JOHANN NEPOMUK KUBIČEK
Venkovský učitel jako varhaník a regenschori
Der
Schullehrer am Lande als Organist und Regens-Chori
Gemeinfaßliche praktische Anleitung zur Erlernung des Orgelspieles;
zunächst zum Gebrauche für Lehramtscandidaten, welche nicht in der Lage sind, eine Musikschule zu besuchen
oder aber einen eigenen Musiklehrer aufzunehmen._
von
Johann Kubiček.
emeritirter Piseker bischöfl. Bezirksvikär; Schuldistrictaufseher und Pfarrer zu Čižová,
dermal Domherr und Konsistorialh in Böhmisch-Budweis.
(tj. Venkovský učitel jako varhaník a regenschori -
Obecně přístupný návod, jak se naučit hře na varhany,
především pro ty kandidáty učitelství, kteří nemohou navštěvovat hudební školu
či vzít si vlastního učitele hudby._
Sepsal Johann Kubiček,
penzionovaný písecký biskupský okresní vikář, dozorčí školního obvodu a farář v Čížové,
tč. kanovník a konsistorní rada v Českých Budějovicích. - pozn. překl.)
Tento až barokně obšírný titul, ozdobným písmem vyvedený na obálkách a titulních listech pěti svazků, vydaných vlastním nákladem autorovým v letech 1870-1872 (prvý svazek v komisi českobudějovického knihkupce a nakladatele Ludolfa Hansena (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení), mě ve vánočním čase na přelomu let 2015-2016 upoutal ve výloze antikvariátu na českobudějovickém náměstí a jako objev rozhodně svým obsahem nezklamal. Především pak ovšem samotnou osobou svého autora, poněvadž na výuku varhanní hry je v mém případě poněkud pozdě, jakkoli i já kdysi býval navíc zdejším kandidátem učitelství. Když jsem pátral v "Ordinariátním listu budějovické diecése" po datech zesnulého kněze, nalezl jsem ho českým záznamem titulovaného jako "vysoce důstojný Monsignore Jan Kubíček, infulovaný probošt kathedralní kapitoly v Budějovicích, Protonotarius apostolicus ad instar participantium, Jeho svatosti papeže Leona XIII. domácí prelát, biskupský konsistorní rada a assessor, předseda biskupského manželského soudu a duchovního diecésního soudu, examinátor prosynodalní, vysloužilý biskupský vikář a školdozorce střídnictví Píseckého, kněz jubilární, subsenior diecése". Nic to nemění na skutečnosti, že matriční záznamy o Kubičkově narození i skonu jsou psány německy, jakkoli český háček v jeho příjmení je i tady přítomen. Spatřil světlo světa ve Starém Postřekově (Alt Possigkau) dne 2. února 1803 a jeho otec je v křestní matrice farní obce Klenčí pod Čerchovem (Klentsch) psán "Chrystoph Kubitschek, Inwohner" (novorozený syn zato "Johann Kubicžek"), matka Anna byla podle téhož záznamu dcerou kovářského mistra ve Ždánově Martina Piwonky (zde "Martin Piwonka, Schmidtmeister /!/ von Tannawa") a Anny, roz. Anderkové z Postřekova ("Anna gebohrene Anderka von Possigkau"). Když 30. dubna 1892 v Českých Budějovicích, Kanovnická ulice (Domherrngasse) čp. 18 zemřel a byl 2. května pochován na vlastní přání v Dobré Vodě u Českých Budějovic (Gutwasser), úmrtní matrika ho tituluje "Johann Kubiček, Domprobst, in Possigau /!/ geboren". List Budweiser Zeitung vyzdvihuje všeobecnou vážnost a oblibu, které se zesnulý v nejširších kruzích těšil pro dobrotu srdce, snášenlivost, nezištnost a opravdovou lásku k bližním. Následuje zajímavá poznámka o tom, že kromě jeho blízkého přítele monsignora Franze Dichtla (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) není ve zdejší katedrální kapitule nijaký kanovník, který by tak jako Kubiček žil jen svému vznešenému kněžskému povolání, daleko politických rozmíšek a svárů. Takoví muži jako veledůstojný pan páter Kubíček (v té větě je psán s čárkou nad i) mohou být povzbuzujícím příkladem opravdové religiozity a účinnějším působením proti zlu, než statisíce fanatických řečí, pronášených jeho kolegy. Sama autorská předmluva k pětisvazkovému kurzu varhanní hry nám pak prozrazuje nejen leccos ze životopisu dobrého, rodem chodského a tedy "šumavského" kněze, nýbrž i jeho národnostní postoj. Navštěvoval jednotřídku v Klenčí pod Čerchovem (vzpomíná učitele jménem Franz Chalaupka), gymnázium v Plzni a kněžský seminář v Českých Budějovicích, kde byl vysvěcen 24. srpna roku 1823. Od téhož dne byl ustaven kaplanem v Sedlici, okr. Strakonice, od 3. dubna 1844 farářem v Čížové, okr. Písek, na tehdejším lobkovickém panství Drhovle. Další jeho kariérní tituly většinou známe, dovolím si však ještě ocitovat v překladu závěrečný odstavec jeho zmíněné už předmluvy, ozřejmující zemské vlastenectví duchovního pastýře velice srozumitelně:
Při psaní tohoto návodu jsem byl prodchnut nejsrdečnějším přáním přinést jím bohatý užitek v prvé řadě svým českým soukmenovcům. Co možno vzdálen toho, abych volbou němčiny způsobil nějakou újmu jejich prospěchu, trvám naopak v názoru, že právě takto jim mohu prokázat podstatnou službu tím, že jim dám příležitost hovořit i o předmětu hudby německou řečí a zdokonalit tak svou znalost druhého zemského jazyka. Neboť jen pak, bude-li ve varhanní hře patřičně zručný kandidát učitelství mocen slovem i písmem obou zemských jazyků, může za doprovodu dobrých studijních výsledků klidně nastoupit cestu všemi směry naší otčinou a živit v sobě naději, že se mu s Boží pomocí podaří dosáhnout jak v německých, tak v českých a smíšených obcích, ve městech jako na venkově, dobrého přijetí a časem i slušného celoživotního zaopatření.
Budějovice, dne 25. července 1869.
- - - - -
* Postřekov / † České Budějovice / † † Dobrá Voda u Českých Budějovic
