ENGELBERT PANNI
Povydřím od Čeňkovy pily k Turnerově chatě a dál od Antýglu údolím Hamerského potoka až na Horskou Kvildu
Údolí se tady rozšiřuje a přicházíme k Čeňkově Pile (Vinzenzsäge), v nadmořské výšce 641 metrů při soutoku Vydry (Widra) a Křemelné (v originále "Kislingbach" - pozn. překl.) malebně položeném majetku pražského obchodníka se dřevem pana Čeňka Bubeníčka (v originále ovšem "Vinzenz Bubeníček" - pozn. překl.). Když svou pilu v letech 1854-1855 zakládal, byla tato končina ještě netknutou divočinou a nevedla sem ani pěšina, natož nějaká vozová cesta. Teprve později byla odtud do Rejštejna (Unterreichenstein) voraři, kteří postupně zbavovali říční koryto mohutných balvanů, aby vodní tok učinili splavným pro svá plavidla, zbudována cesta pro pěší, která se zvolna rozrůstala ve vozovou. V roce 1873 byla pak konečně zřízena nynější okresní silnice (Bezirkstraße). Dnes je zmíněná pila, k níž přiléhá skvostný panský dům se zahradou a parkem, velkolepým závodem, zařízeným pro obchod se dřevem. Pila pracuje se čtyřmi katry a přilehlé zdrže, naplňované vodou z Vydry, slouží jako vaziště vorů, na které se pak nakládají k přepravě prkna, na pile vyrobená. Odtokem vody ve zdržích nahromaděné se vory snadno spouštějí na mladou Otavu (v originále "in die Oh" - pozn. překl.), aby po řece pluly dál (v originále "dann weiter in die Wottawa", poněvadž mladá Otava a Otava dál po téže vodě se v němčině jmény odlišovala - pozn. překl.). Při parku, o kterém už také byla řeč, vede přes Vydru most k vyhlídce na vyvýšeném místě naproti Čeňkově pile, odkud se dá vidět daleko do údolí Křemelné i se složištěm dřeva a vorařskou chalupou zvanou "Tümpfl" (v originále "auch den Holzplatz mit der Flosserhütte 'Tümpfl'" - pozn. překl.). V zahradě u Čeňkovy pily prospívají i ty nejušlechtilejší ovocné odrůdy a následkem chráněné polohy místa i časně docházejí své zralosti. Na návrší směrem k severu se zvedajícím jsou dva dvorce v místě zvaném "Hirschenstein" (dnes na mapách Jelenov - pozn. překl.) zčásti rovněž v majetku pana Bubeníčka.
Za Čeňkovou pilou vede okresní silnice přes most, klenoucí se nad Vydrou, do farní vsi Rehberg (dříve i v češtině Rehberk, dnes Srní - pozn. překl.). Krátce před tímto mostem odbočuje vlevo lesní cesta, která nás vede údolím řeky Vydry (v originále "Schachtelei", jak bývalo údolí německy nazýváno - pozn. překl.) stále podél jejího toku vzhůru do sevřené a vysoce zajímavé údolní soutěsky, z níž nejprve vyhlíží nalevo na výšině hájovna Hirschenstein (dnes, jak už zmíněno, Jelenov - pozn. překl.), potom na levém břehu Vydry k obci Sedlo (Sattelberg) náležející mlýn řečený "Bruckmühl". Už od Čeňkovy Pily počínaje spatřuje poutník v řece množství většinou zaoblených žulových balvanů, které sem byly zřejmě naplaveny z vyšších poloh, poněvadž břehy sestávají z ruly. Čím výše sledujeme vodní tok proti jeho proudu, tím početnější a mohutnější ty balvany jsou a řeka se přes ně řítí v malebných peřejích. Srázy k ní jsou zejména na pravém břehu strmé a hustě zalesněné.
