CHRISTOPH LUDWIG
... abych se zde v zemi směl poctivě živit marionetovým divadlem
Já, Christoph Ludwig, (žádám P.T. pražské gubernium), abych se zde v zemi směl poctivě živit marionetovým divadlem. Umínil jsem si, že se tak uživím i se ženou a třemi nedospělými dětmi, nikomu nezpůsobím žádnou škodu a nikdy nebudu obtěžovat publikum žebrotou. Věnoval jsem se tedy hraní s marionetami či loutkami (v originále "Maronetten- oder Portshenel-Spiel" - pozn. překl.) a od roku 1775 tak procestoval rozličné sousední země, jak můžu prokázat originálními atestáty a cestovními pasy, které s sebou nosím. Při všech příležitostech a v každém čase choval jsem se zbožně a čestně. Protože jsem se však nyní rozhodl, že už nepůjdu do ciziny, ale jako z Čech rodilý (v originále "gebürtig Böhme", tj. rodilý "Čech" - pozn. překl.), z městečka Hořic (Höritz), patřícího k panství Krumlov (Krumau), zůstanu tu ve své nejdražší otčině se ženou a dětmi a budu si tu hledat svůj poctivý chléb. Prosím proto o povolení, abych mohl v celém tomto království jako ve své nejdražší otčině hledat svoji poctivou obživu a provozovat bez pohoršení mládeže s marionetami a jinými malými figurami různé mravné komedie bez jakékoli zábrany, a tak se poctivě živit se ženou a dětmi, kromě sester a služebné.
Takto alespoň vypadá podle pomocných kancelářských knih pražského gubernia rekonstrukce německy psaného podání ze 17. listopadu 1777, jak ji uvádí Jaroslav Bartoš v knize Loutkářská kronika (Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích), vydané státním nakladatelstvím Orbis v roce 1963. Podle něho je "Krištof Ludwig (Ludvík?) první loutkář v Čechách, který zdůrazňuje, že je rodilý Čech, přesto však nemůžeme s naprostou určitostí říci, že je české národnosti, a to pro dvojí národnostní a zeměpisný význam slova Böhme". Už se asi víc nedovíme, když všechny loutkářské spisy gubernia z celého časového období 1774-1805, tedy za plných 21 let, byly tak jako tak dány do stoupy, samo Ludwigovo podání prý bylo místo podpisu označeno jen třemi křížky s poznámkou "písma neznalý" a téhož dne, kdy byla žádost podána, pražský úřad (jak jinak v zemi Kafkově) ji žadateli "ústně zamítl". Mně však připadá podivná postava Ludwigova jako nečekaný doklad krátkého spojení tradice pašijových her a mysterií (tradice zejména právě v Hořicích na Šumavě dostoupivší takřka zenitu), jak ji pěstoval později ve svých loutkohrách třeba i klasik rakouské katolické literatury Richard von Kralik rodem ze šumavské Lenory (Eleonorenhain), s oněmi potulnými a písma neznalými lidovými principály všech "mařenek" (marionet) i kašpárků (ať už se tomu právě zmíněnému jinde přezdívá Pulcinella či Polichinelle, Guignol, Hanswurst, Kasperl, Pumperle, Pumpernickel, Petruška, Punch či třeba Jack Pudding, v té vezdejší domácí vazbě však jménem nakonec související s postavou Kašpara, jednoho ze tří králů v lidovém náboženském divadle), zkrátka veškerých vůbec pimprlat svých dřevěných ansámblů, stále na cestách šumavským i pošumavským krajem včetně zemí sousedních, jako bych v jednom okamžiku letmo zahlédl skrytý poklad dětství každého z nás, nikdy nedopovězený slib ráje i se všemi hrůzami krásného snu, kdyby se snad přece jen měl někdy vyplnit.
- - - - -
Hořice na Šumavě
