MARIA KUBATSCHOVÁ
Hundsnursch a mariánská boží muka zvaná "Schnützer Moater"
Ta výklenková kaple (na připojeném snímku z návsi v Korytě, jak se dnes jmenuje osada Hundsnursch, dříve i česky zvaná Psí Koryto, stojí vedle vysokého kříže a za ní je vidět statek "Sexler Hof" čp. 15 /psal se i "Sechsler"/ - pozn. překl.) je dobře uchována díky péči rodiny Gondekovy, která po našem vypovězení zabrala stavení "beim Schnützer" (zajímavé je, že v seznamu domů a jejich majitelů se vyskytuje jenom usedlostní jméno "Schnülzer" - pozn. překl.) a "im Heisl" a vzali si "Schnützer Moater" (nářeční obměna výrazu "Marterl" značí boží muka - pozn. překl.) takříkajíc za vlastní. Drobná stavba byla vznikla někdy kolem roku 1860 a zbudoval ji Franz Marko, otec staré "Schnützerin" (česky by se řeklo "Schnützerky" - pozn. překl.), jak se "po chalupě" říkalo Hedwig Rothbauerové, ovdovělé Rauscherové, roz. Marko, která tu ve vsi přišla na svět roku 1905 a žije teď u svého syna v Bad Mergentheim (ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko - pozn. překl.).
Ve výklenku stojí barevně pomalovaná soška Matky Boží, vyřezaná ze dřeva.
Velký kříž vedle darovala rodina Erhardova ze statku Hable Hof (čp. 2 - pozn. překl.). Dřív se po všechna léta od svátku sv. Jana Nepomuckého (v originále "ab Johann von Nepomuk" - pozn. překl.) 16. května až do prvních "obilných panáků" (také se jim říkalo "mandele", v originále "bis die ersten 'Kornmandl'" - pozn. překl.) někdy v půli srpna před kaplí modlívalo. Mnoho obyvatel vsi včetně nás dětí se tu jednou či dvakrát do týdne shromažďovalo, aby tu zazněly prosebné modlitby (v originále "Fürbittgebete" - pozn. překl.) za dobré žně.
Hiasei Nazi (tj. vlastně "Ignác /Hynek/ Hiaseiů" - pozn. překl.), místní předříkávač, rozezníval také ráno, v poledne a večer zvonek, který byl umístěn na jeho stavení, zvaném "Hiaseiler". Od roku 1938, po připojení k Německé říši, se ty hodinky modlení a také následného sousedského povídání, které se většinou následně rozproudilo, už přestaly konat.
Glaube und Heimat, 1993, č. 6, s. 89-90
P.S. Vím z doslechu, že v té krásně položené vsi míval už za "totality" chalupu českobudějovický malíř Miroslav Konrád, který si zdejší krajinu zamiloval stejně jako později Bretaň.
Kaple na někdejší skříněřovské návsi
Jako téměř všechny jiné kaple v obvodu naší vsi byla i "Johanneskapelle" na někdejší návsi ve Skříněřově (Schreinetschlag) po našem odchodu zcela zpustlá. Česká rodina Olgy Walló (adresa Na Zájezdu 20, Praha 20), dala ji nyní renovovat na své vlastní náklady. Rádi bychom té rodině vyslovili srdečné "Vergelt's Gott!" (tj. "Pán Bůh zaplať!" - pozn. překl.)
Pan Hans Mathe a jeho manželka Maria, roz. Sieglová (ze stavení zvaného "Siegler" ve Skříněřově), pořídili dřevěnou tabuli, zavěšenou nyní na vnitřní straně výklenkové kaple s následujícím nápisem:
Zum ehrenden Gedenken der Gefallenen und Vermißten aus Schreinetschlag 1939-1945
Gefallene:
Franz Drachsler, Hausnr. 17 (Schneider) 20 Jahre,
Alois Franz, Hausnr. 16 (Bernhorchten) 29 Jahre,
Johann Franz, Hausnr. 16 (Bernhorchten) 31 Jahre,
Hermann Mertl, Hausnr. 19 (Goschpern) 30 Jahre,
Adolf Mikschl, Hausnr. 13 (Hanesn Stübl) 21 Jahre,
Hermann Mikschl, Hausnr. 18 (Schneider Stübl) 33 Jahre,
Franz Siegl, Hausnr. 8 (Weber) 38 Jahre,
Pius Siegl, Hausnr. 8 (Weber) 31 Jahre,
Stanislaus Siegl, Hausnr. 12 (Kaluppa) 19 Jahre.
