ALOIS RAUSCHER
Vzpomínky z dětství
Dokážu se rozpomenout na čas, kdy jsme byli ještě dětmi. Byla to zima válečných let 1943 a 1944. Šířily se nemoci od obyčejné anginy přes záškrt až po epidemii příušnic. Všechno bylo velice nakažlivé a my nějakou dobu nesměli chodit do školy. Bylo u nás i několik těžkých případů, Walter Lang, syn Eustacha Langa (a jeho ženy Anny, roz. Janda, rodiče se brali v kostele Korunování Panny Marie ve zcela zaniklých dnes Cudrovicích /Zuderschlag/ 7. dubna 1931, ačkoli byli oba z Hlásné Lhoty /Wihorschen/ - pozn. překl.), zemřel v deseti letech na záškrt.
V těch letech panovaly tuhé zimy a napadalo spousta sněhu, takže některé dny se do školy nedalo ani jít. Maminka Fanny Wirtových měla vesnický konzum s hostincem a hostinským sálem a tam u ní se dalo z potravin všechno nakoupit.
Tak tu bylo k mání i šumidlo (v originále "Brausepulver" - pozn. překl.), mařinková cukrátka (v originále "Waldmeister" - pozn. překl.) i s příchutí ostružin a citronu, sodovky, limonády a bonbony. Maminka Fanny Wirtových byla považována za odbornici ve zdobení škrábaných velikonočních kraslic (v originále "im Scheckelkratzen" - pozn. překl.) a v tom ohledu byla známa široko daleko. Vejce se vařila s cibulovými slupkami a obarvené se ještě natírala špekem, aby se svítivě leskla. Na přání se dodávaly symbolické vzory i veršovánky, kvůli kterým se pak kraslice uchovávaly jako upomínka. Bylo na to plno objednávek. Tenkrát v roce 1944, kdy mně bylo deset let, jsme se my kluci o Velikonocích scházeli k obchůzce s řehtačkami. Byli to Plach Johann Miena, narozený v říjnu 1933, Bock Adolf, ročník 1934, Bock Johann, ročník 1936, Plache Alfred Plußen, Linha Josef Binta, oba ročník 1937 a Alois Rauscher, tedy já, narozený v lednu 1934.
Poněvadž jsme byli ti starší, stávali se z nás "hejtmani" (v originále "wurden wir zu 'Hauptmännern' bestimmt" - pozn. překl.), jak bylo obvyklé. Na Zelený čtvrtek jsme se shromáždili při kříži u Töpflů. Začali jsme modlitbami pro obchůzku určenými, jakož třemi otčenáši, Zdrávas Maria (v originále "Gegrüßt seist Du, Maria" - pozn. překl.) a jinými modlitbičkami. Já měl svou "křížovou" řehtačku půjčenou od Josefa (Seppei) Placha. U jeho maminky jsme mohli přespat a povečeřet, spali jsme spolu na dekách na podlaze. Ráno jsme se probudili v šest hodin, posílili se mlékem a chlebem a modlili jsme se postaveni do kruhu. Večer po třetí obchůzce se u kaple stala nehoda. Zapomněli jsme zhasit svíčky. Naštěstí a pod ochranou Matky Boží všimla si paní Tischlerová, která bydlela poblíž, poněvadž se už stmívalo, až proskakujících plamenů a ty se povedlo uhasit. I tak došlo ke značným škodám. Oltář byl celý černý od sazí a kouře, ale k nejhoršímu nedošlo.
Miena Johann a já jsme museli vyslechnout pěkně dlouhé pokárání, poněvadž jsme u sebe měli zápalky. Rozneslo se to samozřejmě jako blesk po celé vsi. Moje setra Marie a hodně jiných lidí se pustili do úklidu a vyčištění kaple, nakolik to bylo možné. Na Bílou sobotu jsme uskutečnili svou poslední obchůzku a nato jště sbírku k nápravě obtíží (v originále "für die Strapazen" - pozn. překl.), které jsme způsobili. Matka Pepiho Patera se nabídla, že dárky rozdělí. Miena Johann a já jsme dostali malovaná vejce, jak je to koncem půstu obvyklé.
V roce 1946 jsme v červnu museli domov opustit.
Der Böhmerwald Heimatbrief, 2022, č. 5, s. 4
Srovnání toho požáru kaple v Hlásné Lhotě (to německé místní jméno "Wihořen", jak se to i psávalo, by bylo věru "nomen omen") s druhou světovou válkou a vším, co způsobila, vychází značně bizarně. Lidé jsou však ochotni vidět ve všem symboly, jako byla třeba ta polární záře v lednu 1938. I bez nich je dětství každého z nás symbolů plno. Dá se z nich dospělé lidstvo nějak poučit? Bojím se, že jsme natom jako ti kluci s řehtačkami z Hlásné Lhoty u Záblatí. Alois Rauscher (Dinei) tu přišel na svět 8. ledna 1934. Jeho rodiče Alois Rauscher (*19. prosince 1894 v Křišťanově čp. 35) a Maria Rauscherová, roz. Sieglová (*14. ledna 1894 v Hlásné Lhotě čp. 19) se brali v Záblatí 19. června 1923. Otec Alois Rauscher "starší" (Dinei) zemřel podle zprávy krajanského časopisu 12. prosince roku 1964 v Ulm-Söftlingen. Na parte jeho syna Aloise Rauschera mladšího, který skonal v bádensko-württemberské obci Deggingen 28. března 2021 čteme poklidné verše Dietricha Bonhoeffera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, které nás kupodivu také vracejí do roku 1944, psané v poslední den onoho letopočtu (jejich autor byl oběšen na Velikonoční neděli 1945):
|
Moc předivná nás tiše obestírá |
- - - - -
* Hlásná Lhota / Záblatí / † † † Deggingen (BW)
