MAX SCHNEIDER

Mein liebes, schönes Reichenau

Dort in Böhmen drinn, da liegt ein stiller Ort,
lang, lang ists her, dass ich von dort musst fort.
Es war mein Elternhaus, wo meine Wiege stand,
wo ich das Kindheitsglück so ganz empfand.
Ihr kennt ihn alle ganz genau,
es ist mein stilles liebes Reichenau.
Ich grüße dich viel tausendmal
mein liebes schönes Heimattal.
O, Böhmerwald so schön, so grün,
zu dir, zu dir da ziehts mich hin.

Da verträumt ich einst der Jugend schönsten Traum
vertraut war mir ein jeder Strauch und Baum.
Es war mein Zufluchtsort, mein liebes Vaterhaus,
die Eltern gingen ja dort ein und aus.
Auf diesen Ort ich trau und bau,
es ist mein liebes trautes Reichenau.
Ich grüße dich viel tausendmal
mein liebes schönes Heimattal.
O, Böhmerwald so schön, so grün,
zu dir, zu dir da ziehts mich hin.

Eines Tags trieb man uns von dort fort
von diesem schönen trauten Heimatort.
Ja fremder Menschenhass hat uns von dort verbannt,
wer hätt' es wohlgedacht, wer hätt's geahnt,
dass ich dich nicht mehr wiederschau,
mein liebes gutes schönes Reichenau
Ich grüße dich viel tausendmal
mein liebes schönes Heimattal.
O, Böhmerwald so schön, so grün,
zu dir, zu dir da ziehts mich hin.

Noch ein letzter Weg, so tränenschwer er war,
er führt mich hin zur Mutter Maialtar.
Ich klag ihr all mein Leid und meine Schmerzen,
mit tränenstickter Stimm bitt ich vom Herzen.
Du liebe heilge Himmelfrau,
beschütz mein liebes gläubig Reichenau.
Ich grüße dich viel tausendmal
mein liebes schönes Heimattal.
O, Böhmerwald so schön, so grün,
zu dir, zu dir da ziehts mich hin.

Und leg ich mich zum ewgen Schlaf einst hin,
alles Heimweh nun endlich los ich bin.
O schenke dann, o Gott, die ewge Heimat mir
zum letztenmal noch ruf ich zu dir.
auf dass mein sterbend Auge schau,
nochmals mein unvergessnes Reichenau.
Ich grüße dich viel tausendmal
mein liebes schönes Heimattal.
Zu Ende ist mein irdisch Tun,
lass mich in deiner Heimat ruhn.

Můj milovaný, krásný Rychnůvek

Tam v Čechách leží místo, samo ticho, klid,
před dávnem musil jsem z něj odejít.
Tam kolébka má stála, rodičovský dům,
tam žít jsem zplna mohl dětským snům.
Znáte ho jistě, byť uplynul věk,
můj milovaný, tichý Rychnůvek.
Tisíckrát zdravím tě i okolí,
můj domove, mé krásné údolí.
Šumavo krásná, přijmi píseň chval,
tam k tobě, k tobě táhne mě to dál.

Tam prosnil jsem kdys mládí vzácný sen,
zelení stromů kolem opojen.
To místo je mi spásným domovem,
už po rodičích náležím jen sem.
To místo chovám v sobě celý věk,
důvěrně známý, drahý Rychnůvek.
Tisíckrát zdravím tě i okolí,
můj domove, mé krásné údolí.
Šumavo krásná, přijmi píseň chval,
tam k tobě, k tobě táhne mě to dál.

Jednoho dne, byl záštiplný čas,
z domovských hnízd kdys vyhostili nás.
Kdo by si pomyslil, kdo by jen tušil snad,
že je to navždycky, že ani podívat
se nebudu smět možná celý věk
na milovaný, dobrý Rychnůvek.
Tisíckrát zdravím tě i okolí,
můj domove, mé krásné údolí.
Šumavo krásná, přijmi píseň chval,
tam k tobě, k tobě táhne mě to dál.

Naposledy jsem v slzách spatřil zář
májových květů daných na oltář
Marii Panně. Jí naši strast já jsem
od srdce svěřil rozechvělým hlasem.
Nebeská Matko, prosil všecek věk
Tě o ochranu tak můj Rychnůvek.
Tisíckrát zdravím tě i okolí,
můj domove, mé krásné údolí.
Šumavo krásná, přijmi píseň chval,
tam k tobě, k tobě táhne mě to dál.

Až navěky pak uložím se spát,
stesk po domově odložit chci rád.
Bože, až budu opouštět ten svět,
o věčný domov prosím naposled.
Co nedopřál mi nelítostný věk,
chci živý mít jak tenkrát Rychnůvek.
Tisíckrát zdravím tě i okolí,
můj domove, mé krásné údolí.
Je po všem, co jsem v světě vykonal,
jen u tebe bych rád tam dole spal.

Glaube und Heimat, 1964, s. 233

P.S. Podtitul těchto písňových slok zní v originále "Lied und Text von Max Schneider".

