FRANZ SCHIMA

Z malé vlastivědy šumavské vsi Perlovice

Tato malá vlastivěda (napsal ji původně Franz Schima, v letech 1964-1965 zpracoval pak Hans Schima - pozn. překl.) byla sepsána z trojího důvodu: aby bylo vlastní paměti vyrváno, co ještě ví o starém domově; aby ve starých domovských druzích znovu probudila vzpomínku na jejich mládí a na čas jejich nejlepších tvůrčích sil; aby za třetí postavila mladým před oči někdejší dobu a dala jim poznat souvislosti, jež se naší vsi týkají.

Osídlení území
V knize "Geschichte Böhmens mit besonderer Berücksichtigung der Geschichte der Deutschen in Böhmen" od Dr. Karla Beera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), vyšlé roku 1921 (už rok nato ve druhém vydání - pozn. překl.) nákladem Sudetendeutsche Verlag Franz Kraus v Liberci (Reichenberg), jsem našel téměř přesné datum osídlení našeho území; na straně 53 tam stojí psáno (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Královská kolegiátní kapitula na pražském Vyšehradě nazvala svým majetkem pás území, jenž jakýmsi koridorem sahá hned od Prachatic na západ až k zemské hranici a který agilní probošt Jan (nemanželský syn krále Václava II., žil v letech 1290-1351, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) osídlil řadou německých sídel (nejvýznamnější z nich jsou Volary /Wallern/)." Když pak nyní sleduji onu linii Prachatice-Volary, jsou v tomto koridoru spolu všechny vsi, mající ve svém německém jméně koncovku "-schlag": Perletschlag (Perlovice), Pfefferschlag (Libínské Sedlo), Wolletschlag (Volovice), Albrechtschlag (Albrechtovice), Kreppenschlag (Křeplice), Peterschlag (Petrovice), Christlschlag (Křišťanovice), Zuderschlag (Cudrovice), Plahetschlag (Blažejovice), Schweinetschlag (Sviňovice), Müllerschlag (Mlynářovice), Schneiderschlag (Krejčovice), Oberschlag (Milešice) a Schlag (Lažištko).
Teď je tu ještě otázka, odkud němečtí osídlenci přišli. I na to dává kniha "Geschichte Böhmens mit besonderer Berücksichtigung der Geschichte der Deutschen in Böhmen" odpověď (v originále ovšem německy - pozn. překl.): "Ten, kdo putuje Horním Rakouskem na sever od Dunaje (v originále "das Land Oberösterreich im Norden der Donau" - pozn. překl.), nachází v územích přilehlých k Čechám zvláštní sídelní formy: velké, do délky protáhlé vsi, jejichž dvě řady stavení provázejí silnici vedoucí vesnickým jádrem (v originále "durch den Dorfgrund" - pozn. překl.). Selské usedlosti (v originále "die Gehöfte" - pozn. překl.) sestávají ze tří částí, totiž obytného stavení, stáje a stodoly, které ze tří stran ohraničují pravoúhlý prostor dvora. Na čtvrté straně dvora, obrácené k vesnické silnici, jsou v tenké zdi vestavěna vrata pro vjezd a výjezd vozů a dveře pro chodce. Na usedlost navazují vzadu k ní příslušející pásy polností i luk (v originále "die Feldflur" - pozn. překl.). Tyto vsi, které se prokazují jako mladší hornorakouská kolonizace (v originále "die sich als jüngere siedlungen des Landes Oberösterreich" - pozn. překl.), byly založeny ve 12. a 13. století na lesní půdě podle určitého plánu jako pravé kolonizační vsi. Také místní jména, která většinou charakterizuje koncová slabika "-schlag" nebo také "-reut", to zřetelně dotvrzují. Se všemi těmito sídelně zeměpisnými jevy se setkáváme v jižních Čechách, dole v kraji rovněž (v originále "im Unterlande wieder" - pozn. překl.). V jižních Čechách, až přibližně k linii od Třístoličníku po Libín (v originále "vom Dreisessel bis zum Libin" - pozn. překl.), dominuje nářečí, kterým se hovoří v Horním Rakousku."
Naše vsi tedy, jak se zdá, vznikly kolem roku 1350 a naši předkové byli Rakušané baiuwarského kmene, k němuž náležejí Rakušané stejně tak jako Bavoři. Pozemkovým vlastníkem byla však vyšehradská kolegiátní kapitula. Naši pradědové vypravují, jak byly po roce 1848 pozemky (v originále "der Grund und Boden" - pozn. překl.) převáděny a přidělovány do vlastnictví rolníků.