Po asi jedné hodině cesty docházíme ke srubovému obydlí cestářovu, kde se, alespoň pokud je jeho žena přítomna, dá dostat chléb a mléko, o čtvrthodinu později pak k menšímu srubu (v originále "zu einem Blockhäuschen" - pozn. překl.), který cestáři slouží jako útulek a místo k přespání při další výstavbě cesty. Tento domek, zvaný také Turnéřská (dnes se užívá namísto tohoto staršího českého přívlastku zavádějící Turnerova - pozn. překl.) chata (v originále "Thurnerhütte", zde třeba podotknout, že chaty téhož německého označení existují dodnes v Alpách - pozn. překl.), má neobyčejně romantickou polohu, pročež musíme být zmíněnému muži zavázáni díkem (v originále "wesshalb man dem genannten Manne zu Dank verpflichtet sein muss", rozuměj už zmíněnému cestáři zřejmě - pozn. překl.), že týž právě zde zřídil pár stolů a lavic k oddechu turistům. Vychutnáme tu velkolepý pohled na divokou lesnatou soutěsku, právě tady se před námi jevící v prudké zátočině, na hřebeni vysokého protějšího srázu pak spatřujeme tři mohutné, vysoce pitoreskní, z žulových skalních bloků navzájem přes sebe věžovitě navršených se skládající útvary, zvané tu "Schlösseln" (dnes Hrádky - pozn. překl.), jak čnějí vysoko nad vrcholky lesních stromů. Ve všeobecnosti se dá tato partie srovnat s pověstnou Čertovou stěnou (Teufelsmauer) u Vyššího Brodu (Hohenfurth); v každém pak případě zůstává údolí Vydry (připomeňme jen, že premiéry Smetanovy Vltavy i Čertovy stěny spadají obě do roku 1882, na Čeňkově pile, kam bývá odkazována jeho inspirace k Vltavě, se jeho návštěva datuje už rokem 1867 - pozn. překl.) končinou, kterou lze ke shlédnutí vysoce doporučit (v originále "bleibt die Schachtelei eine höchst sehenswerthe Partie" - pozn. překl.). Když nyní pocestný sleduje trasu údolím vzhůru až k ústí Hamerského potoka (Hammerbach), přitékajícího sem do Vydry od Horské Kvildy (Innergefild), může ve svém putování pokračovat po překročení Hamerského potoka přes naproti ležící dvorec Antýgl ("Antiglhof") do Modravy (Mader), nebo se vrátit do Kašperských Hor (Bergreichenstein). Nahoru se chodívá od Vydry přes lesní partie kolem hory Windischberg (1110 m, dnes na mapách Lišák - pozn. překl.) na Schrollenhaid (dnes Výhledy - pozn. překl.), kde se nachází městská lesovna (v originále "eine städtische Försterei" - pozn. překl.) a dřevorubecká obydlí, na Horskou Kvildu. Tam pak stojí Pollaufova hospoda (Wirthshaus des Pollauf) v nadmořské výši 1068 metrů, která poskytuje nocleh a jednoduché občerstvení. Dojít se sem do Horské Kvildy dá také po pravém břehu Hamerského potoka, kde se kdysi nacházely dřevorubecká obydlí "Unter-Antigl" (tj. "Dolní Antýgl" - pozn. překl.). Odbočuje tu i strmá cesta vlevo ke schrollenhaidské lesovně (dodnes na Výhledech stojí s nádherným panoramatem blízkého vrchu Sokol /Antigl/ a vzdáleného Roklanu /Rachel/ - pozn. překl.). Další usedlost na levém břehu se jmenuje "u Pechlera", poněvadž zde bývala smolárna (Pechsiederei). Pak se dojde výš proti proudu potoka ke zdrži na něm, nedaleko níž dříve stával hamr, a k Podhamerskému sedlákovi (v originále "Hammerbauer", jak známo scénou s Podhamerským sedlákem v hornokvildské Pollaufově hospodě začíná román Karla Klostermanna "V ráji šumavském" - pozn. překl.). Konečně míjíme soustružnu zátek (Spunddreherei), náležející městské obci Kašperské Hory a přicházíme k už vzpomenutému Pollaufovu hostinci v Horské Kvildě.
Führer durch den Böhmerwald (1888), s. 124-126
P.S. Ve věhlasném prvním vydání průvodce, vydaného sdružením Deutscher Böhmerwaldbund čtyři roky po jeho vzniku, měl Engelbert Panni na starosti oddíl věnovaný Kašperským Horám a výletům do jejich okolí. Úryvek o Povydří náleží k těm vůbec nejzajímavějším pasážím knihy, připomínající už svou vnější úpravou slavné bedekry (Karl Baedeker založil jejich tradici v Lipsku roku 1827).
