WALTER SCHRÖPFER
O otcově pile v Šitboři
Můj otec Karl Schröpfer (*12. května 1898) pochází z Vranova (v originále "aus Frohnau" - pozn. překl.), kde jako nejstarší z dvanácti sourozenců vypomáhal v zemědělských pracích, svážel dřevo s koňskými povozy nebo přispíval k obživě rodiny u tkalcovského stavu.
Když byly podél potoka Pivoňka (v originále "entlang des Stockauer Baches" - pozn. překl.) likvidovány brusírny skla. koupil můj otec v roce 1927 asi dvaapůlhektarový pozemek na návrší zvaném Eichelbühl a provozoval tam od té doby pilu se dvěma rámy. Byla poháněna vodou potoka Pivoňka, a to prostřednictvím pět a půl metru vysokého a metr dvacet širokého vodního kola na svrchní vodu (v originále "oberschlächtiges Wasserrad" - pozn. překl.). Poněvadž je Šumava porostlá z větší části smrkem, bylo předmětem zpracování na naší pile téměř výhradně smrkové dřevo. Provoz zvládalo v průměru 4-5 osob. Dřevo pocházelo převážně z lesů kolem loveckého zámečku Dianahof, jejichž majitelem byl hrabě Coudenhove, a také z majetků knížete Trauttmannsdorffa. Během druhé světové války musela pila plnit nařízení a požadavky wehrmachtu (v originále "musste der Betrieb Wehrmachtsaufträge erfüllen" - pozn. překl.). také stavební dřevo pro měšťanskou školu v Poběžovicích (české úřední místní jméno znělo tak od roku 1921-1938 a od roku 1945 dodnes - pozn. překl.) bylo roku 1937 řezáno na naší pile. Elektrický proud jsme si vyráběli sami, a sice zásluhou vlastního vodního kola (v originále "und zwar mit eigenem Wasserrad" - pozn. překl.). Kvůli lepšímu zhodnocení naší produkce na trhu byla pořízena třístranná hoblovačka (protahovačka). Po skončení druhé světové války byla pila vyvlastněna a převzata Čechy. Až do vyhnání jsme naší někdejší pile pracovali pod českým vedením.
Za mé první návštěvy domova, bylo to v roce 1964, byl už celý bývalý objekt Schröpferovy pily srovnán se zemí.
Schüttwa unsere Heimat (1990), s. 114
Po roce 1945 byla šitbořská pila provozována pod hlavičkou národní správy a po znárodnění ji převzal národní podnik Chodské pily se sídlem v Plzni. Rodina Schröpferova (bylo to v kraji před vyhnáním německy mluvících obyvatel velice časté německé příjmení) však ani v západním Německu pilařinu nevzdala. Firma Schröpfer Holzverarbeitung Mudau referuje o své historii od roku 1959, kdy ji Karl Schröpfer se svýni syny založil na okraji bádensko-württemberské obce Mudau a v roce 1967 byla převzata jeho syny Siegfriedem a Güntherem (viz webové stránky Sägewerk Schröpfer). Na archu sčítání lidu z roku 1921 nacházíme Karla Schröpfera ještě s matkou a sourozenci na stavení čp. 28 ve Vranově, z krajanského sborníku "Schüttwa unsere Heimat", z něhož je přeložena do češtiny naše textová ukázka, se pak dovídáme i data obyvatel šitbořské usedlosti čp. 48 (usedlostní jméno "Seech" či "Seechara"), zachycené v knize i na plánku obce při vodním náhonu z potoka Pivoňka (i na tom plánku je "Stockauer Bach" označen jako "Pivonka"). Je tu uvedeno i datum skonu Karla Schröpfera, tj. 12. březen 1970, i životní data jeho ženy Margarethy, roz. Buchauerové (*13. prosince 1905, †28. října 1978). Její narození a křest nacházíme navíc zaznamenán v křestní matrice farní obce Pivoň, kde se narodila v domě čp. 45 a pozdější přípis nás zpravuje i o její svatbě 28. července 1925 s Karlem Schröpferem. V roce 1945 žili na pile s rodiči i jejich ratolesti: dcera Hildegard, později provd. Schneiderová (*28. října 1925) a 6 synů: nejstarší Walter (autor textové ukázky, *1. března 1928), dále pak Karl (*5. listopadu 1929), Siegfried (*25. května 1939), Konrad (*6. srpna 1940), Günther (*18. října 1942) a Franz (*31. října 1945, tedy ještě doma). Asi není co dodat. I dřevo má ale svou paměť, natož lidé. Walter Schröpfer žil v Mudau, angažoval se v místním spolkovém životě. Zemřel v červenci 2013.
- - - - -
* Šitboř / † † † Mudau (BW)
