WILLY RUSS
63 Volkssprüche und Redensarten vom Egerer Kachelofen -Wea vül fräigt, wiad weit g'wies'n. -Mitn Altn mou ma s' Neia dahaltn. -Halt s' Mal in Zaum. -Vül G'spragl - weng Dreeg. -Lern, leist u spar wos sua bist, koanst und haust wos. -A glückselis neis Gaua a alts Türl u a neis Taua. -Woin neat in da Fosnat, lach neat in da Leich, -Wea d' Welt wül am Kuapf stölln, siaht an Narrisch'n gleich. -Bäihmisch wenn ma möistn rian, kröichat unna Zunge Knian. -Wea vül fürcht mou vül zittarn. -Wea zan Schubkarn gebuan is, kinnt za koin Landaua. -In da Fosnat alla Gaua, koa a jed's amol sa Kalwl aslaua. -Graus toun mou ma, kloa toun koa ma allawal nu. -Schickt da Herr a Hasl, sua gitt a 's Grasl. -Hitzig is neat witzig. -D' Herrngunst und d' Nachalastöck vablöiha üea d' Nocht. -Löiwa zeah Neida als on Bemitleida. -Spar mit Salz, owa neat min Schmalz. -Koa Arwat, koa Essn. -Bessa schlicht'n wöi richt'n. -Schweig'n, denk'n, tout nöimatz kränk'n. -Neat naulaua zwingt alls. -Wea wül an Kean hom, mou d' Nuss af'beissn. -A gout's Wurt findt an gout'n Urt. -A lara Sock stäiht neat. -Unkraut vadürbt neat. -Löiwa viazeah Kinna am Kissn, als a oinzigs am G'wissn. -Lauts fei d' Wöigh neat lua stöih, sünst möist unna Eghaland zgrund göih. -Aichas Hulz is gout af Kal. -Gouta Wegh in da Krümm gäiht u neat vül üm. -Reicha Reicha Maia Schal'n u mit Aia. -Spoarts in da Zeit, sa haut's in da Naut. -Alta Vurraut is füa hunnat Gaua gout. -Trogn ma, trogn ma 'n Trod as, trogn nan üwas Rauthaus. -Gäbts as Hulz zan Khanasfeia wirds enk a af d' Nacht neat reia. -Fröih afgstand'n, gung g'freit, haut nu nöimatz greit. -Überal is schöin, dahoim ist am schönst'n. -Weas Glück haut, föihat hoim d' Braut. -Tanz Nannal mit dein Franz üman Maibaum rüm, 's graun na d' Erdöpfl und d' Roum, tanz Möidal in dein Glanz dräh di ümandüm nauchat gföllst a ganz sicha dein Boum. -S' Glück is kuglrund. -Dahoim is dahoim. -Wenn ma wül, gäiht vül. -Wos si neat poart, is koa rechta Art. -Ma mou af 's Besta hoffna und af 's Schwiarsta g'fasst sa. -Oa Kind is koa Kind. -Wau köina Kinna saun, dau is neat schöin. -A schöins fleissig's Bräut'l u a vulla Kammawog'n, dean Bauanboum möchte kenna, den söll sich kannt vasog'n. -Ei Baua spänn a deina zwoa Rössa, heint föiha ma mein Kammawog'n furt, lau 's knitschn, lau 's knalln, es wiad ihr scho g'falln, ei wennst ünna mein Huaf hinta führst. -As Kinnan wean Leit, as Jungfan Bräut. -Kinna, Wold und Hauna, wachs'n alla Gaua. -Va neks wiad neks. -Kurn, Howan u Ha, graun selt'n alla dra. -Wea d' Seins neat denglt, dean denglt d' Seins. -Speck u Braut schlegt an Hunga taut. -Schöi mous göih, schöi mous göih, oda i gäih hoim gäih hoim. -D' Schwiel am Händ'n, toun nöimadz schäd'n. -Fröih bal af u aumbd's spat nieda - esst nea g'schwind u arwat wieda. -Drei Togh hom ma Kirwa u via Togh hom ma neks. -In Eghaland wenn Kirwa is, ui dau geihts lusti zou, dau san döi Bauan kreizfidel, ob 's a Moa is owa a Bou. -Am Sunnta is Kirwa, dau gäih i zan Tanz, dau wach'ln meina Hiasla, dau stäin i in Glanz. -Übagebn - nimma lebn. -Wöi da Acka, sua d'Roum, wöi da Baua, sua d' Buam. -Vül Händ mach'n bal a End. -Za jedna Haua lässt sich a Stiel finna. |