Narodil se 20. února roku 1899 v Německém Rychnově u Frymburka (Deutsch-Reichenau bei Friedberg, po připojení ke "Třetí říši" Deutsch-Reichenau bei Haslach), jak se jmenovala česky osada obce Reiterschlag (dnes Pasečná), zcela po druhé světové válce zaniklá pod krásným českým jménem Rychnůvek. Otec Maximiliana Schneidera, jak byl novorozenec ještě téhož dne pokřtěn ve farním kostele sv. Václava v Německém Rychnově u Frymburka (osadu tehdy dělil od městečka Frymburk kromě Svatotomášského pohoří jen tok mladé Vltavy, nikoli lipenské přehradní jezero) kaplanem Josefem Wienerem pokřtěn, byl chlapcovým jmenovcem a obecním tajemníkem, resp. obecním písařem (v křestní matrice psáno Gemeindesecrätär/!/, v oddací matrice Gemeindeschriftführer), narozeným 6. října 1868 obecnímu tajemníkovi, resp. písaři Mathiasi Schneiderovi ze zdejšího čp. 13 a jeho ženě Anně, roz. Binderové z rakouského už Aigenu čp. 7. Chlapcova matka Franziska, narozená zde v Německém Rychnově u Frymburka 14. září 1870, byla dcerou hostinského v synově rodném domě čp. 4 Ernsta Stadlbauera a Anny, roz. Winklerové ze dnes stejně jako Rychnůvek zcela zaniklé Kozí Stráně (Geisleiten) čp. 13. Rodiče se brali dne 18. května roku 1896 zde v Německém Rychnově u Frymburka, jejich syn, jak se dočítáme z pozdějšího přípisu v křestní matrice, se tu oženil 11. listopadu 1930 s Marií Kohlmillerovou ze zdejšího čp. 27. Na tom stavení ji v archu sčítání lidu z roku 1921 nacházíme jako nejstarší dceru (*26. května 1902 zde, rodina měla ještě další 3 dcery Elisabeth /*1905/, Josefu /*1906/ a Theresii /*1914/) Laurentia (Vavřince) Kohlmillera (*1865 zde) a Marie (*1871 v rakouském už Lichtenau, okr. Haslach), zatímco její budoucí manžel Max je na archu téhož sčítání lidu z roku 1921 zapsán na stavení čp. 47 jako nejstarší syn své už tehdy ovdovělé matky s mladším bratrem Josefem (*1902) a sestrou Franziskou (*1905). Když "Maxl Maxl", jak mu krajané říkali po otcovské chalupě v zaniklém Rychnůvku, v roce 1973 ve Spolkové republice Německo skonal, věnoval mu jeho nástupce ve funkci rodáckého zpravodaje pro "diecézní" krajanský časopis, z jehož stránek pochází i německý originál naší veršové ukázky, následující řádky na rozloučenou, které osvětlují leccos z "Maxlova" života a jež následně podáváme v českém překladu.

Není mi dnes zrovna lehko...

Otto Geretschläger

Není mi dnes zrovna lehko, když mám začít psát naši zprávu (v originále "Nicht leicht fällt mir heute der Beginn unseres Berichtes." - pozn. překl.). Tím, kdo od nás odešel a s nímž se tu máme rozloučit, je totiž všem nám velice dobře známý "Maxl" Schneider (Maxl Maxl z Německého Rychnova), který skonal dne 8. května (rozuměj roku 1973 - pozn. překl.) v 74 letech věku na zvápenatění a selhání srdce. Vrchovatě naplněný život patří minulosti. Jeho konání, humor a činorodá síla, ať už v náboženském či světském ohledu doma i tady v Německu projevované, byly prostě příkladné. Jako varhaník a regenschori, jako hudebník prvého řádu a jako vedoucí hudební kapely, jakož i představený divadelního spolku rozhodnou měrou formoval kulturní život svého okolí. Bez "Maxla" byl prostě nemyslitelný. Zvolání "Maxl geig on" (tj. "spusť na housličky" - pozn. překl.) bylo mottem nespočetných svateb. Není asi třeba připomínat, že jeho životní pouť nebyla právě vystlána růžemi, humor jemu vlastní mu však pomohl překonávat strasti také po vyhnání z domova, nejprve v Horním Bavorsku, naposledy jako v konečně platném druhém domově ve městě Bernkastel-Kues při středním úseku řeky Mosely ve spolkové zemi Porýní-Falc (Rheinland-Pfalz), kde se stejně tak cítil být povinován hudbě a svůj čas jí relativně vyplňoval, přičemž od skonu Maxla Mesnera v roce 1954 až do předání funkce rodáckého zpravodaje před třemi lety (tj. v roce 1970 právě autorovi tohoto nekrologu Otto Geretschlägerovi - pozn. překl.) zastával bezplatně existenci této časopisecké rubriky. Všechna naše setkání, především slavnostní bohoslužby, zkrášloval hrou na varhany s doprovodem vysoce ceněného chrámového sboru, který řídil. K akcím v Markthalle města Mosbach (na severu spolkové země Bádensko-Württembersko - pozn. překl.) podstatně přispěl svými proslovy. Pohřeb se uskutečnil 12. května za velké účasti příbuzných a známých a kromě mnoha jiných smutečních věnců byl tu i ten, položený k rakvi jménem všech někdejších farníků s krátkým uznáním zásluh zesnulého. Jsme nyní chudší o kus opravdové německé Šumavy. Kéž je nebožtíkův život odkazem našim mladým. Našemu Maxlu Schneiderovi budiž dopřán pokoj a mír v nyní věčném už domově, pozůstalým platí naše srdečná soustrast a útěcha i síla ve víře.

Glaube und Heimat, 1973, s. 508

- - - - -
* Rychnůvek / Bernkastel-Kues (RP)