WILHELM VON ROSENBERG (Vilém z Rožmberka)
Dva listy
1. (1557)
Správci v Rožmberku kvůli skelné huti v lese u sv. Tomáše
Urozený statečný věrný milý. Věz, že jsem povolil dvěma vlašským sklářům, pokud z toho nemůže vzejít škoda, aby si na místě, které leží v lese u svatého Tomáše, a také, když se shledá, že to nebude ke škodě, zřídili skelnou huť, kde by také mohli pracovat. Tudíž jsem poručil svému fišmistrovi, aby příští úterý přijel do Frymburka a jel poté s Tebou do lesa, abyste si oba to místo prohlédli, jim ho přikázali a vyměřili, aby od hodiny mohli začít se stavbou té huti. Proto Ti též přikazuji, abys toto splnil a odebral se také do Frymburka a potom jel na onu prohlídku. Tím bude splněna moje výslovná vůle a můj úmysl. Dáno na Krumlově 19. dne měsíce srpna roku atd. 1557.
Vilém pán z Rožmberka
2. (1591)
Vilém, vladař domu rožmberského, rytíř řádu Zlatého rouna etc., nejvyšší purkrabí Království českého etc.
vyznáváme a oznamujeme tímto listem všem, že nás supplicando pokorně požádal náš věrný milý Sigmund Steger ze zrcadlové huti u městečka Volary, abychom jej milostivě osvobodili a zbavili od břemena odúmrti, kterou byl dosud povinován nám, našim dědicům a následovníkům. Poněvadž nám z vrozené dobrotivosti není nic milejšího, než aby všichni a každý z našich poddaných, kteří se počestně chovají a živí, čím dále, tím více prospívali a aby při tom byli zachováni i v budoucnu, proto jsme přihlédli k této pokorné a řádné prosbě i k věrné službě, kterou nám dosud ochotně prokazoval a i nadále se svými dědici hodlá prokazovat, a proto jsme s dobrým uvážením, zralou radou a vlastním vědomím mocí tohoto listu svrchu řečeného Sigmunda Stegera včetně jeho pokrevních dědiců a potomků milostivě zbavili a osvobodili, zbavujeme a osvobozujeme od břemena odúmrti tak, že od data dole psaného má mít úplnou moc a právo svůj majetek a statky, ať už movité či nemovité, podle své potřeby odkazovat, prodávat, darovat a směňovat jako svůj vlastní majetek všemi cestami, jak a komukoli se mu to co nejlépe zlíbí. Kromě toho mu tímto činíme obzvláštní milost a chceme, aby častěji zmiňovaný už Sigmund Steger i jeho dědici a jejich dědici měli veškeré svobody, práva a dobré zvyklosti, jaké purkmistr, rada včetně rychty našeho městečka Volary řádně a po právu získali od našich předků blahé paměti a až dosud je měli nebo budou mít v budoucnosti. Chceme také i s našimi dědici a potomky jemu, Sigmundu Stegerovi i jeho dědicům a potomkům zmíněné svobody na věčné časy zachovávat a dodržovat, milostivě s nimi zacházet, chránit je a střežit proti jakémukoli ohrožení. Pro větší sílu a jistotu jsme dali vyhotovit tento list s naší prostřední pečetí a vlastnoručně jsme jej podepsali. Stalo se na Českém Krumlově osmnáctého dne měsíce ledna v tisícím pětistém jedenadevadesátém roce.