63 přísloví a lidových rčení z Chebských kamen -Kdo se moc ptá, moc se dozví. -Nové se udržuje starým. -Drž jazyk za zuby. -Mnoho plev, málo hoven. -Uč se, přičiň se a ušetři něco, pak něčím jsi, něco umíš a něco máš. -Šťastný Nový rok, staré dveře a nová vrata. -O masopustu neplač, při pohřbu se nesměj, -Kdo chce svět převrátit, bláznu je podobnej. -Kdybychom museli mluvit česky, zlámali bychom si jazyk. -Kdo se moc bojí, musí se moc klepat. -Kdo se narodil pro trakař, nedostane kočár. -O masopustu si každý může vyhodit z kopýtka. -Člověk se musí chlubit, na skromného si ještě pořád může hrát. -Když dá Pán Bůh zajíčky, dopřeje i travičky. -Prchlivost důvtipu nepřidá. -Panská přízeň a karafiáty zvadnou přes noc. -Lepší deset závistivých než jeden, který tě lituje. -Šetři solí, ne sádlem. -Kdo nepracuje, ať nejí. -Je lepší se smířit, než soudit. -Mlčení a přemýšlení nikoho neurazí. -Vytrvalost všechno zmůže. -Kdo chce jádro, musí prokousnout skořápku. -Dobré slovo padne na úrodnou půdu. -Prázdný pytel nestojí. -Kopřivu mráz nespálí. -Lepší mít čtrnáct dětí v peřinách, než jedno jediné na svědomí. -Jen nenechte stát kolíbku prázdnou, jinak by naše Chebsko zaniklo. -Vlastní dřevo přijde v zimě vhod. -Je-li cesta v zatáčce dobrá, pak si člověk nezajde. -S pomlázkou raději k bohatým děvčatům. -Šetři včas na zlé časy. -Stará zásoba vydrží na sto let. -Neseme, neseme smrtku, vynesem ji kolem radnice. -Dejte dříví na svatojánský oheň, v noci toho nebudete litovat. -Časného vstávání a sňatku za mlada ještě nikdo nelitoval. -Všude dobře, doma nejlíp. -Kdo má štěstí, přivede si domů nevěstu. - Tanči, Hančí, kolem májky, rostou řípa i brambory, tanči, děvče, toč se v parádě, tak se jistě zalíbíš svému hochovi. -Štěstí je kulatý. -Doma je doma. -Když se chce, všechno jde. -Co k sobě nepatří, z toho nic dobrého nevzejde. -Musí se doufat v to nejlepší a být připraven na to nejhorší. -Jedno dítě -- žádné dítě. -Kde nejsou děti, tam není hezky. -Hezká pilná nevěstinka a vůz s velkým věnem, chtěl bych znát selskýho synka, který by se toho zřekl. -Hej, sedláku, hej, koně zapřahej, dnes odvezem můj vůz s výbavou -- dej biči práskat všude, však se jí to líbit bude, hej, až projedeš mojí stodolou. -Děti dospívají, z děvčat jsou nevěsty. -Děti, les a hospodářství rostou každým rokem. -Z ničeho nic nenaděláš. -Žito, oves a seno hospodáři všechny tři se zřídka vydaří. -Kdo nenaklepe kosu, klepne kosa jeho. -Špek a chléb nejlépe zaženou hlad. -Musí být pěkně, musí být pěkně, jinak jdu domů, jdu domů. - Za mozoly na rukou se nikdo stydět nemusí. -Časně vstávej, pozdě lehej, jez rychle a pak zase dělej. -Tři dny máme posvícení a pak čtyři dny nemáme nic. -Na Chebsku o posvícení bývá velmi veselo, veselí jsou sedláci, jak chlapi tak chlapci. -V neděli je posvícení, to půjdu k tanci, tu si protřepu gatě, tu stojím v parádě. -Předat -- a pak dál nežít. -Jaké pole, taková řepa -- jací sedláci, takoví junáci. -Více rukou více udělá. -Na každou motyku se dá najít násada. |
