HANS PLAN
Popis selské usedlosti čp. 53 v Dlouhé Stropnici a výčet jejích majitelů
Veškeré stavební části usedlosti čp. 53 v Dlouhé Stropnici (dnes po ní nezůstala ani stopa - pozn. překl.) byly v letech 1863-1864 jejím majitelem Gregorem Planem nově zbudovány. Ten se krátce předtím v roce 1857 třiatřicetiletý oženil s vdovou Katharinou Fröstlovou, roz. Weilguniovou, a usedlost převzal. Gregor pocházel ze vsi Šlágles (osada německy psaná Schlagles byla částí obce Dlouhá Stropnice /Langstrobnitz/ a téměř zanikla pod českým místním jménem Paseky - pozn. překl.) čp. 2 a jeho bratr si roku 1852 vzal Evu Fröstlovou právě z Dlouhé Stropnice čp. 53. Tak zůstala usedlost i po smrti předešlého majitele Bernharda Fröstla v příbuzenských rukou.
Dřívější stavení stálo trochu dále od silnice a bylo přístavbami a střechami zformováno do pravoúhlého půdorysu, který tvořil uzavřený dvorec (německy zvaný "vierkant - pozn. překl.)
Musíme vycházet z toho, že stržení a přestavba částí probíhaly postupně. Polní práce a práce v domě a ve stáji musely jít dál svou cestou.
Všechny zděné části usedlosti byly provedena v lomovém kameni, stropy a krovy ve dřevě, které pocházelo z vlastního lesa. Střešní krytinu tvořily jako tehdy všude slaměné došky. Také kámen mohl být vytěžen z vlastního lesa, musel ovšem být z neodvalitelně velkých kusů odstřelen na stavebně použitelný materiál, odvážený pak povozy ke staveništi. Gregorův otec Bartholomäus Plan byl při odstřelování zraněn a ztratil zrak, takže v roce 1867 zemřel jako slepec.
Veškeré příbuzenstvo, sousedé a známí z okolí pomáhali při stavění, poněvadž o nějakém strojním vybavení nemohla být tenkrát ani řeč. Povoz za povozem dovážel už rok předtím pálené vápno do velkých, krumpáči a lopatami vyhloubených jam, v nichž bylo hašeno, v lese bylo káceno a odváženo dřevo a lámán, drcen a odvážen stavební kámen.
Když v roce 1894 celé stavení vyhořelo po zásahu bleskem, dal je následný hospodář Martin Plan na zdivu, které po požáru zůstalo, zbudovat znovu. Přední polovina usedlosti s obytným stavením, obilním špýcharem a výměnkem dostala ovšem střešní krytinu z drážkových tašek firmy Wienerberger a byla od hospodářských budov oddělena protipožární zdí.
Když se přichází od Steirerovy hospody nahoru až k mostu, pod kterým protéká dál i jezem Šlágleský potok (v originále "Schlaglesbach", dnes na mapách Pasecký potok - pozn. překl.), je vidět asi ve vzdálenosti 150 metrů, ještě trochu zakrývána stavením čp. 54, obytná část se zvoničkou na střeše. Na hranici pozemku, hned vpravo při cestě stojí vysoký topol, v téže vzdálenosti nad usedlostí rovněž. Byly vysazeny právě při její stavební obnově. Během válečných let musel však být horní topol poražen, dolní topol byl pak bouřemi a vichry velice pocuchán a orván.
Silnice vede kolem domovní zahrady, která v šířce obytného traktu sahá až k silnici samé. Je ohrazena a od silnice ji dělí příkop. Tady se ze všech první sázely na jaře do země zelí a řepa, následně salát, okurky, hrách, mrkev a další zelenina, na podzim se sela semena aster a dalších květin.
V pravém předním rohu téměř čtvercové, travou porostlé příjezdové plochy stojí kříž s kovaným krucifixem a tabulkou s nápisem "Gelobt sei Jesus Christus" (tj. "Pochválen buď Ježíš Kristus" - pozn. překl.) na žulovém kamenicky profilovaném kamenném podstavci. Byl zřízen roku 1895 po už zmíněném požáru. Po obou stranách podél volného příjezdového prostoru jsou na dřevěných vzporách instalována dlouhá prkna k sezení. Tady se pokaždé v prvním květnovém týdnu denně a pak každé neděle v květnu večer konávala májová pobožnost s předříkávačem růžencových modliteb a mariánských litanií.
