EDELTRAUD MAYEROVÁ
Má životní cesta
Tyto řádky byly psány v roce 2000 pro jednu dávnou spolužačku, která po letech zjistila mou adresu a chtěla bezpodmínečně vědět, jak to se mnou bylo po našich společných školních časech.
S velkou vděčností myslívám na své krásné dětství na milované Šumavě, na své drahé rodiče (Franz Paul Mayer /pod příjmením "Mayer-Oberplan" i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./, †8. července roku 1939 v Horní Plané a Katharina Mayerová, roz. Holzingerová, †12. června roku 1948 v dolnobavorském Raindingu) a na mnoho dobrých lidí, kteří mne tehdy a později kus mé cesty provázeli - vzácná vzpomínka!
Radostná byla v krásném kruhu přátel i má mladá léta na studiích v Linci (Linz) a ve Vídni (Wien) - přirozeně rostoucí měrou ovšem zatížená účinky války. Škola, na kterou jsem v září roku 1944 jako učitelka nastoupila, proměnila se už v říjnu zásahem letecké bomby na prach a popel, když pod svými troskami stačila pohřbít spoustu mrtvých - já sama jsem měla po vyučování a opustila jsem budovu ani ne pět minut předtím!
Poněvadž jsem věděla, že matka zůstává v Horní Plané (Oberplan) sama, přijela jsem těsně před koncem války za ní a stala se pak spolu s ní i obětí vyhnání - dobytčáky, lágry, štěnice atd. - jako ty statisíce ostatních. Našli jsme za útočiště malou zadní komůrku v jedné malé dolnobavorské vsi, kde nás držely nad vodou (i v originále "über Wasser" - pozn. překl.) písemné a ruční práce (s mnoha dotazníky, které měli vyplnit, si selští obyvatelé nevěděli pořádně rady a z ovčí vlny pletené pulovry a vesty byly žádané; odměnou nám býval bochník chleba, několik vajec, kus másla).
V Linci zůstalo mé místo na vyšším učilišti pro ženská povolání po všechna léta volné, já však nedostala nijaké povolení z Bavorska vycestovat. Pokus přejít "zelenou hranici" ztroskotal - strašlivý zážitek!
Po mnoha žádostech, podaných bavorskému státnímu ministerstvu jsem konečně našla místo na zemědělské škole v Moosburgu a učila jsem tam půldruhého roku tak dalece i cizí řeči - nebylo to nijak snadné, místy však docela veselé! Podařilo se mi pak změnit působiště a po dvouleté učitelské praxi na dívčí střední škole řádu Anglických panen (jde o vůbec nejstarší ženskou /školskou/ kongregaci podle jezuitského vzoru /Congregatio Jesu/, používající i názvu Institut Blahoslavené Panny Marie /IBMV/, založenou Angličankou Mary Wardovou /1585-1645/ ve flanderském městě St. Omer - pozn. překl.) v hornobavorském městě Schrobenhausen jsem se ze světské učitelky stala řádovou sestrou a nahradila své křestní jméno Ingeborg řádovým Edeltraud. Osud? Řízení a vedení Boží (také "podrobení se vyšší vůli" "životní předurčení", v originále "Fügung-Führung" - pozn. překl.)!
Tělem i duší jsem byla učitelkou (už ve dvou letech věku jsem ctěla být "Lellelin"!) a učila jsem na našich školách v Schrobenhausen, Kempten, Wallerstein (reálky) a Lindau (odborná akademie) celkem 49 školních let, byla jsem souběžně v Lindau 12 let vedoucí domova a potom 19 let představená v Kempten, Wallerstein a v Augsburgu do roku 1999 - to už mi bylo 75 let.
Od té doby žiju v našem řádovém domě v Neuburg an der Donau na tzv. odpočinku, nečinná však rozhodně nejsem, to by se mi vůbec nelíbilo. Jsem bohatě zaměstnána různými písemnými pracemi, zprávami, kronikou atd. a je to tak dobře.
Tak to byla moje životní cesta - ne vždycky zrovna jednoduchá, když se ale ohlédnu, převažují ta krásná, šťastná období, kdy mě vedl Všemohoucí - a do jeho dobrotivých otcovských rukou kladu i tu krátkou chvíli (v originále "kurze Spanne Zeit" - pozn. překl.), kterou mám ještě před sebou.
Ježíši - Tys má cesta, Tys má budoucnost, Tys můj život.
Glaube und Heimat, 2014, č. 7, s. 2-3
Narodila se 6. července roku 1924 v Horní Plané jako Ingeborg Mayerová. Její rodiče, stavební technik, sedlák a básník Franz Paul Mayer rodem ze Želnavy (Salnau) a učitelka Katharina Holzingerová, narozená roku 1889 v Boleticích (Polletitz), absolventka německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích (Budweis) v roce 1910, se brali v Kájově (Gojau) dne 12. září 1921. Pohřeb, na který Inge přijela v červenci roku 1939 z Lince s čerstvým vysvědčením, jímž chtěla udělat otci radost a zastihla ho mrtvého, ovládl v dobové vášni Nationalsozialistischer Reichskriegerbund (N.S.R.K.B.), jehož byl otec jako účastník první světové války po celou dobu jejího trvání členem, výstřely z hmoždířů a zpěv Uhlandovy písně o "dobrém kamarádu" (text viz Uhlandovo samostatné zastoupení na webových stránkách Kohoutího kříže). Brzy nato nastala nová válka a po ní násilné vysídlení matčino i její. Ostatní pověděla sama - a chápe to jednoznačně. Sestra Edeltraud oslavila v roce 2021, tedy sto let po svatbě rodičů, své 97. narozeniny. Podle sdělení z kláštera v Neuburgu překonala na podzim toho roku onemocnění Covid-19. Těšila se z daru dlouhého života. Zemřela v Neuburgu 10. února 2024, pět měsíců před stými narozeninami. Co všechno se za těch sto let nejen v Horní Plané změnilo...
- - - - -
* Horní Planá / † † † Neuburg an der Donau (BY)
