EDUARD KRIECHBAUM

Krumlovský kraj

Ta od šerého dávnověku tolik průchozí "jihočeská brána", která se mezi Viehbergem (u Sandlu, pramení tam řeka Malše /Maltsch/ - pozn. překl.) a Sternsteinem otevírá a vede dál z Freistadtska (v originále "aus dem Freistädter" - česky se tam říkalo "Cáhlovsko" a dokonce odtud i Novohradským horám podle blízkého Freistadtu, tj. Cáhlova, "Cáhlovské hory", alespoň Palacký to tak píše - pozn. překl.) do Budějovické pánve (správně Českobudějovické pánve, v originále "ins Budweiser Becken"), nemusí už od divuplných (wundervollen) říjnových dní roku 1938 snášet jako těžké jho na své šíji nepřátelskou hranici vprostřed ryze německého kraje. S okresy Kaplice (Kaplitz) a Krumlov (v originále ještě správně Krumau, ačkoli brzy nato úřední německý název města měl znít Krummau an der Moldau! - pozn. překl.)se vrací prastará lesní zem německých hradů a dávné německé kolonizace (v originále "ein urdeutsches Burgen-, Rodungs- und Waldland") ke svému dunajskému domovu, odkud byla kdysi osídlena a s nímž byla po staletí spojena veskrze pevným poutem.
Už ve středověku opanoval šlechtický rod Vítkovců (Witigonen) širé oblasti jižních Čech stejně jako Mühlviertelu a dunajský klášter Wilhering (u Lince /Linz/ - pozn. překl.) se stal svou dceřinnou "novinou", na zeleném drnu založeným Vyšším Brodem (Hohenfurth), velkým kolonizátorem jižních Čech. Před sotva sto lety dokázal Adalbert Stifter ve svých prózách vždy přesvědčivěji spojit ty končiny při údolí mladé Vltavy (Moldau), končiny Šumavy a Mühlviertelu, často tak odlehlé světu, v jedinou organickou jednotu. Horní Planá (Oberplan), domov dětství a mládí básníkova, temné jezero pod Plechým (Plöckenstein), strážní hláska zříceniny Vítkova Kamene (Wittinghausen) - všechno to nedělí už od naší velké domoviny nijaká hranice. A kdo by mohl zapomenout na hrad v Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg), na knížecí zámek v Krumlově, jejž obepíná stejně jako kouzelné město pod ním ta dosud mladá šumavská řeka?
Je to skvostný jitřní dar (v originále "eine köstliche Morgengabe", přičemž sama slovní složenina "Morgengabe" značí dar, který dává ženich nevěstě zrána po svatební noci! - pozn. překl.), který složil Vůdce své krásné domovské župě ("seinem schönen Heimatgau"/!/) k nohám. Jak jen bohatou se stala ta stará země nad Enží ("ob der Enns") v tom jednom jediném roce díky svému největšímu synovi!

P.S. Kapitolka vznikla zřejmě opravdu čerstvě na počest záboru pohraničních československých území a vlastně i předchozího záboru (oficiálně se ovšem hovořilo o "připojení", německy se tomu říkalo "anšlus") Rakouska v témže roce. Svědčí o tom nejpřesvědčivěji mapa "německé Ostmarky", jak se Rakousko od té doby mělo nazývat, před samým titulem knihy Salzburg und das Oberdonauland, vydané v Berlíně nakladatelským domem Bong & Co., na jejíchž s. 23-24 text figuruje. Na horním okraji té mapy totiž vidíme dosud nápis Tschechoslowakei a na Vltavě, tekoucí tam už z jen německé "Böhmerwald", leží v tom státě, jemuž zbývá sotva několik týdnů života, leží město jménem "Budweis".