Heimat - einst in Pfefferschlag und Perletschlag (2001), s. 187-188

P.S. V jinak značně ovšem delším textu německého originálu (český překlad ho obohacuje o česká místní jména kolonizačních vsí) následuje na tomto místě upřesnění, že Hans Schima (už zmíněný pozdější zpracovatel textu Franze Schimy) prý nemohl vědět (snad pro obtížný tehdy přístup k českým pramenům), že Perlovice jsou prvně zmíněny teprve 100 let po Libínském Sedle, (přesněji v roce 1456, jde ovšem o zmínku českou /viz Profous, Místní jména v Čechách, tj. Perlowicze, teprve v roce 1528 se uvádí i německý tvar "Perlenslag", až 1595 pak "Perleschlag" - pozn. překl.).

Zdá se, že "vlastivěda" se bude vždy řídit jazykem toho, kdo ji psal o tom, co za svou vlast považuje. Franz Schima se narodil podle prachatické matriky dne 7. října roku 1895 ve vsi psané tu Perletschlag, a to na stavení čp. 11, o kterém bude ještě dále řeč podrobněji. Na svět ho pomohla přivést porodní bába Juliana Kulhavá z Prachatic a v prachatickém kostele sv. Jakuba ho ještě téhož dne pokřtil kaplan Antonín Fučík, jak je to v matrice i s těmi čárkami a háčky psáno. Chlapcův otec Alois Schima (*20. května 1862 v Perlovicích, †6. července 1939 v Prachaticích) byl zedníkem a jeho rodiče Anton Schima a Katharina, roz. Rußmüllerová (*1. května 1869), bydlili ve Franzově rodném domě čp. 11. Brali se 24. dubna 1893 a nevěsta pocházela z vedlejšího stavení čp. 10, které její otec Johann Rußmüller prodal 6. září roku 1883 Wenzelu Tanzerovi ze Spálence (Brenntenberg). Podle přípisu v křestní matrice vystoupil Alois Schima dne 25. března 1909 z katolické církve, byl do ní však 22. února roku 1933 znovu přijat. O osudech jeho otce Antona Schimy sice pojednává i následující text Hanse Schimy, nemohu však asi opomenout, že se podle českého zápisu matriky farní obce Vlachovo Březí narodil jako Antonín Šíma (psáno "Sžima") dne 17. ledna roku 1821 ve vsi Uhřice (v uhřické křestní matrice psáno "Auřic") čp. 22 jako nemanželský syn Anny, dcery Lukáše Šímy, přístavníka (domkáře) "z Auřic Nro. 22 a Magdaleny, roz. Mixovy (psáno "Miksowy") "tež z Auřic". Kmotry byli "Wogtěch Miksa sedlak zauržic a Manželka geho rozarie". Ať už tak či onak, skončil "Antonínův" vnuk Franz Schima jako Němec odsunem v hornobavorském Traunsteině, kde 13. února roku 1976 i skonal a byl pochován na tamním lesním hřbitově (zpráva o úmrtí je v krajanském měsíčníku podepsána šifrou H. Sch., nepochybně označující Hanse Schimu). Jeho rodné Perlovice jsou dnes částí města Prachatice a zbylo v nich asi 10 původních domů (ten jeho rodný dům nikoli, o něm viz dále), Trvale žije v nich a nově postavených třináct lidí (údaj z roku 2007, roku 1929 jich bylo 94).

