JOHANNES VON TEPL

Ackermann aus Böhmen

Ich bins genant ein ackerman, von vogelwat ist mein
pflug, vnd wone in Behemer lande. Gehessig,
widerwertig vnd widerstrebend sol ich euch immer
wesen: wann ir habt mir den zwelften buchstaben,
meiner freuden horte, aus dem alphabet gar freissamlich
entzucket; ir habt meiner wunnen lichte sumerblumen
mir aus meines herzen anger jemerlich ausgereutet; ir
habt mir meiner selden haft, mein auserwelte
turteltauben arglistiglichen entfremdet: ir habt
vnwiderbringlichen raub an mir getan! Weget es selber,
ob ich icht billich zurne, wvte vnd klage: von euch bin
ich freudenreiches wesens beraubet, tegelich guter
lebetage enterbet vnd aller wunnebringender rente
geeussert. Frut vnd fro was ich vormals zu aller stunt;
kurz vnd lustsam was mir alle weile tag vnd nacht, in
gleicher masse freudenreich, geudenreich sie beide; ein
iegliches jar was mir ein genadenreichs jar. Nu wirt zu
mir gesprochen: schab ab! Bei trubem getranke, auf
durrem aste, betrubet, sware vnd zeherend beleibe ich
vnd heul ohne vnderlaß! Also treibet mich der wint, ich
swimme dahin durch des wilden meres flut, die tunnen
haben vberhant genumen, mein anker haftet ninder.
Hiervmb ich one ende schreien will: Ir Tot, euch sei
verfluchtet!

Oráč z Čech

Oráčem mne jmenují, z ptačího šatu je můj
pluh a bydlím v České zemi. Nenávist,
odpor a protivenství chci k vám navěky
chovat: vždyť jste mi dvanácté písmeno,
poklad mé radosti, z abecedy zlovolně
vyňala; bělostný letní květ mé potěchy jste
z lučiny mého srdce bolestně utrhla; to vy
jste záruku mého blaha, mou vyvolenou
hrdličku lstivě ode mne odlákala: vy jste
na mně spáchala nenapravitelnou loupež! Považte sama,
zda skutečně naplano reptám, soptím a žaluji: to od vás jsem
byl okraden o radostiplné bytí, z dobré každodennosti
života vyděděn a slastného pokladu
zbaven. Veselý a v radosti býval jsem dřív všechen čas;
krátký a rozkošná byla mi každá chvíle dne i noci, ve
stejné míře radostné a plné potěšení; jeden
každý rok byl mi rokem milostiplným. Teď je
mi řečeno: utrum, konec! U kalného moku, na
suché větvi, zkrušen, zdeptán a rozvrácen živořím
a lkám bez přestání! Žene mne vichr, já
někam plavu divým mořským přívalem, bouře
nabyla vrchu, má kotva nemá kde utkvět.
Proto budu bez konce křičet: Smrti, buďte
prokleta!

Toto je třetí kapitola nejslavnějšího snad díla německy psané pozdně středověké literatury. Autor tu básnickým slovem vede dialog se smrtí, která mu vzala milovanou ženu Markétu (to je ono dvanácté písmeno abecedy ze čtvrtého řádku naší citace: totiž iniciála jejího jména M, nikoli náhodou, jak někteří komentátoři dokazují, vážící Oráče i k tradici německé lyriky mariánské). O Janovi ze Žatce (Johannes von Saaz), Janovi z Teplé (Johannes von Tepl či Johannes de Tepla) i Janovi ze Šitboře (Johannes von Schüttwa, ale také Henslinus Henslini de Sitbor) - jde stále o jednu a touž osobu - i o textu zvaném Ackermann aus Böhmen bylo napsáno už tolik, že darmo opakovat opakované. Šitboř (Schüttwa) u Horšovského Týna (Bischofteinitz) je místem původu pozdějšího žáka latinské školy premonstrátského kláštera v Teplé (Tepl) u Mariánských Lázní (Marienbad) a písaře v Žatci (Saaz). Narodil se někdy kolem půle čtrnáctého století, po tepelské škole vystudoval práva v Praze a jako "Johannes M.A." (magister artium) snad počal svou profesionální dráhu v roli rektora školy, z níž do Prahy kdysi odešel. Ke změně vedení došlo v Teplé kolem roku 1380, kdy se předpokládá i datum vzniku Tepelského kodexu (Codex Teplensis), považovaného za nejstarší německy psanou bibli, "schrift des newen gezeugz". Páter Dr. Gilbert Helmer, premonstrátský opat tepelský a významný germanista, došel k domněnce, že jedním z písařů kodexu mohl být právě Jan z Teplé. I kdyby jím snad nebyl, jisté je, že onen překlad do němčiny znal a užíval. Od roku 1383 stává se pak městským písařem v Žatci (odtud snad nejužívanější podoba jeho jména podle tohoto místa působení). Vedl i tamní latinskou školu a dopracoval se hodnosti veřejného notáře pražské diecéze, jmenovaného přímo arcibiskupem. Měl v Žatci proti škole při městských hradbách dům s věží, která měla dokonce v čas války sloužit obraně města. Poté, co prožil v Žatci téměř 30 let plodného života, rozhodl se ucházet o místo notáře na Novém Městě Pražském. Tehdejší význam Prahy nelze nikdy dost přecenit, byla opravdovým středem Evropy, těsně před hroznou krizí ovšem. Žatečtí mu vystavili skvělé doporučení, v němž ho nazývají Janem ze Šitboře. Ještě téhož roku 1411, kdy se do Prahy přestěhoval, kupuje tam Jan "de Sitbor" dům ve Spálené ulici (Brennte Gasse) čp. 93. Víme jen, že po čtyřech letech nato už není naživu, poněvadž 18. listopadu 1415 prohlašuje jeho syn Georg - původní význam toho řeckého slova je "oráč, rolník", že od své matky přijal díl dědictví po otci, který mu náleží. Na iluminaci titulního listu Oficia sv. Jeronýma z roku 1404 se nám dokonce zachovala podobizna autora Oráče z Čech: u nohou světce a mohutného lva tu útlý, bledý muž v černém oděvu téměř úzkostně drží ve svých sepjatých rukou knihu. Je to tvůrce jednoho z největších děl německy psané literatury z dnes zapomenuté části Poběžovic (Ronsperg), opuštěné téměř vsi s rozpadajícími se zbytky gotického kostela sv. Mikuláše, svědek ztrát České země ze Šitboře na Šumavě, "aus Schüttwa im Böhmerwald".

P.S. 21. ledna 2003 měla ve ve Státní opeře Praha premiéru (koncertní premiéra se konala už 16. června 2002 v Berlíně) opera Emila Viklického Oráč a Smrt na libreto Dušana Roberta Pariska "podle dialogu Jana z Teplé Der Ackermann aus Böhmen und der Tod", vytvořená na objednávku Národního divadla v Praze.

- - - - -
* Šitboř