logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN RATZ

Sudetendeutsches Pfingst-Treffen


Nun ist es wieder mal soweit
das Treffen steht schon vor der Tür
und immer wieder macht es Freud
wir danken unserm Herrn dafür.

Von unserm Herz wird es befohlen
dass wir noch zueinander finden
suchen dabei uns zu erholen
wie in der Heimat unter Linden.

Wir treffen alte Freunde wieder
die in der ganzen Welt zerstreut
Gemüt und Herz sind froh darüber
nach dieser oft gar langen Zeit

Dann gibt es vieles zu erzählen
im Freundes- und Bekanntenkreis
lassen die Freud uns nicht vergällen
das Treffen ist dafür Beweis

Man kann den Alltag mal vergessen
und fühlt sich beinah wie daheim
trifft sich aus Bayern, Schwaben, Hessen
ist bei froher Stimmung nicht allein.

Oft können wir es gar nicht fassen
wenn unerhofft ein Freund erscheint
man kann die Herzen jauchzen lassen
wenn es das Glück so gütig meint.

Man sieht die Augen freudig strahlen
spürt, wie sich das Gemüt erregt
dies Glück ist auch nicht zu bezahlen
wenn jemand soviel Freud erweckt.

Stehn wir auch fest auf beiden Beinen
schaun wir trotzdem gern zurück
und lassen uns den Traum erscheinen
aus dem längst vergangnen Glück.

Drum lasst Eure Herzen nicht vereisen
beweist der Heimat Eure Treu
Ihr braucht doch nur nach München reisen
dort erfreut Ihr Euch aufs neu!

Ke svatodušnímu krajanskému setkání


Zase znova přišel ten čas
kdy navzájem se setkat jdeme
to radost navštívila nás
našemu Pánu děkujeme.

Srdce nám poručilo jít
abychom nezůstali sami
s blízkými chcem se pobavit
jak doma kdysi pod lipami.

S přáteli sejdeme se zase
jak pohltil je širý svět
spatříme se po dlouhém čase
a bude o čem vyprávět.

Co jen je toho k rozprávění
když utvoří se družný kruh
přátel a známých - náhle není
než radost a pospolný duch.

Všední den se dá pustit z hlavy
nálada je až domovská
byť přijeli jsme sněm svůj slavit
nejenom zblízka z Bavorska.

I z Švábska, Hesenska jsou tady
a mnohdy - štěstí nečekané
k potěšení všech dohromady
dávný přítel při stole stane.

Vidíš, jak kolem oči září
a šíří pohodu ten svit
a tahle radost v každé tváři
nedá se ničím zaplatit.

Oběma nohama na zemi
stojíme, když se ohlédnem
- jak by tu trval s námi všemi -
za dávno uplynulým snem.

Okorat srdci nenechejte
prokažte věrnost domovu
do Mnichova se cestou dejte
štěstí zakusit poznovu!

P.S. Báseň vyšla v krajanském měsíčníku Glaube und Heimat k Sudetoněmeckému sněmu (Sudetendeutscher Tag) v Mnichově (München) "orwellovského" roku 1984.

Böhmerwald - die alte Heimat


Drum sei gegrüßt du schöne Heimat,
wie warst du einst so wunderschön.
Dass man dich uns einst geraubt hat,
das kann ich heut noch nicht verstehn.

Deine Bergen, Wiesen, Felder,
wie liebten wir sie doch so sehr.
Deine Dörflein zwischen Wäldern -
verwüstet jetzt und menschenleer.

Von der Heimat einst vertrieben,
vom schönen grünen Böhmerwald,
nur die Sehnsucht ist geblieben.
Nun sind wir müde, grau und alt.

Seh noch Getreidefelder wiegen
bei Sonnenschein und lauem Wind,
die Schwalben noch zum Neste fliegen
und seh mich spielen dort als Kind.

Mutter, Vater, Schwestern, Brüder,
die Lieb zur Heimat uns verband.
Sangen gerne frohe Lieder
vom Böhmerwald und Heimatland.

Dir Böhmerwald, du alte Heimat,
bleiben wir treu bis in den Tod.
Die Heimatlieb, die uns vereint hat
brauchen wir wie 's täglich Brot.

Wo wir einst einmal geboren,
wo einmal uns're Wiege stand -
das haben wir mit Schmerz verloren:
"Es war das schöne Heimatland."

Drum sei gegrüßt du schöne Heimat,
si auch gegrüßt aus weiter Fern,
denn trotz uns'rer neuen Heimat
haben wir dich immer gern.

Starý domov


Domove, přijmi pozdravení,
byls plný zázraků a krás.
Snad to vše ani pravda není,
jak o tě oloupili nás.

Tvé hory, luka, pole, les,
jak jsme jen vroucně milovali!
A pod lesem ta malá ves --
zpustla bez lidí, co jsme znali.

Vyhnali nás tam odtud kdysi,
ze šumavského domova.
Touha jen se steskem mísí,
nejde žít dvakrát poznova.

Vidím jak tenkrát rodné lány
se v slunci, vánku kolébat,
vlaštovky míhat na vše strany
a v hnízdech pod krovy se hřát.

I naše rodina tak celá
k domovu tíhla srdcem svým.
O Šumavě v něm často zněla
písnička, které rozumím.

Starý domove, věrni tobě
až do své smrti zůstat chcem.
Jak vezdejší chléb v každé době
den co den jsi nám osudem.

Kde spatřili jsme světlo světa,
kde s kolébkou stál rodný dům -
tam stesk s bolestí pozalétá,
k drahým šumavským obzorům.

Domove, přijmi pozdravení,
jakkoli jenom zdaleka,
nijaký odchod nepromění
tu lásku v srdci člověka.

Hoam!,2006, č. 3, s. 26

Adalbert Stifter's Einsamkeit


Wie lange noch, - so ganz allein
muss ich auf diesem Sockel sein
fort ist mein Volk schon lange Zeit
ich gräme mich vor Einsamkeit

Lang steh ich schon da, auf diesem Hügel
schau hinab, wo einst die Moldau war
und hätt ich wie ein Vogel Flügel
o Herr, ich glaub, ich wär dann nimmer da

Ich lieb sie doch, die schöne Heimat
und sehne mich nach meinem Volk
doch das Volk, dem sie gehört hat
musst sie verlassen, ungewollt

Nun steh ich da, so ganz allein
Und schau betrübt ins Tal hinab
mich freut nicht mal der Sonnenschein
obwohl ich meine Heimat hab

Nie höre ich vertrauten Klang
kein deutsches Wort, kein Lobgesang
ich höre niemehr frohe Liede
mein deutsches Volk, kommst du nie wieder?

Wie schön war einst mein Oberplan
und all der Heimat schönen Berge
ich denke immer gern daran
an meine liebevolle Heimaterde

Wer die Jugend hier verbrachte
im schönen, grünen Böhmerwald
oft ganz zufrieden herzlich lachte
dem hat vor Glück das Herz gestrahlt

Ich hab die Schönheit oft beschrieben
die Liebe sprach aus meiner Seel
ich bin als Stein noch hier geblieben
die Heimat war mein Lebensquell

Ich steh nun da, aus Stein gehauen
den Blick der Moldau zugewendet
kann betrübt, nur in die Ferne schauen
wenn oft das Schicksal grausam endet

Wenn mir ein Wind die Wange streicht
fühl ich längst schon keine Wärme
er hat nur Schmerz bei mir erreicht
weil doch mein Volk, in weiter Ferne

Leben gab es noch im Land
als hier noch deutsche Menschen waren
doch, seit man sie dann einst verbannt
hab ich nur Einsamkeit erfahren

Täglich, nach dem Sonnaufgeh'n
suche ich das Moldauherz
ich kann es nirgendwo erspäh'n
und erleide täglich neuen Schmerz

Nun steh ich da, o meiner Seel'
ich könnt mich in die Moldau stürzen
nur der Wind ist mein Gesell
soll ich mein Dasein noch verkürzen?
Ich frage mich schon seit Jahren
lohnt es sich, hier auszuharren?

Stifterova osamělost


Jak dlouho ještě zcela sám
na sošném soklu trvat mám
co zdejší lidé mí pryč jsou
utrápím se snad samotou

Na kopci nemám jinou práci
než hledět, kde šel řeky proud
ba, mít křídla tak jako ptáci
Bože, věř, chtěl bych odlétnout

Mám dál rád domov, jeho krásu
a proto teskním po lidech
kteří museli svého času
nechtěně opustit ten břeh

Teď stojím tu docela sám
a hledím smutně do údolí
i slunce netěší mě tam
kde svítívaly pruhy polí

Zvuk rodné řeči neslyšet
veselé zpěvy, v spádu vět
německé slovo v písni chvály
- Vrátí se sem ti, kdo je znali?

