CHRISTIANE BENEDICTE EUGENIE NAUBERTOVÁ
Hrabě Rožmberk
Vidění v lese
Rozloučiv se s bodrými přáteli, namířil si Lotar k Bavorům. Neušel však ani čtyři hodiny cesty, kdy setkal se s neznámým pocestným. V jeho společnosti bral se dále. Za hovoru ubíhala cesta rychle.
K večeru dal se pocestný vlevo a přál soudruhovi šťastnou pouť.
Lotar posud nevěděl, že jej neznámý muž svedl z pravé cesty. Ač se již setmělo, nedostal se z lesa.
"Nezbývá," pravil, "než abych tu setrval přes noc." A přišed ku pěknému trávníku, ihned naň usedl.
Veronika zásobila jej hojně potravou; rozvázal tedy uzel a vyňal večeři.
"Potrava stačí na několik dní," pomyslil si, "ale co potom? Co si počnu, až dojde zásoba, neboť nemám peněz."
Teď teprve chápal, jak velice chybil, že nevzal si ve hradě peněz na cestu.
"Podle práva," uvažoval, "jsou duchové povinni nahradit veškerá vydání, jež mně po cestě vzejdou, poněvadž ji konám toliko v jejich zájmu; proto mohl jsem si nabrati peněz po libosti, třebas bych nebyl synem zavražděných."
Ale nyní bylo pozdě. Pln jsa obav a starostí, kterak vykoná dalekou tu pouť bez peněz, ulehl pod strom a záhy usnul.
O půlnoci zdálo se mu, že z houštiny proti němu vycházejí dva známí mužové; za okamžik poznal, že to jsou jeho otcové, Bořislav a Rožmberk (v originále ovšem "Graf Borislaw und Graf Rosenberg" - pozn. překl.).
"Ten se již nezmění," pravil jeden, ani stanuli opodál a hleděli na něho. "Dobrodiní, jež jsem mu prokázati chtěl, odmítl s nerozvážnou velkomyslností, a totéž učinil s prostředky, které jsi mu dal na ruku."
"Stalo se," odvětil duch Rožmberkův, "proto však nebude žebrákem. Víš přece, že zítra musí jít kolem místa, kde poprvé přepadli mne vrahové. Tam nalezne, co jsem tehdy ztratil, a co posud leží a hnije u velkého kamene, ač minula zatím dvacet a dvě léta."
Dvoubarevný paprsek Bohemie - Německy a česky psaná literatura na území Čech v letech 1780-1848 (1997), s. 29-30
Aby bylo hned jasno, nejde o běžný překlad německého originálu. Jak píše Jan Máchal v kapitole o "rytířském románě" kolektivního díla Česká literatura devatenáctého století (1902): "Děj jest pěkně v Čechách lokalisován a případnými narážkami historickými opatřen, tak že celá práce pokládána byla dosud za původní skladbu českou, zaoženou na nějaké pověsti domu Rožmberského, a auktorem jejím jmenován V.M. Kramérius. Ale neprávem; jest to plod cizí rouchem českým přioděný." Řeč je o knize s titulem Hrabě Rožmberk. Vlastenský rytířský příběh, kterýž se stal v Čechách ku konci švejdské války, vydané poprvé roku 1800 Václavem Matějem Kramériem v Praze (tam poté ještě mnohokráte), v Jindřichově Hradci (roku 1864 u tamního nakladatele Landfrase už osmé vydání!) a v Uherské Skalici (zřejmě dnešní Skalica při západoslovenské hranici s Moravou v kraji zvaném Záhorí), upravené pak i pro mládež a nikým menším než samotným Václavem Klimentem Klicperou dokonce také zdramatizované, jejíž původní předlohou nicméně je titul Graf von Rosenberg oder das enthüllte Verbrechen, který vyšel roku 1791 v Lipsku. Tam 13. září 1756 přišla na svět i autorka toho textu (a mnoha jiných dalších knižně vydaných) Christiane Benedicte Eugenie Naubertová, roz. Hebenstreitová. Otec byl profesorem lékařství, privátního vzdělání nabyla prostřednictvím nevlastního bratra a profesora teologie Hebenstreita. Žena, která se nijak proti duchu své doby věnovala psaní zábavných historických románů, byla dvakráte provdána, nejprve za vlastníka rytířského statku Lorenze Holderiedera v Naumburgu, podruhé za obchodníka Johanna Georga Nauberta. Překládala rovněž z angličtiny a zesnula v rodném Lipsku 12. ledna roku 1819. "Česká verse Rožmberka," pokračuje Jan Máchal, "přeložena je z německého originálu, kromě některých drobných změn, téměř doslova. Hlavní změna záleží v postupu vypravování; český překladatel položil totiž retrospektivnou část o tajemném původu Lotara Rožmberského, kterou v povídce německé Lotar později sám vypravuje Montanovi, hned na počátek. Zmínky zasluhuje zjev zajisté velmi vzácný, že Hrabě Rožmberk podle této české úpravy přeložen byl znovu do němčiny; ale vedle toho otiskován byl v Čechách ještě druhý text německý, založený bezprostředně na románku paní Naubertové." Tato žena, znalá zřejmě dobře rožmberských pověstí (složila i povídku o Bílé paní jindřichohradecké a české prostředí se objevuje i v některých pohádkách její pětisvazkové práce Neue Volksmärchen der Deutschen, vydávané postupně v letech 1789-1793), začleňuje se tak do řady mnohých německých autorů čerpajících nejen z českých dějinných látek (proto se mohli i stát předlohami právě se rodící "vlastenské" prózy novočeské), ale i z tajemného krajinného rámce "českého lesa", tj. šumavského českobavorského i českorakouského pomezí, domoviny plané růže Vítkovy. Tam nalezneme i my jednou, co jsme cestou ztratili.
- - - - -
* Lipsko (SA) / † Lipsko (SA)