Někdejší obecní pastouška v Perlovicích a rodina Schimových

Hans Schima

Německé označení obecního stavení (v originále "Gemeindehaus" - pozn. překl.) znělo "Hirter" (nářečně "Hirta" - pozn. překl.) a odvozovalo se od obecního pastýře, který tam před koupí domu Antonem Schimou bydlil. Za časů Antona Schimy byl dům přestavěn a hned vedle vzniklo stavení druhé. Anton Schima pocházel z obce Drslavice (na archu sčítání lidu z roku 1900 má ještě jeho syn psánu domovskou příslušnost "Pitschnau", tj. Pěčnov nedaleko Drslavic - pozn. překl.). Přišel jako chlapec k perlovickému sedlákovi Andreasi Rußmüllerovi (na stavení čp. 10 - pozn. překl.) a zůstal tam jako pacholek až do roku 1840. V tomto roce byl totiž povolán k vojsku a dostal se do Uher ke hraničnímu kordonu. Vrátil se teprve po dvanácti letech a vzal si za ženu Rußmüllerovu dceru Katharinu (její otec Josef Rußmüller měl za ženu Margaretu, roz. Broučkovou ze Záblatí - pozn. překl.), která jako část dědictví získala kus země, na němž kdysi stála pastouška (v originále "das Haus des Dorfhirten" - pozn. překl.). Z tohoto manželství vzešli tři synové a jedna dcera: Adalbert (*24. dubna 1840), Josef, Alois a Marie. Adalbert pracoval jako kovář třicet let dlouho u jednoho kovářského mistra v hornorakouském městě Steyru. Kolem roku 1901 se do Perlovic vrátil. Zůstal neženat. V Perlovicích převzal vesnickou kovárnu. Byl hledaným kovářem pro vsi Perlovice, Libínské Sedlo, Volovice, Křeplice, Petrovice, Albrechtovice a Radoň (v originále "Rodum", i ostatní místní jména v originále jsou ovšem psána německy - pozn. překl.). Zemřel roku 1912 u svého bratra Aloise Schimy.
Josef byl vyučeným zedníkem. Sloužil jako voják při 11. pěším pluku v Písku (v originále "beim Inf. Rgt. 11 in Pisek" - pozn. překl.). Jako takový se podíle na obsazení Bosny a dotáhl to až na vlakvedoucího. Za ženu si vzal jednu dceru Schumertlových (Steffler) z Libínského Sedla. V Perlovicích měli dvě děti. Roku 1888 vycestoval se svou rodinou do Severní Ameriky. Naposledy žil v Sheboygan ve státě Wisconsin. Město leží při Michiganském jezeře iprostřed jeho západního břehu, asi 120 kilometrů severně od Milwaukee. V roce 1905 přišla o Josefu Schimovi vůbec poslední zpráva.
I Alois Schima byl vyučeným zedníkem. V zimě si vydělával na živobytí jako dřevorubec, poněvadž malé hospodářství na živobytí stačilo jen po malou část roku. Ještě svobodný sloužil při vozatajském pluku v Praze jako předjezdec (v originále "beim Trainregimnt in Prag als Vorrreiter" - pozn. překl.). Dne 24. dubna roku 1893 se oženil s Marií Neuwirthovou, dcerou Kajetana Neuwirtha z Volovic. Z tohoto manželství vzešli tři synové a tři dcery: Franz, Resi (Theresia), Karl a Johann. Dvě dcery, Marie a Karoline, zemřely už jako malé děti. Zásluha otce Aloise Schimy spočívala v tom, že pomáhal dědovi při kultivaci kamenité pastviny a po požáru v roce 1901 postavil perlovitý dům znovu. Mohutná, tři metry vysoká a tři metry široká kamenná zeď za polem je dodnes důkazem tvrdé práce, kterou naši předkové vykonali při všem ušlém výdělku.
Byl to i při té těžké práci člověk duševně čilý, který si hodně čítal v Bibli a knihy si cenil nadevše. Historie, zeměpis, působivé verše a písně, jakož i sbírka příjemných obrázků byly jeho zálibou a zkrášlovaly mu večery a neděle. To, co konal, musilo být vykonáno přesně a dobře. Klam nenáviděl. Měl hluboký vhled do politiky a světového dění. Zvláštní jeho zájem platil krásným stavebním dílům, jaká mohl obdivovat v Praze, ve Vídni a v Salcburku (v originále "in Prag, Wien und Salzburg" - pozn. překl.). Jeho hlubokou religiozitou nedokázalo nic otřást: bylo to stanovisko neochvějně pevné.
Franz Schima (*7. října 1895 v Perlovicích), zedník svým povoláním, účastnil se v letech 1915-1918 první světové války jako příslušník 91. a posléze 88. pěšího pluku. V roce 1915 bojoval na ruské frontě a v letech 1916-1917 na frontě italské, také na Doberdobské (také Doberdské) planině (v originále "sowie an Dopertoplateau" - pozn. překl.), v roce 1918 pak v Albánii. Byl v Rusku dvakrát, v Itálii jednou zraněn. Nejprve byl obyčejným pěšákem, později byl přidělen jednomu kulometnému oddílu. Roku 1917 byl povýšen na poddůstojníka a vyznamenán Karlovým vojenským (také vojskovým) křížem a "malým stříbrným" (v originále "mit dem Karl-Truppenkreuz und mit dem "Kleinen Silbernen" - pozn. překl.). Po porážce monarchie se dal na rok k dispozici rakouskému Volkswehru, načež se vrátil