FRANZ PETTER
Ke zbytinské kronice
Pan profesor Dr. Rudolf Kubiček (je s příjmením psaným ovšem Kubitschek i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) v Chebu (Eger) by měl být požádán, zda by nemohl obecní pamětní knize poskytnout několik údajů z historie. Dále by chtělo nahlédnout do školní kroniky a snad i do jiných knih, např. "České sklo" (i v německém originále takto česky - pozn. překl.), zda v nich není obsaženo něco o historii Zbytin (viz k tomu na stránkách Kohoutího kříže překlad textu Paula Praxla o "Mizavské" huti - pozn. překl.). Více pozornosti by mělo být obráceno k pomístním jménům a majetkovému vlastnictví (v originále "Besitzzugehörigkeit" - pozn. překl.), třeba s ohledem na Vimperk (Winterberg) a Vyšší Brod (Hohenfurth). Také historie místních spolků by měla být zaznamenána.
Pamětní kniha obce Zbytiny 1929-1933
Tento "výtah z revizního protokolu" je datován dnem 24. února 1932 a v záhlaví je nadepsán "Schulleitung Oberhaid", tj. "Ředitelství školy ve Zbytinách". Podpis připojil Franz Petter, Oberlehrer. Kronikáři Josefu Lukschovi (žil v letech 1883-1958 a je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) tu radí "nahlédnout do školní kroniky" a měl s ní zřejmě své zkušenosti za léta učitelské praxe na hned několika šumavských školách. Narodil se 15. srpna roku 1874 na Kvildě (Außergefild) čp. 9 jako syn krejčího Johanna Pettera (jeho otec a Franzův děd Johann Petter byl dřevorubcem na zaniklé Tobiášově Huti /Tobiashütte/ čp. 64, kde žil se svou ženou Theresií, roz. Joachimsthalerovou z Rehberka /Rehberg, dnes Srní/) a jeho ženy Kathariny, dcery Wenzla Praschla z Kvildy čp. 47 a Annymarie, roz. Tremlové ze zaniklých Chaloupek (Hüttl) při Knížecích Pláních (Fürstenhut). Chlapcovým kmotrem nebyl nikdo jiný než kvildský "Resonanzholzfabrikant" Josef Strunz (1823-1907) a jeho manželka Ernestine. Po vychození obecné školy v rodné obci navštěvoval gymnázium v Prachaticích a učitelský ústav v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1893. Působil nato na různých školách své šumavské otčiny, delší čas v Knížecích Pláních (1897-1901 a pak 1904-1912), v Cudrovicích (Zuderschlag) a ve Zbytinách (Oberhaid), kde patřila k učitelskému sboru i jeho dcera Ida, narozená roku 1907 v Knížecích Pláních, a všude se dával jako varhaník a sbormistr i do kostelních služeb. Jeho první žena Maria, roz. Kufnerová rodem z Bučiny (Buchwald), zemřela už ve 24 letech po 5 letech manželství roku 1903. Zanechala mu 3 děti. Rok nato se znovu oženil s Annou Neubauerovou z Vimperka, se kterou měli sedm dětí. Těch deset celkem dětí zdárně vypravit do života považoval za svůj velký úkol a pět z nich si zvolilo učitelské povolání stejně jako on. Během obou světových válek byla nouze v jeho velké rodině častým hostem. Zvlášť těžce ho postihl osud na sklonku jeho života. Roku 1937 mu zemřela i jeho druhá žena, v letech 1940-1945 mu smrt vyrvala dva syny Alexandera a Ferdinanda, jakož i dceru Annu, synové Hans a Walter zůstali trvale nezvěstní. Roku 1946 byl ze svého posledního působiště ve Vimperku vysídlen odsunem. Nový domov našel u dcery Juliany, provdané Woldrichové (narodila se v Knížecích Pláních a žila v letech 1901-1982, stala se matkou Traudl Woldrichové, která je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže) ve Frankenwaldu, což je název pohoří v severním Bavorsku. Zemřel téměř osmaosmdesátiletý na Květnou neděli 15. dubna roku 1962 v městysi Rothenkirchen, od roku 1978 místní části městyse Pressig v bavorských Horních Frankách. Množství domácích obyvatel i někdejších šumavských spolukrajanů přišlo na pohřeb, rakev byla nesena učiteli a kruh pozůstalých tvořilo pět jeho dětí, čtrnáct vnuků a pět pravnuků. Ten člověk měl co mluvit do šumavské kroniky!
- - - - -
* Kvilda / Prachatice / České Budějovice / Knížecí Pláně / Cudrovice /Zbytiny / Vimperk / † † † Rothenkirchen, Pressig (BY)
