LUDWIG SCHIER
Ze školní kroniky
Školní rok 1916/17
Jako každým rokem započalo vyučování dnem 1. října a poněvadž tentokrát připadlo ono datum na neděli, byly děti odvedeny do Zejbiše (v originále "nach Seewiesen", česky Zejbiš až do roku 1951, kdy došlo k přejmenování na Javornou - pozn. překl.) k vyslechnutí služby Boží. Zapsány byly děti, a sice chlapci a dívky, které jsou všechny národnosti německé a římskokatolického vyznání (v originále "die sämmtlich deutscher Nationalität und r. kath. Glaubens sind" - pozn. překl.).
Nedostatek pracovních sil v zemědělství (zuřila první světová válka! - pozn. překl.) přiměl slavné c.k. ministerstvo kultu a vyučování (v originále "das hohe k.k. Ministerium für Kultus und Unterricht" - pozn. překl.) dovolit rodičům, aby své větší děti použili při sklizni brambor. Následkem toho byla návštěva školy v měsíci říjnu a také začátkem listopadu 1916 nevalná.
Dne 21. listopadu 1916 proletěla celým Rakousko-Uherskem truchlivá zvěst. Tohoto dne v 9 hodin večer zesnulo na zámku v Schönbrunnu Jeho Veličenstvo náš nejmilostivější císař František Josef I. (v originále "Franz Josef I." - pozn. překl.) na následky zápalu plic ve věku 86 let.
Co učinil, vytrpěl a obětoval pro svůj lid, náleží dějinám. Prozřetelnost ho vydala těžkým zkouškám, mezi nimiž zastřelení jeho bratra arcivévody Maxe, náhlá smrt korunního prince Rudolfa, zavraždění císařovny Elisabeth a následníka trůnu arcivévody Ferdinanda a jeho manželky Sofie, kněžny von Hohenberg, byly snad těmi nejkrutějšími.
Císařovy ostatky byly 27. listopadu v pozdních večerních hodinách převezeny do kaple dvorního hradu ve farním kostele Augustiniánském (v originále "nach der Hofburgpfarrkirche", pražské Národní listy z 1. prosince na 1. straně píší o "Augustinském dvorním chrámu" - pozn. překl.). Ve dnech 28. a 29. listopadu tam byly vystaveny v rakvi, aby jim veřejnost mohla vzdát úctu (v originále "zur Aufschauung aufgebahrt" - pozn. překl.) a dne 30. listopadu nastoupily poslední cestu do hrobky mocnářových předků. Za davové účasti, pro níž má lidská paměť sotva srovnání, byly pochovány do oné části Kapucínské krypty, kterou si dal zesnulý sám zařídit (chorvatský architekt Cajo Perisić nechal tuto hrobku vyložit bílým mramorem - pozn. překl.). -
A tak se ujal dědictví po zvěčnělém monarchovi nástupce trůnu arcivévoda Karl Franz Joseph jako císař Karel I. (v originále "als Kaiser Karl I." - pozn. překl.), jemuž věnují miliony z vroucího srdce požehnání a dík.
Dne 30. prosince se v Budapešti konala s tradiční mimořádnou okázalostí a za nadšeného jásotu všeho uherského lidu korunovace císařského páru Karla a Zity (v originále "Karl und Zitta" - pozn. překl.) svatoštěpánskou korunou, kterýmžto slavnostním aktem země a lid přenesly ústavní panovnické pravomoci na svého krále Karla IV. (tj. na krále uherského, chorvatského, slavonského a dalmatského; pražské Národní listy přinesly ovšem 30. prosince na své titulní straně výrazný komentář k uherské korunovaci s odstavcem, počínajícím slovy "Český národ má slavnější minulost..." a připomínajícím i jméno císaře a krále Karla IV., ovšemže toho "českého" ze 14. století - pozn. překl.).
Dne 5. června 1917 proběhla na zdejší škole inspekce, provedená panem c.k. okresním školním inspektorem Wenzelem Thurnerem.
Poněvadž neexistuje nijaká vyhlídka na to, že bude obsazeno druhé učitelské místo na zdejší obecné škole a já už nestačím úřední a mimoúřední zátěži, rozhodl jsem se podat v měsíci červnu 1917 žádost o přeložení do trvalého důchodu.
Dne 1. června 1917 přesídlil náš pan farář P. Josef Hypš do Šlapanova (v originále "nach Schlappenz" - pozn. překl.). Na Zejbiš přišel až do jmenování nového faráře kaplan pan Johann Zemann ze Strážova (v originále "aus Drosau" - pozn. překl.).
Dne 31. července 1917 bylo vyučování ukončeno.
Kronika obecné školy Schürerhof 1887-1929
Nejděsivějším rysem předchozího textu mi připadá skutečnost, že v něm není jediného slova o kolem zuřící první světové válce. Následuje už jen datum a podpis řídícího učitele, zároveň i pisatele kroniky německé školy na Schürerově Dvoře u dnešní Javorné, obce do roku 1951 i česky zvané Zejbiš. Javorná je dnes pouhou částí obce Čachrov a německému školství učinil konec výsledek té druhé z obou světových válek. Celý roční záznam podepsaný Ludwigem Schierem citujeme česky přetlumočený v úplnosti proto, že byl jakýmsi rozloučením nejen s monarchií, nýbrž i s tím, kdo ho v německém originále psal. Zemřel totiž hned zjara následujícího roku 1918 na mozkovou mrtvici (apoplexia cerebri) dne 12. dubna a tři dny nato ho pochovali na zejbišském hřbitově sv. Anny. Na podzim byl už konec s celou podunajskou monarchií, která, jak kdesi řekl Karel Schwarzenberg, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, spáchala první světovou válkou vlastní sebevraždu. Na úmrtním záznamu zejbišské matriky z roku 1918 sice nacházím i datum Schierova narození 16. června roku 1851 a svatby 12. ledna 1875, bližší údaje o něm mi však prozradila až zejbišská křestní matrika, uchovávající nejen datum zdejšího narození Schierovy dcery Hedwig, nýbrž i údaje o jejích rodičích. Dočítám se tu zejména o jejím otci, že se narodil pod jménem Ludwig Queteschin (Queteschinger) jako nemanželský syn Marie Anny, roz. Queteschinové (Queteschingerové) z Vídně (ty varianty příjmení přebírám ovšem doslova z matriky), legitimizovaný až matčiným sňatkem s Karlem Schierem, sklomalířem z Kašperských Hor (Bergreichenstein). Sám Ludwig Schier referuje v úvodu školní kroniky, z níž pochází originál naší textové ukázky, že od roku 1873 působil na škole v Adlerhütte (rozuměj dnes zcela zaniklou osadu Samoty u Strážného /ještě koncem padesátých let se obec Strážný nazývala Kunžvart/), poté od podzimu následujícího roku 1874 na rovněž německé obecné škole v Dolních Chrášťanech (Untergroschum), kde setrval po 7 let a kde se i oženil s dcerou místního chalupníka Marií Kimmelovou, posléze 6. října 1881 přichází učit do školní budovy čp. 51 v Schürerově Dvoře, odkud pro závislost na alkoholu z učitelství propuštěn jeho předchůdce Johann Fleissner, působící tu od roku 1860. Není jistě od věci zmínit, že i kronika německé školy v Dolních Chrášťanech vedle chvály počátečního chování Schierova nemůže zamlčet, že jeho záliba v pivní sklenici (doslova se tu píše, že Schier "schaute etwas zu stark in das Bierglas hienein") způsobila, že rodiče odmítali posílat děti na vyučování, což se stalo příčinou učitelova odchodu. Na novém šumavském působišti založil na 1. máje roku 1887 vzorně vedenou kroniku, z níž vyplývá, jaký zájem a jakou zásluhu o tamní školu měl. "Své" Rakousko a "jeho" válku ovšem nepřežil.
- - - - -
* Vídeň (A) / Kašperské Hory / Samoty / Dolní Chrášťany / † Schürerův Dvůr, Javorná, Čachrov / † † Javorná, Čachrov
