JOSEF REIF
|
Hoch beim Schreiner Hoch beim Schreiner und Kubany, Wo 's um a Stund' wird früher Tag, Liegt unser liebes Heimatdörfchen Mit dem Namen Oberschlag. Dort wo der Wald so hoamli rauschet Und der Vogel am schönsten singt, Wo die Wald- und Wiesenquelle Das allerbeste Wasser bringt. Dort wo Jahrhunderte schon die Ahnen Mit Familie und Gesind Schufen Häuser, Äcker, Wiesen, Die uns hoch und heilig sind. Dort wo der Waldmann hat geschaffet, Der die Bäume niederzwingt Und dann selbst mit seinem Schlitten Den Schatz des Waldes zu Tale bringt. Dort wo das Handwerk hat geschaffen Mit Geschick und großem Fleiß Dort war uns allen eine Heimat, War uns nicht feil um keinen Preis. Doch Gewalt bricht auch das Eisen Und wir mussten alle raus Mussten weg von unserer Heimat Und vom lieben Vaterhaus. Ein letzter Blick in unsere Stube Auf Haus und Hof, auf Wies' und Feld Dann ging 's hinaus in 's Ungewisse, In eine neue fremde Welt. Und im Geist sah man die Ahnen Und ihr Blick der ward so klar, Wenn Gott will, kommt ihr ja wieder, Gottes Fügung ist oft wunderbar. |
Při Bobíce a při Boubíně Při Bobíce a při Boubíně nahoře leží ještě dnes, Oberschlag námi zdávna zvaná, domovská naše rodná ves. Tam, kde les tak tajemně šumí a nejkrásněj kde zpívá pták, kde pramen z luk i lesa stále prýští svou vodu čistou tak, kde po staletí naši staří s rodinami i čeledí stavěli dům, vzdělali pole, která vnuk s úctou podědí, tam, kde muž v lese stromy kácí, vypěstěné tu ve stráních, aby je pak co poklad z hory sám dolů svážel na saních, tam, kde i řemeslo nám kvetlo, s fortelem, pílí nejraděj, my všichni jsme svůj domov měli, věc, která není na prodej. Násilí však má právo vlastní nikdo se před ním neschová, dům otců všechněm nám tu vzali, pryč vyhnali nás z domova. Naposled ještě do světnice, na dvůr, dům, pole pohled zpět, než vydáme se do neznáma, kde čeká nový, cizí svět. V duchu vidíme zraky předků, jasné jsou jak náš horský vzduch: Věřte, sem vrátíte se zase, svou rukou divy činí Bůh. |
|
Böhmerwäldler Heimatbrief, 2005, č. 6, s. 24 |
|
Cena těch veršů nespočívá v jejich naivní neumělosti, nýbrž ve svědecké autenticitě, dané dobou jejich vzniku a samotným faktem volby poezie jako "řešení" jisté životní situace. Text byl napsán v roce 1946, za času vyhnání autora z rodných Milešic (Oberschlag), vysoko ve svazích hory Boubín (Kubany) a Bobík (Schreiner), z nichž dnes zbývají ne více jak tři původní stavení a kde autor básně Josef Reif v domě čp. 19 kdysi bydlil. Památku po otci poslal v roce 2005 do krajanského časopisu jeho syn Erich Reif, který zveřejňuje případným zájemcům připojeně i svou adresu: Robert-Blum-Straße 5, 60585 Frankfurt am Main. To ne od něho, ale z krajanského měsíčníku jsem získal po celkem náhodném nalezení nekrologu posledního německého starosty Milešic, jímž byl právě Erichův otec, další informace o životním osudu člověka, který stesk po domově uměl vyjádřit i "literárně". Josef Reif se narodil ve své horské vsi při Bobíku a Boubíně 20. května roku 1899. Roku 1930 se oženil s Marií, roz. Wachtfeitlovou, která mu darovala desatero dětí, z nichž pět, tj. celá polovina, zemřelo už v dětském věku. Se svou manželkou obhospodařovali na statku zvaném "Bausn-Hof! (po něm se Josefovi ve vsi říkalo po sousedsku "Bausn-Seppei") kolem 31 hektarů pozemků až do časů "odsunu" v červnu 1946. Rodina se dostala přes různá místa kolem bavorského Chamu do Waltingu a v roce 1962 si dokázala vytvořit nový domov i pro svých pět mezitím málem dospělých dětí v Neudorf blízko Řezna (Regensburg). Jeden ze synů, Herbert, přišel bohužel o život ve svých 24 letech při automobilové nehodě v Turecku. Někdejší milešický starosta prý uměl o životě a práci šumavského sedláka až do pozdního svého věku (přežít šest svých dětí je pro muže věru ranou sotva snesitelnou) dobře vyprávět. Bylo mu 91 roků, když 10. června 1990 umřel a byl v Pettendorfu, jehož je dnes Neudorf místní částí, pochován. Jak se píše v tom nekrologu na stránkách Böhmerwäldler Heimatbrief: "gab seine Seele friedlich in die Hände des Herrn" (tj. "odevzdal svou duši pokojně do rukou Páně"). Do těch rukou svěřil, všimněte si, posledním veršem své básně na rozloučenou se Šumavou i zázrak návratu ke svým předkům tam domů.
- - - - -
* Milešice / † Neudorf, Pettendorf (BY) / † † Pettendorf (BY)
