FRANZ MATSCHINER
Dopis z domova, datovaný rokem 1955
Zprávy z farností: Nicov (v originále "Pfarrnachrichten: Nitzau" - pozn. překl.): Pro dnešek vybíráme jeden dopis z domova: na Plánském mlýně (v originále "auf der Planskermühle" - pozn. překl.) hospodaří stále ještě "český mlynář" Vrhel (web Místopis.eu uvádí, že podle vyprávění paní Matschinerové /Matschinerů bylo v okolí velké množství/ z Řetenic /Jettenitz/ byl za druhé světové války mlynář z "českého mlýna" /při březích Zlatého potoka, německy zvaného Goldbach, stávaly u Řetenic dva mlýny: "německý" a "český", z nichž se zachovala původní budova s mlýnicí jen v případě toho "českého"/ pan Vrhel na základě falešného udání mlynáře z "německého" mlýna, který se tím snažil vyhnout odvodu k wehrmachtu, poněvadž v případě zániku "konkurence" by se zde sta nepostradatelným, zatčen gestapem, ale na přímluvu starostů okolních obcí byl propuštěn z vazby - pozn. překl.), Vede ovšem už jen vlastní zemědělskou usedlost a mlýn už tři roky nepracuje. Zdá se ale, že toho Vrhel nijak nelituje, poněvadž je na všechno s malými dětmi sám. Ty větší z dětí nechtějí tak jako tak zůstat doma. Chodí všechny do práce. Starší dcera Marie se přede dvěma roky vdala, její manžel je kovářem a traktoristou v Sušici (v originále "in Schüttenhofen" - pozn. překl.). Václav (v originále "Wenzel" - pozn. překl.) se v Praze vyučil automechanikem a už tam pět let pracuje, onemocněl však, ležel celý rok v nemocnici a v léčebném ústavu a zůstává tento rok doma. František (v originále "Franz" - pozn. překl.) se vyučil truhlřem a loni narukoval do armády. Dcera Blažena (v originále "Blazena" - pozn. překl.) je zaměstnána v rekreačním domově v Srní (v originále "in einem Erholungsheim in Rehberg" - pozn. překl.). Jan (v originále "Johann" - pozn. překl.) se učí ve Staších (v originále "in Stachau" - pozn. překl.) zámečníkem. Tři děti chodí dosavad do obecné školy a dvě nejmenší zůstávají ještě doma. Po vysídlení (v originále "nach der Aussiedlung" - pozn. překl.) se narodily Vrhelovům navíc tři děti, jeden chlapec a dvě děvčata. Na "Großwies" (Kornmüller) byl po vašem vysídlení nastěhován Josef Holeček ze Šebestova (německy Sommerau, dnes je Šebestov jen částí obce Stachy - pozn. překl.) a hospodařil tam. V den pohřbu starého Matschinera z Řetenic ("po chalupě" řečeného "alte Ketzerbauer") šel po silnici z Nicova (v originále "von Nitzau" - pozn. překl.) v podroušeném stavu domů a auto naložené dlouhým dřevem ho srazilo a přejelo. Byl na místě mrtev. Pak tam hospodařil asi dva roky jeho švagr Matěj Uhlíř (v originále "Uhlirsch Mathias" - pozn. překl.), než se i on odstěhoval. Hospodářství zůstalo po nějaký čas opuštěné. Loni ale bylo stavení dáno pěkně do pořádku a v létě se tam zabydlel nějaký člověk z Prahy, který tam teď hospodaří. Z těch zbylých pár Němců, kteří tu ještě zůstali, zůstávají všichni naživu (v originále "leben noch alle" - pozn. překl.). Feizenschneider provozuje tak nějak až doposavad pořád to svoje řemeslo, Ketzerbauer hospodaří stále na dvou usedlostech, té své a Honesově se svým synem Wenzelem. Kubisch-Schuster je taky ještě zdráv a vypomáhá trochu u Matschinerů, Ruttenbacher pracuje na svém malém hospodářství a přitom se v lese účastní sázení stromků. Mladý Kubisch pracuje taky v lese, starý Gustl ještě žije, Ketzer-Marie (jak se jí říkalo "po chalupě" - pozn. překl.) pořád