JOSEF METELKA

Šitboř - náš domov

Tato pamětní kniha obce Šitboř (v originále "Gedenkbuch der Gemeinde Schüttwa" - pozn. překl.) byla založena zde podepsaným v roce 1924

/Josef Metelka
řídící učitel školy v Šitboři/

na základě zákona z 30. ledna 1920 Sb. č. 80 a vládního nařízení z 9. června 1921 Sb. č. 211, jakož výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 27. června č. 22740/1923 a připojeným vládním nařízením ze 17. listopadu 1932 Sb. 169.

Předmluva
V roce 1924 jsem byl obcí Šitboř pověřen čestným úkolem vést obecní kroniku (v originále "ein Gemeindegedenkbuch" - pozn. překl.). O prázdninách jsem podnikl přípravné práce a s nadšením pracuji s pamětníky za použití nejdostupnějších pramenů na zmíněném zadání až do roku 1930. Poněvadž jsem k 1. září 1930 odešel do důchodu a stěhuji se kvůli svým dětem do Chomutova (v originále "und meiner Kinder wegen nach Komotau übersiedele" - pozn. překl.), předávám nyní svou práci obci Šitboř s přáním, aby v ní můj nástupce pokračoval se stejnou radostí k užitku a k dobru mého někdejšího domova, kde jsem po 30 let v klidu a míru žil a všechny své síly jsem postavil do služeb školy, kostela, místních spolků a obce.
K tomu dopomáhej Bůh! (v originále "Das walte Gott!" - pozn. překl.)

Prameny
Pisateli byly k dispozici následující prameny:
1. Karl Liebscher, Der politische Amtsbezirk Bischofteinitz (1913)
2. Mathias Černý, Heimatkunde des Tauser Bezirkes (1885)
3. Georg Juritsch, Geschichte von Mies
4. Johann Micko, Führer durch den nördlichen Böhmerwald (1909)
5. Ottokar Schubert Die Radbusa und ihre Nebenläufe (1903)
6. Anton Gindely (všichni tři mají samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Geschichte des dreißigjährigen Krieges (1880)
7. Chronik der Schule in Schüttwa
8. Tauf-, Trauungs- und Sterbematriken von Schüttwa, Münchdorf, Neugramatin und Waltersgrün
9. Chronik der Pfarre in Schüttwa
10. Jahrbücher des hydrographischen Zentralbureaus in Prag (1900, 1901, 1902, 1906, 1907, 1908
11. Generalstabskarten des Bischofteinitzer Bezirkes, 1:75000
12. Gemeindekarte von Schüttwa (1838)
13. Gedenkbuch von Schüttwa (1776)
14. Wirtschaftsprogramm des Gemeindewaldes von Schüttwa
15. Franz Martin Pelcl, Geschichte von Böhmen (1780)
16. Johann Micko, Muttersdorfer Heimatkunde: Geschichte des Marktes und der Herrschaft Muttersdorf (1923)
17. Protokollbuch der Feuerwehr in Schüttwa
18. Protokollbuch des landwirtschaftlichen Vereines in Schüttwa
19. Johann Micko, Muttersdorfer Heimatkunde: Geschichte der zur früheren Herrschaft Muttersdorf gehörigen Gemeinden Waier, Rindl, Neid und Schwarzach (1924)
20. Karl R. Fischer, Die Schürer von Waldheim: Beiträge zur Geschichte eines Glasmachergeschlechtes (1924)
(české varianty místních jmen: Bischofteinitz /Horšovský Týn/, Taus /Domažlice/, Mies /Stříbro/, Radbusa /řeka Radbuza/, Münchdorf /Mnichov/, Neugramatin /Nový Kramolín/, Waltersgrün /Valtířov/, Muttersdorf /Mutěnín/, Waier /Rybník/, Rindl /Korytany/, Neid /Závist/, Schwarzach /Švarcava/ - pozn. překl.)

