IRMGARD MICKOVÁ

Rainer A. Suchy - laudatio na mnichovského výtvarného umělce se šumavskými kořeny

Rainer Suchy je jedním z nejvýznamnějších evropských sprejerů nástěnných graffiti. Malířská technika "sprayismu" vytvořila jistý sloh, který mnichovský umělec rozvinul ve své tvorbě jako spojení graffiti a americké retuše (airbrush).
Narodil se 15. května 1963 v Mnichově (München). Jeho otec, architekt Karl Suchy (je samostatně zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), pochází z Kundratic (Kundratitz) na Šumavě, matka Doris, roz. Briechelová, je rodačkou z Wangen v hornobavorském kraji Allgäu. Rainer Suchy navštěvoval v Mnichově základní školu a gymnázium a od časného dětství projevoval velký zájem o malování. Tak se už ve svých šesti letech stal žákem výtvarného kursu při mnichovském městském muzeu. Po maturitě na gymnáziu se věnoval studiu dějin umění na mnichovské Ludwigs-Maximilians-Universität a na zdejší Akademii výtvarných umění pak studiu malířství a grafiky u prof. Gerda Dengiera. Následovalo ještě několik semestrů na Odborné vysoké škole (Fachhochschule) v Mnichově se zaměřením na architekturu.
Rainer Suchy, skromný, ale velmi talentovaný umělec především v oboru malby sprejem, měl příležitost dokázat své nadání už během svých studií. Tak získal např. od Katolické akademie pro sociální pedagogiku (Katholische Akademie für Sozialpädagogik) zakázku na nástěnnou malbu formátu 2,50 x 2,50 m na námět "Mutter und Kind" (tj. "Matka a dítě"). Na zakázku sdružení Artists United for Nature maloval pro jednu výstavu v mnichovském klubu P1 obrazy na plátně s tématem záchrany tropických pralesů ("Rettung des Tropenwaldes") a byl také pozván k účasti na světovém kongresu výtvarných pedagogů v prostorách univerzity v Hamburku (Hamburg), aby demonstroval tvorbu graffiti na plátno formátu 5 x 4 m. U firmy Mercedes Benz AG ve Stuttgartu šlo zase o zakázku malby na plátně o rozměrech 4 x 2,5 m, která po dohoptovení vzbudila velký obdiv a uznání.
Po letech studií následovaly studijní cesty a pobyty jednak za účelem doplnění širšího výtvarného vzdělání a také pro získání zkušeností právě v už zmíněném oboru malby sprejem. S turistickým batohem putoval Rainer Suchy v roce 1989 celých osm týdnů po USA a v témže roce i šest týdnů po Austrálii, tři roky nato pak 5 týdnů po Mexiku a Kubě. Zatímco za pobytu v USA ho inspirovala zejména malba na plátno, získaly si při cestě na Kubu jeho velký zájem ledové skulptury. Po návratu domů se ihned zapojil do vzdělávacího kurzu, věnovaného na Učebním a pokusném ústavu svařovací techniky (Schweißtechnische Lehr- und Versuchsanstalt) v rodném Mnichově oboru svařování v ochranné atmosféře (Schutzgasschweißen).
Realizaci a uznání svých tvůrčích záměrů i výsledků nalezl brzy mladý umělec nejen v neplacených čestných zakázkách, nýbrž i v projektech, v nichž došla jeho kreativita a spolehlivost náležité finanční odměny.
Chceme tu v následujících řádcích připomenout jen některé větší práce, případně ocenění, kterých se jim dostalo:

kulturním referátem města Mnichova byl pověřen uměleckým vedením úprav tzv. "Západního parku" (Westpark), v jejichž rámci vznikla na tamním jezeře realizace ve dřevě a vodní ploše nazvaná "Ikarus live".
z nakladatelství Burda v Offenburgu vzešla zakázka na převzetí role uměleckého poradce pro ceremonii udělování nejvýznamnější německé mediální ceny "Bambi", kde se součástí odměn vyznamenaným staly i některé z jeho obrazů.
na zámku Eichholz, sídle Nadace Konráda Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung), kreslil Rainer Suchy během jedné akce Adenauerův portrét na plátno formátu 3, 50 x 2 m.
za realizaci polyesterové plastiky "Adventszauber" (tj. "Adventní div") ve vídeňském městském parku (Stadt-Park Wien) získal cenu, udělenou mu odborem kultury magistrátu spolkového hlavního města.
rovněž realizace projektu "Prometheus", zaměřený na řešení plakátovacích ploch zastávky mnichovského metra "Universität" mu vynesla ocenění v podobě tvůrčí subvence Akademie výtvarného umění v Mnichově.
byla mu svěřena zakázka ocelové a polyesterové velkopáteční dekorace na Olympijském vrchu v Mnichově pod názvem "United Colors of Bethlehem".