Malými dvířky, vestavěnými do velkých dvoukřídlých vrat vstupujeme do dvora. Pro drůbež je v jednom křídle vrat vyříznut otvor. Na vnitřní straně se nacházel přední "Mouterd", kam byly ukládány vozy a po vymlácení sláma na podestýlku, pozdě na podzim i lesní hrabanka. Při dělící příčce k výměnku vedly schody nahoru na půdu do nad nimi vestavěné sýpky. Přední část dvora je volná, povrch dvora až k nádrži na vodu je pokryt velkými kamennými pláty, aby se dal lépe udržovat v čistotě. Všudypřítomný je na dvoře hnůj, pevně ovšem ze všech stran ohraničen, aby se dal objet. Podél stěn komory je stranou do dvora navýšena pod přístřeškem dlouhá hromada dřeva. V rohu před vstupními dveřmi do domu se nachází dřevěná lavice na nádobí, kde se během celého léta v dřevěném škopku ráno i v poledne myje jídelní nádobí a na lavici se pak nechává narovnáno oschnout. Večer je úkolem dětí, aby uklidily nádobí do kredence v kuchyni či ve světnici.
Vstupními domovními dveřmi se vchází do předsíně (v originále "betritt man das Vorhaus" - pozn. překl.), které se u nás běžně říká "Haus". Jedno okno a horní prosklení domovních dveří osvětlují prostor, odkud se vstupuje do světnice, do sklepa, na půdu, do chléva i do kuchyně. Podlaha je pokryta širokými silnými falcovanými prkny. Dřeváky stojí vyrovnány v řadě pro každého z obyvatel domu, zčásti nějaký pár i při vchodu do chléva. Hned nalevo vedle domovních dveří stojí pod oknem velká truhla na mouku a krmný šrot, na okenním parapetu leží nářadí a kartáče na hřebelcování skotu a koní (v originále "Kuhbürsten sowie Striegel" - pozn. překl.). Nalevo ode dveří do chléva stojí dřevěný škopek, před ním řezačka na řepu, v koutě napájecí vědra, dojačky, kbelíky, smetáky a jiné nářadí k přípravě krmiva. Na dveřích visí oblečení do chléva, zástěry a pracovní věci, z vnitřní strany vazáky na telata, řemeny (německy "Riemen"! - pozn. překl.) a kusy řetězů.
Nejvýznamnějším a největším prostorem selské usedlosti je obytná světnice, která i v mnoha jiných domech zabírá celou šíři domovního štítu, resp. domu. Diagonálně naproti vstupním dveřím do světnice se nachází místo k jídlu s "Božím koutem" (v originále "mit dem Herrgottswinkel" - pozn. překl.). Těžký, pokud možno velký jídelní stůl stojí před dřevěnou, hnědě natřenou rohovou lavicí s žebřinovým opěradlem. Podél stěny k venku (v originále "entlang der Außenwände" - pozn. překl.) pokračuje lavice v prodloužení dál, na jedné straně vybíhá až ke kredenci, na druhé straně až k postelím. Tak je při návštěvách vždycky dostatek místa k posezení. Při té lavici klečívali v adventu a v postním čase členové rodiny, aby se společně modlili růženec. V koutě nad stolem visí krucifix, obklopený z obou stran obrazy Pána Ježíše a Panny Marie. Také dál na stěně mezi okny (v originále "an der weiteren Pfeilerwand" - pozn. překl.) visí dva obrazy svatých, za nimiž jsou občas zastrčeny svěcené kočičky a obilné klasy. Mezi stěnou k venku a dveřmi do komory stojí dvojitá manželská postel, pokrytá barevnými duchnami (v originále "Betten /Duchent/" - pozn. překl.), naplněnými husím peřím, přes ně jsou ještě napjaty bohatě barevně vzorované přehozy s třásněmi na okrajích. Noční stolky tu nejsou, nad postelemi visí obraz s andělem strážným. Nalevo ode dveří do komory visí nástěnné hodiny, jejichž závaží musí být kvůli chodu a odbíjení denně natahována. Vpravo stojí velká skříň s prosklenou horní půlí svých dveří a chová v sobě lepší kusy nádobí, kávové šálky, sklenice a cennější příbory. Nahoře se ukládají noviny, kalendáře, rodinné kroniky (v originále "Hausbücher" - pozn. překl.), papíry a různé předměty. Malá, jen asi 1,20 m vysoká trojboká skříňka z časů pradědečkových plní jeden z koutů světnice. Malé rohové okénko dovoluje přehled o dění ve dvoře.