Zeměpisná poloha
Osada Šitboř leží na severní Šumavě ve 491/2° severní šířky a ve 30°27'30" východní délky "von Ferro" (tj. od ferrského poledníku - pozn. překl.). Od 886 metrů vysokého vrchu Škarmanka (v originále Schauerberg - pozn. překl.) se táhne k severovýchodu široké zalesněné horské pásmo, které ještě u samoty Vyhlídka (v originále "bei der Einschichte Steinbühl", české označení je ovšem až pozdější - pozn. překl.) dosahuje výšky 615 metrů, na hranici katastru obce rychle klesá na trigonometricky měřených 561 metrů (v originále "beim Steinbruch auf 561 m /trigonom. gemessen/" - pozn. překl.), u lokality zvané Eichelbühl na výši 496 metrů a probíhá v nížině jižně od Poběžovic (v originále "in der Niederung südlich von Ronsperg" - pozn. překl.) při tak řečené Prokopikapelle (tj. kaple sv. Prokopa /z roku 1830, znovu vysvěcená roku 2014/ - pozn. překl.) už v úrovni 420 metrů údolím říčky Pivoňky.
Na jih od lokality Eichelbühl leží v nadmořské výšce 482 metrů prastarý kostel (rozuměj šitbořský kostel sv. Mikuláše, jeden z nejstarších v celém kraji, možná už z poloviny 13. století - pozn. překl.), pod nímž je směrem k Vlkanovu rozložena ves Šitboř (dnes jen část města Poběžovice /dříve Ronšperk, i německy Ronsperg/, založena pravděpodobně v roce 1248, asi o 100 let později se tu narodil Johannes von Tepl, zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). V jejím katastru je nejvyšším bodem lokalita Steinbruch (561 metrů), tím nejnižším 430 metrů západně od zmíněné kaple sv. Prokopa. Výškový rozdíl obnáší tedy 131 metrů. Výšková linie 500 metrů se východně ode vsi Mnichova dotýká obecních pozemků, odbočuje na západ od kostela k jihovýchodu a opouští katastr obce u vlkanovského obecního lesa (Vlkanov je i dnes samostatnou obcí - pozn. překl.). Vzdálenost od Poběžovic činí 1,3 km, do Zámělíče (v originále "nach Kleinsemlowitz", dnes je Zámělíč jen částí města Poběžovice - pozn. překl.) 3,2 km, Do Horšovského Týna 12 km, do Staňkova (v originále "nach Stankau" - pozn. překl.) 20 km, do Plzně (v originále "nach Pilsen" - pozn. překl.) 50 km, do Prahy (v originále "nach Prag", tj. do rodiště kronikářova - pozn. překl.) 132 km, do Vlkanova 1,2 km, do Nového Kramolína 2,6 km, do Domažlic 13 km, do Klenčí pod Čerchovem (v originále "nach Klentsch" - pozn. překl.) 7,5 km, do Valtířova 4 km, do Pivoně (v originále "nach Stockau" - pozn. překl.) 4 km, do vsi Mnichov 1,8 km, do Hory Svatého Václava (v originále "nach Berg" - pozn. překl.) 4 km, do Mutěnína 6 km, do Hostouně (v originále "nach Hostau" - pozn. překl.) 7 km, do Štítar (v originále "nach Schüttarschen" - pozn. překl.) 7,8 km, do Semněvic (v originále "nach Hoch-Semlowitz" - pozn. překl.) 14 km, do Otova (v originále "nach Wottawa" - pozn. překl.) 4 km, do Třebnice (v originále "nach Třebnitz" - pozn. překl.) 10 km, do Meclova (v originále "nach Metzling" - pozn. překl.) 6,3 km.
Daleký výhled: Od lokality Eichelbühl (496 m) se otevírá k severu a na východ nádherný rozhled po velké části okresu Horšovský Týn, jakož na vrchy u Domažlic, u Klatov a Železné Rudy (v originále "bei Taus, Klattau und Eisenstein" - pozn. překl.). K severu je možno spatřit ve vzdálenosti 35 km mohutnou zříceninu na temeni 847 m vysokého vrchu Přimda (v originále "die gewaltige Ruine des 847 m hohen Pfraumberges" - pozn. překl.), dále 660 m vysokou Černou horu u vsi Holubeč (v originále "660 m hohe Černahora /psáno takto dohromady! - pozn. překl./ bei Holubschen", přičemž osada Holubeč je dnes pouhou částí města Hostouň - pozn. překl.), v roce 1923 téměř zcela vyhořelou ves Sychrov (v originále "fast ganz angebrannte Dorf Sichrowa", přičemž osada Sychrov je dnes rovněž jen pouhou částí města Hostouň - pozn. překl.), na severovýchod pak Sedmihoří (v originále "die Sieben Berge" - pozn. překl.), u Semněvic osady Pocinovice a Borovice (v originále "Potzowitz und Worowitz" - pozn. překl.), oboru u Podražnice (v originále "Tiergarten bei Podrasnitz" - pozn. překl.), okresní město Horšovský Týn se zámkem knížat Trautmannsdorfů, za ním městys Staňkov s uhelnými doly Výtůň (v originále "mit den Kohlenbergwerken von Wittuna" - pozn. překl.), na východě Meclov, Mašovice, kostel sv. Anny na Vršíčku (v originále "die St. Anna Kapelle" u Horšovského Týna - pozn. překl.), dále Bolfánek u Chudenic (v originále "die Wolfgangkapelle bei Chudenitz" - pozn. překl.), 708 m vysoký vrch Běleč u Švihova (v originále "Schwihauer Berg" - pozn. překl.), vrchy u Klatov (v originále "die Klattauer Berge" - pozn. překl.), hrad Rýzmberk u Kdyně (v originále "Riesenberg bei Neugedein" - pozn. překl.), na jihovýchodě dvůr v Rejkovicích (v originále "Rejkowitzer Meierhof" - pozn. překl.), Ždánov (v originále "Tannawa" - pozn. překl.), silnici do Domažlic, kostelík sv. Vavřince na Veselé hoře za Domažlicemi (v originále "die Lorenzikirche hinter Taus" - pozn. překl.), 1152 m vysokou horu Pancíř u Železné Rudy (v originále "Panzer bei Eisenstein" - pozn. překl.), dvojvrchol (1283 m) Ostrého (v originále "Doppelgipfel des Osser" - pozn. překl.), horu Javor v nadmořské výšce 1458 m (v originále "Arber mit einer Meereshöhe von 1458 m" - pozn. překl.), na jihu rybníky u Klenčí pod Čerchovem, 12 km dlouhé horské pásmo Vysokého Bogenu (v originále "Gebirgszug des Hochbogens" - pozn. překl.) u Brodu nad Lesy (v originále "bei Furth", rozuměj Furth im Wald - pozn. překl.) a vsi Vlkanov a Nový Kramolín, na jihozápad je dálkový výhled zakryt lesnatými vrchy a na západě shlíží do údolí Pivoňky (v originále "ins Stockauer Tal" - pozn. překl.) z výše 876 m zřícenina hradu Starý Herštejn (v originále "die Ruine des Hirschsteins" - pozn. překl.). Za vsí Mnichov je vidět zcela zalesněné temeno hory Lysá (v originále "Lissaberg" - pozn. překl.), vysoké 869 m, čarokrásné údolí osady Sezemín (v originále "das wunderschöne Zeisermühltal", přičemž téměř zaniklý Sezemín je dnes částí města Poběžovice - pozn. překl.), Hora svatého Václava, Hvožďany (v originále "Hoslau" - pozn. překl.), poplužní dvůr Bilovice (v originále "Wellowitzer Meierhof", přičemž Bilovice /také Vílovice/ jsou zaniklou osadou obce Drahotín /německy Trohatin/ v okr. Domažlice - pozn. překl.) a Starý Kramolín (v originále "Alt-Gramatin" - pozn. překl.) za Mutěnínem.
Hranice: Obecní katastr Šitboře hraničí na severu s obcí Hvožďany, na severovýchodě s Ronšperkem, na východě se Zámělíčí, na jihu s Vlkanovem a na západě s Valtířovem a Mnichovem.
Velikost: Obec Šitboř má pozemkovou rozlohu 387 hektarů 55 arů 77 metrů čtverečních. Tato plocha obnáší jednu šestatřicetinu celého soudního okresu Ronšperk.

