ELISABETH LEMBERGER-WERBEROVÁ
|
In der alten Heimat Dort in unsrer Heimat Fluren wandern wir den Weg zurück, Finden viele alte Spuren und auch unser Kinderglück. Wer die Heimat muss verlassen, sucht sie oft ein Leben lang, Spürt den Zauber ohne Maßen, der tief in die Seele drang. Heimatberge, -städte, -auen: In dem Land Erinnerung. Können wir sie immer schauen, so wie damals, als wir jung. Schönste Heimat ist die Liebe, die das Menschenherz bewegt und, auch wenn uns nichts mehr bliebe, über alle Grenzen trägt. |
Kde jsme bývali doma Tam, kde jsme bývali doma, putujem cestou zpět, na místa povědomá, za štěstím dětských let. Ten, kdo byl vyhoštěn odsud, hledá, co jen je živ, ten div, jejž vzal mu osud, hloub v duši má ho než dřív. Vzpomínka na dávnou zemi, hor a luk zelený řád, utkví v nás nade všemi, už proto, že tehdy byls mlád Láska ti s domovem splývá, u srdce krása i žal, ta pouta lásky, tak živá, přes všecky hranice dál. |
|
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 9 |
|
|
P.S. Čtvero slok téže básně v podobě čtyřveršové (snad byla napsána takto) nacházíme otištěno i v měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief, ročník 1997, č. 1, na straně 3. |
|
|
Unerfüllte Liebe Denkst du wohl manchmal mein? Weißt du noch von jenen Tagen? Es kann doch nicht alles vertrocknet sein, was damals ein Meer uns erschien! Wohl ging die Zeit drüber hin, mählich erwächst ein Vergessen. Weil mich dein Auge nicht mehr erblickt, glaubst du, ich sei nie gewesen? Ich denke dein oft und voller Weh. -- Warum sind wir uns begegnet? Du liebtest mich sehr -- und doch schieden wir. Hat je ein Sinn uns gesegnet? 1958 |
Nenaplněná láska Pomyslíš na mne párkrát snad? Víš ještě o tom, co kdy bylo? Nesmí přec na troud vysychat, co nás jak moře zaplavilo! Snad přes to všechno přešel čas. Znenáhla roste zapomnění. Sejde-li z očí jeden z nás, myslíš, že minulost to změní? Já často v stesku vzpomínám. -- Proč jsme se vlastně potkat směli? Měls mě tak rád -- až každý sám teď smyslu jsme porozuměli? 1958 |
|
P.S. Autorka mi ty své verše poslala na podzim roku 2010, že by ráda jejich překlad poskytla k Vánocům mladičké české příbuzné. |
|
|
Apfel-Scherz Schlaf im grünen Blätterbett, runder, roter Apfel, du! Sind erst deine Brüder reif, gibt 's für dich wohl keine Ruh! Dann rüttelt 's und schüttelt 's in deinem Haus, und du sitzt nicht mehr fest und purzelst heraus aus deiner smaragdenen Wiege... Doch ich bin erfreut über deinen Fall: Er liefert mir mühlos ein köstliches Mahl, Wenn unten im Grase ich liege! 1952 |
O jablku V svěžím loži listů spi, jablíčko uzardělé! Jak ta kolem dozrají, platí všem: ven z postele! Náhle to ve větvích třepe se, strom z kolébky tvé tě vytřese smaragdovou korunou hravě... Mě ale těší ten tvůj pád: můžu si na tobě pochutnat, když ležím dole v trávě! 1952 |
|
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 549 |
|
P.S. Je věru znát, že autorce veršů "v trávě" bylo osmnáct let.
Přišla sem do Volar za války ta šestiletá Liesl Werberová (přesným datem narození je 2. srpen 1934) ze severomoravského Kravařska (Kuhländchen) v říjnu roku 1940 (já se dvaadvacátého toho měsíce v protektorátní Soběslavi narodil) a jedenáctiletá je zase opustila. Žije dnes v bavorském Mnichově, ale Gerber Jellas Haus, jak se říkalo po majitelce domu, dnes už neexistujícího, ve kterém bydleli (česky to jméno majitelčino znamená asi něco jako Jirchářů Gábi, poněvadž podle někdejšího jircháře se tam říkalo "po domě" a Jella je rovněž domácky zdrobnělé křestní jméno Gabriela), zejména pak vznosný obrys hory Schreiner (Bobík) na obzoru, který prý otci připomínal Lysou horu v rodných Beskydech, ji kupodivu spojuje s Volary natolik, že její báseň nejen vůbec uvádí rodáckou knihu, z níž je k nám přeložena, nýbrž několik dalších básní a vzpomínek ji naplňuje na takřka šestistech patnácti stranách velkého formátu na krásném křídovém papíře. Poněvadž láskou se nešetří, je jí naopak vždycky tak málo!
- - - - -
* Bílovec / Volary
