QUIRIN MICKL

Hertzensleyd O Schmerz! O Hertzensleyd! O Undankbare sterne, In waß Vor einen stand Habt ihr mich jetz gesetzt. O Unglicks - Volle Zeit Von dich mich nun Entferne O Edles Vatterland. Du hast mein Hertz Verletzt.	Srdcebol Trápí mě srdcebol, vy hvězdy nevděčnice! Jak bídně je mi teď a na vás je ten hřích! čas neštěstí je kol, vlasti, tě nemám více, do vyhnanství mne veď v těch ranách posledních.
Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1903, s. 122

Ty rány věru neměly být poslední a ten, kdo je tu vložil do úst božskému Aeneovi, byl ještě velmi mlád, i osmnácté století bylo dosud mladé a hra, v níž ten německý text zazní, byla navíc hanswurstovská komedie. Na tehdy čerstvě schwarzenberském Krumlově (přešel na ten rod roku 1717) žila dosud vzpomínka na hereckou bandu pod eggenberskou ochranou (tak řečenou "Eggenbergische Komödianten-Bande") s burleskním básníkem a komickým hercem Kilianem Brustfleckem (vlastním jménem Johann Valentin Petzold) v čele. Nejoblíbenější jeho rolí byla postava prostomyslného sedláka (Komödie-Baur) a ten německý harlekýn bezpochyby uchvátil mladého krumlovského gymnazistu natolik, že si zaveršoval jak ve slohu Vergilovy Aeneidy (odvolávající se ovšem až k Homérovi), tak na způsob nelíčeně drsného selského humoru, v němž prý nechyběla ani slova i česky povědomá jako kujón či štverák (Stwerack). Tím mladým autorem, neotálejme už, byl pozdější údajně nejučenější vůbec opat vyšebrodský Quirin Mickl, jehož německá prvotina Dolus in virtus je vzácnost a nedosti známá kuriozita zároveň. Narodil se jako Johannes Christianus Mickl 13. května 1711 v Ostrolovském Újezdu blízko Borovan (ty mají i německé jméno Forbes, ačkoli kraj je tu už převážně odedávna český). Gymnaziální studia konal i v Praze a skládal tu už latinské básně - za jednu z nich, přednesenou při návštěvě císaře Karla VI., byl podle tehdejších zvyklostí pasován na básníka, s titulem "poeta laureatus". Získal v Praze doktorát obojího práva a filosofie a po složení řeholních slibů v jednadvaceti letech věku a po kněžském svěcení v roce 1735 zastával místo profesora teologie na arcibiskupské koleji svatého Vojtěcha. Roku 1747 byl posléze zvolen opatem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, o jehož rozvoj získal výjimečné zásluhy. Zřídil klášterní archív, začal budovat obrazovou galerii a nejskvělejší památku zanechal v nově postavené knihovně (1753-1755). Ze 46 titulů jeho spisů, vesměs latinsky psaných, je snad nejzajímavější dvousvazková Historia monasterii Altovadensis, nejrozsáhlejší pak encyklopedický soubor univerzálního vědění, z velké části čerpaný právě z knihovních fondů a zahrnující 35 foliantů uchovaných dosud blízko míst, kde pod náhrobkem s reliéfem opata (zesnul ve Vyšším Brodě dne 23. února roku 1767) coby klečícího muže spočívají ve staroslavném klášteře i jeho tělesné ostatky.

- - - - -
* Ostrolovský Újezd / † † † Vyšší Brod