Přiznám se, že když jsem tu stránku přebíral téměř beze změn (až na doplnění jednoho verše o práskání bičem) ze webových stránek Chebského muzea, bylo mi trochu líto, že český překlad ta přísloví a rčení nerýmuje jako originál (u toho jsem alespoň rýmy "rozřádkoval"). Na druhé straně mě to zbavuje odpovědnosti za jisté nesmělosti překladu. Chebské muzeum připojuje snímek úžasného svého exponátu, na jehož reliéfní výzdobě se lze dočíst texty 63 těch textů lidové moudrosti, která zahřeje neméně jako ta chebská "národopisná" kamna ("Egerer volkskundlicher Ofen"). Dokončeny rok před koncem druhé světové války (1944), vznikly na objednávku šest let starou, tedy z roku připojení československých pohraničních území k "Říši". Jejich autor Willy (Willibald, vlastně tedy Willi, psal se však "umělecky" s tečkou nad ypsilonem na konci) Ruß se ovšem narodil ještě ve starém habsburském mocnářství dne 7. července 1888 (připomeňme hned takřka neuvěřitelnou skutečnost, že 7. července 1848 se narodil jeho otec, jemuž bylo tedy při synově narození na den přesně 40 let a 7. července 1942 zemřela ve Staré Roli /Altrohlau/ Rußova už v roce 1925 ovdovělá matka v den, kdy bylo synovi právě 44 let) ve městě Schönbach (dnes Krásno) v okrese Falknov (dnes Sokolov) v Karlovarském kraji (Krásno je i rodištěm sochaře Karla Wilferta staršího /1847-1916/, jehož syn a jmenovec Karl Wilfert mladší /1879-1932/, rodák z Chebu, se stal tvůrcem Stifterovy sochy v Horní Plané /Oberplan/). Dva dny nato ho ve zdejším kostele sv. Kateřiny farář Hermann Melzer pokřtil jménem Willibald. Novorozencův otec Josef Ruß (1848-1925), syn cajkáře Georga Ruße a Kathariny, roz. Reicheltové, obou také z Krásna, byl povoláním muzikant, matka Marie byla dcerou zdejšího jednatele (v matrice "Schriftführer") Franze Keßlera a jeho ženy Karoline, roz. Gareisové ze dnes zcela zaniklého města Lauterbach (Litrbachy / Čistá). Chlapcovými kmotry se stali manželé Franz a Barbara Ruppertovi, oba malíři na porcelán. S podporou rodného městečka vystudoval v letech 1901-1906 keramickou školu v Teplicích-Šanově (Teplitz-Schönau) a následně uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni (Wiener Kunstgewerbeschule), kde byl žákem sochaře Josefa Breitnera (1864-1930). Ve Vídni, kde založil i vlastní ateliér, se 13. prosince 1910 oženil s Annou Ruppertovou a s ní se poté, co skončila první světová válka, z níž se vrátil jako invalida, vrátil roku 1920 do rodného Krásna a založil tu dílnu na výrobu umělecké keramiky, aniž by přerušil styky s Vídní (zejména s cihlářskou firmou Wienerberger, která je největší na světě a má dnes filiálku i v Českých Budějovicích). V roce 1931 se stal autorem bronzové sochy Goethovy v Mariánských Lázních (odhaloval ji tam rok nato i Johannes Urzidil, zastoupený samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) a návrhu na proslulá "poběžovická" kamna v podobě hraběte Coudenhove-Kalergiho von Ronsbergheim, o nichž se dočteme na webových stranách Kohoutího kříže v textu jeho neteře Barbary bez uvedení jména jejich tvůrce (sádrový model oněch kamen, které se jinak nedochovaly, ostatně prý uchovává moravský Kunštát a Ladislav Stehlík v knize Země zamyšlená jim nenachází nic rovného "v celé sluneční soustavě"). Kdyby Willy Ruß nepatřil na Šumavu, tedy "nach Böhmerwald" ničím jiným než jimi, byl by tu po právu. Nechat si pak ujít záznam textů v zanikajícím dnes chebském nářečí z Rußova díla neméně kamnářsky proslulého (jeho chebské "vlastivědné" dílo ostatně zažilo také leccos a ze zapomenutí někde ve skladu uhlí je zachránila až něžná revoluce) jsem opravdu nedokázal.
- - - - -
* Krásno / Poběžovice / † † † Merkershausen, Bad Königshofen im Grabfeld (BY)