JAKOB MÜLLER
Memorabilium
Předmluva
Už při nástupu této služby zde (rozuměj v Hodňově /Honetschlag/ - pozn. překl.) jsem si s veškerou vážností (v originále "ernsthaft" - pozn. překl.) předsevzal zanést do jedné knihy všechno, čemu se za mého působení (v originále "während meines Hierseyns" - pozn. překl.) dá přičíst nějaký význam (v originále "alle wichtigen Begebenheiten" - pozn. překl.), aby tak moji nástupci mohli nahlédnout, co se zde důležitého událo. Ne nadarmo má čistou pravdu úsloví, že člověk míní, ale Pán Bůh mění... Po zkoušce, kterou jsem složil v Praze, byl jsem po tři roky a devět měsíců v městysi Vyšší Brod (v originále "in Markt Hohenfurt" - pozn. překl.) preceptorem, tj. školským pomocníkem (v originále "Schulgehilf" - pozn. překl.), zcela jsem v pilnosti přenechal svému panu principálovi Antonu Hallovi všechny církevní ceremonie a setrval jsem při vyučování dětí ve škole s výjimkou nedělí a svátků (v originále "ausgenommen an Sonn- und Festtagen" - pozn. překl.), kdy jsem musel zpívat nebo hrát na housle (v originále "singen oder geigen" - pozn. překl.).
Kronika obecné školy Hodňov 1797-1845
P. S. Nemělo by asi valného smyslu pouštět se dál do obsáhlého textu, lze však zmínit u těchto úvodních řádek učitelských pamětí, že Anton Hall (1749-1813) byl otcem Placida Halla, tj. nikoli řádovým, nýbrž vlastním jménem Antona Halla "mladšího", který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, kde se lze i o něm dočíst více. Jeho podrobný životopis, jehož autorem je Franz Jakesch, tehdy učitel ve Vyšším Brodě, lze ostatně najít na stránkách "Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz" (1894).
Jakob Müller ve své školní kronice na straně 6 uvádí jako svého otce Josefa Müllera ze Šenavy ("von Schönau", což je dnešní Pěkná) a na straně 8 píše jak o svých rodičích a sourozencích v Pěkné (a také o chytání štik ve Vltavě), tak o tehdejším tamním faráři jménem Annanias Parensky (to byl kapucínský mnich a první šenavský duchovní pastýř vůbec, *5. ledna 1753 v Českých Budějovicích, †24. března 1827 ve věku 75 let). Jenže Müllerů bylo tady všude kolem habaděj. Na stěně hodňovského kostela se naštěstí dochovala náhrobní deska s daty jeho a jeho rodiny. Díky tomu víme (a želnavská křestní matrika to potvrzuje), že se narodil v Pěkné 9. ledna 1778. Učitelův syn Josef Müller, který kroniku dopsal s podrobným vylíčením otcova skonu 19. února 1845, se stal na škole v Hodňově otcovým nástupcem. Dovídáme se v prvních kapitolách o Budějovicích i jejich Starém městě (Altstadt), o předměstí Rožnov (Strodenitz), po Müllerově příchodu na Šumavu pak o širokém okolí Hodňova ve vzrušených letech Napoleonovy "francouzské" války i později. O jeho vlastní rodině jsme se něco dověděli z hodňovské matriky, zejména ohledně několika potomků, z nichž na straně 48 své kroniky zmiňuje v roce 1809 tři dcery Josephu, Katharinu a Franzisku. Měl je podle záznamů v křestní matrice se svou ženou Magdalenou, dcerou Procopa (Prokopa) Scheibera, sedláka v Maňavě (Böhmisch Haidl) čp. 9 (dnes je na místě velkého statku jen prázdný trávník), a jeho ženy Juliany, roz. Stifterové (v matrice "Stifterin") z Další Lhoty (Hinterstift) čp. 1 a bylo jich víc až po syna Josefa, který popsal otcův konec. Dcera Josepha se narodila 24. února 1804, Maria Katharina 23. února 1807, Franziska 25. ledna 1809 a pak už následovali kromě čtvrté dcery Aloisie (*3. června 1816) jen synové: Joseph (*19. března 1811), Ferdinand (*5. února 1815), Mathias (*15. června 1819) a Jakob (*21. srpna 1823). Celkem tedy, alespoň matrikou doložitelných, osm ratolestí, z nichž ovšem dobrá polovina má hned nad křestním jménem křížek na znamení brzkého skonu. Proti tomu je těch 40 let školské služby, spojené často s kostelní muzikou i válečnou zeměbranou, cosi vlastně velmi optimistického. I všem budoucím adresovaného.