domů. V roce 1921 vycestoval do Rakouska a roku 1923 se oženil v hornorakouském městysi Tragwein (v okrese Freistadt, přípis v křestní matrice o jeho svatbě uvádí však u data 19. května 1923 jako místo jejího konání Eisenerz ve Štýrsku - pozn. překl.) s válečnou vdovou Julianou Hörmannovou, roz. Schusterovou. Poté, co 5. ledna 1927 zemřela Franzova matka Marie Schimaová, převzal Franz Schima po dvou letech rodičovské stavení a zůstal jeho majitelem až do vysídlení. Z jeho manželství vzešly dvě dcery: Hildegard a Anna. Jedna dcera Marie byla vdaná. Její syn Franz Hörmann vyrostl v rodině svých prarodičů. Rodina Franze Schimy se po vysídlení dostala v březnu roku 1946 do hornorakouského Traunsteinu.
Karl Schima (*31. října 1905 v Perlovicích) je vyučeným kovářem. V letech 1940-1945 se účastnil druhé světové války. Roku 1930 se oženil s Marií Ziehfreundovou ze Spálence. Z tohoto manželství vzešli dva synové a dvě dcery: Karl a Hans, Erna a Anna. Rodina žila zprvu ve Spálenci, od roku 1931 v Perlovicích na kovárně (v originále "in Perletschlag in der Schmiede" - pozn. překl.) a posléze v "Christler Stübl" (stavení čp. 23, postavené Aloisem Schimou - pozn. překl.). Ještě během války byl uvolněn pro zbrojní výrobu a přeškolen na lehké kovy. To se mu po vysídlení do Tapfheimu (obec ve švábském zemském okrese Donau-Ries - pozn. překl.) u města Donauwörth) velice hodilo. Pomáhal tam při výstavbě závodu, který zpracovával lehké kovy pro kolejové motorové vozy apod.. Už léta je tam předákem. Jeho mladší syn Hans se vyučil a dále pracuje v témž závodě. Jeho starší syn Karl, vyučený krejčí, se oženil ve Wittislingen (městys ve švábském zemském okrese Dillingen an der Donau - pozn. překl.) a postavil si tam pěkný dům. Dcera Erna se provadala za uprchlíka Josefa Kohuta a žije se svou rodinou v Esslingen. Anna si vzala vyhnance z domova Aloise Kroihera a žije v Plochingen.
Theresia Schimaová (*17. září 1897 v Perlovicích) je vyučenou švadlenou. Do roku 1929 žila s několika přerušeními (Prachatice, Vídeň) v rodičovském domě a později v Prachaticích. V letech 1933-1938 vedla svému bratru Johannovi, který byl v Nové Bystřici (Neubistritz) učitelem náboženství, domácnost a opatrovala starého otce. Od roku 1939 až do vysídlení žila opět v Prachaticích. V roce 1946 byla vysídlena do Hesenska, poté však brzy přesídlila do Obernzell (městys v zemském okrese Pasov /Passau/ - pozn. překl.) a do Pasova.
Johann Schima (*25. května 1908 v Perlovicích) studoval po tři roky na státním reálném gymnáziu v Prachaticích až do jeho zrušení v roce 1923. Poté byl jeden rok odepsán, než pokračoval v letech 1924-1929 ve studiích na humanistickém gymnáziu v Českém Krumlově (v originále "in Böhmisch Krummau", úřední tvar byl ovšem tehdy "Böhmisch Krumau" - pozn. překl.), kde s úspěchem maturoval. Od roku 1929 až do roku 1933 studoval na bohosloveckém semináři v Českých Budějovicích (v originále "an der theologischen Lehranstalt in Budweis" - pozn. překl.) teologii. Po dvouletém léčení oční choroby včetně operací se studia vzdal a stal se po složení zkoušek učitelské způsobilosti pro obecné a měšťanské školy laickým katechetou v Nové Bystřici (1935-1938) a ve Volarech (1938-1939, tedy v nato k Říši připojených "Wallern" - pozn. překl.). Podstoupil dvě další zkoušky na učitelském ústavu v Českých Budějovicích a stal se učitelem a řídícím školy v Brloze v tehdejším okrese České Budějovice, jinak okres Krumlov (v originále "wurde Lehrer und Schulleiter in Berlau, damals Kreis Budweis, sonst Kreis Krummau" - pozn. překl.). V roce 1943 narukoval do zpravodajského oddílu 10 ve Schwabachu. Po svém nasazení v Itálii a v Polsku byl po skončení války ve Šlesvicku-Holštýnsku propuštěn ze zajetí. Ještě roku 1945 byl ustaven v Pasově učitelem a žije tam nyní jako řídící učitel (v textu o pasovské hvězdárně na webu je v roce 1962 zmiňován jako "Oberlehrer", vyučující "an der Schule in Haidenhof", tedy v městské části Pasova - pozn. překl.). Roku 1940 se oženil s diplomovanou zdravotní sestrou Marií Paikerovou, která působila na univerzitní klinice v Praze. Z tohoto manželství vzešel jediný syn jménem Gottfried (1948).

Heimat - einst in Pfefferschlag und Perletschlag (2001), s. 201-203

P.S. Závěr předchozího textu vypadá na vlastní životopis Hanse Schimy, který je ovšem v tiráži knihy, z níž je převzat, označen jako její spoluautor za už zemřelého.

- - - - -
* Perlovice, Prachatice / † † † Traunstein (BY)