Německá zem při Vltavě

Kulturní prostor vyvstává v německé zemi při Vltavě (sám název kapitoly zní "Das Deutsche Moldauland" i s tím velkým D! - pozn. překl.) podobně jako v oblasti Mühlviertelu ve vlídné podobě venkovské selské krajiny a zároveň dopravní tepny s četnými městy, městečky a obcemi, míjejícími při ní před našima okouzlenýma očima. V obou případech nejde jen o četné znaky pozdní kolonizace, nýbrž pozorujeme také tvář specifické kulturní krajiny, utvářené polohou přímo na význačné a často ohrožované národnostní hranici. Tento charakter hraniční země vyžadoval na jedné straně zesílenou obranyschopnost staveb a sídel, na druhé straně poskytuje i vysvětlení pro častý výskyt ranějších kulturních forem. V selské krajině musíme tu rozlišovat formu sídel a podobu jednotlivých dvorců, které tu početně ustupují ještě více, nežli je tomu v Mühlviertelu. V německé zemi při Vltavě vykazují podkovovité návsi šumavských vsí (v originále "Waldhufendörfer", česky i "okrouhlice" - pozn. překl.) na jejím východě, především však uspořádané vsi uličního typu ("Straßendörfer") podél cest či ty s podélnou pravidelnou návsí ("Platzdörfer") na západě charakter mladší, plánovitě založené kolonizace.
Jednotlivá osamělá sídla by byla ve staré hraniční oblasti národnostních zápasů vystavena přílišnému ohrožení.
Studium forem selské architektury je v tomto severním pomezí zvláště zajímavé. Vidíme tu všechny přechodné a smíšené typy vesnických stavení od "jednotného domu" (s obytnými a hospodářskými prostorami pod jednou střechou) s bočními vstupy z podélného dvora (v originále společný pojem "Streckhof" - pozn. překl.) k domu "úhlovému" (také "hákový" dům či dvůr, v originále "Hakenhof", kde hospodářské budovy navazují v pravém úhlu na obytné stavení - pozn. překl.), od otevřeného k uzavřenému trojstrannému dvoru ("Dreiseithof") a konečně k "vierkantu" (pevnému čtyřbokému dvoru), který se tu vyvinul takřka v místní (rozuměj německý - pozn. překl.) typ. Nijak vzácně tu lze pozorovat, že závěrečná zeď uzavřeného třístranného dvora byla užita jako základ pro obilní silo (násypku, v originále Schüttkasten" - pozn. překl.), takže hospodářský dvůr vlastně obklopovaly ne tři, nýbrž čtyři budovy. Občas je to dokonce budov pět, spojených navzájem v celek, který umožňuje vystříhat se neladu otevřeného hromadného dvora ("Haufenhof"). Při dobré půdě a větším majetku nabude statek před našima očima podoby výslovného a zmíněného už "vierkantu". V mnoha vsích, které leží docela blízko jazykové hranice (to platí zejména pro Budějovicko a Doudlebsko, méně už pro vysloveně česká Soběslavská Blata - pozn. překl.), vidíme v průčelí selského dvora často i velmi malebný barokní štít. Co do stavební podoby se jeví také často jako snad nejstarší článek souboru staveb v celém dvoře zděný obilní špýchar ("Getreidekasten").
Přírodou zřetelně předurčené dopravní cesty vedou od nížiny Dunaje do samého srdce Budějovické pánve. V ní se potkávají cesty, které sem vedou v radiálním uspořádání Gmündskou branou (die Gmünder Pforte, v českém názvosloví odpovídá nejspíš Českovelenické pánvi - pozn. překl.), Jihočeskou branou (die Südböhmische Pforte, jí odpovídá Kaplická pánev - pozn. překl.), přes Oswaldské sedlo (tzv. Mühlsenke /"sníženina řeky Mühl"/ u Sankt Oswaldu) a konečně přes sníženinu Zlaté stezky (v originále "die Senke der Goldenen Steige") mezi Třístoličníkem (Dreisessel) a Luzným (Lusen).
Zvláštní pozornosti si zaslouží srovnání polohy sídel v údolí Vltavy (Moldau-Durchbruchstal) a na náhorní planině řeky Malše (Maltschhochfläche). Tok Vltavy následují po klášteře Vyšší Brod hrad a městečko Rožmberk nad Vltavou, klášterní fara v Zátoni (Ottau), hrad a město Krumlov a klášter Zlatá Koruna (Goldenkron). Zejména hrady, zčásti však i města a kláštery dávají přednost říčním zátočinám a vypjaté poloze (v originále "Spornlage"). Lidská sídla podél Malše se zdají být přírodním okolím zabezpečena mnohem méně. Předhistorické nálezy dávají ovšem znát, že tato cesta je ta starší z obou. Pozoruhodná je zvláště ta skutečnost, že u četných míst při toku Malše lze zaznamenat obranné stavební prvky v blízkém okolí jejich kostelů. Platí to například pro Dolní Dvořiště (Unterhaid), Rychnov nad Malší (Reichenau an der Maltsch) a Kaplici, Vcelku je ovšem nutno říci, že ta řada sídel v oblasti Pomalší upřednostnila polohu při dopravní cestě, zatímco polohu vhodnou k obraně zvolila ta z údolí Vltavy.
Mnoho gotických kostelů v celé té německé zemi při Vltavě dává najevo svůj obranný charakter ještě patrněji. Tak ve Slavkově (Lagau) je trochu až nadmíru obšírná věž někdejší hradní stavby dnes součástí místního kostela. V Žumberku (Sonnberg) zase jsou kostel i ves obehnány kolem dokola zdí opevnění, jehož účinnost zesiluje pět kulatých strážních bašt. Výslovně branný ráz mají věže přistavěné ke kostelům v Boleticích (Polletitz) a Horní Stropnici (Strobnitz). Ve Chvalšinách (Kalsching) můžeme spatřit v průčelí lodi zdejšího kostela podivnou nástavbu na způsob podsebití (zde v podobě arkýře na krákorcích - pozn. překl.). Také obvodní zdi hřbitovů prozrazují začasté neklamný obranný účel a teprve později zčásti posloužily k výstavbě budov, obklopujících nyní kostel jako nějaký pás.
Tak před námi vyvstává německá zem při řece Vltavě všude jako hraniční pomezí, hotové k dobře zabezpečené obraně. V časech nouze se bylo třeba blíže semknout a shluknout dohromady, bylo třeba se tu v prvé řadě vzdát zástavby osamělých dvorců, pro bavorský kmen jinak tolik typické, bylo třeba užít často i kostela jako posledního útočiště, když hrozilo nebezpečí.
V této hraniční poloze zůstávají lépe nežli v komunikačně živějších vnitrozemských oblastech župy zachovány také starší kulturní formy z předchozích období. Dobře dosud patrný obranný ráz mnoha staveb byl již zmíněn. Z jiných příkladů uveďme:

