logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WALTER SANDA

Ktišské kraslice

"Tischner Scheckl"


Glaube und Heimat, 1986, č. 5, s. 74

Vlastně je to pod tímto označením ("Scheckl" se na Šumavě říkávalo i strakaté krávě, česky řečené "straka") spíš nabídka na malovaná vejce se snímkem lidového výtvarníka při práci a s adresou do Ulmenstraße 7 v kdysi samostatné obci Reundorf, která je od roku 1978 jen částí bavorského okresního města Lichtenfels. "Heute sind wir mit vier Generationen dabei." (tj. "Jsme tu už ve čtvrté generaci."), řekl prý hrdě listu "Obermain-Tagblatt" 29. června roku 2014 tehdy už čtyřiaosmdesátiletý Walter Sanda (Schanda Walter), když jeho pravnuk získal vysokoškolský diplom. Sanda, který tři roky nato zemřel 12. srpna 2017 (13. ledna 2004 ho tady ve smrti deset dní po svých 74. narozeninách předešla jeho žena Lia, se kterou se po válce vzali), pocházel z Ktišského mlýna (Tischer Mühle) čp. 29 (objekt připomínaný poprvé už k roku 1423, byl v letech 1904-1945 rekonstruován, vodní kolo nahrazeno turbínou a vedle mlýna tu fungovala i pila a cihelna), kde žili Alois (*17. června 1897 ve Smědči /Groß Zmietsch/, †6. července 1986 v Lichtenfels) a Rosa (*25. srpna 1905 ve Ktiši /Tisch/, †10. září 1976 v Lichtenfels), roz. Kurzová (Balde Rosa) s Walterem a jeho třemi sestrami Irmgard, Klarou a Monikou. Rád také vyřezával dřevěné figurky a pomalovával velikonoční vejce, dokonce i jejich nápodoby z umělé hmoty, nejen tradičními květinovými vzory, ale zdobil je i krajinkami ve vzpomínce na rodná místa. Jeden rámovaný "naivní" obraz jím vytvořený visíval prý i na zdi bytu domovského faráře Johanna Weiße (i samostaně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), který si ho velice cenil a před smrtí ho určil k umístění na ktišské faře, která je dnes základnou Diecézního centra života mládeže sv. Floriána. Dne 27. února roku 1946 otec Alois Sanda se synem Walterem a dcerou Klárou uprchli do Bavor, aby unikli odvlečení Čechy na nucené práce. Český správce Ktišského mlýna jménem Vacek to otci poradil, aby se Sandovi nedostali do sběrného a pracovního lágru. Při dobrodružném útěku za kruté zimy směrem na Třístoličník museli nejprve překročit přísně střežený most přes Vltavu, poté, co se zdrávi ocitli ve vsi Frauenberg v Bavorském lese (od roku 1951 byla přejmenována na Haidmühle), kde se několik dnů zdrželi, se Walter ještě vydal nazpátek k příbuzným do Markova (Markus) a Ktiše pro postele a jiné věci. Ve Frauenbergu byli pak Američany naloženi do vlaku a přes Řezno (Regensburg) a Norimberk (Nürnberg) se dostali do cíle cesty, kterou se stal už zmíněný Lichtenfels v bavorských Horních Frankách. Mezitím se tam i Walterova maminka Rosa s oběma dcerami Irmgard a Monikou dostaly přes sběrný lágr v Českém Krumlově vlakem "odsunu", takže rodina byla opět pohromadě. Přes počáteční nesnáze při hledání práce se Walter nakonec uchytil u Německých spolkových drah (Deutsche Bundesbahn /DBB/, dnes Deutsche Bahn /DB/), kde dosáhl postavení výpravčího (Fahrdienstleiter). Z manželství s Liou, roz. Wenerovou, vzešly dvě děti. Své zážitky z cesty do Lichtenfelsu popsal na 18 stranách strojopisu, které dnes představují cenný historický dokument a ve zkratce je zaznamenávají i tyto řádky. Už záhy a také po svém odchodu na penzi se Walter Sanda mohl věnovat svému koníčku, jímž se stala amatérská malba a dřevořezba. Některé ukázky v barvě zaslal později "per Mail" i do českokrumlovské instituce Museum Seidel, odkud se zásluhou Zdeny Mrázkové a Antona Geyera (ten je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) dostaly až sem, kam po právu podivných cest osudu náležejí.

- - - - -
* Ktiš / hora Třístoličník / Haidmühle (BY) / Markov / † † † Reundorf, Lichtenfels (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Někdejší Ktiška na jeho olejomalbě z roku 1988
Zpráva o matčině...
.... manželčině...
... a jeho úmrtí v krajanském časopise

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist