JOSEF MAURER
Narodil jsem se v Lověšicích
Narodil jsem se 2. ledna roku 1945 v Lověšicích (v originále "in Lobiesching" - pozn. překl.). Můj otec tam přišel (ve stavení čp. 19 - pozn. překl.) na svět jako nejstarší z dětí Josefa Maurera (křestní jméno Josef dostali při křtu děd, jeho syn i vnuk - pozn. překl.), narozeného dne 19. října 1874 (v Lověšicích čp. 18 - pozn. překl.), a Marie Maurerové, narozené jako Maria Pöschlová (v Lověšicích čp. 12 - pozn. překl.). Otec stejně jako děd byli zedníky a tesaři.
Tesařině se otec vyučil v Rožmitále na Šumavě (v originále "in Rosenthal" - pozn. překl.) u mistra tesařského Josefa Kletzenbauera a vydal se pak, jak to bylo u tesařů obvyklé, na vandr. který ho zanesl až do Krkonoš (v originále "bis ins Riesengebirge" - pozn. překl.). V roce 1926 se oženil s Annou Melznerovou z Práčova (v originále "aus Potzen" - pozn. překl.), našel jako už jeho otec práci v papírnách Spiro & synové v Pečkovském mlýně (v originále "umgangssprachlich Pötschmühle", dnes jen Větřní /německy Wettern/ - pozn. překl.) a založil v Lověšicích čp. 16 ("po chalupě" Kleintroger) rodinu.
Až do vyhnání provozoval se svými bratry Franzem, který přišel roku 1937 v papírně o život při jedné pracovní nehodě, a Johannem včetně jiných lověšických mužských muziku. K největšímu množství peněz přicházeli v neděli po kostele v zátoňských hospodách (v originále "in Ottau und Ebenau", tj. v Zátoni a v Zátoňských Dvorech" - pozn. překl.), poněvadž velcí sedláci z okolních vsí zůstávali hromadně v hospodě až hluboko do noci.
Krátce před vyhnáním v létě 1946 zahrabal otec své hudební nástroje (mimo jiné klarinety) na své louce při okraji lesa pod robustním smrkem. Stejně tak bylo zakopáno kuchyňské stolní nádobí a jiné cenné předměty ve stodole, poněvadž se mluvilo o tom, že při přijímání do lágru v Českém Krumlově (v originále "in Krummau" - pozn. překl.) a také při nakládání do deportačních vlaků jsou cenné věci prostě zabavovány.
V roce 1965 jsme se my Maurerovi mohli po letech vydat na Šumavu v tehdejším Československu. Jako vedoucí a místní tlumočnice nám vypomohla Anna Mühlbecková ze Zátoňských Dvorů (v originále "aus Ebenau" - pozn. překl.), u které jsme našli i ubytování. Obytný dům Nanni Mühlbeckové, budova, která by dnes vyžadovala renovace, stál při silničce přímo naproti Sporthotelu Zátoň v Zátoňských Dvorech. Přes vltavský most (v originále "Moldaubrücke" - pozn. překl.) dál nahoru ke kostelu na vršku kolem něj a přilehlé fary vedla naše cesta ke kříži zvanému u nás "Schinka-Kreuz" a za ním dál směrem na Lověšice. Otec byl tenkrát po téměř dvouhodinové pěší výpravě velice sklíčen tím, co tam na vlastní oči spatřil.
Ves byla pryč - masívně srovnávána se zemí, téměř úplně zničena. Otec dokázal v horách suti ještě určit, kde asi stálo naše stavení. Zachována zůstala před zkázou jen kaplička uprostřed někdejší vsi, dále tak řečený "Schäferhäusl" (zřejmě někdejší ovčín - pozn. překl.), zbytek kuželny u kapličky a dole při rybníce stály ještě obvodové zdi jednoho rozsáhlého stavení. Vyšli jsme si pak i k okraji lesa k "naší" louce, kde se otec domníval, že by mohl najít tam kdysi zakopané hudební instrumenty. Bohužel k nalezení nebylo už ničehož nic (v originále "leider wurden wir nicht fündig" - pozn. překl.).