F. Mareš, České sklo, s. 161-162
Německé originály textů, převedených tu do nové češtiny laskavostí Dr. Václava Boka, jemuž jsem za to povinován obzvláštním díkem (dodatečně mi navrhl, aby "von suden" v originále prvního listu bylo považováno za "přepis" správného výrazu "von stunden". tedy "ihned, od hodiny"), lze najít v připojené obrazové příloze těchto stránek tak, jak je otiskl historik František Mareš v listinné dokumentaci svého proslulého díla České sklo (1893). "Wilhalm Herr von Rosenberg", jak je podepsán pod prvým listem, a "Wilhelm, regirender Herr des Hausses Rosenberg", jak počíná "plural majestaticus" v úvodu listu druhého, se tu dotýká Šumavy dvěma německy psanými listy. On, "sumou pán všech ctností plný, střídmý, mírný, pokojný, udatný, milosrdný a spravedlivý, umělý, rozumný, štědrý, však s dobrým rozmyslem, hospodářský etc.", jak ho charakterizuje svého pána jeho archivář a knihovník Václav Březan v závěru vladařova životopisu, ani v těch dvou drobných ukázkách nezapře svůj povahový typ, který z něho učinil jednoho z "Čechů, kteří tvořili dějiny světa", abych použil titulu knihy Zdeňka Kalisty z roku 1939, kde Vilémův "medailon" zaujímá přední místo. Přišel na svět 10. března 1535 před desátou hodinou dopolední na hornorakouském zámku Schützendorf (Schitzendorf), kde jeho matka Anna von Roggendorf (Rogendorf), manželka Jošta III. z Rožmberka (Jobst III. von Rosenberg), hledala u příbuzných útěchu po nedávné smrti ročního synka Oldřicha (Ulricha). Chlapcův otec umírá v říjnu roku 1539 ve svých padesáti letech a ovdovělá matka se dostává do sporu o majetek i postavení s Joštovým nástupcem Petrem V. z Rožmberka, zvaným Kulhavým. Ten spor vyústil v zapuzení matky a dětí z Krumlova a matčino odloučení od dětí, jichž se ujala teta Anna Rožmberská z Hradce. Vilémovi se posléze zásluhou vlivného matčina příbuzného, pasovského biskupa Wolfganga von Salm, dostalo v letech 1544-1550 výtečného vzdělání na gymnáziu v Pasově. Biskup dokázal uvést pak Viléma i k vídeňskému dvoru, císař Ferdinand I. udělil v roce 1551 šestnáctiletému jinochovi plnoletost a ten se stal na svatého Jiří v dubnu téhož roku právoplatným vladařem domu rožmberského. Jak o něm pravilo biskupovo doporučení na rozloučenou s Pasovem, byl připraven tak, aby se z něho stala "vlasti své ozdoba, rodu svého okrášlení, všech ctností a umění snažná ochrana". Stalo se, takže poté, co 31. srpna 1592 krátce před polednem v Rožmberském paláci na Pražském hradě coby nejvyšší purkrabí a český "místokrál" Vilém vypustil v 57 letech věku k nebi svou nesmrtelnou duši (příčinou smrti těla byla vodnatelnost a souchotiny), byl v režii jeho mladšího bratra a nástupce Petra Voka (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), vypraven pohřební průvod, který z kostela sv. Jiří směřoval k pohřebnímu obřadu v kostele sv. Tomáše a následujícího dne se po zádušní mši na Strahově vydal na Krumlov, kde bylo tělo uloženo vedle ostatků třetí Vilémovy manželky Anny Marie Bádenské (Abraham Böck v oslavné básni k Vilémově svatbě s ní v roce 1578 napsal: "Rakousko s bavorskou zemí, Bádensko s Růží se spoj!" - viz Životy posledních Rožmberků, s. 288) do hrobky v kůru českokrumlovského kostela sv. Víta. Petr Vok dal na bratrovu počest v letech 1593-1597 zbudovat v kněžišti kostela za triumfálním obloukem honosné mauzoleum, roku 1621 z iniciativy jezuitů (Vilémem do Krumlova kdysi povolanými) zbořené. Poněvadž Petr Vok stejně jako jeho starší bratr nezanechal potomstva, rod vymřel. To dominium však v jistém duchovním smyslu trvá, v jistém stejně ryzím (a neopakovatelném) smyslu jako tradice světoznámého českého a šumavského skla.
- - - - -
* zámek Schützendorf (A) / Svatý Tomáš / Frymburk / Stögerova Huť, Volary / † Praha / † † Český Krumlov
