MARIA LORENZOVÁ

Milí Kájovští, milí poutníci k nám do Kájova!

Co to jen bylo za léto! Jeden termín jako by stíhal druhý, bylo jich až po okraj vrchovatě(v originále "randvoll von Terminen"). Nejkrásnější snad byla vedle našeho "farního" setkání v Haidmühle a velkého srazu Šumavanů (Böhmerwald-Treffen) v Pasově (Passau) pouť k oslavě zasvěcení našeho domovského farního kostela Nanebevzetí Panny Marie (Maria Himmelfahrt) v Kájově (Gojau). Páter Mathuni posvětil přitom dar kájovských poutníků pro tamní sošku Pražského Jezulátka, totiž obleček s mantilou. Byla to opravdu slavnostní ceremonie (vnější renovace kostela skončila v říjnu 1993, následujícího roku byla pak započata renovace interiérů - pozn. překl.). Chrám byl zaplněn až do posledního místečka a všichni jsme společně zpívali Schubertovu mši. Čtení odkazovala na sváteční den a přímluvy pak na naše osobní záležitosti. V promluvě, kterou k nám měl páter Mathuni, bylo každé slovo prosbou i díkem zároveň, životním ohlédnutím i pohledem do budoucna. Po bohoslužbě jsme se společně vypravili pěšky na hřbitov. Velký hřbitovní kříž a památník padlých byly okrášleny květy a planoucími světly. Po vzpomínce na zemřelé a modlitbě za přímluvu k Orodovnici jsme zanotovali píseň, která mnohé z nás pohnula k slzám: "O hast du noch ein Mütterchen ..." ("Máš ještě matku v nebesích ...") Hartauerovou šumavskou hymnou Böhmerwald-Lied, zpívanou všemi přítomnými, vyzněl závěr celého pietního aktu. Děkujeme z celého srdce páteru Mathunimu, že pro nás a s námi uspořádal tuto slavnostní pobožnost a těšíme se na shledání v Kájově příštího roku.
Hned čtrnáct dnů nato jsme byli znovu doma na Šumavě při svěcení kostela ve Slavkově (Lagau), které se ujal pan kanovník Mochti. Už pouhý týden později následovalo pozvání do Murr (spolková země Bádensko-Württembersko - pozn. překl.) k setkání (vyhnaných) farníků ze Svéraze (Tweras), Světlíku (Kirchschlag) a Slavkova. K tomu se dají připočíst i návštěvy k životním jubileím našich spolurodáků v pokročilejším věku a místní poutě.
Před několika dny mi bylo dopřáno slavit vlastní sedmdesátiny. K tomu jsem si od našeho Pána vyprosila jen to zdraví, abych tu mohla být ještě nějaký čas pro Vás, milí Kájovští a poutníci k nám do Kájova.

Glaube und Heimat, 1993, č. 11, s. 77

Takto dojemně oslovila své krajany a rodáky, všechny však vlastně především poutníky po této zemi, jimiž křesťané jsou a budou, Maria Lorenzová, "dopisovatelka" měsíčníku Glaube und Heimat za rodnou farnost kájovskou. Narodila se 29. října 1923 v Mezipotočí (Nespoding) jako selská dcera na statku u Klissenbauerů (říkalo se tam po chalupě vlastně"u Demlů"). Jak jen zalidněný to byl ještě tenkráte kraj! "Fahnenmutter der Gojauer Heimatvertriebenen", jak se o ní vyjádřil k jejím osmdesátinám léta Páně 2003 zmíněný měsíčník, oslavila rok nato 15. května 2004 zlatou svatbu se svým manželem Alfredem Lorenzem. Zesnula 26. září roku 2013 v Dickartingu (část obce Hohenpolding v bavorském zemském okrese Erding) krátce před svými devadesátinami. V úterý dne 15. října se ve filiálním kostele sv. Lamberta v Amelgering, což je jiná z částí Hohenpoldingu, sloužilo za ni rekviem s následným pak uložením urny s jejím popelem. S korouhví rodné farnosti stála už nad tolika hroby svých spolurodáků, nikoli sudička, nýbrž prostá žena, která jen obětavě naplňovala celým svým životem a konáním ono poutnické "vědomí souvislosti" a tradice, bez níž by i zeď chrámová byla pouhým mrtvým kusem kamene. Jen si poslechněte, jak oslavila vánoční vzpomínku na kájovský kostel svou nářeční básní:

Woun 's Gulda Röjssl kimmt*

Stouckfinsta Nocht is nou um sejchsi i' da Früah.
Ban Ouf'n hint' no brinnt a' Küznliacht.
Dianein steht 's af, sogt d' Mutta stad za mir
heijt müasst 's schou gehij, woun 's a weing grawlat wiad.