Z obou stran dveří ke kuchyni se nachází prostor k vaření (v originále "der Kochbereich" - pozn. překl.). Přinejmenším 1 čtvereční metr velkou plotnu s kamnovcem po straně uzavírají zeleně okachlíkovaná kamna s pecí nahoře. V jejich dolní části je místo pro louče na podpal, v horní části je pak pečicí trouba, vestavěná do nich i pro ohřev pokrmů. Kus čelní strany i roh kamen lemuje dřevěná lavice. Na těchto dvou stranách visí i kovová poutka od stropu pro zavěšení dřevěných tyčí k usušení mokrého prádla a pracovních oděvů. Naproti kamnům při stěně k venku se nachází i misník a až k okennímu parapetu sahající kredenc, sloužící zároveň jako kuchyňský pracovní stůl. Mezi kamny a dveřmi do komory stojí také ještě postel, používaná většinou menšími z dětí. Tady je ve stěně vyhlouben asi 60x80 cm velký prostorný výklenek, který v dřívějších časech sloužíval k umístění louče či svícnu k osvětlení místnosti. Nyní slouží jako knižní regál s uzavíratelnými dvířky.
Podlaha celého prostoru sestává z téměř jako původní kmen stromu širokých, silných a ohoblovaných falcovaných prken. Předsíň a světnice se skoro každý týden drhnou vápnem, sodou, kartáči a horkou vodou. Stěny místnosti jsou omítnuty jasnými barvami a pod stropem zdobeny pomocí šablon ornamentálním vzorem. Na stěnách mezi okny visí zarámované fotografie.
Kuchyně má vchod z předsíně a spojovací dveře k obytné světnici. Nezbytný nábytek obklopuje plotnu s podezdívkou včetně dřevěného výklenku, stolu, lavic, židlí a skříně na nádobí. V rohu je místo pro postel se skříní. Několik obrázků či fotografií na zdech, petrolejová lampa a někdy i pařák na brambory doplňují mobiliář. Vedle kuchyňských kamen, jen asi 30 cm nad podlahou je vestavěná domácí pekárna s cihlovou klenbou. Nad ní je zvenčí přístupný komín s udírnou, uzavřenou ke kuchyni železnými dvířky.
V komoře stojí 3 až 4 postele se skříněmi. Tady spaly služebné síly či později i vlastní děti. Okna jsou opatřena silnou železnou mříží. Zvednutím padacích dveří se dá po kamenných schodech sestoupit do prostorného sklepa, klenutého do kulatého oblouku a s okny po obou stranách.
Všeobecně nikde na domech neexistovaly zavírací dřevěné okenice, zcela vzácně závěsy do oken, ne všude záclony a když už, tak jen stranou k silnici a ve světnici. Okna jsou dvojitá, vnější křídla se otvírají navenek. Stropy obytného stavení v čp. 53 sestávají ve všech prostorách z vedle sebe položených dřevěných trámů (v originále "Vollholzbalken /Tram/" - pozn. překl.), na spodní straně krytých rákosovými rohožemi a omítkou. Půdy nejsou nijak vyklízeny, ukládají se tu naopak staré skříně, truhly, kolovraty, staré šatstvo a všemožné nářadí. Přístup sem je umožněn z předsíně. Z předsíně vedou schody i do sklepa, ve kterém jsou uloženy krmné brambory, krmná řepa, brambory a zelí k jídlu, jakož i odstředěné mléko a smetana.
