ANTON LANGWEIL

O mém modelu města Prahy

... uctivý níže podepsaný se odvažuje vyslovit úpěnlivou prosbu, aby se Jeho Excelence ráčila obrátit na velkomyslnost nejvyšších pánů stavů Království českého ohledně zakoupení žadatelem zhotoveného plánu Prahy. Týž věří z dále uvedených důvodů, že se jeho dotěrnost setká se shovívavostí a jeho prosbě bude věnována laskavá pozornost.

Jestliže se model města zhotovený s úzkostlivou přesností setkal již při mnohých výstavách s pochvalou, pak bude zajímavý pro každého vlastence a jeho umístění v muzeu nebude bezcenné.
Poslušný níže podepsaný věří, že nečiní špatnou nabídku, když požaduje pouze čistý obnos 800 zlatých, který sám během jedenáctileté práce vydal za materiál a barvy, za truhlářské, klempířské, litografické, soustružnické, zámečnické práce, práce se slonovinou a s umístěním modelu v regálech, tedy obnos bez náhrady vynaloženého času a nesmírného úsilí, které si rozvrh základního plánu, rozměřování a provedení domů vyžádaly. Přitom nejobtížnější a na nerovném terénu stísněná část Prahy je již provedena. Pisatel, pokud by bylo vysloveno takové přání, může jmenovat šikovného pokračovatele díla, který by zhotovil odpovídajícím způsobem dosud chybějící a snadnější Nové Město.

Pisatelem poníženého dopisu z 15. dubna roku 1837, adresovaného nejvyššímu purkrabí Království českého hraběti Karlu Chotkovi (žil v letech 1783-1868, úřad purkrabího zastával v letech 1826-1843), byl nedlouho před svou smrtí 11. června v témže roce 1837 tvůrce proslulého modelu staré Prahy Anton Langweil. Sám vylíčil pohnutky, jež ho přiměly k ojedinělému počinu, ve výpovědi, otištěné v knize Julia Maxe Schottkyho (1794-1840) "Prag wie es war und wie es ist" z roku 1830 a přeložené do češtiny v publikaci Kateřiny Bečkové a Miroslava Fokta "Svědectví Langweilova modelu Prahy" (1996) stejně jako pasáž zřejmě posledního Langweilova písemného projevu, zvoleného úvodem za naši textovou ukázku. Langweil v ohlédnutí, o které ho Schottky přímo pro svou knihu o Praze zřejmě požádal a kterému dvojice autorů knihy z roku 1996 (vyšla vlastně 170 let poté, co práce na modelu započala) předesílá úvahu, že Český Krumlov, odkud Langweil do Prahy přišel, hrál v jeho inspiraci vůbec prvotní roli, svědčí o svých někdejších pohnutkách takto:

Před několika roky při svých procházkách po nejpěknějších vyhlídkách pražského okolí mne napadlo: Jak krásné by muselo být toto velebné město v malém modelu! Touto myšlenkou jsem se dlouhý čas zabýval, avšak volba materiálu ke zhotovení modelu mi připadala velice obtížná. Po řadě marných pokusů jsem se myšlenky pomalu vzdal. Dokonce jsem při opětných pohledech na Prahu z Petřína, který je nejpříhodnějším místem, odkud lze celé město přehlédnout, cítil jakousi úlevnou radost, že jsem tu obrovskou práci nepodnikl. Myšlenka však zcela nezapadla, toliko dřímala v mém podvědomí, znovu pak procitla onoho roku 1826 a já ihned přikročil k jejímu uskutečnění. Příčinou toho náhlého podnětu byl v Praze vystavený reliéf Paříže. Ten mi dodal odvahy, abych se pokusil vytvořit něco podobného nebo snad i lepšího.

Odmítnutí ponížené prosby, kterou se už těžce nemocný a na lůžko upoutaný Langweil snažil získat peníze pro finančně ohroženou rodinu, uspíšilo zřejmě jeho konec. Umírá 11. června roku 1837, dva dny před svými šestačtyřicátými narozeninami, pozůstalí nemají ani na zaplacení rakve, hrobníka a dluhu lékaři a lékárníkovi. Vdova se rok nato vrací k příbuzným do Českého Krumlova (Böhmisch Krumau), svého rodiště. kde pak 18. července 1866 také ona opouští tento svět. Brali se tu s Antonem 10. dubna roku 1815, rok poté, co ženich nastoupil místo zdejšího městského důchodního. Ženichův otec Vít, psaný ještě českým příjmením Dlouhachwíle, byl původem z Chýnova u Tábora, kde se narodil 6. června 1746 jako čtvrtý syn mlynáře z Dolejšího mlýna. Stal se mládkem chýnovského schwarzenberského pivovaru a když povýšil už v Prachaticích na stárka, začal užívat německou verzi svého původního příjmení. Anton byl jeho devátým dítětem a spatřil světlo světa dne 13. června 1791 v Postoloprtech (Postelberg), rovněž tehdy v majetku Schwarzenbergů. Když rodině zemřel téhož roku 1791 otec Vít, odstěhovali se k příbuzným do Českého Krumlova. V letech 1805-1807 navštěvoval Anton piaristické gymnázium v Českých Budějovicích, po dvou letech však studium ukončil a nastoupil jako praktikant na zdejším schwarzenberském velkostatku. V roce 1812 absolvoval s výborným prospěchem studium na Hospodářském ústavu pro schwarzenberské úředníky. Poněvadž měl odmala zálibu v kreslení, zapsal se už jako českokrumlovský důchodní ke studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, odkud si pak podal žádost o zřízení soukromé kamenotiskárny v Krumlově. Dvorská obchodní komise nepovolovala ovšem tiskárny v místech bez policejní úřadu, a tak Langweilovi nezbývalo, než se přestěhovat. Zvolil Prahu, kde postupně jako litograf ztroskotal a stal se posléze knihovním sluhou v Klementinu. Měl nyní více času pro výtvarnou zálibu. Už ve sbírkách Regionálního muzea v Českém Krumlově a Jihočeského muzea v Českých Budějovicích najdeme několik jeho prací, jeho litografie a kresby figurují ovšem i ve fondech Národního muzea i Národní galerie. Model Prahy, Langweilovo životní dílo, bylo po zmíněném už odmítnutí výborem společnosti Vlasteneckého muzea, jehož předsedou byl hrabě Kašpar Šternberk (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), až na žádost vdovy po autorovi zakoupeno v roce 1840 císařem Ferdinandem, zvaným Dobrotivý. Ten je pak Vlasteneckému muzeu už po Šternberkově smrti daroval. S umístěním a udržováním byly ovšem problémy čistě pražského typu. Ke dvoustému výročí narození Antona Langweila 13. června roku 1991 přijal tehdejší kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) záštitu nad výstavou Svědectví Langweilova modelu Prahy, která představila v Muzeu hlavního města Prahy jak opětovně renovovaný model, tak originální dokumenty k životopisu jeho autora. Co je to ale dvě stě let v životě rodu, který nese jméno Dlouhachvíle/Langweil?

- - - - -
* Postoloprty / Český Krumlov / České Budějovice / † † † Praha