Vermißte:
Adolf Baier, Hausnr. 24 (Wirt Stübl),
Adolf Rauscher, Hausnr. 22 (Hanesn),
Josef Siegl, Hausnr. 12 (Kaluppa).
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1993, s. 183
P.S. Tak člověka napadá, že u těch tří jmen dole na desce "k čestné památce padlých a pohřešovaných ze Skříněřova 1939-1945" chybí údaj o stáří proto, že by jim už bylo v roce 1993 věru pěkná řádka let, a stále přesto možná kdosi chová bláhovou naději, že v nějakém zapomenutém koutě světa třeba až dosud žijí.
Milí domovští přátelé!
Jak mnozí z Vás ("domovští přátelé" jsou v originále osloveni "Liebe Heimatfreunde!" - pozn. překl.) už vědí, stojí kniha "Reise in die Vergangenheit" (tj. "Cesta do minulosti" - pozn. překl.) těsně před dokončením. Budou v ní slovem i obrazem vylíčeny a zachyceny osady Schreinetschlag, Hundsnursch, Jandles, Ledermühle a Oberhaid (česky Skříněřov, Koryto /dříve Psí Koryto/, Mošna, Ledrův Mlýn a Zbytiny - pozn. překl.).
Každý může v této dokumentaci najít to, co stojí za to vědět o své rodině, o místních statcích a obydlích, o škole i farním kostele. Vypsány jsou místní dějiny a kultura, mravy a obyčeje, jakož i data narození a úmrtí někdejších obyvatel našich domovských osad a u žijících i jejich dnešní adresy. Jde jistě o zajímavý informační pramen nejen pro samotné zainteresované, nýbrž i pro jejich děti a vnuky.
Maria Kubatschová (někde bývá psána příjmením Kubatsch-Baier, sama se spolurodákům prezentuje jménem "po chalupě", tj. "Uisch Maria" ) se narodila 31. ledna 1925 v osadě Hundsnursch (tehdy česky Psí Koryto, dnes jen Koryto). Inzerát, podle něhož si lze od počátku prosince 1998 chystanou knihu objednat na její adrese Gartenstraße 16, 94104 Tittling, je tím posledním textem, který jsem o publikaci v dalších číslech krajanského měsíčníku "Glaube und Heimat" našel. Zato "Uisch Maria" pokračovala v roli "Ortsberichterstatterin" pro osady Koryto a Skříněřov nadále i v jiném ze tří šumavských krajanských časopisů, jímž je vedle měsíčníků "Hoam!" a "Glaube und Heimat" také "Böhmerwäldler Heimatbrief", až do roku 2009, kdy se v listopadovém čísle téhož periodika objevila zpráva o jejím úmrtí dne 19. srpna v Tittlingu a pohřbu tamtéž tři dny nato. Z toho nekrologu, psaného jejím mužem, jsem se dověděl, že vedle svého životního díla "Reise in die Vergangenheit" stačila napsat a vydat i "soukromou" kroniku "Zum Gedenken an die Vorfahrem - gewidmet den Nachkommen" (tj. "V upomínku na naše předky - věnováno našim potomkům"), zachycující osudy rodiny Baierovy, ze které vzešla. Na plánku osady Koryto má chalupa, kde se říkalo u "Uischů", číslo popisné 13 a ležela trochu stranou návsi při cestě do dnes téměř zcela zaniklé Mošny (zůstalo z ní jediné původní stavení). Farou osady náležely do Zbytin, dá se sem však dojít i z Chrobol (Chrobold), kam odsud teče Zlatý potok (Goldbach), pramenící nad Skříněřovem a ten tichý kraj, byť by snad i neměl nijakou svou knihu, jakože má zásluhou paní Marie hned dvě, zahovoří ke každému svou zcela původní řečí.
- - - - -
* Koryto / Skříněřov / Mošna / † † † Tittling (BY)