V Zátoni jsme na opuštěném hřbitově navštívili hrob mého děda z otcovy strany a jeho bratra Franze, který se roku 1937 ve věku 30 let zřítil při stavebních pracích v Pečkovském mlýně z lešení a zemřel. Na tom hrobě při hřbitovní zdi stranou k faře stál náhrobní kámen dost šikmo nakloněn. Pomocí silné bezové větve se nám ho podařilo narovnat a zajistit několika polními balvany. Porcelánový anděl, který na náhrobku stál, jsme vzali s sebou a přinesli ho mojí babičce do města Neuenstein v bádensko-württemberském zemském okrese Oehringen (dnes má okres označení "Hohenlohekreis" - pozn. překl.).
V Českém Krumlově jsme navštívili někdejší působiště mého strýce Johanna Melznera, maminčina bratra, narozeného jako ona v Práčově čp. 4. Strýc měl stavební firmu v blízkosti dnešního autobusového nádraží. Obytný dům stál trochu výš a měl na straně štítu jelení paroží. Můj otec ve švagrově firmě také nějaký čas pracoval jako zedník. Jiná místa v okolí, kde otec buď pracoval, anebo jen muzicíroval, vyhlížela stejně tak jako Lověšice. Do vzduchu vyhozená a rozpadlá stavení a nikde ani človíčka.
Jezdíváme teď do Českého Krumlova téměř každoročně, poněvadž naše děti a jejich rodiny tam rády pobývají a je jim blízké ovzduší toho města. Pravidelně to ovšem spojujeme s návštěvou hřbitova v Zátoni a putujeme odtud nahoru k lověšické kapličce, kterou rodina Weinbergerova počátkem devadesátých let obnovila. Zůstává tak vzpomínkou na předky i pro budoucí generace.
I v roce 2022 jsme termíny návštěvy uzpůsobili tak, aby připadly na šumavské posvícení (v originále "zur Kirta im Böhmerwald" - pozn. překl.), obhlédli a upravili jsme opět zátoňský hrob a znovu jsme podstoupili marné hledání hudebních nástrojů v zemi při rodných Lověšicích.
Hoam!, 2023, č. 1, s. 32-33
Digitálně přístupná zátoňská farní matrika podává svědectví o narození a křtu otce autora německého originálu předchozích řádek (byť ho sestavil Edmund Koch /i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže/ na základě ústní výpovědi Josefa Maurera): přišel na svět 27. ledna roku 1905 v Lověšicích čp. 19 jako syn tamního zedníka a jmenovce Josefa Maurera (syna Leopolda Maurera z čp. 18 a jeho ženy Elisabeth, roz. Donnebauerové ze Zátoňských Dvorů čp. 15) a Marie, dcery rolníka v Lověšicích čp. 12 Josefa Pöschla a Johanny Draxlerové ze Sedlice (Sedlitz) čp. 7. O Marii Maurerové se dočítáme i v krajanském časopise Hoam!, když otiskl v roce 1975 přání k jejím 95. narozeninám. I záznamy o ní a jejím muži nacházíme v zátoňské křestní matrice, aby nás ujistily o trvalé rodové příslušnosti těch, kdo kdysi tvrdili šumavskou muziku a své "inštrumenty" nechali zakopány v rodné zemi. Zmíněný už Leopold Maurer byl synem rolníka ve Světlíku (Kirchschlag) čp. 47 Johanna Maurera a jeho ženy Kathariny, roz. Neubauerové z Mokré (Mugrau) čp. 9, jeho žena Elisabeth byla dcerou chalupníka ze Zátoňských Dvorů Urbana Donnebauera a Magdaleny, roz, Herbingerové ze zcela zaniklého dnes Černíkova (Uretschlag). Otec Marie Maurerové Josef Pöschl byl synem rolníka ve Spolí (Pohlen) čp. 14 Sebastiana Pöschla a Marie, roz. Modyové rovněž ze Spolí čp. 12. Mariina matka Johanna byla dcerou rolníka v Sedlici (viz Wikipedia) Adalberta Draxlera a Theresie, roz. Leischové z nádherně položeného Velkého Chuchelce (Großkuchlitz) čp. 5, obce patřící kdysi pod panství Hluboká (Frauenberg), po zrušení roboty pak pod soudní okres Krumlov a farou do Kaplice (Kaplitz). Ten územní rozsah okruhu nejstaršího kdysi jihočeského církevního centra v Zátoni, zřízeného kdysi v 11. století (1055) vyšehradskou kapitulou, snad dokládá, co je třeba říci alespoň na okraj.
- - - - -
* Lověšice / Zátoň / Větřní / Český Krumlov