V návaznosti na předsíň vedou z ní dveře ovšem také do chléva. Při zdi stojí vždy po dvou voli a krávy, odděleni navzájem dřevěným přepažením (jinak česky zvaným i "hráď" - pozn. překl.) ze silných kulatých dřevěných sloupů, sahajícím až ke stropu. Poněvadž krmelce na zdi jsou umístěny kolem 1 metru nad podlahou chléva, musí být někdy krmení rozhazováno mezi dvě zvířata ve stání. Ta jsou připoutána k podezdívce stání řetězy na nákrčním řemeni (v originále "mit Ketten an Halsriemen" - pozn. překl.). Stání jsou stejně jako chodby chléva dlážděny pláty lomového kamene. Malá otevřená stružka za stáními vede močůvku do nádrže venku hned za dveřmi chléva. Na vnitřní řadě stání jsou umístěny jalovice a telata, v jednom koutě chléva se řeže sláma na podestýlku, vedle stojí nádržka na vodu. Přítok k ní může být zajištěn z té už zmíněné ve dvoře. Dobytku se nalévá voda do žlebů ve stáních. Košťata z březového proutí a vidle na hnůj stojí vedle dveří do chléva, stejně jako stoličky na dojení a napájecí vědra. Chlév je bez podpěr, stropní trámy se záklopovými prkny jsou vidět. Nižší strop chléva umožňuje přístup do dutiny pod trámy krovu (v originále "besteht zur darüberliegenden Balkenlage des Dachstuhles ein bekriechbarer Hohlraum" - pozn. překl.). Ve chlévě hnízdily každým rokem vlaštovky.
V prodloužení chléva pro dobytek byl kolem roku 1941 zbudován ve volném prostoru pro uložení vozů prasečí chlívek se 3 přepaženími. Nad chlévy bylo ukládáno seno. V tomto příčném traktu mezi prasečím chlívkem a stodolou byl zadní "Mouterd" pro uložení vozů, pluhů, bran, hrábí, kos a všeho nezbytného polního a žňového nářadí, pověšeného zčásti i po zdech. Stejně tak tu bylo přes zimu uloženo a zpracováváno palivové dříví, přes léto srovnané v hranicích a hromadách na zahradě. Také hoblice a obřeznice (stolice pro práci se dřevem, česky i "kozlík", "dědek", v originále "Heinzelbank" - pozn. překl.) a skříň na nářadí tu mají své místo, stejně jako kurník s hřadem a kukaní. Uzávěr prostory ke dvoru tvořila prkenná stěna. Zadními vraty vede cesta do polí a luk, souvislých až k samému lesu.
Prostora stodoly sestává z mlatu a z obou stran podél něj perny na uskladnění obilí (v originále "Viertel zur Einlagerung der Getreidearten" - pozn. překl.), oddělené od mlatu metr vysokým dřevěným pažením (bylo zváno česky i "oploteň" či "ohlubeň" - pozn. překl.), což se jevilo nutným zejména při mlácení cepy. Mlat má čistě udupanou hliněnou podlahu a slouží celoročně na výrobu řezanky. Řezačka zabírá místo vzadu, blízko žentouru, který ji pohání. Tažná zvířata jím točí do kruhu a síla je k řezačce přenášena ozubeným kolem, ozubenými převody a hnacím hřídelem uloženým pod zemí (zvířata chodí přes něj - pozn. překl.).
Výměnek zahrnuje prostornou obytnou světnici s kamny a kachlovou pecí, jakož kuchyni s vlastním sklepem. Z chodby je přístupná malá stáj pro dvě krávy, dále komora na krmivo, půda a přistavěná dřevěná kůlna na nářadí s prasečím chlívkem. Je tu ve zdi i pec na chleba, takže výměnkáři včetně naturálních dávek a služeb jim náležejících mohli trávit sklonek života podle svých přání a v nezbytné míře samostatně. Poměr k přebírajícímu hospodáři byl ovšem vždy založen na oboustranné vzájemnosti. Výměnkáři spolupracovali na usedlosti, dokud mohli a žádali mnohdy jen část jim příslušejících dávek a služeb. V případě nemoci měli ovšem nárok na lékařskou pomoc a opatrování rodinou přebírajícího hospodáře.
Roku 1872 došlo k instalaci nové zvoničky na obytném stavení čp. 53 a jeho majitelé měli za nepatrné roční odškodnění zvonit na klekání. Během obou světových válek byly zvony sňaty a roztaveny.
Čp. 53 bylo usedlostním jménem (tj. "po chalupě" - pozn. překl.) zváno "Jidei" podle křestního jména Ägid (česky Jiljí - pozn. překl.), náležejícího jejímu majiteli od roku 1693.
Před rokem 1656 byl majitelem Christoph Pöcher (Pecho, Pecher), který téhož roku 1656 předal usedlost svému synovi Georgu Pöcherovi. Ten zakoupil roku 1661 v Šejbech (Scheiben) stavení čp. 5, hned je však prodal a získal nato tamní stavení čp. 7, kterého se dva roky nato opět zbavil.
