JOSEF SCHEFCZIK
Ze školní kroniky obce Pernek
Dne 1. září 1905 nastoupil nově jmenovaný řídící učitel zdejší školy Josef Schefčik (při odchodu už příjmení píše "Schefczik" - pozn. překl.) svou službu. Týž byl dříve ustanoven na jednotřídku ve Stožci (v originále "in Tusset" - pozn. překl.), narodil se roku 1865 ve Velkém Boru (v originále "zu Großhaid" - pozn. překl.) v Čechách a působí ve školské službě přes 20 let.
Téhož dne nastoupila také industriální učitelka paní Theresie Schefcziková svou službu na zdejší škole.
Poněvadž učitel 1. třídy Moses Jankel poznovu onemocněl (trpěl opakovaně na ischias - pozn. překl.), byl od 1. září 1905 do 1. března 1906 na zdravotní dovolené. Zdejší škole byl přidělen k výkonu služby učitelský absolventský elév (v originále "absolv. Lehramtszögling" - pozn. překl) Johann Reininger z Horní Plané (v originále "aus Oberplan" - pozn. překl). K 1. březnu nastoupil učitel Jankel znovu do služby a pomocný učitel Reininger přesídlil toho dne do Blumenau (rozuměj dnes zcela zaniklou ves Květná - pozn. překl.).
Kronika německé obecné školy Pernek 1891-1965
Pod záhlavím "Veränderungen im Lehrkörper", tj. "Změny v učitelském sboru" na okraji stránky tu v českém překladu cituji zápis, který je co do své personální hodnoty cenný hned dvojnásobně. Jednak ho psal o sobě a o své první ženě sám Josef Schefczik, jednak v něm zmiňuje kolegu výrazného židovského jména Moses Jankel, který na školu v Perneku přišel na vlastní žádost v roce 1904 z Nové Pece (Neuofen) a bydlil tu se svou ženou Karoline (*26. července 1865 v Českém Krumlově/na sčítacím archu z roku 1921 psáno "Krummau" i Krumau"/) a dcerou Toni (*18. října 1899 v Horní Plané /Oberplan/) ve stavení čp. 10. Sám Jankel spatřil světlo světa v Černovicích (Czernowitz, dnes ukrajinské město Černivcy) na tehdy rakouské Bukovině 12. ledna roku 1858. Všichni tři byli ovšem vyznání "mojžíšského" ("mosaisch") čili israelitského, jak se také říkalo. Ve starém Rakousku a "za první republiky" to na německé škole v německy mluvící vsi nebylo zřejmě nic tak neobvyklého a v Českém Krumlově, kam Jankel brzy po sčítání lidu 1921 přesídlil, byl ostatně veden jako učitel židovského náboženství (to v Perneku asi nikoli) a roku 1934 spočinuly jeho tělesné ostatky na českokrumlovském židovském hřbitově, takže ušly horším koncům. I Josef Schefczik skonal před osudovým rokem 1938 a následnou světovou válkou. Jeho pravé, takřka "chodské" šumavanství dokládá německy psaný záznam prášilské křestní matriky z 1. ledna roku 1865, kdy se narodil ve Velkém Boru (Großhaid) čp. 52, okres Kašperské Hory (Bergreichenstein) a farář Johann Nepomuk Florian Plewka ho zapsal po křtu jménem Josef /:Schefczik:/ Šewčík, jméno otce pak v obráceném pořadí "Schefczik /:Šefčík:/". Otec byl podle záznamu synem Wenzla Šewčika (těch variant!), majitele gruntu v Milavči čp. 2, okr. Domažlice (zde ovšem "Taus"), a jeho ženy Dorothey, manželské dcery Jakoba Irowce a Kathariny, roz. Hurka z Milavče, chlapcova matka Maria Anna pak byla, jak tu psáno, dcerou "lesního hajného" (Waldheger) z Reckerbergu (dnes zaniklá Popelná u oppida Obří hrad) Georga Merstallingera a Theresie, dcery Martina Prexla z Neubrunnu (dnes zaniklá Nová Studnice) a Ewy Marie, roz. Weberové. Podle sčítacího archu z roku 1921 žil učitel Josef Schefczik v Perneku čp. 26 se svou druhou ženou Hermine, roz. Winkelbauerovou (*8. února 1885 ve Stožci /Tusset/), jakož i třemi syny, z toho dvou z prvního svého manželství s Therese, roz. Herbingerovou (*12. prosince 1864 v Želnavě /Salnau/, †30. března 1914 tamtéž), tj. Hermannem a Karlem (oba jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže), nejmladším Alfredem (*14. dubna 1917 už v Perneku) pak z toho druhého. Na sčítacím archu není uveden další syn z prvního manželství Franz Josef (*10. dubna 1894 v Jeleních Vrších), ten tou dobou už nastoupil