Bohatství rozmanitých typů selského dvora se všemi jeho smíšenými a přechodnými formami.
Staré pastoušky a vesnické kovárny vprostřed osad s pravidelnou návsí. Pozůstatky starých neužívaných technických a řemeslných provozů, např. skláren jižně od Benešova nad Černou (v originále "Beneschau" namísto úředního označení "Deutsch-Beneschau") a Nových Hradů (Gratzen), hrnčířských dílen v okolí Kaplice, hamrů atd.
Pozoruhodné přírodní útvary, např. skály a na ně navazující místa katolického kultu, jako je tomu třeba ve Svatém Kameni (Maria Schnee) u Rychnova nad Malší.
V městech s částečně rolnickou zástavbou (v originále "in den Ackerbürgerstädten") oddělení obytných a stájových ulic, zejména pak hojný výskyt dřevěných stodol za městskými hradbami.

Především je ovšem třeba označit obě "hradní" města Krumlov (v originále na rozdíl od prvé z textových ukázek už tvar "Krummau"!) a Nové Hrady jako skutečný architektonický klenot naší župy ("als wahre städtebauliche Schmuckkästchen unseres Gaues"). V obou případech se setkáváme s výsostně působivou terénní polohou, určující obraz města. V Krumlově korunuje město s gotickým farním kostelem jeden z vltavských meandrů, V Nových Hradech nacházíme rovněž hrad, spojený tu s městem ve stejně výšinné poloze, navíc rezidenci zabírající celou jednu stranu náměstí a konečně zámek, ležící při vstupu do města v rozlehlém parku (v originále "innerhalb eines Parkes").

P.S. Stačí dodat, že ta kniha, jejíž poslední (!) kapitolu jste právě dočetli, začíná větou: "Jako domov mládí Adolfa Hitlera s místy Vůdcových životních zastavení, jak jimi jsou jeho rodiště Braunau am Inn, dále pak Lambach, Hafeld, Fischlkam, Leonding, Linec (Linz) a Steyr, stala se župa Oberdonau (za války k ní patřila i značná část Šumavy - pozn. překl.) jednou z nejznámějších mezi vůbec všemi župami Říše," abychom více už dodávat nemuseli. Stáváme se vlastně, přeženu-li ironii dějin ad absurdum, téměř "Vůdcovými krajany" a nemůžeme se pak divit, že se ocitáme právě po válce na spíše stále rostoucím seznamu pozdních obětí jeho šílených úmyslů a činů.

Ano, mezi těmi dvěma texty leží válka. Prvý z nich pochází z knihy, na jejíž předsádce je okleštěné už Československo beze svých pohraničních území, narychlo zřejmě do ní začleněn jako dík nacistickému Vůdci, ten druhý vyšel rok před pádem "jeho" Třetí říše, která málem strhla do propasti celý svět. Autorem obou je obecní lékař v Hitlerově rodném městečku Braunau am Inn, doktor obecné mediciny i filosofie zároveň Eduard Kriechbaum. Narodil se 18. dubna 1887 v rakouském Pregarten při řece Feldaist, pramenící blízko české hranice a tekoucí tudy od Freistadtu k Dunaji. Zesnul jako uznávaný zeměpisec 31. srpna 1958 ve zmíněném Braunau am Inn, jehož historii v roce 1938 knižně vydal (předtím už i 1920), na samém pomezí Rakouska (Kriechbaum je i autorem monografie Oberösterreich z roku 1925) a Německa. Už 1937, když ještě samostatné Rakousko existovalo, vyšla jiná Kriechbaumova kniha, dotýkající se šumavského tématu a nesoucí název Zwischen dem Böhmerwald und den Alpen, která se po válce ocitla po válce na seznamech vyřazené nacistické literatury. Naléhavě se vynořuje myšlenka, že bylo třeba právě zániku Rakouska, ba zrady na samotném "rakouském" pojetí dějin (jistě i tom Stifterově) a soužití národů, aby nacismus mohl rozpoutat své zhoubné dílo. Na jeho konci stojí Rudá armáda u bran Šumavy, s jejímž dalším osudem oba Kriechbaumovy texty tak souvisejí. Stačí je číst s vědomím všeho toho, co následovalo, abychom si byli vědomi, co jsme každý asi jinak vlastně ztratili.

- - - - -
* Pregarten (A) / Český Krumlov / † Braunau am Inn (A)