Roku 1693 převzal usedlost v Dlouhé Stropnici Georgův syn, už zmíněný Ägid Pöcher.
V roce 1753 koupil jeho syn Bartel skrze svou svatbu čp. 59 v Dlouhé Stropnici a čp. 53 prodal Josefu Fröstlovi, kterého na něm 1788 následoval jeho syn Johann Fröstl, 1807 Johannova vdova a 1819 jeho syn Matthias Fröstl a 1843 Matthiasův syn Bernhard Fröstl. Sestra téhož jménem Eva se kolem roku 1852 provdala za Adalberta Plana, rolníka ve vsi Šlágles čp.2.
Bernhard se oženil s Katharinou, roz. Weilgunyovou (Weilguniovou), narozenou kolem roku 1824, manželskou dcerou Andrease Weilgunyho, rolníka v Hojné Vodě (Heilbrunn) čp. 4 a Theresie, roz. Fröstlové z Dlouhé Stropnice (čp. 32 podle záznamu v matrice, správně ovšem má být čp. 31 nebo 53).
Po Bernhardově skonu se Katharina, ovdov. Fröstlová, roz. Weilgunyová, ve věku 33 let dne 23. února roku 1857 v Horní Stropnici s Gregorem Planem, podle oddací matriky rovněž 33 let starým, narozeným ve vsi Šlágles čp. 2 kolem roku 1824, jehož otcem byl rolník Bartholomäus Plan, matkou Barbara, roz. Höckerová rovněž ze vsi Šlágles čp. 12. Gregor stavení zcela přebudoval.
Gregor zemřel asi ve věku 87 let někdy v letech 1909-1911 na výměnku stavení čp. 53 (podle úmrtní matriky se tak stalo 28. listopadu 1909 a zesnulému na zápal plic bylo 85 let - pozn. překl.). Bydlil tu spolu s otcem své snachy Theresie Jakobem Staudingerem.
Katharina se už předtím v posledních letech života přestěhovala do města Steyr, kde pravděpodobně i zemřela. Z jejího prvního manželství tam byli někteří její synové (Jakob, Johann).
Jediný syn z manželství Gregora a Kathariny, Martin Plan, *8. listopadu 1861 v Dlouhé Stropnici čp. 53, zemřel ve svém rodišti roku 1927 na stavení, které v roce 1885 převzal a oženil se 10. února téhož roku s Theresií, roz. Staudingerovou, *3. října 1864 ve Světví (Gschwendt) čp. 4. Oddával je Dr. Benno Karlez (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), farář v Horní Stropnici (v originále "aus Strobnitz", působil tam od roku 1884 až do své smrti v roce 1910 - pozn. překl.). Svědky byli Johann Pöschko z Horní Stropnice a Albert Hoffelner.
Theresia zemřela dne 9. listopadu 1938 v Dlouhé Stropnici čp. 53.
Jejími rodiči byli Jakob Staudinger, rolník ve Světví čp. 4, který zemřel někdy v letech 1909-1911 (bylo to podle úmrtní matriky na den přesně 14. února roku 1911 v nedožitých 90 letech /*23. července 1821 ve Světví/ - pozn. překl.) v Dlouhé Stropnici čp. 53, syn Johanna Staudingera, rolníka ve Světví čp. 4 a Theresie, roz. Bitzani (zřejmá chyba tisku: v křestní matrice z roku 1821 psáno Witzani - pozn. překl.), a Evy, roz. Reiterové z Bedřichova (Friedrichschlag) čp. 11, dcery Kaspara, syna Sebastiana Reitera, rolníka v Bedřichově čp. 11 a Marie (příjmení tu chybí - pozn. překl.), a Kathariny, dcery Gregora Friehbergera, rolníka tamtéž (není uvedeno místní jméno - pozn. překl.) a Reginy, roz. Wohlschläglové z Kropfschlagu (dnes zaniklé Mýtiny - pozn. překl.), jak o tom svědčí náhled do matrik roku 1978 v Třeboni.
Dětmi Martina a Theresie byli:
Johann (*28. února 1884 ve Světví čp. 4, †20. listopadu 1961 ve Vídni), ženat od 21. února roku 1911 s Aloisií Köstnerovou (*15. června 1890 v Dlouhé Stropnici čp. 15), dcerou Johanna Köstnera a Theresie Grillové z Velkého Bedřichova (Großheinrichschlag) čp. 4, kteří oba v letech 1911-1925 hospodařili v Rychnově u Nových Hradů (v originále "in D. Reichenau" - pozn. překl.) na usedlosti řečené "Christl", pak se odstěhovali do Vídně.
