AUGUSTIN MACH
Kovář z Věžovaté Pláně
Ženich: Augustin Mach, poddůstojník 3. veterinárního náhradního oddílu 17 (v originále "3. Vet. Ers. Abt. 17", rozuměj oddílu wehrmachtu - pozn. překl.) v městě Hollabrunn (dnes metropole stejnojmenného dolnorakouského okresu - pozn. překl.), jinak mistr kovářský, manželský syn někdejšího truhlářského mistra ve Vranově nad Dyjí (v originále "in Frain a/Thaya - pozn. překl.) a Juliany, roz. Strohové, znovu provdané Feigelové nemanželské v Horním Břečkově (v originále "wiederverehel. Feigel unehel. in Oberfröschau" - pozn. překl.), narozené ve Vranově nad Dyjí, Dolní Rakousko (v originále "in Frain a/d. Thaya, N.O." - pozn. překl.). 30 let, *24. 8. 1912
Nevěsta: Maria Stixová, u svých rodičů ve Věžovaté Pláni čp. 10 (v originále "in Thurmpfandles 10" - pozn. překl.) narozená dcera Johanna Stixe, mistra kovářského ve Věžovaté Pláni čp. 10, a Kathariny, roz. Summerauerové z Chabičovic (v originále "aus Kabschowitz" - pozn. překl.). 22 let, *20. 8. 1920 .
Oddací matrika Věžovatá Pláně 1845-1943
P.S. Oddávajícím knězem a pisatelem záznamu v křestní matrice farní obce Věžovatá Pláně z 16. září válečného roku 1942 byl P. Augustin Rieder, farní vikář a kooperátor "in Krummau an der Moldau" (tak byl nacisty přezván Český Krumlov).
Za války připadla Věžovatá Pláně do nacistického záboru a připadla i církevně diecézi v Linci (Linz). To Vatíkán zrušil až 31. ledna 1946 výzvou, aby lineckou konzistoří provizorně spravované části diecéze byly vráceny českobudějovické konzistoři. Zmizeli odtud "odsunem" i němečtí věřící, mezi nimi i manželé Machovi. O vášnivém Šumavanovi, byť nikoli rodem, Augustinu Machovi vypovídá za mnohé následující jeho nekrolog ze stránek krajanského měsíčníku.
Na paměť Gustla Macha
Hans Pötschl
Je pro nás všechny stále ještě nepochopitelné, že dne 2. září 1967 skonal (v 55 letech věku - pozn. překl.) první předseda místní skupiny sdružení Deutscher Böhmerwaldbund ve Forchheimu náš krajan Gustl Mach. Narodil se sice na Moravě, ale poté, co se přiženil (rozuměl do Věžovaté Pláně - pozn. překl.), stal se brzy dobrým Šumavanem (v originále "wurde nach Einheirat bald ein guter Böhmerwäldler" - pozn. překl.). Znám jako "der Schmied von Thurmpfandles" (tj. "kovář z Věžovaté Pláně" - pozn. překl.), vrátil se z druhé světové války těžce zraněn poté, co musel svou povinnost konat na všech frontách, naposledy jako vrchní šikovatel (v originále "zuletzt als Oberfeldwebel" - pozn. překl.). Po vyhnání bylo pro něho těžké nalézt nějaké vhodné zaměstnání, poněvadž následkem zranění míchy a stehna (v originále "durch eine Rückenmarks- und Oberschenkelverletzung" - pozn. překl.) nemohl nadále provozovat své původní povolání jako kovář. Díky svým vynikajícím schopnostem byl v roce 1951 ustanoven vrátným papíren ve Forchheimu. Stal se během let ve své nové funkci příkladným vrátným, který jak vůči direkci, tak vůči všemu osazenstvu pěstoval vždy vlídné přátelské vztahy. Vedle výkonu povolání věnoval Gustl Mach všechen svůj volný čas milovanému domovu, za který považoval Šumavu. Hned po vyhnání se rozhodl se stejně smýšlejícími přáteli ve Forchheimu a okolí, kde se usadili četní němečtí Šumavané, shromáždit je do krajanského sdružení. Po delším úsilí