bydlí v Řetenicích. Její dcera je provdaná někde u Plzně (v originále "bei Pilsen" - pozn. překl.). Katl-Spengler (také jak se jí říkalo "po chalupě" - pozn. překl.) byla zaměstnána v Horerově fabrice v Kašperských Horách (v originále "in Bergreichenstein in der Horerfabrik", jde zřejmě o továrnu na dřevěné zboží Aloise Horera - pozn. překl.) a teď pracuje v nějaké továrně v Sušici. Ketzer-Josef z Milova (v originále "von Millau" - pozn. překl.) bydlí v Řetenicích a pracuje tam na pile (v originále "auf der Straubensäge" - pozn. překl.). Jinak už tu není nikdo, jen ve Studenci (v originále "in Brunn" - pozn. překl.) Kortus a Wastl se svými rodinami. Bratr Vrhela z Plánského mlýna teď bydlí na stavení Fritze Bauera. Má d vě krávy a chodí do práce do už zmíněné Horerovy fabriky (v originále "in die Horer-Fabrik" - pozn. překl.). Jeho sestra Tonka je jako dřív v Šebestově; její muž chodí většinou do práce ve Vimperku (v originále "geht meist nach Winterberg in die Arbeit" - pozn. překl.). Vsi Řetenice, Nicov a Červená (v originále "und Rotsaifen " - pozn. překl.) existují ještě jako dřív (v originále "noch wie früher /???/ - pozn. překl.), obyvatel je v nich ovšem oproti minulosti nepatrně… Se žněmi to bylo v posledních dvou letech špatné; v roce 1953 tu řádily kroupy (v originále "waren hier Kraupen" - pozn. překl.). Všechno zašlo (v originále "es war alles hin" - pozn. překl.). Vůbec nebylo co mlátit (v originále "gedroschen haben wir überhaupt nichts" - pozn. překl.). A loňského roku zase samé deště (v originále "wieder alles verregnet" - pozn. překl.), takže žně nestály za nic. - Na závěr následují pozdravy rodinám, které se po válce usídlily v oblasti kolem Lauterhofen v bavorské Horní Falci. - Jsou tam na druhé straně teď trochu šťastnější? Jak rychle se v historii dá obrátit list! Snad nacházejí útěchu v křesťanském snášení životních strázní, tak jako my musíme usilovat o křesťanský pohled na naše vyhnání, abychom se poučili pro budoucnost. Jinak by totiž kříž byl na nás vložen marně.
Glaube und Heimat, 1955, s. 607-608
P.S. Ještě k tomu Plánskému mlýnu v úvodu textové ukázky: na webu projektu Městské knihovny v Prachaticích lze najít i záznam této šumavské pověsti (pořídil ho Ondřej Fibich):
Přimrazení všetečkové
Chodíval po Šumavě jeden protřelý brusič a bral jakoukoli práci. Se vším si věděl rady a uměl víc, než jen zacházet se lžící. Ve vánoční čas přišel do Plánského mlýna, kde tou dobou zůstávali jen mlynář s mlynářkou. Obydlí leželo zachumláno sněhem při Zlatém potoce. Krajánek se usadil u teplé pece na lavici a za chvíli už spal. Avšak probudil ho nějaký šramot. Někdo z venku se snažil otevřít petlici. Následovaly pořádné rány. Byli to lupiči! Staří začali naříkat a hrubé hlasy vyhrožovaly: "Hej, otevřete po dobrém, jinak vás zamordujeme!" Vandrovní otevřel dveře a neznámé pěkně přivítal: "Jen dál, jen dál, pěkně vás vítáme." Do sednice vnikli dva chlapi maskovaní v ženských šatech s učerněnými tvářemi a hned křičeli: "Peníze nebo život!" Tu brusič něco zamumlal, zamával rukama a lupiči zůstali jako přimraženi. Stáli na jednom místě jako dva kameny. Muž přinesl hadr o smyl jim z tváří saze a ejhle, mlynářští poznávali své vykutálené příbuzné. Brusič jim hrozně vyčinil a pak je odmrazil. Vystrčil je ven a doporučil jim, aby se mlýnu z daleka vyhýbali. A opravdu, poslechli na slovo!
Stachovský zápis, b.v
Franz Matschiner se narodil ve dnes zcela zaniklé vsi Milov dne 13. června válečného roku 1918. Jeho otec Alois (v nicovské křestní matrice "Aloys") Matschiner spatřil světlo světa dne 13. srpna 1877 (den nato ho v Nicově pokřtil tamní děkan Johann Jungbauer, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) na samotě Bajerov čp. 3 (o historii místa se lze podobněji poučit z textu Rudolfa Nowaka na webových stranách Kohoutího kříže) v katastru osady Červená (německy Rotsaifen) jako syn rolníka Franze Matschinera, jehož otec Wenzl Matschiner je zmíněn i v Nowakově textu, a jeho ženy Marie, dcery rolníka na Bajerově čp. 3 Thomase Kollmera a Kathariny, roz. Schönbauerové původem z Honí Vltavice (Obermoldau). Aloisova manželka a matka "našeho" Franze Theresia, roz. Harantová, se narodila 22. srpna 1885 v Antiglu čp. 39 (dnes je to osamělý dvorec a autokemp) a den nato ji v kostele sv. Štěpána na Kvildě (Außergefild) pokřtil tam pobývající katecheta z Pelhřimova (Pilgram) P. Franz Pliml, předtím kooperátor na Kvildě (*22. listopadu 1850 v Jistebnici, pozdější farář v Šumavských Hošticích, kde i zemřel 18. listopadu 1908). Theresiin otec Ludwig Harant, syn chalupníka v Šebestově Josefa Haranta a Marie Anny, roz. Harantové z Hrádků (Schlößelwald) čp. 24, byl chalupníkem na rodném stavení Theresiině v Antiglu čp- 30, matka Maria byla dcerou chalupníka v Schätzově Mýti /Schätzenreith) čp. 6 a Magdaleny, roz. Frühaufové ze Sušice. Na archu sčítání lidu pro stavení čp. 15 v Milově z roku 1921 vidíme i data narození Franzových sourozenců Hermanna (*26. srpna 1908), Aloise (*1. března 1911), Josefa (*1. ledna 1913) a dvojčat Anny a Julie (*16. února 1915), jakož i jeho v posledním roce první světové války. Franz studoval sice už za té druhé války z obou v protektorátní Praze, na kněze však ho pro českobudějovickou diecézi ("zum Priester für die Diözese Budweis" stojí psáno v Matschinerově nekrologu ze stránek krajanského "diecézního" časopisu "Glaube und Heimat") vysvětil biskup (a pozdější kardiná) Dr. Josef Schröffer (1903-1983, blíže o něm viz https://de.wikipedia.org/wiki/Joseph_Schröffer) v Eichstättu až 29. června roku 1949. Nejprve působil mladý duchovní v Kipfenbergu (město v bavorském zemském okrese Eichstätt) a dnešní norimberské městské části Altenfurt, než se stal kurátem (k pojmu "kurát" a "kuracie" jen tolik: kvazifarnost (latinsky quasi-paroecia) nebo farní kuracie je v kanonickém právu římskokatolické církve zvláštní společenství věřících, které vzhledem ke zvláštním okolnostem ještě nebylo ustanoveno jako farnost; důvodem pro tento status může být to, že se zatím nepředpokládá trvalá existence sdružení; právně je postavena na roveň farnosti, pastýř kvazifarnosti vzhledem ke svým právům a povinnostem může být srovnán s farářem kanonické farnosti) v Pommelsbrunnu (obec v bavorských Středních Frankách, zemský okres Nürnberger Land). Tam vybudoval už v padesátých letech s účinnou pomocí svých vyhnaneckých farníků kostel sv. Bonifáce a později v obci Happurg, ke kuracii náležející, kostel sv. Klementa Maria Hofbauera. Uskutečnil tak dlouho uchovávaný sen konat se svými v diaspoře tu žijícími věřícími bohoslužby ve vlastním domě Božím. Do té doby byl odkázán na hostinské sály či kostely evangelické. Vytvořil tak vyhnancům i nový duchovní domov. V roce 1988 byla Matschinerovi svěřena farnost Heldmannsberg (Heldmannsberg je částí obce Pommelsbrunn), k níž kuracie Pommelsbrunn náleží. V letech 1977-1983 převzal k tomu úkoly komořího v děkanátu Kastl (Kastl je městys v hornofalckém zemském okrese Amberg-Sulzbach, přičítaný k aglomeraci Metropolregion Nürnberg). Roku 1992 odešel Franz Matschiner na odpočinek, trávený nejprve v Breitenbrunnu (obec v bavorském zemském okrese Neumarkt), posléze pak v seniorském domově sv. Františka v Berchingu (město v zemském okrese Neumarkt), kde 9. ledna roku 2008 i skonal a byl následně v sobotu 12. ledna pochován v Pommelsbrunnu, kde působil od roku 1951 po 41 let (viz k tomu web Bistum Eichstätt). Znovu se ptejme tváří v tvář osudu milovského rodáka po významu slova "domov".
- - - - -
* Milov / Nicov / † Berching (BY) / † † Pommelsbrunn (BY)
