CAJETAN LANG

Schlägel, 7. ledna 1947

Milý a vážený pane řídící!
S díky opětuji přání k Novému roku. Kéž by byl především pro Vás lepší a touha po domově v něm došla naplnění! Kdybychom byli jednou tak daleko (v originále "Wenn wir einmal so weit wären..." - pozn. překl.), že by Horní Rakousko mohlo převzít ty dva okresy Krumlov a Kaplice, už jen pro Vás bych se do toho obzvlášť vložil. Ještě si dobře vzpomínám na to "Willkommen", které stálo na tabuli při mém vstupu do Vaší školní třídy v Hůrce (v originále "in Ihr Schulzimmer in Stuben" - pozn. překl.); i na tu promluvu nad hrobem toho Stifterovic děvčátka, která patřila k tomu nejkrásnějšímu, co mi kdy vůbec dolehlo k sluchu. O to víc Vás musí být člověku líto, poněvadž jste se přece nikdy nemohl vnitřně srovnat s tím "hybaj" (v originále "in das 'Geh-eil' nie eingestimmt haben" - pozn. překl.) a zůstal v prvé řadě stále učitelem. Myslím si však, že se zeměkoule dosud točit nepřestala a může se ještě tohoto roku mnohé přihodit. - Velebný pán Evermod (rozuměj Evermod Gross, zastoupený rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) se stal farářem v hornorakouském Ulrichsbergu a 26. listopadu (rozuměj roku 1946 - pozn. překl.) se rozloučil s Frymburkem (v originále "von Friedberg" - pozn. překl.). Těm Rakušanům však, kteří jsou ještě v Rychnůvku (v originále "in Reichenau" - pozn. překl.), slouží až dosud o nedělích večer mši svatou. A tak se stalo, že se při jedné takové vánoční bohoslužbě zpívaly české a německé písně. Do Horní Plané (Oberplan) se ale už nedostane a tak o našem domově v tom exilu (v originále "von unserer Heimat während des Exils" - pozn. překl.) vlastně už nic nevíme. Často se díváme tam k lesu a myslíme si: leží tam za ním pár krásných let! A je nám to všem nemilé, že jsme se teď stali národnostní hranicí (v originále "dass wir jetzt nationale Grenze wurden" - pozn. překl.).

Se srdečným pozdravem jsem Vám stále oddaný Cajetanus-Josephus Lang,
opat premonstrátského kláštera Schlägl.

Potvrzení o bezúhonnosti

Vyhotovitel stvrzuje tímto razítkem a podpisem (v originále "mit Siegel und Unterschrift" - pozn. překl.): Franz Plach, řídící učitel v Hůrce, farnost Horní Planá, byl mi v letech 1941-1945, kdy jsem byl v Horní Plané farářem a vyučoval také náboženství na filiální škole v Hůrce, dobře znám jako řádný učitel a praktikující katolík (v originále "als tüchtiger Lehrer und Katholik der Tat" - pozn. překl.) a požíval mé hluboké úcty (v originále "von mir hochgeschätzt" - pozn. překl.). Došel jsem přesvědčení, že byl rozhodným odpůrcem nacistického režimu (v originále "ein entschiedener Gegner des Naziregimes" - pozn. překl.), že co možno nejaktivněji eliminoval (v originále "tunlichst ausschaltete" - pozn. překl.) vliv národně socialistických výchovných principů na školní vyučování a vycházel učiteli náboženství dalekosáhle vstříc. Jeho přijetí do školské služby lze jen upřímně doporučit a prospěch z jeho zařazení garantovat.

Cajetan Lang, převor kláštera Schlägl v Horních Rakousích.