se tak v červnu roku 1951 vzniklo první pod názvem "Verein der heimattreuen Böhmerwäldler". Stálým náborem nových členů při něm mohla být založena i skupina mladých, která se mu jevila pro budoucnost odnože obnoveného DBB ("Deutscher Böhmerwaldbund", ustavený roku 1884 v Českých Budějovicích, byl obnoven po 70 letech v roce 1954 ve Spolkové republice Německo - pozn. překl.) nezbytností. Vedle malých místních setkání pořádal v prvních letech každoročně velké setkání s domovskými večery, které dávalo rozptýleným vyhnancům možnost najít se navzájem. Byl od počátku činný i v představenstvu Sudetoněmeckého krajanského sdružení (v originále "in der Vorstandschaft der Sudetendeutschen Landsmannschaft" - pozn. překl.) a stal se tam vlivnou a váženou osobností. Patřil k zakladatelům vyhnaneckých frakcí v městských radách, z nichž až dodnes existuje 5 z původních 24. Zejména spoluprace v oblasti komunální politiky mu umožnila dosáhnout četných zlepšení ekonomické situace mnoha jeho krajanů. Vystupoval ve prospěch každého, kdo jej o pomoc a podporu poprosil. Šlo i o sídliště Šumavanů na volných městských okrajích (v originále "Böhmerwaldsiedlung im Augelände" - pozn. překl.), možnosti bydlení vůbec či o případy bezpráví v chování vůči vyhnancům, kdy musel hledat spravedlnost ve vyrovnaný prospěch vyhnanců i starousedlíků.
Po jeho téměř nepřetržitém působení ve funkci prvního předsedy zůstává po něm nyní velká mezera, kterou bude nesnadné zaplnit. Za své zásluhy o vyhnance z domova všeobecně byl vyznamenán zlatou čestnou jehlicí i čestným předsednictvím místní skupiny ve Forchheimu. Byl umělcem kompromisů, jimiž dokázal krajanské sdružení na všech úrovních pevně semknout. Za veškeré jeho úsilí v tom smyslu mu náleží opravdový dík.
Ke smuteční slavnosti se dostavili hosté zblízka i zdaleka. Rakev nesli muži v šumavských krojích. Pan řídící učitel Kari úmrtí Gustla Macha přirovnal v proslovu na rozloučenou ke ztrátě otce. Poslední pozdravem Šumyvy se podle Kariho slov má být hrst domovské země, kterou si zesnulý kdysi sám přinesl s sebou. V řadě projevů nechyběla ani po zástupcích krajanských frakcí vystoupení podnikového vedení firmy Schikedanz, kde působil 15 let, a kamarádů z práce. Zazněla píseň "Vom guten Kameraden" na slova Ludwiga Uhlanda (viz jeho zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a "Sudetenchor" přednesl na rozloučenou i "S' ist Feierobnd" (tj. "Večer po vykonané práci" na slova krušnohorského klasika Antona Günthera - pozn. překl.). Na samotný závěr spustily trubky i tóny šumavské hymny Andrease Hartauera (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Gustl Mach zemřel krátce po svých 55. marozeninách, nebylo mu však dopřáno oslavit 16. září svou stříbrnou svatbu, na což se už dlouho těšil. Zesnulý usiloval dlouho i o dotvoření podoby šumavského kroje. Truchlící vdově náleží naše upřímná soustrast (Maria Machová zemřela po dlouhé krevní chorobě 21. dubna roku 1978 ve Forchheimu na selhání srdce v nedožitých 58 letech - pozn..překl.).
Hoam!, 1967, s. 302-303
P.P.S. Autor nekrologu, rodák z Chvalšin čp. 21 Hans Pötschl, zemřel v pouhých 62 letech dne 5. května roku 1987 ve Forchheimu.
- - - - -
* Vranov nad Dyjí / Věžovatá Pláně / † † † Forchheim (BY)