Přástky na Šumavě
Když se venku stmívá, Šumava je zahalena do bílého hávu, k zemi padají velké sněhové vločky nebo dokonce řádí vánice, je ve vytopené světnici u velkých kachlových kamen nebo pece velmi příjemně. Babička vypravuje dětem pohádky nebo o svatém Mikuláši a blížícím se Ježíškovi. Večer, když je pak veškerá denní práce hotova, dobytek nakrmen, přicházejí k hospodyni sousedky s kolovraty. Shromáždí se kolem pěkně hřejících kamen a při světle plápolající louče, za vrčení koleček svých kolovrátků, si různě povídají. Vyprávějí si všelijaké historky, naslouchají předčítání hospodáře z Bible, z legend o světcích nebo z kalendářů a podobně. Tak se tráví často celý zimní večer až před půlnoc. Chlapce z domu však tato starší společnost příliš nevábí. Raději jdou za děvčaty, která se shromažďují v některém ze stavení ke svým přástkám. Dívky berou s sebou přeslici, kolovrat a jdou do stavení, kde je toho večera přástevna. Ve světnici je vše připraveno. Při stěnách jsou lavice a židle. Na lavici u kamen či pece sedí staří z domu. Přadleny si sednou na svá místa a brzy se rozproudí srdečný hovor. V kachlové peci vesele praská oheň, kolečka se točí, jedna přadlena chce předhonit druhou. Pohádky, pověsti, anekdoty a historky střídá zpěv a jodlování. Když se pak společnost rozcházela, doprovázeli chlapci domů děvčata. Po ukončení přástek a při doderkách (ukončení draček) bývali účastníci pohoštěni.
V. Horpeniak, Stará Šumava ve zvycích adventu a Vánoc (2007), s. 10-11
Jako anonymní volný překlad je označen tento úryvek textu v knize PhDr. Vladimíra Horpeniaka z kašperskohorského Muzea Šumavy' který se v její literární příloze "vánočním" výběrem z Kohoutího kříže přičinil vlastně o další knižní vydání některých významných jeho pasáží. V literatuře uvádí ostatně jako jeden z pramenů i antologii z něj (BBArt 2003), poslední položkou v jejich výčtu na konci knihy "Stará Šumava ve zvycích adventu a Vánoc" je pak rukopis "Gedenkbuch der königlichen freien Goldbergstadt Bergreichenstein..." (tj. Pamětní kniha královského svobodného zlatého horního města Kašperské Hory...), datovaný rokem 1888, z jehož páté části s názvem "Volksbräuche, Sitten und Sagen in Bergreichenstein" (tj. "Lidové zvyky, obyčeje a pověsti kašperskohorské", jinak s. 327-386 toho rukopisu) pochází i naše textová ukázka. Autorem rukopisu je obecní tajemník města Kašperské Hory Engelbert Panni, který tu 22. září 1896 i zemřel a nejspíš byl i pochován. V Präuerově záslužné práci Böhmerwald-Lexikon z roku 2004 totiž hned vedle jeho jména figuruje heslo Panni, Kleophas (1816-1875), což byl rodák z dnes zaniklého Jablonce (Ogfolderhaid), vzorný učitel (Musterlehrer) a městský regenschori, který rovněž v Kašperských Horách skonal 21. prosince 21 let předtím. Vlastimil Vondruška ve své knize Život staré Šumavy bez toho, že by uvedl Engelberta Panniho v seznamu užité literatury, cituje z jeho díla /označuje je při svých citacích titulem "Lidové zvyklosti, mravy a pověsti z Kašperských Hor" a nezmiňuje se nikde, že by šlo o překlad/ krásné pasáže pověstí o Hackerlmannovi z Hacklinovy nivy, zakletém pro vytržení hraničního /pomezního/ kamene /s. 27-28/, o Roklanu a Roklanském jezeře /s. 28/, o bludném kořeni /s. 90/, o vodní žínce /s. 122-123/, stejně jako o přástkách /s. 124, pasáž místy se překrývající s naší textovou ukázkou/, o martinské huse /s. 194/, o oděvu s. 210 a 213-214/ či o kašperskohorské hřbitovní kapli sv. Anny se zázračným obrazem /s. 239/). Engelbert Panni spatřil světlo světa 5. září 1841 v Želnavě (Salnau). Ještě za jeho života vyšla mu roku 1875 v Kašperských Horách kniha o 160 stranách pod názvem "Die königliche freie Goldbergstadt Bergreichenstein und die ehemalige Karlsburg" (tj. "Královské svobodné zlaté horní město Kašperské Hory a někdejší hrad Kašperk"), kterou uvádí bez jakýchkoli jiných dat o autorovi i Eduard Eisenmeier ve své "Böhmerwald-Bibliographie. Veröffentlichungen bis 1900" (1977) a z níž cituje i Josef Blau ve slavné dvojdílné práci "Böhmerwäldler Hausindustrie und Volkskunst" (1. vydání 1917, reprint 1993). Z Panniho předtím zmíněné kašperskohorké kroniky ("Gedenkbuch..."), jejíž rukopisný originál je dnes uložen ve Státním okresním archivu v Klatovech, xerokopie se signaturou E 312/III. pak v Muzeu Šumavy, čerpali a budou čerpat v budoucnu mnozí z těch, jimž učaroval jako jemu už jednou provždy kontinent zvaný Šumava.
- - - - -
* Želnava / † † † Kašperské Hory