Horní Planá, jak jsem ji znal
a hory domova v své kráse
jako bych myslí objímal
a k srdci tisknul zas a zase

Ten, kdo kdy prožil svoje mládí
v šumavských lesích, krásný čas
dodnes ho ke vzpomínce svádí
září v nitru co nebejas

Vepsal jsem do svých knih tu krásu
duši jsem v lásce mluvit dal
jak kámen vzdorující času
tu při pramenech stojím dál

Jsem socha, k řece obrácená
pohledem, který oči znaví
jak krutá sudba neproměnná
co stihla ten kraj u Vltavy

Když mi tak vítr do rtů šlehá
necítím je, jen chladem pálí
jak tichá bolest bezebřehá
nad svými v nedohledné dáli

Býval tu kolem živý kraj
s lidmi, živý svět, co už není
vyhnanstvím zpustl dům i stáj
a mně zbylo jen osamění

Denně, když slunko vychází
pátrám, kde má Vltava srdce
v přehradním moři za hrází
a bolest tne znovu tak prudce

Snad bych se vrhl do těch vln
kterými řeka dále svítí
čeří ji vítr, touhy pln
mám zkrátit tu své živobytí?
Ptám se, jak roste roků řad
vyplatí se mně vyčkávat?

Glaube und Heimat, 1982, č. 3, s. 10

P.S. Snad jen připomínka: té bronzové soše Karla Wilferta mladšího, stojící nad Horní Planou od roku 1906, se přece jen vyplatilo čekat na ty "své" alespoň jako hosty kraje, odkud byli 1946 vyhnáni a kde ona sama, Stifterova postava zrakem láskyplně objímající rodný kout, podle očitých svědků ležela dokonce nějaký čas pohozena na rumišti.

Autor těch nehledaných veršů se narodil 14. března roku 1929 ve vsi Březovík (Oxbrunn), jejíž německé označení znamená totéž co "volská studna", pod vrchem Bulový (Ochsenberg), což je vlastně zase "volový", aby se to česky i německy pěkně rýmovalo. Čí je to vina, že se to nerýmuje, nechme protentokrát jiným a poznamenejme jen, že Johann Ratz je i zručným řezbářem, poněvadž už v roce 1943 navštěvoval ve Volarech (Wallern) odbornou školu pro zpracování dřeva (Holzfachschule), než musel už v 16 letech narukovat k wehrmachtu a než po propuštění ze zajetí, do něhož upadl koncem války, musel začínat už v Německu se vším jakoby od začátku. Pracoval u firmy Glas a pak u BMW ve směnném provozu, ve volných chvílích se věnoval řezbářství a malování, v neposlední řadě i veršování. V roce 2004 mu Johann Jakesch v krajanském časopise přál brzké uzdravení po již druhé mozkové příhodě. O dva roky později Jakesch referuje, že o něm vyšel článek v lokálním listě v Pilsting-Peigen kus na severozápad od bavorského města Landau an der Isar už jižně od Dunaje. O tom však, že se vracel na dohled od Šumavy už dávno, svědčí vlastní rukou vyřezaný a vysoustružený hudební nástroj podobný alpskému rohu (Alphorn), jen způli veliký jako ta obrovitá "horna" alpských pastevců a zvaný Ratzem "Philippshorn". To proto, že je z rezonančního dřeva 300 let starého šumavského stromu, pocházejícího z okolí Philippsreutu naproti české hranici při Strážném (Kuschwarda). Jak jen složitý a prostý zároveň je ten sval řečený srdce člověka! Johann Ratz zemřel po další mozkové příhodě 11. srpna 2012 v bavorském městysi Pilsting.

- - - - -
* Březovík / Volary / Horní Planá / † † † Pilsting (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Se spolužáky ze školy v Březovíku, ročníků narození 1927 až 1930, ve druhé řadě pátý zleva s rozhalenkou
Svou báseň mamince doprovodil roku 1984 udáním své adresy
Tady odtud z Březovíku byl - statek čp. 20 "Wonga" se zachoval jen z malé části
Stručná zpráva o jeho úmrtí v krajanském časopise

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist