JOHANNA RASCHKO

Das Baurnseppnlied

O Mensch, betracht' dein eitles Leben,
jene Freud' auf dieser Welt!
Bedenke, dass du musst vergehen
wie das Blümlein auf dem Feld!

Schon in meinen jungen Jahren
Ein so traurigs Schicksal haben
Muss ich mein gesundes Leben
Meinen Kameraden geben.

Josef Müller ist mein Name,
Fünfundzwanzig Jahre alt;
Und ein Schlag hat mich getroffen
Vor einem wohlbekannten Haus.

Und die Feinde sind gelaufen
Und ich wälze mich im Blut;
Und ich schreie auf zum Himmel
Und ruf' zu Jesus Fleisch und Blut.

Tut mir um den Priester eilen,
Dass ich doch noch beichten kann!
Eilet, eilet, nicht verweilet,
Denn der Tod, der klopft schon an!

Nun ihr Eltern und Geschwister,
Freunde un Bekannte all',
Bitte euch um Gotteswillen,
Bitte euch um Verzeihung all'.

Nun ihr Eltern und Geschwister,
Vergesset nicht auf euren Sohn!
Zahlt für ihn eine heilige Masse,
Oder ein heiliges Amt zum Lohn!

Píseň Seppa Baurů

Křehké je světské živobytí,
člověče, měl bys pomyslet:
pominout musí radost všecka
jako ten drobný polní květ!

Už v mých časných mladých letech
truchlivý to osud chtěl,
s kamarády jsem svůj život
k smrti darmo utrácel.

Sepp Müller je moje jméno,
jedva pětadvacet let
bylo mně, když blízko milé
zlou ranou mi zašel svět.

Prchli vrazi, ležím v krvi,
sotva kdo mě uslyší;
volám k nebi, volám k Němu,
ke Kristu Pánu Ježíši.

Kněze jen, prosím, přiveďte mi,
ať se mu stačím zpovídat!
Spěšně, spěšně, bez omeškání,
Smrt už dál nechce venku stát!

Rodiče moji, sourozenci,
druzi známí z dnů, kdy jsem žil,
pro Boha prosím, odpusťte mi,
jestli jsem vám kdy ublížil

Rodiče moji, sourozenci,
rozpomeňte se, bědný syn
že stojí za jednu mši svatou,
prosbu za vykoupení z vin!

G. Jungbauer, Volksdichtung aus dem Böhmerwalde, s. 64-65

Gustavu Jungbauerovi tu píseň, k níž v jeho sborníku nechybí ani notový záznam, v březnu 1905 sdělila Marie Köchlová z Maňavy (Deutschhaidl), jejích sedm slok však už je pouhým torzem původního originálu, kolem něhož ostatně se točí celá jedna kapitola té Jungbauerovy knihy o šumavském lidovém básnictví z roku 1908. Tenkrát ještě žila autorka originálního textu třikrát delšího, tedy o 21 slokách, zachycujícího nadto skutečnou událost z paměti rodného kraje. Jmenovala se Johanna Raschko, za svobodna Binderová, a narodila se 23. února 1827 v Horách (Spitzenberg) blízko Horní Plané, kde roku 1912 skonala v požehnaném věku 85 let. Říkali jí i "Rosi(r)l Häna", tj. Johanna, dcera Rosina či Rosaliina, od dvanácti let, kdy přestala chodit do školy, kterou tak jako tak navštěvovala jen pokud jí nebylo třeba k práci doma, pak neznala nic než venkovskou dřinu. Bylo jí pouhých 18 roků, kdy na selskému synu "Bauernseppovi" z Bližší Lhoty (Vorderstift) u Horní Plané došlo k té zákeřné vraždě nejspíš z pomsty a ze žárlivosti sokovy pro lásku k jedné dívce - pachatel se brzy nato v Horní Plané sám vydal soudu. V lese při práci přemýšlela děvečka tehdy u Fraunků z Maňavy o tom, co se stalo a složila onu tklivou píseň, kterou předvedla nejprve svým pánům a ostatní čeledi, aby ji po sklizené chvále rozhojňovala postupně o další a další sloky. Ten postupný vznik není už na námi uvedené verzi tolik patrný jako na původní, známe však navíc i tvář staré ženy, jak žila na sklonku života u dcery v Další Lhotě (Hinterstift) - a ta hovoří o životě - oč delším, o to těžším (nemysleme přitom už vůbec na to, čeho všeho se dožít nestačila) - víc než tisíce rýmů.

- - - - -
* Hory, Pernek / Maňava / † Horní Planá