Poznámka opisovatele
Anonym
Originál následujícího opisu (je ovšem míněn text, z něhož je přeložena úvodní textová ukázka - pozn. překl.) nese název
Memorabilium
oder
Merkwürgigkeit-
Buch
bey der Schule Honnetschlag. Aufgezeichnet und
nachgetragen im Jahre Christi 1844.
(tj.
Pamětní kniha
čili
Kniha
pozoruhodností
ze školy v Hodňově. Zapsáno a
doplněno léta Páně 1844. - pozn. překl.)
a pochází od pana Jacoba Müllera, někdejšího učitele v Hodňově, který o sobě čtenáře ve své pamětní knize dostatečně - snad až příliš dostatečně - zpravuje. Originál náleží obci Mokrá (v originále "Gemeinde Mugrau" - pozn. překl.) a vynořil se poté, co po mnohá léta tiše trouchnivěl v jakémsi koutě (v originále "nachdem es mehrere Jahreim irgend welchem Winkel still gemodert" - pozn. překl.) - což jeho maximálně sešlý exteriér až příliš zřetelně prozrazuje - až v roce 1886. Bylo nyní na žádost pana řídícího učitele Johanna Beera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) rozhodnuto postarat se škole nakloněnou obcí za předsednictví pana Franze Jandy - budiž to slovo dovoleno - šlechetným zákrokem o zachování ztrouchnivělých listů. Obec zajistila zetlelé knize lepší úschovu, zakoupila tento krásný sešit v pevné vazbě a zařídila opis.
Co se týče historické ceny téhož, je třeba poznamenat, že ji nelze odhadovat příliš vysoko, poněvadž, jak se lze snadno přesvědčit, mnohé ze světových dějiny jinde dobře zapsané je tu předmětem omylu (v originále "hier falsch ist" - pozn. překl.), což se dá vysvětlit tím, že Müller události let 1799, 1800 atd. zapsal v roce 1844, tedy po 40 letech ve věku více než 60 roků (narodil se v roce 1778) a o události z počátku 19. věku se už nijak nestaral, pokud se netýkaly jeho sama. Opisovatel si dovolil na několika místech nesprávnosti uvést na pravou míru (výrazy v závorce).
Pravopis zachovává podobu originálu se všemi jeho zvláštnostmi a - chybami. Müller, snad ne tak nevzdělaný jako jeho tehdejší kolegové, činí pro dnešek ve slohu, pravopise a mluvnici, myslím ty tehdejší - dojem, že jeho sebechvála, která tu a tam intenzivně probleskuje, byla stejně (rovněž jen pro jeho dobu) neoprávněná, jako posměch a ostrá kritika, které adresuje jiným. - Velice štědrý co do interpunkčních znamének, vášnivý milovník čárek, klade je, když už se kde zapomene, rychle ve dvojnásobné až trojnásobné míře na jiná, i když nesprávná místa. To je vidět i při dobré vůli! Až chorobnou zášť choval (v originále "einen idiosinkratischen /!/ Hass fühlte er gegen Zweie" - pozn. překl.) proti dvěma objektům, totiž proti svému předchůdci, prvnímu hodňovskému učiteli Antonu Hallovi, jakož i - proti německému akusativu (rozuměj 4. mluvnickému pádu - pozn. překl.); téměř akusativ nepoužívá, ledaže na nesprávném místě, kde by to snad vyžadovalo spíše dativ či genitiv (rozuměj 3. či 2. pád - pozn. překl.), aby bylo vidět, jak se tam nepěkně vyjímá. Na mnoha místech si libuje v gramatice dialektu (např. tam, kde u "das Lied" zaměňuje střední rod za ženský).
Nicméně si zjednává svým líčením tak plně (mnohdy snad i podvědomě, např. vyjevením svých jednání) obraz zásluh učitele z roku "razdva" (v originále "von 'Anno dazumal'" - pozn. překl.), že tím dementuje i tvrzení těm, kdo by snad mínili, že dnešní učitelé jsou skvěle honorováni. Čti jen výčet jeho nákladů!
Poněvadž bylo domluveno, že učitelé z Hodňova budou i nadále zaznamenávat ve svých pamětech to, co nenajde místo v běžné školní kronice, uzavírá opisovatel přáním, aby tyto "nové příspěvky" (v originále "neue Folge" - pozn. překl.)obsahovaly jen věci potěšující jak jejich autory, tak jejich čtenáře, blahovolné k těm, kdo je budou psát.
K tomu dopomáhej Bůh!
Prosinec 1886
Th.A.Hke
(příjmení se zatím nepodařilo identifikovat - pozn. překl.)
- - - - -
* Pěkná / Rožnov, České Budějovice / † † † Hodňov
