FRANZ MARTSCHINI

Neujahrnachtstraum

Ich sah im Traum, gebückt auf seine Krücke,
Ein Mütterchen, so kraftlos, schwach und müd;
Doch ihm zur Seite schwebte lichtumblüht
Die holde Tochter, Zuversicht im Blicke.

Da hielt die Greisin, wandte sich zurücke:
"Ich steh' am Ziel -- mein Leben ist verblüht;
Dich, unseres Geschlechtes letztes Glied,
Entlass' ich jetzt mich beugend dem Geschicke.

So zieh' denn hin, du jüngste Tochter mein,
Von hundert Schwestern bist nur du geblieben:
Dein frühes Ende wird auch meines sein." -

So schieden sie. Da sah ich einen Stein,
Drauf stand mit blassen Lettern eingeschrieben:
Ein Tausend und achthundert neunzig neun.

Budweis

Sen noci novoroční

Viděl jsem ve snu, o berlích jak jde tu
matička slabá, tak z posledních svých sil;
koho jsem jí po boku nespatřil -
nadějnou dceru v rozpuku a květu.

K ní se starucha nyní obrátila:
"Jsem u cíle -- můj život hotov jest;
tebe, poslední rodu ratolest,
osudu poroučím teď, dcerko milá.

Dále budeš ke konci kráčeti,
vždyť ze sta sester poslední jsi k mání
a s tvým bytím i to mé odletí." --

Rozešly se tak. Náhle padne ti
zrak na kámen s tam vytesaným psaním:
Rok 1899. Konec století.

Budějovice

Der Böhmerwald, 1900, č. 1, s. 52

Frei

Hab' im fremden Land mit Weib und Kind
Viele Jahr' in dumpfen Weh vertrauert -
Wange hohl, das Auge tränenblind -
Heimat schien verloren und vermauert.

Endet nie die Tyrannei?
Heimat, wirst du nimmer frei?
All's vorbei?

Kam der Tag, der in den Planskerwald
Schlug der neuen Grenze stolze Pfahle -
Budweis blieb in feindlicher Gewalt -
Tiefe Trauer trug ich in der Seele.

Endlos ist die Tyrannei?
Budweis, nimmer wirst du frei?
All's vorbei!

Und nun bist du, liebes Elternhaus,
Heimgekehrt und auf deutscher Erde!
Hoch die Hand, das Hakenkreuz heraus!
Flamme lodert auf dem deutscher Herde.

Blutig böse Nacht versinkt,
Morgenhelle Sonne blinkt:
Freiheit winkt!

Volni

S ženou a děckem v cizině jsem žil
zlým steskem otupen po mnoho let --
ve vpadlých tvářích pláč zrak oslepil,
domov se ztracen zdál a pozaklet.

V tyranii jak navěky
bude mi provždy daleký?
Navěky?

Pro Blanský les přece den nadešel,
hranice Říše kdy sem měla dojít -
Budějovice dál měl nepřítel -
smutek v mé duši snad se nedá zhojit.

vždy svobodě své daleky,
Tkvět mají ve zlu navěky,
navěky!

Nyní však rodičovský dům
stojí už na německé zemi!
Ruce se zdvihly k oblakům,
hákový kříž plá nade všemi.

Zachází zlá noc krvavá,
jitřní slunce nám povstává,
volnost mává!

P.S. Věru hanebnému otroctví i vlastního národa se tu vzdává čest verši, jimiž se ve zvláštním čísle Budweiser Zeitung ze dne 3. června 1939, vydaném ke "krajskému sněmu NSDAP" a uvedeném výrazným titulkem Wir sind frei! a podobiznou "Vůdcovou" Franz Martschini vrací do rodných míst. Budějovice se i k tomu datu stále ještě nazývaly České, ale Protektorát už byl nastolen (i jeho vlajku však tenkrát nacisté prý odmítli vyvěsit vedle té s hákovým křížem). Stačí připomenout, že z Mladého (Lodus) u Českých Budějovic, kde autor spatřil v "rodičovském domě" světlo světa, pocházela i žena Adolfa Eichmanna. O Franzi Martschinim na rozdíl od onoho strůjce holocaustu, tj. masového vyvražďování i budějovických Židů, zadrženého 1960 v Argentině a dva roky nato v Izraeli popraveného, nevíme ovšem zatím, jak a zda za svůj osudný a asi nikoli jen "veršový" omyl zaplatil.

