FRANZ RUMPLER

K přátelské upomínce

Aukční síň Dorotheum

Věnování "Zur freundlichen Erinnerung Franz Rumpler" bylo možné vedle signatury nalézt na kresbě zpodobující neznámého nám vousatého muže, provedené černou křídou a tužkou a datované dnem 19. prosince 1919, která byla vídeňskou institucí Dorotheum (založené ve stejnojmenném paláci roku 1707) dražena 8. června roku 2010 ve 3 hodiny odpoledne s vyvolávací cenou 180 eur, resp. 200 amerických dolarů (použijeme-li směnný kurz 25 Kč za 1 euro, vychází nám částka kolem 4150 Kč, což není zrovna mnoho, výsledek dražby mi však znám není, dnes již kresba na webu aukční sítě není dostupná). Pro mne je to však dojemná i textová památka na význačného šumavského rodáka, který ve své době náležel k nejuznávanějším vůbec rakouským výtvarným umělcům. Narodil se podle tachovské křestní matriky 4. prosince "revolučního" roku 1848 (téhož dne ho v děkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie pokřtil František Serafin Huspeka, pozdější velmistr českého řádu křižovníků s červenou hvězdou, jménem Franz de Paula Rumpler) v domě čp. 90 v dnešní v ulici Boženy Němcové blízko tachovského náměstí Republiky (na místě rodného domku bratři Rumplerovi postavili v roce 1891 nový i s výtvarným ateliérem, dnes již přestavěný). Jeho otec Johann Baptist Rumpler (1807-1876), syn Franze Rumplera a jeho ženy Susanny, roz. Masch z Chodové Plané (Kuttenplan), byl zdejším mistrem kloboučnickým a tím pokračovatelem rodinné živnosti, chlapcova matka Anna byla pak dcerou "konkurenčního" mistra kloboučnického Lorenze Paula a jeho ženy Magdaleny, roz. Zohnerové rovněž z Tachova. Německý životopis ve Wikipedii označuje Franzova otce kloboučníka za dřevořezbáře (Bildschnitzer), bratra Johanna (1845-1918) pak za "dřevosochaře" (Holzbildhauer). Ve svých 14 letech vyřezal prý dospívající Franz 10 cm vysokou postavu matky, předoucí na kolovratu, v 15 letech už odešel za vzděláním do Vídně a ve třetím roce tamního studia obdržel akademickou Rosenbaumovu cenu za historický obraz. Po studiu na vídeňské Akademii výtvarných umění s podporou knížete kardinála Bedřicha Schwarzenberga (Friedrich zu Schwarzenberg) podnikl mladý umělec v letech 1871-1879 spolu s později tak proslulým Hansem Makartem (1840-1884) rozsáhlou studilní cestu po Itálii a Francii a od poloviny devadesátých let devatenáctého století už vedl na výše zmíněné vídeňské výtvarné akademii jako profesor speciální obor historické malby. V roce 1897 se ve Vídni konala jeho velká výstava s 230 exponáty a zároveň ho tehdy rodný Tachov, kde už 5 let předtím obohatil hlavní oltář františkánského klášterního kostela obrazem sv. Maří Magdaleny, jmenoval svým čestným občanem. Roku 1904 se Rumpler usadil v Klosterneuburgu, kde spoluzaložil sdružení Klosterneuburger Künstlegilde, podporující mladé umělce, mj. i Egona Schieleho (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Německá galerie v Praze (Deutsche Galerie in Prag) vlastnila ve zvláštním Rumplerově sále množství jeho obrazů. Stal se korespondujícím členem Společnosti pro podporu němcké vědy, umění a literatury v Čechách (Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Künste und Literatur in Böhmen), byl jmenován dvorním radou (Hofrat) a v 16. vídeňském okrese Ottakring má po něm od roku 1936 jméno Rumplerweg jedna z ulic. V Kloterneuburgu Franz Rumpler 7. března roku 1922 i skonal, jeho tělesné ostatky byly však převezeny do Vídně, kde má na zdejším ústředním hřbitově (Wiener Zentralfriedhof) zásluhou města vyhrazen čestný hrob (Gruppe 0, Reihe 1, Nummer 90). Jeho umělecká pozůstalost byla po smrti manželčině v duchu závěti zesnulého vydražena ve prospěch vídeňského slepeckého ústavu (Wiener Blindeninstitut. Skutečnost, že je jeho odkaz po letech živý i v dalekém New Yorku, podává vzpomínka Franka (Franze) Kohnera, židovského uprchlíka před nacizmem (rovněž i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), která se stala součástí jeho ve třech jazycích vydané (česky v roce 2010) pozoruhodné knihy Tachovské historky / Tachau Tales / Tachauer Geschichten. Jakkoli se v textu opakují některá výše zde uvedená data (nově je tu zmíněn malíř Rudolf Böttger (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení), má neopakovatelnou osobní pečeť "šumavské" rodácké sympatie.

Pár slov o Franzi Rumplerovi

Frank Kohner

Franz Rumpler pocházel ze staré umělecké rodiny. Jeho předkové se proslavili jako řezbáři. Jejich díla, objednávaná pro kostely a kaple, měla většinou náboženský charakter. Franz Rumpler se narodil v Tachově v revolučním roce 1848. Umění měl v krvi. Když mu bylo 14 let, bez jakéhokoli uměleckého vzdělání vyřezal miniaturní dřevořezbu své matky sedící u kolovrátku.
Jeden archivář, který pracoval pro rodinu Windischgrätzových, objevil talent mladého Rumplera a upozornil na něj knížete. S pomocí Windischgrätze získal Rumpler prvotřídní vzdělání ve Vídni. Několik let se musel probojovávat, ale nakonec vídeňští umělci poznali, že mají ve svém středu muže neobyčejného nadání. Postupně se stal jedním z největších malířů své doby a mnoho jeho prací můžeme v současnosti najít ve vídeňských muzeích a galeriích. Rumplerovy obrazy znázorňují historické události, náboženské motivy, krajiny, slavné osobnosti i zátiší. Většina děl odhaluje jeho blízký vztah k přírodě. Jednoroční (1879) pobyt v Paříži (tehdejším hlavním světovém uměleckém centru) nepochybně ovlivnil jeho další umělecký růst.
Stal se profesorem na Vídeňské akademii, nejprestižnějším uměleckém institutu v monarchii. Měl zvláštní nadání učit a pomohl několika svým studentům ke skvělé kariéře. Mezi nimi byl i další Tachovan - Rudolf Böttger (1887-1973). V roce 1897 císař Franz Josef nejenže Rumplerovu výstavu navštívil, ale také nějaké "Rumplery" zakoupil. Umělec byl skromný muž. Vyhýbal se jakékoli publicitě a nechopil se ani příležitosti přijmout císařovu chválu osobně. Získal dokonce šlechtický titul, aniž by ho však kdy použil. Byl nejenom velkým umělcem, nýbrž i velkým člověkem.
Franz Rumpler nikdy neztratil hluboký vztah ke svému rodnému městu a mnoho svých obrazů namaloval v době, kdy v něm trávil letní dovolenou. Příležitost seznámit se s jeho dílem jsem měl až po otevření knihy Gertrud Trägerové (je na webových stranách Kohoutího kříže zastoupena také samostatně) "Bildende Künstler aus dem Tachauer Land" (1989) a jeho obrazy na mě skutečně hluboce zapůsobily.

F. Kohner, Tachovské historky (2010), s. 67-69

- - - - -
* Tachov / † Klosterneuburg (A) / † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

zobrazit všechny přílohy