WALTHER NIEDL
Kočí Johann
Byl to skvělý a nejvýš sympatický muž: žil ještě, pokud vím, když už jeho syn, takto dlouholetý schwarzenberský hajný, působil po druhé světové válce jako bavorský vrchní lesní dozorce (Oberforstwart - u nás toto funkční označení neexistovalo - pozn.překl.) ve Spiegelau/Guglöd. Mohlo to být tak v roce 1963, když jsem ho naposledy potkal. Spokojeně potahoval ze své faječky, šťastný v kruhu synovy rodiny. Následující prostou vzpomínku jsem mu až dosud zůstal dlužen.
Jmenoval se Johann Kohout a byl kočím lesní správy v Novém Údolí (Neuthal) právě v dobách, kdy tam byl roku 1907 přeložen jako nový lesní správce můj otec. Johann se brzy stal nejlepším kamarádem jeho nezbedného syna, což jsem byl tedy já. Naučil mě třeba, jak se chytají velcí, krvelační koňští ovádi a nechají nato zas uletět, na zadku s tenkým stéblem sena jako bzučící raketa - to za trest, že způsobili koni bolest.
Na kozlíku byl skutečný mistr svého oboru. Měl své spřežení natolik v rukou, že dokázal přesně koly vozu přejet desetihaléř položený na silnici. Ten umělecký kousek byl ochoten předvést vždy znovu a znovu.
Pak jednou nadešel truchlivý den, kdy náš Johann stál se svými koňmi na dvoře myslivny a loučil se s mými rodiči i se mnou. Odcházel i se svými velkými zvířaty rovnou do války. Nemohl jsem to tenkrát nějak pochopit. Že odcházejí bojovat muži, krátce nato to byl i můj otec - to nakonec dítě pochopilo - ale i naše fuksa a vraník že musejí do boje?
V Haliči se Johann dostal do ruského zajetí a zmizel kdesi na Sibiři. Teprve v roce 1921 se vrátil domů, po dlouhém mořském putování přes Hongkong až do italského Janova a odtud železnicí k nám domů na Šumavu. Jednoho horkého letního dne vystoupil na nádraží ve Stožci (Tusset) a namířil si to pěšky přímo do Nového Údolí. Na louce zvané Jagerwies na svahu pod myslivnou byla už sena (ve zdejší mluvě se senoseči říkalo "Heigert") v plném proudu. Ženy a dcery lesních dělníků byly všechny přitom, pomáhaly obracet. V dlouhých řadách krok za krokem obracely vonící seno na slunci v rovnoměrném taktu až k samému kraji pokosené louky. Pak došlo na další řadu.
Náš Johann přišel do vsi - a nikoho nepotkal, všichni byli právě na louce, že se udělalo pěkně. Došel až k myslivně a poznal tam na louce při práci svou ženu a dcerku. Beze chvatu sešel ze silnice a kráčel po mezi k lučině. Na konci jedné právě obrácené řady ležely hrábě. Hrábě tu leží a tak bez užitku. Bez rozmýšlení se pro ně navykle shýbl, přidal se k lidem na louce a teprve když se obrátili k další řadě, stál tu po sedmi dlouhých letech před svou ženou, aby si konečně bez dechu padli do náruče.
By to jadrný, skromný, pilný, věrný a nesentimentální kus chlapa, ten Šumavan z let, které jako by snad ani nikdy nebyly, náš Johann.
Böhmerwäldler Heimatbrief, 1991, s. 475
Walther (s tím "h" v křestním jménu se začal psát teprve později) Niedl se narodil 27. dubna 1910 v myslivně na Novém Údolí. Je to tam pod horou Třístoličník stále ještě krajina Adalberta Stiftera, i když nejen Nové Údolí zašlo spolu s tolika šumavskými osadami asi už do nenávratna. Studoval pak lesnictví česky v Praze, aby mohl jako jeho předkové už ve čtvrté generaci vstoupit do knížecích schwarzenberských služeb. Roku 1939 už po odtržení pohraničních krajů do Německa - pozn.překl.) ho ustanovilo město Amberg jako mimochodem nejmladšího bavorského lesmistra na tehdy největší komunální lesní správu Dolního Bavorska a Horní Falce vůbec. Brzy nato odešel do války a skončil v zajetí, odkud se posléze vrátil zpátky do Ambergu ke své zmíněné funkci. Až roku 1973 ji opustil, aby se už jako důchodce mohl věnovat zcela svému milovanému malování. Už za svých studentských let v Praze navštěvoval přednášky na malířské Akademii. Teprve v americkém zajetí však začal svou zálibu praktikovat. Pozornost veřejnosti na sebe upoutal nejprve ilustracemi v odborných časopisech jako je např. myslivecký Die Pirsch či motocyklový Das Motorrad, kde vycházely články doprovázené jeho ilustracemi. Brzy se stal i vyhledávaným knižním ilustrátorem a nakonec začal knihy i sám psát. Jmenujme tu jen Das große Buch von Jagd und Wald (vydáno v nakladatelství Kayser-Verlag, Mnichov) a Pirschzeichen auf eigener Fährte (nakladatelství Paul Parey, Hamburk). Rozmanitost jeho malířských technik je obdivuhodná: olejomalba, akvarel, uhel, perokresba, v tématech pak se střídají motivy lovecké i krajinné a přírodní vůbec s portréty a figurálními studiemi. Jeho obrazy viděli už návštěvníci výstav v Německu i v Rakousku, ve Švýcarsku i v Itálii. Jako hledaný portrétista vytvořil mj. i podobiznu bavorského premiéra F.J. Strausse. Byl odborným poradcem Bavorského mysliveckého svazu a jednatelem Spolku pro ochranu přírody (Wildlandgesellschaft), kde konal bezpočet přednášek a besed. Mnoho krajanů ze Šumavy ho dlouho chovalo v paměti jako veselého pana inženýra, který na svém "bavoráku" brázdíval kraj od Vimperka přes Volary a Prachatice až ke Krumlovu. Naposledy se usadil v Horním Bavorsku ve Steinebachu am Wörthsee, než 2. srpna 1999 ve Fürstenfeldbrucku zemřel, jak mi přátelsky zjistil Raimund Paleczek.
- - - - -
* Nové Údolí / † Fürstenfeldbruck (BY)
