně odkazuje k dosud stojící tvrzi kus na sever od Vimperka.

Louise (Aloisia) svobodná paní (německy Freiin či Baronin) Kotzová se narodila v rodině Zachariase Wenzla Eusebia Kotze von Dobersch (*26. března 1773 v Praze, †30. června 1857 na zámku v Újezdu Svatého Kříže ve věku 84 let na stařeckou slabost) a jeho ženy Johanny, roz. Clam-Gallasové (*20. listopadu 1778 v Praze, †16. října 1810 v Rokycanech ve věku 31 let) 9. července 1804 v Újezdu Svatého Kříže (nikoli tedy v Praze, jak bývá uváděno). Byla třetím z jejich čtyř dětí: starší sestry Ernestine (*1800, †1860), už zmíněného bratra Kristiána (*1806, †1883) a mladší sestry Johanny Kláry (*1809, †1869), provd. Festetics de Tolna. Dostalo se jí vynikajícího vzdělání. Jako příslušnice savojského řádu sv. Mořice a Lazara se nikdy neprovdala. Bydlela v Praze na Starém Městě v paláci Hrobčických na nároží ulic Rytířské a Provaznické, podnikala však časté cesty, z nichž si přivážela množství obrazů a skic, z nichž část poskytla c.k. říšskému geologickému ústavu ve Vídni. Tam je poznal i Alexander von Humboldt (1769-1859), který barončinu umění vyjádřil v korespondenci s ní upřímný obdiv. Kromě zmíněné cestopisné trilogie několik dnů před autorčinou smrtí vyšla roku 1862 její modlitební kniha "Zu unserem Glauben liegt unsere Hoffnung", kde je autorka označena jménem Louise Kotz-Dobrž. Záznam o jejím úmrtí nacházíme v pražské staroměstské matrice při kostele sv. Havla a udává datum skonu 14. prosince 1862. Přesto Wurzbachův lexikon osobností císařství rakouského udává datum úmrtí 14. prosince 1863 a některé jiné prameny chybu přebírají. Ačkoli zemřela v Praze, byla pochována v rodinném hrobě v Újezdu Svatého Kříže. I o uložení jejích tělesných ostatků existuje záznam v úmrtní matrice Újezdu Svatého Kříže, kde je zesnulá psána s křestním jménem Aloisia a vedle data úmrtí a pohřbu (14. a 19. prosince 1862) se dovídáme i příčinu smrti pod německým výrazem "Gicht", tj. dna.

- - - - -
* Újezd Svatého Kříže, Bělá nad Radbuzou / † Praha / † † Újezd Svatého Kříže, Bělá nad Radbuzou