Předchozí řádky jsou překladem úvodní pasáže německy psané kroniky obce, v níž Josef Metelka působil jako učitel po 30 let do roku 1928, než ze svého dalšího působiště v tehdejším Ronšperku (dnes Poběžovice) jako čerstvý důchodce odešel, jak v originálu textu rovněž oznamuje, v roce 1930 "meiner Kinder wegen", tj. kvůli svým dětem, do Chomutova, odkdy bohužel o něm nemáme dalších zpráv. Do té doby zato je informací o jeho původu a kariéře poměrně dostatek. Narodil se v Praze I. čp. 311, jak je uvedeno v záznamu o jeho druhé, "ronšperské" svatbě, dne 24. září roku 1869 jako syn klempířského mistra z Vinoře Franze Metelky (*1826) a jeho třetí ženy Rosalie, roz. Riemerové (*1830). Navštěvoval podle vlastních životopisných údajů v ronšperské školní kronice obecnou školu a nižší gymnázium na tehdy dosud samostatném Smíchově, pak německý učitelský ústav v Praze, kde v roce 1890 maturoval a stal se od 1. srpna 1890 provizorním podučitelem v šumavských Nemanicích (Wassersuppen), od 1. března 1893 provizorním a pak i definitivním učitelem v Bukovci (Mogolzen) u Horšovského Týna, posléze od 1. března 1898 získal místo řídícího učitele (Schulleiter) v Šitboři. Dne 12. srpna 1919 se ovdovělý devětačtyřicátník v Ronšperku podruhé oženil s jednatřicetiletou Annou Ruppertovou (*12. dubna 1888 v Ronšperku čp. 123) dcerou místního ševce Georga Rupperta a jeho ženy Marie, roz. Schestakové, obou rovněž z Ronšperka. Oddával je P. Dominik Šanda, po 27 let učitel náboženství na ronšperské škole (ve školním roce 1929/1930 se s ním Metelka o výuku v některých třídách dělil), v jejíž školní kronice nacházíme i knězovo parte z roku 1937. První Metelkovou manželkou byla Albertine, roz. Kahlerová z Hejtmánkovic (Hauptmannsdorf), okr. Náchod, s druhou ženou měl dceru Bertu (*4. července 1920 v Šitboři), snad pak i děti další, o kterých nevíme. Těch všech, co ve škole učil lásce k šumavskému domovu, bychom se ovšem sotva jen i dopočítali.

- - - - -
* Praha / Nemanice / Bukovec / Šitboř / Poběžovice