vlastní učitelskou dráhu, bohužel krátkou, zemřel v jednatřiceti letech. K 1. září 1923 požádal Schefczik ze zdravotních důvodů o celoroční dovolenou a byl po 19 letech zdejšího působení a také vedení školní kroniky k 31. srpnu 1924 přeložen na trvalý odpočinek. Ten mu měl ovšem značně zhořknout poté, co revize hospodaření obecního úřadu v Perneku, jehož agendu řídící učitel vedl od roku 1911, v prosinci 1935 prokázala zpronevěru v částce 47576, 37 Kčs, které se měl dopustit od roku 1922. Na úhradu celé částky dal obžalovaný (s tříletou podmínkou byl odsouzen k 8 měsícům těžkého žaláře, ztrátě volebního práva a splacení nákladů soudního řízení) celý svůj dům. Do podzimu 1935 vedl ještě vzorně psanou obecní kroniku (založil ji vlastně z úředního příkazu jako první kronikář obce už jako penzista roku 1927 a rozhodně stojí i ona v překladu alespoň za textovou ukázku ze čtyřicítky svých /Rupert Essl, zastoupený i samostatně nawebových stranách Kohoutího kříže, vydal roku 1999 o 244 stranách publikaci pod dlouhým názvem "Chronik der Gemeinde Pernek mit Dörfern: Deutschhaidl, Glashütten, Hinterstift, Pichlern, Pranghof, Riedlhütte, Spitzenberg, Vorderstift", svědčícím o významu té veliké komunity) a dne 1. srpna 1937 zemřel na selhání srdce. O té zpronevěře jsem se nedověděl z kroniky, nýbrž ze stránek českého listu "Hlas lidu" s datem 6. listopadu 1936. I kronikáři mají svá tajemství, ale upřímně řečeno: co je to všechno proti tomu, co se na Pernek a celý svět sneslo několik let nato. A překonalo veškeru kroniku dosavadní.
P.S. Tedy alespoň kousek z jejího začátku:
Z úvodu pamětní knihy obce Pernek
Obec Pernek (dnes vlastně jen místní část obce Horní Planá - pozn. překl.) sestává z osad Pernek, Deutschhaidl a Glashütten (tj. dnes téměř zaniklá Maňava a zcela zaniklá Skelná Huť - pozn. překl.), Spitzenberg (tj. dnes téměř zaniklé Hory - pozn. překl.) a Pichlern (tj. téměř zaniklý Pihlov - pozn. překl.); tyto osady leží na levém břehu řeky Vltavy (v originále "Moldau" - pozn. překl.); další k obci příslušející (v originále "eingemeindeten" - pozn. překl.) osady Vorderstift (tj. téměř zaniklá Bližší Lhota - pozn. překl.), Pranghöfen (tj. zcela dnes zaniklé Prámské Dvory - pozn. překl.) a Hinterstift (tj. zaniklá Další Lhota - pozn. překl.) se samotami Bräun, Fichtalbauer a Boirmühle (všechny zanikly bez českého přejmenování - pozn. překl.) leží na pravém vltavském břehu.
Staré pamětní knihy a historická podání o založení a vzniku jednotlivých osad nejsou bohužel k dispozici.
Všeobecně lze konstatovat (v originále "kann nur eruiert werden" - pozn. překl.), že ty osady v okolí "srdce Vltavy" (v originále "in der Moldauherzgegend" - pozn. překl.) vznikly ve 13. a 14. století jako založení a majetky kláštera Zlatá Koruna (v originále "als Goldenkroner Stiftungen" - pozn. překl.). Před rokem 1200 existovaly jen takové opevněné body, jakými byly Kunžvart, Stožec, Hausberk, Račín, Raciberk u Boletic, Trojaň, Doudleby atd. (v originále "Kunzwarte, Tusset, Hausberg, Radschin, Ratziberg /bei Polletitz/, Trojas, Teindles u.s.f." - pozn. překl.).
Na úpatí vrchu Hrad s opevněnou strážní věží (v originále "Hausberg", dnes jen se zbytky hradu Hausberk - pozn. překl.) vznikla kolem roku 1300 osada Purgstall (Burgstall, Purchstall). Ta však později zanikla a kolem roku 1445 se v listinách poprvé vyskytuje místní jméno "Bäreneck" (česky by se řeklo "medvědí kout" - pozn. překl.). Později (před rokem 1800) se psalo Bärneck, 1812 Berneck a ještě později teprve Pernek.
Škola v Perneku je poprvé zmiňována v roce 1803 jako filiálka té v Želnavě. Učitelem byl tenkrát Peter Rehberger. V roce 1813 byla vystavěna nová školní budova. Měla jen 1 třídu a 1 obytnou místnost. Byla přízemní a malá a stála uprostřed návsi.
Obecní kronika Pernek (1920) 1927-1956
- - - - -
* Velký Bor / Stožec / Pernek / Světlík / † Pernek / † † Želnava
