JOSEF MAURER
Padesát let po druhé světové válce
Milí krajané z domovského okresu Horšovský Týn a domovští přátelé, milí občané města Furth im Wald a hosté! (v originále "Liebe Bischofteinitzer Landsleute und Heimatfreunde, liebe Further Bürger und Gäste!" - pozn. překl.)
Opravdu srdečně zvu Vás všechny i s rodinami, příbuznými a přáteli k 21. setkání domovského okresu.
Padesát let po skončení druhé světové války v Evropě, téměř šest let po pádu železné opony a berlínské zdi, dělící východ a západ Evropy, chceme se opět pokojně setkat (v originále "wollen wir uns wiederum friedvoll treffen" - pozn. překl.) v našem patronátním městě Furth im Wald, abychom dali najevo, že válka a násilí, vyhnání a lidská práva neupadla v zapomnění. Podáváme ruku našim českým sousedům, obyvatelstvu žijícímu nyní v místech, kde jsme se narodili a pobývali my (v originále "in unseren Geburts- und Wohnorten" - pozn. překl.). Očekáváme pro pokolení, která přijdou po nás, vyrovnání a smíření, nikoli však zamlčování a kompenzace (v originále "Ausgleich und Versöhnung, nicht aber Verschweigen und Aufrechnung" - pozn. překl.).
Pověřenec domovského okresu Josef Maurer
Glaube und Heimat, 1995, č. 6, s. 54
Když dne 19. března roku 2004 v bavorském městě Neutraubling zemřel náš krajan, "Diplomingenieur und Architekt" Josef Maurer a jeho tamního pohřbu se zúčastnil i "furthský" starosta Reinhold Macho rodem z Horní Vltavice (Obermoldau) a zpěvácká dvojice Franz a Gretl Metschlovi rodem ze Šitboře (Schüttwa) a z Mlýnce (Linz im Böhmerwald), které najdeme všechny zastoupeny na webových stranách Kohoutího kříže, rozloučil se s ním i regionální český deník článkem Jiřího Kohouta pod titulem "Odešel iniciátor sbližování českého a německého národa", označujícím zesnulého jako "skromného a vzácného člověka". Narodil se 17. dubna roku 1932 ve vsi Zámělíč (Kleinsemlowitz bei Ronsperg), která je dnes jen místní částí Poběžovic (kdysi i česky Ronšperk). Jeho otec Andreas Maurer (*16. října 1900 v Zámělíči čp. 2 jako třetí z pěti dětí Andrease Maurera a jeho ženy Anny, roz. Dickerové, †12. března 1972 v Neutraublingu) opakovaně přispíval jako rodácký zpravodaj do krajanských časopisů "Heimatbote" a "Glaube und Heimat". Otcovi rodiče vlastnili v Zámělíči malé hospodářství, Andreasův otec a jmenovec si přivydělával zedničinou, kterou měli Maurerovi i ve svém "mluvícím" příjmení. Rodina byla hluboce katolická, což se projevovalo i v tom, že dvě z otcových sester se staly řádovými sestrami. Josefův otec se po vychození obecné školy y Ronšperku a měšťanské školy v Horšovském Týně vyučil zednickému řemeslu a stal se brzy polírem. V lednu 1918 byl povolán do první světové války a sloužil i jako kulometčík v ryze jinak českém 28. "pražském" Hausregimentu blíže viz Wikipedia, kde předtím, než byl po zranění na počátku války superarbitrován, působil Egon Erwin Kisch (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže). Roku 1920 narukoval pak do řad československé armády a dva roky setrval ve slovenských Košicích jako příslušník 11. dělostřeleckého pluku. Dne 9. června 1931 se v Ronšperku oženil s devatenáctiletou tehdy Annou Fröhlichovou, dcerou rolníka v Záměliči čp. 12 Andrease Fröhlicha a Kathariny, roz. Spatzové z Věvrova (Webrowa) čp. 3. Z manželství vzešli dva synové, mezi nimi i "náš" Josef. Ten v letech 1938-1942 navštěvoval obecnou školu v rodné obci a následně až do konce války "Oberschule" v Horšovském Týně. V roce 1942 se Andreas Maurer stal starostou Zámělíče a zastával to místo až do září 1945. Teprve toho měsíce byla obec obsazena Čechy a už v říjnu byla rodina Maurerova, jakož ostatní obyvatelé vsi s povolenými 50 kilogramy zavazadel na osobu, vykázána na statek Mlázovy u Klatov na nucené práce. V srpnu následujícího roku 1946 je transport "odsunu" dopravil ze Železné Rudy přes Domažlice a Furth im Wald do sběrných lágrů v Backnang a Oberesslingen (část města Esslingen am Neckar) v Bádensku-Württembersku, odkud se v únoru 1947 dostali na areál vybombardovaného letiště v bavorském Obertraublingu, určený americkou okupační správou k osídlení vyhnanci. Rodina Maurerova byla jednou z dvaceti prvých obyvatel nyní kvetoucí vyhnanecké obce Neutrabling. Tady postavil "freischaffender Architekt" (tj. architekt "na volné noze") Josef Maurer v letech 1963-1964 velký dvojdomek, v němž bydlel on se svou rodinou a vlastními rodiči, jakož i rodina bratra Andrease. Andreas Maurer "starší" byl až do svých 62 let činný jako polír, než ho dva infarkty donutily odejít na penzi. Třikrát ještě v letech 1964, 1969 a 1971 stačil se svými blízkými navštívit někdejší domov, hřbitov v Poběžovicích a známé v okolí. Z rodičovského domu však už spatřili jen křovím zarostlé základy. Už Josefův otec se ujal role "domovského pověřence" (Ortsbetreuer) někdejší německé vsi Kleinsemlowitz včetně založení kartotéky jejích "duší" (Seelenliste) a zakreslení jejího plánu. Rady, které rodákům bezplatně poskytoval, byly jen samozřejmou pomyslnou "třešničkou na dortu" ve výkonu této funkce, která zanechala stopu i v příspěvcích do krajanských časopisů. Josef v otcově práci pokračoval. Dne 10. června 1965 vstoupil ve svazek manželský s Marianne Gürtlerovou, mladší o deset let než on, se kterou se mu narodila jedna dcera a jeden syn. V roce 1966 získal inženýrský titul. V Neutraublingu stanul v čele místní tělocvičné a sportovní organizace (Turn- und Sportverein) a měl samozřejmě i lví podíl na vybudování sportovní haly (Sportheim). Když otec roku 1972 zemřel, stal se po něm i vůdčí osobností sdružení Heimatkreis Bischofteinitz, jehož trvalým symbolem je i kašna, vysvěcená roku 1975 ve Furth im Wald. Když zemřel "Heimatkreisbetreuer" Rudolf Kiefner (i on má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), převzal v roce 1993 předsednickou funkci po něm. Od roku 1994 se každý měsíc buď v Horšovském Týně nebo v Poběžovicích setkávali ti občané německé národnosti, kteří po válce v Čechách zůstali a mohli se přitom často setkávat s těmi, kdo museli kdysi domov opustit, a také s jejich potomky. Roku 2001 se musel Josef Maurer ze zdravotních důvodů vzdát obnovené kandidatury na předsednickou funkci a vložil svůj úřad do rukou nastupující generace. Čestné předsednictví mu i tak zůstalo. Nad jeho hrobem zazněla v březnu 2004 samozřejmě i šumavská hymna jako znamení nehynoucí věrnosti jednoho ze synů tohoto kusu země.
- - - - -
* Zámělíč, Poběžovice / Poběžovice / † † † Neutraubling (BY)