Wal voa da Schual is' hejt 's Ejngloumt-
Rorate' is das earschti Woart, wos do da Pfoara nejnt.
Die gounz'n Schuala singant hejt am Chor,
wal sou a schejni Mejss, dej gibt 's nea in' Advejnt.

O mei Goud - üwa d' Nocht hot 's sou vül g'schnejbt!
Und bis af Gojau umi is 's a guadi Stund.
Do kejma jo i' d' Küra nimmer recht!
Und was tuat da Pfoara ouhni uns?

Da Touni g'schirrt schou d' Lisl ou',
da Voter richt' nou d' Flecht'n afi afm afm Schli'n,
an Schaub Stroih und a' poar Dejkan brauch ma nou
und oft geht's schou dahi.

Dawahl gehjnt d' Leut dahoamt in' Stoll.
Is' do schej woarm! Und doumpf'n tuats, woun d' Tür afgeht.
In Fuadaba'ndl liegt a' Bettler drinn -
er kriagt a' Foavlsupp'n nou und sogt Vagolt's Goud, woun a' geht.

Bis um'ra ochti, oft foungant's drejschn ou,
Do kejmant von Oldrichter und von Michaln d' Leut;
wal zouholn hot ma ba uns ullwal schou.
An guad'n No'pa' brauchst in Leid und Freud.

No' a poar Stund Oawat, do schmejkt eahns' Neunibrot:
a' Schüßl Oawas mit an Spejk draf und a'n Kraut
und a' neubochas Brot dazua
und a' Hajferl Lindntee, woun wear oan braucht.

Da Voter richt' a G'molter hear - ear foahrt i d' Mühl i' d' Stodt.
A' Grupp'm brau'h ma und an Fuadachroit
a' woazas Möhl fürn Striezl und für's Zugabacht
und a' koanas a' für d' Ejbrejn und füar 's Brot.

An Zuga' bringt a' a' glei mit,
a' Ziwejg'n und a' Flaschei Rum
und 's Gulda Röjssl lond't a' eij;
ban Fejnsta hot 's schou aha g'schaut i' d' Stu'm.

An recht schej Briaf houm ma schou g'schrie'm.
Ob 's uns dejs bringa wiad, wos ma geh'n hä'n?
A' Geign a' Schulabutt'n und a' Douka.
Ob 's souvül Göld hot? Wird ma seg'n.

In Fostan Tog, i ulla Früah
heart ma' in Haus draußt schon a' G'läut.
D' Muatta kimmt mi'n Christbam aha,
's Gulda Röjssl is' schou dogejn - mej dej Freud!

Und brocht hot 's ui's, um wos ma 's bitt' houm
und füar die Kleanan zwou a' schejni Douka mitaran Huat.
"Toat 's ejnk schej spül'n damit und toat 's nit raf'm;
sunst trogt 's Gulda Röjssl wieda fuart!

Hiatz müaß' ma owi glei is' Stüw'l!
do steht a' Christbam bis i' d' Höh an d' Deck!
Mit Ejnglhoar und Küznliachta, mit Schoukalat und guldani Kügl
und gounz stad drucka ma' uns zuwi bis is' Ejk.

Da Ähjl sitzt am Ouf'nbankl mit da' Pfeif'm
und d' Großmutter frogt: "Hobt's Gulda Röjssl g'sehg'n, wias do is' g'wejn?
Awou sog'n ma gounz stad, mia houm nou g'schlof'm,
wal d' Tant' hot eh schou g'sogt, sie geht eahm gej'ng.

Da Knecht und d' Diarna kejmant von Oradi
und hungern tat sie 's schou a weijng - o mej!
"Z' Mittag, oft kriagt 's schou wos zan Ejss'n -
ejs müasst 's hiatzt earscht nou Fuada' schnej!"

Z' Mittog oft gibt 's a' Schwoumasupp'm und an Äjpflstrudl,
an Striezl und an Buda und Hejni va die Bej,
a' Zugabacht, a' Feig'na und a' Nuss'n
und i' die koucht'n Kletz'n do ghöart a' Stamperl Alasch dreij.

Und 's G'viehgl draußt in Stoll kriagt a' vo' ull'n an Brouka,
dass uns koas krounk we'n tuat in Neuha Joahr.
D' Muatta geht du 's Haus mi 'n Weihbrunn und mi 'n Rouka,
wal die Foast Rauhnocht, dej is' fulli G'foahr.

In Gojau eijhat läut'nt d' Ministriabuam d' Weihnochtsglouck'n.
Die Hali-Nocht is' eisi kolt und ste'n-afg'hölt.
D' Leut richt'n sih schou zoum i' d' Meijttn,
wal 's Jesuskinei kimmt hiatzt bold af' d' Wölt.

Vánoční vzpomínka

O šesté ráno ještě noc je černočerná.
Při kamnech jenom svíce plá.
"Vstávej", tichounce maminka mi říká,
"musíš jít, venku svítat začíná!"

Před školou dnes co je, to dobře víme -
o rorátech pan farář řekl všem,
že v kostele dnes sborem zpívat máme
andělskou mši, nechť zazní adventem.

Můj Bože, přes noc jak jen nasněžilo!
Do Kájova je cesty dobrou hodinu:
jestli to nestihnem včas do kostela,
budem si to klást jistě za vinu.

Anton už zapřahá teď naši Lisl,
tatínek dává korbu na sáně,
otep slámy, pár dek ještě třeba
bude, až zafičí to po straně.

V maštali zatím domácí se hřejou.
Teploučko je tu. Až kouří se, když ven odtad jde vzduch.
Žebrák přespal tu na balících sena -
polívku dostal teď a říká Zaplať Bůh.

Do osmi ještě jde se mlátit cepy,
přišli od Altrichterů, taky Michalů;
když třeba pomoci, jsou vždycky tady;
bez dobrých sousedů si počneš pramálo.

Pár hodin práce a pak všici svačí:
hrách v míse, k němu špek a zelí tady je,
chleba, čerstvě pečený u nás v domě,
lipový čaj si z hrnku kdo chce zapije.

Tatínek zase strojí povoz - jede do města a mlýna,
krup třeba je a taky krmný šrot.
Mouku na vánočky a cukroví, tu bílou,
černá zas na chleba a zapraženou jíšku přijde vhod.

Cukr se doveze s tím hnedka,
švestky a fíky, v lahvince i rum.
A zlatý koník asi pozván bude k nám:
už z oken vyhlíží ho stejně celý dům.

Moc pěkné prosby jsme mu vypsali,
co přivézt má, co pro nás měl by mít:
housle, do školy boty, panenku snad ještě,
má-li dost peněz, mohl by nadělit.

Ten den už od rána se postí
a zvenku domem slyšet zvonku hlas.
Maminka nese už vánoční stromek
a koník je tu už, by obdaroval nás!

Oč psali jsme mu, k naší radosti je tady:
panenka v klobouce má šaty samý květ.
"Pěkně si hrajte s ní a o ní neperte se,
jináč ten zlatý koník vezme si jí zpět!"

Teď ale do světnice, kde stromek stojí,
vysoko do stropu se celý vypíná.
Třásněmi třpytí se, svícemi, ozdobami,
v údivu trne před ním celá rodina.

Jen děd při peci z fajky pokuřuje
a babička se ptá: "Viděli jste ho jet,
zlatého koníka?" A my, že zaspali to asi,
ale teta, že potkala ho, řekla hned.

Čeleď když nazítří se vrací od rorátů,
už ví, že nakrátko jen přemáhají hlad:
"Tak jako tak, než jídla dočkat třeba,
nejprve krmení dobytku třeba dát!"