Umělcova díla byla v těchto letech zpřístupněna veřejnosti řadou autorských i skupinových výstav, tak např. v galerii U5 v Mnichově, v tzv. "Železném domě" (Eisernes Haus) mnichovského zámku Nymphenburg, při hromadné prezentaci šumavských umělců pod záštitou sdružení Deutscher Böhmerwaldbund v Pasově (Passau), v mnichovském divadle "Blaue Maus" (tj. "Modrá myš") atd.
Při pracích na sochařských bienále v mnichovském veletržním parku "Universe of Sports" a na stavební expozici "Kunst im Bau" Bavorské zemské stavební spořitelny (Landesbausparkasse), jakož v rámci výstavy "Kunst im OP" v nemocnici Milosrdných bratří v Mnichově mohl podat jeho talent o sobě přesvědčivě patrné důkazy.
Rainer Suchy byl s jím osobně uvedenou a rozvinutou malířskou technikou "sprayismu" pojat i do slovníku "Graffiti-Lexikon", který sestavil prof.Dr. Peter Kreuzer a který vydalo nakladatelství Heyne Verlag a je zastoupen v katalogu zmíněné pasovské expozice Šumavanů, stejně jako v katalozích nejrůznějších výstav dalších.
Jeho dílo zahrnuje obrazy, grafické tisky, portréty a zátiší v už také zmíněné vlastní malířské technice, dále skulptury ve smíšené technice z oceli a polyesteru.
Rainer Suchy, mladý umělec, kořeny otcova rodu vzešlý ze Šumavy, jako by udělením kulturní ceny Förderpreis 2002 Sudetoněmeckého krajanského sdružení nabyl potvrzení správnosti své dosavadní cílevědomé umělecké dráhy a zároveň i pobídky konsekventně a s odhodláním v ní pokračovat. Lze mu k tomu jen popřát plný úspěch.

www stránky Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband

Laudatio na počest laureáta ceny Sudetoněmeckého krajanského sdružení, zaznělo shodou okolností téhož roku 2002, kdy se v šumavském kalendáři sdružení Deutscher Böhmerwaldbund s týmž letopočtem na obálce objevila na s. 174 a 176 fotografie té, jež je pronesla, navíc ve druhém případě zachycující paní Irmgard Mickovou v rodných Kašperských Horách při zahájení výstavy "Böhmerwald gestern und heute" v tamním Muzeu Šumavy. Narodila se jako Irmgard Bernhauserová v tom městě, německy zvaném Bergreichenstein, 27. března 1931 a ve výčtu jeho obyvatel na konci druhé světové války nacházíme v roce 1945 ji v domě čp. 35 na náměstí (Ringplatz) jako jednu ze dvou dcer (sestra se jmenovala Edith) "vdovy po důstojníkovi" (Offizierswitwe) Pauly Bernhauserové. 11 let po odsunu se stala roku 1957 členkou sdružení Deutscher Böhmerwaldbund (DBB), obnoveného tři roky předtím (70 let poté, co bylo v Českých Budějovicích 1884 založeno), její manžel navíc, Johann (Hans) Micko (1928-1985), rodem Krumlovan, byl v letech 1982-1985 až do svého náhlého skonu zemským předsedou DBB, Landesverband Bayern (je na webových stránkách Kohoutího kříže zastoupen i samostatně). Z manželství vzešly tři děti, dcera Susi a synové Hans a Steffan. Paní Irmgard nevykonávala jen, jak se píše v medailonu k jejím sedmdesátinám v březnovém čísle měsíčníku Glaube und Heimat z roku 2001, funkci agilní předsedkyně místní skupiny DBB v Mnichově, nýbrž byla jakoby pokračovatelka manželova i jednatelkou (Geschäftsführerin) zmíněného už bavorského zemského svazu (Landesverband Bayern) téhož sdružení. Vedle toho byla i jednou ze zástupkyň zemského předsedy (v roce 2001 jím byl Rudolf Wurscher) a zapisovatelkou (Schriftführerin) zemského předsednictva. Také ve spolkovém předsednictvu byla tou dobou zastupující zapisovatelkou. Dost na jednu ženu, která se i v pozdním věku stále zúčastňovala veřejného dění v krajanských spolcích. Zemřela v Mnichově 15. září 2024 a o osm dní později byla pochována na tamním hřbitově Waldfriedhof.

- - - - -
* Kašperské Hory / † † † Mnichov (BY)