Už z hodností pisatelem v závěru textů uvedených je patrno, že obě ty písemnosti figurují v obráceném pořadí, že totiž Cajetan Lang byl nejprve převorem hornorakouského kláštera Schlägl či také po česku Drkolná a pak teprve jeho opatem. Ještě předtím se však stalo leccos, co jej zavedlo právě i na Šumavu a ve styk s řídícím učitelem Franzem Plachem, ostatně zastoupeným na webových stranách Kohoutího kříže i osobně pod svým jménem vlastním. Budoucí opat kláštera "premonstrátských řeholních kanovníků" (také norbertini se premonstrátům říká) se 28. května 1898 narodil jako Josef Lang v Julbachu, vzdáleném od Schläglu pouhých šest kilometrů cesty. Svá gymnaziální studia absolvoval jako příkladný žák v Kremsmünsteru, významné životní zastávce i mladého Adalberta Stiftera, jako poručík nato sloužil za prvé z obou světových válek na různých jejích bojištích. Dne 19. dubna 1919 přijal šat řádu sv. Norberta a byl 24. června 1923 vysvěcen na kněze. Ve svém rodišti sloužil i první svou mši svatou. V letech 1923-1924 působil jako katecheta ve Schläglu, 1924-1926 pak jako kooperátor v dolnorakouském Drosendorfu, 1926-1931 už v šumavském Frymburku, 1931-1936 v Aigenu, se Schläglem přímo sousedícím, posléze 1936-1938 v Rohrbachu. Roku 1938 byl do schläglského kláštera povolán jeho opatem Benediktem Sobotkou jako převor a novicmistr (kněz pověřený výchovou noviců). Jenže hned v prvých měsících druhé světové války, přesněji řečeno v říjnu 1939, rok po osudné mnichovské dohodě a záboru československých pohraničních území, jmenovaný "říšský komisař pro upevnění němectví", jímž nebyl nikdo jiný nežli Heinrich Himmler, rozhodl jako "Kulturdünger" (tj. doslova "kulturní pohnojitel") "získaných území", že z kláštera se stane "Umsiedlerlager 37". Byli tu přesídlenci z Bukoviny, Besarábie, pak i belgičtí zajatci. Zároveň byl na přelomu roku 1939/40 zřízen vikariát Vyšší Brod (Hohenfurth) a postupné převzetí vikariátů, resp. děkanství Vyšší Brod, Kaplice (Kaplitz), Horní Planá a Krumlov (za války "Krummau an der Moldau"), později i Nové Hrady (Gratzen) do správy linecké diecéze učinilo biskupství v Linci (Linz) druhým největším v celé "Východní marce" ("Ostmark"). Dne 29. dubna 1941 byl klášter Schlägl přepaden "na základě nařízení říšského prezidenta k ochraně národa a státu" ("auf Grund der Verordnung des Reichspräsidenten zum Schutze von Volk und Staat") gestapem, opat a členové konventu podrobeni prohlídkám a výslechům, posléze z kláštera vykázáni. 13. května 1941 stal se Cajetan Lang farářem v Horní Plané a měl přechodně na starosti i Německý Rychnov u Frymburka (Deutsch-Reichenau bei Friedberg, za války "Deutsch-Reichenau bei Haslach, po válce zanikl pod jménem Rychnůvek) a Zvonkovou (Glöckelberg). Opat Benedikt Sobotka (Benedikt Leopold Sobotka /1866-1948/ byl 16. opatem schläglským, roku 1946 se do "svého" kláštera a následně rezignoval na svou funkci) nalezl útulek na faře ve Světlíku (Kirchschlag), někteří z kněží, aby ušli vojenské službě, byli pověřeni církví "zvláštními úkoly" (tak třeba pro Evermoda Grosse, také samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, zřídila rektorát při kostele Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě nad Horní Planou). Do kláštera ve Schläglu byl dosazen komisařský správce a začala opatření "k zajištění a zhodnocení" ("zur Sicherstellung und Verwertung") klášterního kulturního a hospodářského majetku, přičemž ovšem si stranické špičky učinily z tohoto opatření lukrativní "samoobsluhu". Po konci nacizmu a návratu konventu do kláštera v roce 1945 (byl obsazen Rudou armádou a značně devastován) se převor Lang ujal obnovy řádového života a 11. září 1946 převzal schläglskou opatskou berlu. Téměř celých dvanáct let jí vládl, než ji 28. srpna 1958 musil odložit pro těžkou nemoc, které 16. října téhož roku v nemocnici Milosrdných sester v Linci jedenašedesátiletý podlehl a čtyři dny nato 20. října byl i pochován na schläglském hřbitově u Panny Marie "na palouce" ("Maria-Anger"). Dožil se zániku nacizmu 1945 i sovětské zóny Rakouska vyhlášením neutrality státu v roce 1955, zdaleka však ne pádu "železné opony" a Evropy bez hranic. Tu, křesťanskou Evropu bez národních zájmů a třenic, máme ještě daleko před sebou.

- - - - -
* Julbach (A) / Frymburk / Horní Planá / † Linec (A) / † † Schlägl (A)