BURGHARD LANG

Fruihjohr

(in Eleonorenhainer Mundart)

Schpürst, wia se ois mit Lebn wieder fejt,
wia des Helle dem Dunkeln de Schau wieder stejht.
Wia d' Sunnwieder warmt und de Kajtn vatreibt,
wia nix mehr grau und gchstarra hiazt bleibt?
Wia koana mehr wos an Winterschlof denkt,
sondern ois um uns rum se ins Lebn wieder drängt?
Wia grea und lewende de Wejt wieder wird,
wenn ma grod richti afpasst, hischaut und hört?
Drum gfrei di am Lebn und frei di am Heit,
denk net bloß ans Gestern und Morgn de gonz Zeit!
Wer owei bloß vom gonz groußn Glück traamt,
hot oft über Traama aa s' kloane vasaamt.
Wennst lust richti, findts übaroi a kloans Stück,
an Tupfa, an Schimma, an Glonza vom Glück!

Jaro

(v lenorském nářečí)

Cítíš, jak život všechno plní do šíra,
jak zase světlo šeru místo ubírá,
jak slunce hřeje víc a zimu zahání,
jak mizí šeď a mrtvo ze strání?
Se zimním spánkem už se nevystačí
a všechno kolem k životu se tlačí,
svět najednou se celý zazelená
a všude vidět i slyšet ta změna!
Ty dny je radost žít a užívat si jasu,
na včera nemyslet, zla budoucího času
si k srdci nebrat a nechtít snad štěstí veškero,
když dnešek obklopil tě takou nádherou.
Všude čeká kus štěstí, máš ho mít,
jen pohleď, kolem prší jas a svit a třpyt!

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1979, s. 177

Slovníček: ois = všechno, fejt = plní, stejht = ukrádá, Kajtn = chlad, gchstarra = strnulo, grea = zelený, lewende = živoucí, Heit = dnešek, owei = vždycky, vasaamt = zmešká.

Weihnachtzeit*

Vom Himmel in die tiefsten Klüfte
ein milder Stern herniederlacht;
vom Tannenwalde steigen Düfte
und hauchen durch die Winterlüfte
und kerzenhelle wird die Nacht

Mir ist das Herz so froh erschrocken,
das ist die liebe Weihnachtzeit!
Ich hör von fernher die Kirchenglocken
mich lieblich heimatlich verlocken
in märchenstille Herrlichkeit!

Ein frommer Zauber hält mich wieder;
anbetend, staunend muss ich's sehn:
es sinkt auf meine Augenlider
ein goldner Kindertraum hernieder,
ich fühl's - ein Wunder ist gescheh'n.

Vánoční čas

Z nebe v sráz roklí při mdlé luně
ta vlídná hvězda září víc;
z jedlových lesů stoupá vůně
a dýchá chladem z ledné tůně
noc chvící se jak třpyty svic.

Srdce se v radost proměnilo,
vánoční čas zas nastal nám!
Zvony zdáli zní plnou silou,
jsem doma zas, kde kdysi žilo
kouzlo, patřící pohádkám!

Ten zbožný div mne poutá zase
jak sen, který se v dětství zdál
a klesá na mne v dávné kráse,
zlatistý, neporušen v čase,
vím, Bůh zas člověkem se stal.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1990, s. 546

Narodil se 29. června roku 1899 jako deváté z dětí krejčího Burgharda Langa a jeho ženy Pauliny rozené Görnerové v lenorském stavení označovaném "Alte Schmiede" (Stará kovárna). Po vychození obecné školy se u otce, po němž zdědil nejen křestní jméno, vyučil krejčovskému řemeslu a v pouhých sedmnácti letech pak odešel s jednadevadesátým "šumavským" pěším plukem na italskou frontu. Roku 1926 se oženil a téhož roku se ženou Marií rozenou Roblovou i přestěhoval do nového domu hned vedle lenorského nádraží. Měli spolu tři děti a mistr pánský krejčí si brzy získal široko daleko kolem skvělou pověst. Po roce 1938 vstoupil už v "Říši" do finanční služby a začal působit v bavorském Viechtachu, než odešel znovu jako dobrovolník do druhé z obou světových válek. V bitvě o Leningrad utrpěl však těžké zranění a po návratu domů se navíc ocitl v české vazbě, odkud byl však zásahem americké armádní kontroly právě jako bývalý příslušník wehrmachtu propuštěn do Rakouska a odtud do Bavor. Po jisté čekací době byl znovu přijat do finanční služby v hornobavorském Bad Tölz, kde i dosáhl jako vrchní daňový tajemník penzijního věku a kde ve věku nedožitých 89 let 12. ledna 1988 také zemřel. Byl po celá léta věrným přispěvatelem krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief a v lenorském nářečí zanechal v něm jako trvalé svědectví o domově řadu svých básní.

- - - - -
* Lenora / † Bad Tölz (BY)