V prvém čísle druhého ročníku proslulého Peterova literárního měsíčníku Der Böhmerwald vyšla na pozdrav novému věku tato báseň s místem vzniku a jménem tamního budějovického autora, o kterém víme, že figuruje mezi šumavskými autory Böhmovy přehledné práce Die Böhmerwaldschriftstelller der Gegenwart (1904). Narodil se 16. září roku 1880 v Mladém, někdejší vsi, která je dnes částí města České Budějovice, jako syn domkářův. K poezii ho prý přivedly Ovidiovy Proměny. Už v kvintě c.k. německého státního gymnázia v Českých Budějovicích se pokusil o nápodobu slavné Meyeriády (Die Meyeriade) Oskara Krause (1872 Praha -1942 Londýn), satirické veršované skladby na způsob starořeckého eposu, jejíž hlavní postavou je středoškolský profesor Meyer (kupodivu vyšel český překlad německého originálu, který se 1891 objevil ve slavné Reclamově edici Universal-Bibliothek č. 2980, nejprve 1926 /téhož roku vydal Kraus v Alt-Prager Almanach dodatečný 25. zpěv/ v Prostějově, kde byl autorem Jan Kamenář, poté 1933 v Českých Budějovicích v téměř avantgardní edici Linie /překladatelem byl Leontin Baťa/, v Praze konečně úryvek až 1997 nákladem Pražské edice ve svazku Pražská léta německých a rakouských spisovatelů jako doprovod textu Pravoslava Kneidla v mém vlastním pokusu), podle Böhma ovšem to byl "děsivý propad" ("ein schrecklicher Durchfall"). Hned na začátku následných let studia na českobudějovickém učitelském ústavu byl pak mladému adeptu literatury zabaven vlastnoruční pamflet na ministerského předsedu Badeniho, později i zakázáno publikování v už zmíněném Peterově časopise s tímto udáním důvodu: "Mit Erzeugnissen des Geistes in die Oeffentlichkeit zu treten, ist den Zöglingen nicht gestattet (tj. "vystupovat na veřejnost s výplody ducha není chovancům dovoleno")." Poté se s básníkovou stopou setkáváme už na učitelském místě v rakouském Badenu (tam také, jak jsem se zásluhou jeho vnuka Wilfrieda dozvěděl až roku 2006 - bylo to téměř přesně šedesát let po českém odsunu Němců - z parte, které mi laskavě zaslal, Franz Martschini jako "Hauptschullehrer i.R." 22. listopadu 1953 na následky mrtvice ve 12 hodin v poledne skonal a byl několik dnů nato i pochován) s budějovickým dovětkem Böhmovým (ten mimochodem mylně uvádí jako rok Martschiniho narození letopočet 1880), že "neumí zapomenout na svůj prostý domov a ani hrdý majestát Alp nedokáže odtrhnout jeho duchovní zrak od dalekých zelených břehů řeky Vltavy (v originále 'Moldaustrande')". Následuje pochvalný odstavec o autorově velkém básnickém talentu, který vykazuje po stránce formální "okrouhlou hladkost (,die abgerundete Glattheit') veršů v rýmu i rytmu", po stránce obsahové "horce pulsující cit a klidnou reflexívní sílu" a věta: "Wir haben von Martschini noch vieles zu erwarten." Stačil by nakonec ten teskně monumentální loučivý tón se stoletím, které mělo být pro německou poezii v Čechách k dosud spíše mlhavé předtuše zániku opravdu jako stvořeno. V tom dalším, také už minulém, se předtucha proměnila ve skutečnost i zásluhou Franze Martschiniho a jeho byť jen dočasnému přitakání zlu.

- - - - -
* Mladé, České Budějovice / České Budějovice / † † † Baden (A)