Katharina (*1887), provdala se na stavení čp. 59 v Dlouhé Stropnici.
Marie (*1893), provdala se na stavení čp. 10 v Dlouhé Stropnici.
Rosa (*1895), provdala se na stavení čp. 35 v Dlouhé Stropnici.
Karl (*1895), Martinův následovník na usedlosti čp. 53.
V roce 1924 se tento Karl Plan (*23. října 1895 v Dlouhé Stropnici čp. 53, křtil ho už zmíněný Dr. Benno Karlez, kmotry mu byli krejčí v Horní Stropnici čp. 15 Johann Pöschko a jeho žena Klara) oženil s Annou, roz. Weinkittelovou (*23. července 1897 v Dlouhé Stropnici čp. 38, dcerou Johanna a Walburgy Weinkittelových, manželů hospodařících na témže stavení čp. 38.
Naše dobrá maminka zemřela dne 26. března roku 1983 ve městě Asperg, spolková země Bádensko-Württembersko
Dne 23. listopadu 1945 byla rodina Planova vyhnána ze své usedlosti, vysídlena (rozuměj z Československa - pozn. překl.) byla 9. července 1946.
A ještě výkaz obyvatel usedlosti čp. 53 s údaji o pozemkové rozloze a stavu hospodářských zvířat:
Plan
Karl *23. října 1895
Anna *23. července 1897
Marie *6. října 1922
Johann *14. února 1925 (autor originálu textu - pozn. překl.)
Karl *7. července 1926
Josef *9. srpna 1929
Anna *30. května 1934
Aloisia *3. února 1937
Hermine *6. října 1945
Hospodářská usedlost, "vierkant" o rozloze přibližně 32x31 metrů s 8,75 hektary polí, 3,71 hektary luk a 8,89 hektary lesa.
Bylo tu 10 ks velkého dobytka (skotu), 6 ks mladého dobytka, 6 ks prasat, 40 ks drůbeže a 1 kůň.
Co dodat ke zprávě řádného hospodáře jménem Hans Plan (*14. února 1925)? Snad jen tolik, že je převzata z cyklostylované a vlastním nákladem jím vydané práce pod titulem "Chronik von Langstrobnitz - Heimatbuch einer Böhmerwaldgemeinde im Kreis Kaplitz, Südböhmen" (přesněji řečeno z jejích stran 69, 196-198 a 246-252), která spatřila světlo světa roku 1985 v bavorském Augsburgu, kde autor tehdy bydlil na adrese Blücherstraße čp. 110. Je patrno, že autor neměl přístup ke dnes zdigitalizovaným matrikám, mohl do matrik v Třeboni jen výjimečně nahlížet, při čemž někde uvádí i čísla svazků a stran. Nám je vlastně dáno také jen výjimečně nahlížet. S Johannem Sommerem, zastoupeným i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, se v roce 1996 podílel na dvou vydáních další pamětní knihy "Pfarrchronik Strobnitz, Kreis Kaplitz, Böhmerwald 1906-1946" jako její spoluautor a augsburský spoluvydavatel. Léta plynou, ale ty dvě cyklostylovaná díla přetrvávají čas. Snad nejdojemnější je skutečnost, že ten popis zaniklého stavení čp. 53 je psán v mluvnickém přítomném čase prostém (perfectum simple). Mottem nadepisujícím kroniku Hanse Plana je čtyřverší Hanse Felixe Zimmermanna:
Ehre deiner Väter Sitten,
Treu behüte ihren Sinn;
Halte fest, was sie erstritten,
Würdige, was sie gelitten -
Alles brachte dir Gewinn.
(tj. Věrně cti svých otců mravy,
chovej v sobě jejich cit;
drž, co přiznáno jim právy,
byť i svět je toho zbavil -
z věrnosti zisk budeš mít. - pozn. překl.)
Hans Plan zemřel 25. listopadu 2003 a je pochován na augsburském hřbitově Alter Ostfriedhof spolu s manželkou Centou (1930-1998).
- - - - -
* Dlouhá Stropnice / Horní Stropnice / † † † Augsburg (BY)