V poledne pak houbovka bývá, štrůdl po ní,
vánočka s máslem, medem a co jindá nevidíš,
cukroví, fíky, ořechy a vnitř pečených hrušek
je štamprlička sladké kmínky, pro chuť spíš.

I tvoru němému pak drobty z toho stolu
se dostanou, by zdráv byl celý rok.
Maminka se svěcenou vodou a přeslicí projde domem,
že kouzlům čaronoci třeba zkřížit krok.

V Kájově vánoční zvon dnes ministranti rozhlaholí.
Svatá noc mrazem praští, má nebeský jas z hvězd.
Na půlnoční se berou lidé cestou v bílých polích,
vzdát Jezulátku, co se brzy zrodit má, tu čest.

Glaube und Heimat, 1993, č. 12, s. 23

Slovníček: Gulda Röjssl = zlatý koník, stoukfinsta = temnotemná, sejchsi = šest, Ouf'n = kamna, pec, Küznliacht = svit svíce, Dianenin = dívenko, holčičko, stad = tiše, grawlat = šírá, svítá, Ejngloumt = andělská mše na počest Panny Marie v adventě, také půlnoční či vůbec noční mše, také mše za zemřelé děti, earschti = první, da Pfoara = farář, Mejss = mše, o mei Goud = ó můj Bože, guadi Stund = dobrá hodina, i' d' Küra = do kostela, g'schirrt = zapřahá, d' Flecht'n afi afm Schli'n = košatina nahoru na sáně, an Schaub Stroih = otep slámy, poar Dejkn = pár dek, Fuadaba'ndl = balík sena, Vagolt 's Goud = Zaplať Bůh!, ochti = osm, drejschn = mlátit cepem, ullwal = vždycky, No'pa' = sousedé, Oawat = práce, Neunibrot = nový chleba, Oawas = hrách, Spejk = špek, Kraut = zelí, neubochas Brot = čerstvě pečený chleba, Hajferl Lindntee = hrneček lipového čaje, Grupp'm = kroupy, Fuadaschroit = krmný šrot, woazas Möhl = bílá mouka, Striezl = vánočka, Zugabacht = cukroví, koanas Möhl = celozrnná, černá mouka, Ejbrejn = jíška, zápražka, Zuga' = cukr, Ziwejg'n = švestky, Feig'na = fíky, lond't a' eij = pozve, Stu'm = světnice, Briaf = dopis, Geign = housle, Schulabutt'n = boty do školy, Douka = panenka, wird ma seg'n = to uvidíme, Fostan Tog = postní den, mej dej Freud! = té naší radosti!, Douka mitaran Huat = panenka s kloboukem, toat 's ejnk schej spül'n damit und toat 's nit raf'm = pěkně si s tím hrajte a neperte se, Stüw'l = světnice, bis i' d' Höh' an d' Deck' = vysoko až ke stropu, Ejnglhoar = třásně, Schoukalat = čokoládové cukroví, bis is' Ejk = až do kouta, da Ähjl = dědeček, Pfeif'm = fajfka, wias do is' g'wejn? = jaké to bylo?, d' Tant' = teta, d' Diarna = děvečka, Oradi = adventní mše, roráty, d' Schwoumasupp'm = houbová polívka, Äjpflstrudl = jablečný štrůdl, Buda = máslo, Hejni va die Bei = včelí med, koucht'n Kletz'n = pečené hrušky, Alasch = jemný nasládlý likér z kmínu a fenyklu, nazvaný podle vsi v Lotyšsku, kmínka, G'viehgl = drůbež, Brouka = drobty, krounk = nemocný, Neuha Joahr = Nový rok, Rouka = přeslice, Rauhnocht = čaronoc, G'foahr = nebezpečí, Ministriabuam = ministranti, Hali-Nocht = Svatá noc, ste'n-afg'hölt = zjasněná hvězdami, d' Meijttn = půlnoční mše, Jesukinei = Jezulátko, bold af' d' Wölt = brzy na svět.

- - - - -
* Mezipotočí / Kájov / † Dickarting, Hohenpolding (BY) / † † Amelgering, Hohenpolding (BY)